Dnes vyšlo 1 článků

Ace Combat: Assault Horizon – pohledný, ale nejhorší díl

[raw][hodnoceni][/raw]
Žánr: simulátor, letecký simulátor
Platforma – PC,
Forma: placená hra
Hodnocení redakce: 60%
Rozsah: samostatná hra
Multiplayer: ne
Datum vydání: 25.01.2013
Vývojáři: Project Aces
Oficiální stránky: http://acecombatassaulthorizon.namcobandaigames.eu/
Autor recenze: gamesblog

Kvůli recenzi do Score jsem ještě jednou dohrál poslední, v hlavní sérii již jubilejní desátý a celkově už šestnáctý (!) díl Ace Combat, což mi zabralo asi 10 hodin. A jakkoli si tu první rundu na X360 originále už moc nepamatuji, jedno vím zcela jistě. Assault Horizon je jasně zcela nejméně povedeným dílem celé série, tedy myslím tím tu hlavní linku od arkádového automatu, přes Playstation, Playstation 2, až k současným konzolím a PC. Dobře, je skvělé, že po dvaceti letech Ace Combat konečně přistál i na PC, díky čemuž na počítačích při své malé náročnosti vypadá opravdu nádherně – jako Crysis 3 ve vzduchu.

Minimální systémové požadavky

OS: Windows XP/Vista/7/8
CPU: Intel Core 2 Duo @ 2.2 Ghz / AMD Athlon 64 X2 5000+
GPU: nVidia GeForce 8800 GT / ATI Radeon HD 3850
HDD: 16GB free
RAM: 2GB RAM
DX: Direct X 9.0c

Ace Combat: Assault Horizon je nepříliš povedenou atrapou

A je také báječné, že na výroční díl uzříte snad poprvé v sérii reálné lokace z různých částí světa. A taktéž premiérové zakomponování čerstvých misí v úloze palubního střelce z rotačáku vrtulníku, pilota bitevní helikoptéry, nebo zbraňového operátora létající pevnosti, nepůsobí vůbec špatně. Hře to ostatně alespoň v první půli dodává solidní rozmanitost.

Jenže drtivá většina misí je jen o neustálém sestřelování desítek letadel na jedno brdo. Přitom přesně předešlý díl Fires of Liberation, jako xboxová exkluzivita, ztělesňuje to nejlepší z celé série: je rozmanitý, akční, graficky znamenitý a plný obsahu i možností létat. Assault Horizon si z něj žel nevzal vůbec nic.

Letecký simulátor bez nápadu

Jeho mise jsou generické, podobné jako vejce vejci a po tolika dílech už zcela bez invence. Některým letadlům chybí kokpity, vypuštěno bylo volné létání, mezipřistání při misích pro nabrání munice či osvěžující tankování ve vzduchu, což jsou parádní funkce minulých dílů. Ale nejvíce mě vytočila závěrečná sedmnáctá mise s půlhodinovým dogfightem proti jedinému soupeři-bossovi.

Osobně považuji koncept těch ultratuhých a frustrujících bossů na konci her za přežitý, ale tady je to přesně takové. A díky dlouhotrvajícímu kvedlání joystickem při jediném souboji i velice nudné. Jinak mi ani nevadí, že Ace Combat bere skoro ve všem realitu pěkně na hák. Letouny mají výkony zcela mimo jejich skutečnou letovou obálku.

Dává tato akční hra smysl?

00000Běžně uděláte i ve třech tisících za hodinu přemet či výkrut na pár desítkách metrů a i sebelehčí stíhač unese stovky řízených střel. Ale to, co Assault Horizon předvádí ve fantasmagorickém závěrečném souboji, kdy podvádí a cheatuje jako divý, to drtí snad všechno, co jsem doposud zažil! Závěrečný protivník, kterého jste mimochodem v kampani několikrát sestřelili a on vždy nějak záhadně přežil kupř. i odlomení kabiny od trupu, používá standardní stíhací letoun jako vy (Suchoj PAK-FA proti F-22 Raptor). Vy máte k dobru pár desítek řízených střel a palubní kanon s nekonečnou municí, ale náchylností k přehřívání.

Soupeř ale má nekonečný počet řízených střel, které odpaluje rovnou po šesti, a to jak dopředu, tak i dozadu, rakety nemají nabíjení, takže je může sypat neustále a podobně i jeho kanon je zcela bez přehřívání. Do toho zcela neskutečně manévruje jak moucha v pokoji, mění svůj směr co dvě sekundy v šíleném přetížení, které by nikdo a nic nevydrželo. Běžný je také jeho přemet při nadzvukových rychlostech asi na sto metrech vzdušného prostoru. Nakonec se mi ho asi po hodině povedlo sundat (hra vám to dovolí až po určitém času v jeho závěsu – vše naskriptované), ale koukal jsem, že v diskuzích jsou z toho hráči velmi nazlobení, protože zde je finální souboj opravdu už naprosto absurdní.

Japoncům dochází dech

Tak si po dohrání říkám, že Japonci dokonale potopili svoji další kdysi tak slavnou herní sérii, třeba podobně jako Resident Evil, či Silent Hill. Že by japonské vývojářské škole u starých značek docházel dech? Asi ano, když jsem si poté pustil stařičký Ace Combat 3: Electrosphere na Playstation 1 a zase se skvěle bavil. Podporuje to mou tezi, že ten zprofanovaný next-gen stále ne a ne přijít.

Kromě progresu v grafice totiž nějaký pořádný vývoj oproti minulosti moc nevidím. Ace Combat je tím příkladem. Už na PSOne skvěle vypadal, měl přesné analogové ovládání, rozmanité mise, futuristické a nápadité protivníky i pěknou možnost volného létání pro radost. Nic z toho už dnes série nenabízí, což je velká škoda. Takže jdu zase oprášit svojí první Playstation a Assault Horizon zahazuji do koše…

 

Komentáře

Nahoru