5 mýtů o Steveu Jobsovi

5 mýtů o Steveu Jobsovi

Ne příliš často vidíme pohromadě slova „podnikání“ a „celebrita“, ale ke Steveu Jobsovi se dokonale hodí. On navíc není jen tak nějakou celebritou, jako jsou třeba rockové hvězdy, protože jeho ruce nedržely Gibsonku, ale iPhone.

Přiznejme si to. Celý svět nesledoval jen produkty nebo hodnotu akcií Apple, sledovali jsme i samotného generálního ředitele. Po jeho smrti 5. října 2011 jsme mohli vidět nespočet vzpomínek z webových stránek, od celebrit, technologů a dokonce i prezidenta Spojených států. A proč se o Jobse všichni tak zajímáme? Je lákavé zajímat se o lidi, kteří mají hromadu dobrých nápadů. A ještě lákavější je to u lidí, kteří vybudovali obrovské impérium. Snažíme se totiž přesně odhalit, jak se jim to povedlo.

Jobs byl kromě toho velmi zajímavou osobností. Nedokončil školu, vyhrál Národní medaili za technologie, měl pověst komplikované osobnosti a náročného šéfa, likvidoval produkty konkurence a vytvářel kultovní marketingové show.

Jeden redaktor z New York Times měl kdysi zajímavé sociologické vysvětlení, proč nás Jobs vždycky tak zajímal. Bylo to prý tím, že nás tak dobře znal – od naší rané potřeby osobního počítače ke způsobu, jakým chtějí naše prsty přepínat písničky na iPodu – a tak ho chceme poznat také.

Detaily o jeho soukromém životě, které nás lákaly ještě více, si chránil. A proto byla naše fascinace jeho osobou podporována drby, které byly často úplně smyšlené. Pojďme se tedy podívat na pět hodně častých mýtů, které o něm kolují.

1. Apple mu platil za řízení společnosti pouze $1

Od roku 1997 až do roku 2011, kdy byl Jobs generálním ředitelem Apple, bral podle spousty zdrojů plat pouze 1 dolar. Ve skutečnosti byla podle někoho během všech těchto let Jobsova celá odměna pouhý 1 dolar. No… Jak kdysi poukázal jeden bystrý čtenář ve článku Apple Jobsovi opět opět $1, za tento příjem by si nemohl koupit ani skladbu ve svém iTunes.

Zřejmě se teď ptáte, proč je tahle věc na seznamu mýtů? No, tohle je totiž jen část příběhu.

Namísto vysokých platů Apple preferuje vyrovnávat se se svými schopnými zaměstnanci formou speciálních ocenění a akcií společnosti. Nejsou jediní, kdo tuto taktiku využívá. Podobně na tom byli i John Mackey, generální ředitel Whole Foods Market, a Eric Schmidt, bývalý CEO Googlu. I ti pobírali plat $1. A presto je zřejmé, že si ti všichni vydělali mnohem více. Jako Jobs. Když v roce 2000 Apple prodal rekordní počet počítačů, poděkoval Jobsovi soukromým tryskáčem za 88 milionů dolarů. V dubnu 2011 vlastnil obrovskou hromadu akcií společnosti. A takhle to prostě fungovalo.

one-dollar bills

2. Jobsovo auto mělo kvůli bezpečnosti a soukromí místo SPZ čárový kód

Jeden blogger kdysi zveřejnil fotografii Jobsova stříbrného Mercedesu na parkovišti Apple. Vůz neměl zadní poznávací značku, místo ní tam byla jen nálepka s čárovým kódem. Jeden z komentujících navrhoval, že by policie mohla kód oskenovat, kdyby jel Jobs příliš rychle. Ale přece jenom, není to příliš pravděpodobné.

Čárový kód je sériovým číslem na všech Mercedesech, jako byl ten Jobsův. A kde tedy byla Jobsova poznávací značka? Podle časopisu Fortune ji sundal, aby nemusel mít parkovací lístek.

Navíc prý porušil i jiná pravidla související s autem. Pokud si vygooglíte spojení Steve Jobs a parkovací místa pro postižené, najdete celou řadu článků, které se zmiňují o prohřešku. Jobs si s tím nějak nedělal starosti a klidně si zaparkoval na místě, které pro něj určeno nebylo.

A pokud jde ještě o chybějící poznávací značku, Jobs kdysi řekl, že je to pro něj určitý druh hry. S kým – policií? Lidmi, kteří by ho chtěli sledovat? Zloději? A kdo vyhrál?

Steve-Jobs-Mercedes-SL55

3. Nosil každý den stejné oblečení – černý rolák a džíny

Steve Jobs na veřejnosti již od roku 1992 téměř vždy nosil černý rolák a džíny. Proč? To nikdy nevysvětlil. Stejně jako všichni ostatní, můžeme i my spekulovat. Outfit vypadal docela dobře. Pro všechny je pohodlnější se v práci zbavit kravaty či vysokých podpatků. Nebo to Jobs možná dělal proto, že chtěl ušetřit čas, protože byl nepochybně pořád zaneprázdněný.

Mohla to být také jakási jeho uniforma pro Apple. Bylo pak jednodušší Jobse a jeho produkty identifikovat. Jeffrey O’Brien, bývalý vedoucí redaktor Wired, navrhl, že tento přímočarý outfit také mohl vyjadřovat, že Jobs využívá svoji kreativitu jinde. Nebo dával, stejně jako u svých produktů, přednost jednoduchému rozhraní.

Ale tím důležitým faktem je, že tohle oblečení nenosil vždycky. Když to bylo nutné, vyměnil ho za oblek nebo smoking. Občas i do práce nosil bílé tričko a černé tílko. Rovněž tvrdil, že vlastní bílý rolák.

steve-jobs-suit

4. Přísahal, že se nikdy nevrátí do Japonska

Je to dobrý příběh: V roce 2010 byl Steve na dovolené v Japonsku. Na závěr své cesty zamířil na letiště na své soukromé letadlo, aby se mohl vrátit domů. Ale zatímco procházel bezpečnostní kontrolou, informoval ho personál, že do svého letadla nesmí nastoupit. Proč? No protože si Steve na dovolené koupil ninja házecí hvězdice a chtěl si je odvést domů. Byl hodně rozzlobený, že mu personál nedovolil odvést si upomínkové předměty, a prohlásil, že Japonsko už nikdy více nenavštíví.

Avšak příběh má všechny znaky, které napovídají jeho vymyšlenost. Máte ikonického generálního ředitele. Máte bezpečnostní personál řídící se zákonem. Nakonec bylo vše uvedeno do pořádku ve článku All Things D. Podle zástupce Apple Jobs navštívil Japonsko, ale mezi výše uvedeným příběhem a realitou je pár podstatných rozdílů. Jobs si prý návštěvu užil a doufal, že se tam ještě brzy podívá znovu.

jobs-ninja

5. Bezdůvodně šikanoval zaměstnance

Tajemná verze Stevea Jobse má mnoho podob. Jsou tu zmínky o drzém hackerovi, který zlomyslně využívá své technologické dovednosti, aby mohl telefonovat zadarmo. Pak je tu schopný podnikatel, který vás dokáže přesvědčit, že potřebujete jeho nový produkt. A pak je tu neústupný šéf, který je nemilosrdný ke konkurenci i k vlastním zaměstnancům.

Pravda je složitější. Jobs byl perfekcionista a zaměřoval se i na ty nejmenší detaily. Pro inženýra ve firmě mohl být nějaký detail docela nepodstatný. Ale pokud tenhle detail nesplnil Jobsovy požadavky, bylo zle. Nebál se vyjádřit svůj názor a kdykoliv se mu něco zdálo špatně, okamžitě to řekl.

Hodně chválil zaměstnance, kteří si to zasloužili. Ale tomu stejnému zaměstnanci, kterému jeden den tleskal, mohl druhý den nadávat. Pracovníci Apple často říkali, že pro něj odváděli tu nejlepší práci, ale občas to bylo opravdu vyčerpávající.

Jobs možná byl drsný. Někdy používal agresivní přístup, aby si své zaměstnance otestoval. Ty, kteří obhajovali svou práci nebo svůj úhel pohledu, poslouchal. Ty, kteří to nedělali, odmítl. Někdy používal i ostrou kritiku, aby své zaměstnance povzbudil k lepším výkonům. Možná to nebylo to nejpříjemnější pracovní prostředí, ale přinášelo výsledky.

Jobsův přístup se vymykal všem příručkám pro správné ředitele. Ale stejně Apple produkoval ty nejúspěšnější produkty. A i přes svou pověst si Jobs získal úctu a obdiv spousty svých zaměstnanců.

steve-jobs-angry

Zdroj: How stuffs work, obrázky: Business Insider, Torange, Celebritycarsblog, Madetailorcustom, Tomsblog, Province

Komentáře

Nahoru