Adam Zbiejczuk: Výhoda českého Twitteru je ta, že je malý (3/3)

Adam Zbiejczuk: Výhoda českého Twitteru je ta, že je malý (3/3)

Chcete se vrátit na předchozí část rozhovoru?

Jak probíhá třeba vyhodnocování kampaní? A existují vůbec ještě firmy, které prostě valí peníze do FB kampaní bez rozmyslu a ani nekontrolují, jestli to má pro ně nějaký ekonomický přínos?

A jéje! Takových je. Ani bych se nedivil, kdyby jich byla pořád většina. Jinak vyhodnocování záleží samozřejmě na tom, čeho chci dosáhnout. Pokud je to prodej, tak prostě sleduji konverze, které mám z FB :), pokud je to návštěvnost, sleduju návštěvnost. A když mi jde jen o brand-awarness, bude pro mě podstatný zejména dosah obsahu, ale také úroveň zapojení.

Je jen velmi málo firem, které přemýšlí nad vyhodnocováním kampaní (a teď nemyslím jen na sociální sítě!) – ono to není úplně triviální a přijde mi jako trochu hloupost hodnotit Facebook nebo další sociální sítě bez návaznosti na zbytek. Nepohyubuje se to ve vzduchoprázdnu. Pokud by toto téma někoho zajímalo, ať se podívá třeba na firmu Keboola (a jejich blog). Jejich služby využívá například Slevomat a myslím, že to byl jeden z podstatných faktorů, které mu pomohly dostat se tam, kde teď je. Ale není to triviální a jak se říká, myslet bolí, takže většina lidí jde cestou triviálních reportů, které se soustřeďují na nejlajkovanější příspěvek a nárůst fanoušků – tedy v zásadě nepodstatné blbosti.

Jak moc se liší český uživatel Facebooku od například průměrného amerického uživatele? A jak moc odlišné jsou oba trhy? Dá se to vůbec srovnávat? Který zahraniční trh se třeba velice podobá tomu našemu?

Nevím. Neznám americký trh, takže k tomu můžu říct asi tolik, co k Filipínám (vlastně míň, protože z Filipín mám švagrovou). Ale můj dojem je takový, že průměrný americký uživatel je „hloupější“ než evropský; pomineme-li relativně úzkou vrstvu early-adpoters a podíváme-li se na to, co je prezentované jako mass-market strategie v USA, tak mi to většinou připadne velmi slabé. Soutěže typu „lajkujte příspěvek a jednoho z vás vylosujeme a dostane sample zdarma“ – to mi přijde jako hrozně „cheap way“. Spousta lidí z branže mi potvrzovala, že když jde o střední a menší firmy, tak jsme na tom možná v průměru líp u nás.

Řekl bych, že podobný českému trhu je asi Slovensko a Slovinsko. Polsko má mnohem víc lokálních hráčů, kteří často nedovolí prosazení globálních služeb (my máme vlastně „jen“ Seznam a Slevomat). V Maďarsku prý nic není :). Německý trh je mnohem větší a v mnohém odlišný.

Mohl bys zkusit vyjmenovat dvě firmy, které podle tvého soudu odvádí na Facebooku perfektní práci a od nichž by se ostatní firmy mohly inspirovat?

Tyhle příklady mi přijdou většinou dost „mimoidní“ – Facebook nejde „oddělat“ od toho zbytku. Zároveň, když se někoho zeptám na oblíbenou FB stránku, myslím, že ve velké většině případů to nebude firemní stránka, ale mnohem spíš něco jako Opráski, Čtyřlístek ze stránek Strach.cz, sportovní týmy, stránky osobností / celebrit a podobně. Moje super-oblíbená je Jazykové zajímavosti.

Ale ok. Firemní stránky. Knihkupectví Martinus (slovenská i česká stránka). Líbí se mi celkově marketingová komunikace Air Bank. Jameson. Starobrno, Svijany. Česká televize i Český rozhlas (Radiožurnál). Vlastně toho zas až tak málo nebude :) V zahraničí je mým oblíbeným příkladem KLM, mimo jiné díky tomu, že jsem potkal Polla de Maagta, který na tom má velký podíl.

S Martinusem souhlasím. Taky se jim o to stará Michaela Losekoot, se kterou jsme se povídali docela nedávno. No vlastně je to skoro už půl roku…

Jak moc se liší publikum na Facebooku a Twitteru? Jak odlišný přístup je třeba zvolit, když chci být opinion leader i na Twitteru? Co pro to musím jako firma udělat? A co pro to musím udělat jako jednotlivec (živnostník)?

Dřív jsem ve firmách říkal, že výhoda Twitteru je, že je tam málo uživatelů a dá se v něm snadno hledat. To druhé pořád platí – a myslím, že celá social media scéna pořád nedoceňuje obrovskou práci, kterou pro všechny zadarmo odvedl Josef Šlerka a Ataxo Interactive (dnes už přejmenované na Social Insider), když provozuje Klaboseni.cz. Není nic samozřejmého mít volně dostupný archiv 64M tweetů relativně velmi dobře omezených na danou zemi (tedy CZ+SK).

Firemní využití je ovšem určitě specifické: buď to může být customer care směřovaná zejména na influencery, nebo musím mít nějaký specifický produkt, nebo je to vhodné prostředí pro média, celebrity či novináře, silné osobnosti. Pro běžnou firmu, myslím, Twitter obvykle vhodný není a naprostá většina Twitter účtů firem je ještě horší než FB stránky. Už jen jak (ne)hlídají svá klíčová slova, nezapojují se do konverzace, nesdílí zajímavé informace. Čest výjimkám.

Twitter může dobře fungovat živnostníkům – ať už dělají SEO nebo jsou skvělí baristi. Čím osobnější byznys, čím víc se prolíná pracovní a osobní tweetování, tím asi lépe. To jádro česko-slovenského Twitteru (účty mající tisíce followerů), to je okolo dvou tisíc účtů, vlastně velice malá skupina, lze jednoduše zjistit, o koho se jedná, co ty lidi zajímá a jak je oslovit.

Na druhou stranu: moje osobní zkušenost je, že i když mám 4 tisíce followerů, tak ze svého osobního Facebooku mám lepší konverze (i když těch lidí mě tam sleduje poloviční množství – a jistě ani oni nevidí všechno), víc prokliků na články a podobně.

Jak se dá třeba na Twitteru vybudovat obrovská základna followerů? Mohl bys poradit těm, co začínají, jak toho dosáhnout? A nebo jsi stejně jako já toho názoru, že zaručený návod neexistuje, že na to si prostě musí každý přijít sám a naučit se svými followery správně komunikovat….?

Doporučil bych se podívat na zmiňované Klábosení – a konkrétně na žebříček TOP100 uživatelů podle Klout skóre (což je americká metrika, o jejíž relevanci můžete klidně pochybovat, ale myslím, že ten výběr zajímavých lidí v soc. sítích – protože to není jen Twitter, u mě třeba dělá většinu skóre FB – tak úplně mimo není). Sami uvidíte, že téměř každý na to jde jinak. Asi je dobré: a) být aktivní b) sledovat jiné vlivné lidi a zapojovat se do konverzací, máte-li co říct c) být zábavní d) být pěkná holka, jak tvrdí David Grudl. Pokud chcete kvantitu, jde to samozřejmě ošulit, i to Klout skóre jde oblbnout – jen to u nás v podstatě nikomu nestojí za to (v USA ovšem ano).

Také ti připadá, že spousta českých firem nepochopila, že spousta krizových situacích se dá krásně zahrát do autu pomocí humoru a nebo prostým přiznáním vlastní chyby? Proč se podle tebe všechny firmy tak bojí být v komunikaci více svěží? Je to kvůli tomu, že na to nemají vhodné lidi nebo prostředky?

Protože firmy nepřejí kreativitě. Většina lidí dělá svou práci tak, aby je nevyrazili – a kdo neriskuje, nevyhraje. Já tomu říkám přizdisráčství (ale není to z mé hlavy, líbilo se mi, jak o tom mluvil Vilém Rubeš – on tedy v kontextu reklamy, ale to je nakonec jedno). Přitom využívat upřímnost jde zcela zištně: pokusil jsem se neúspěšně dohledat obrázek, co jsem na toto téma viděl, kde na firemní poradě šéfová říká, že podle nějakého výzkumu firma získává sympatie klientů a dobré PR, pokud se umí správně omluvit – tak ať koukají podřízení udělat nějaké vhodné chyby, kterých by šlo dobře litovat (obrázek jsem ovšem nedohledal). To je jistě přehnané, ale z vlastní zkušenosti vím, že někdy samotný fakt upřímné omluvy může být i důležitější než odstranění té chyby, na níž stížnost směřovala. Největší komunikační průsery jsou důsledkem mlžení, vykrucování se a tak podobně. Skvěle to shrnul Martin Malý: Desatero firemní Twitterové komunikace (ovšem platí pro firemní komunikaci obecně).

Jsou sociální sítě přesně to, co jsi chtěl vždy dělat? A nebo je to pro tebe jen a pouze prostředek k vydělání peněz? A jde vůbec dělat něco podobného jen pro peníze a nebo tím zkrátka každý social maniak musí žít?

Já jsem vždycky chtěl propojovat zajímavé lidi. Přijít za někým, koho si vážím, a říct mu: měl by ses potkat s mým kamarádem / kolegou / známým, protože by z toho mohlo vzniknout něco velkého. To je věc, která mě vlastně nejvíc naplňuje. Taky rád píšu a baví mě i školit. U sociálních médií se tohle všechno hodí, takže to asi vyšlo dobře. Ale taky bych mohl mít třeba hospodu a určitě by mě to bavilo podobně (no i když… známí z branže to někteří zkoušeli a většinou to dopadlo hrozně špatně, takže asi raději ne). Nebo bych psal cestopisy, kdyby mi za to cestování byl ochotný někdo platit :).

Čemu se, Adame, věnuješ nyní? O jaké klienty se staráš v současnosti (pokud to můžeš uvést)? A máš nějaké vlastní projekty kromě Babelguide.com?

Věnuju se své dceři :). Taky přestavbě domu, práci na disertaci a plánování příštího ročníku BabelCampu. No a když mi zbyde trochu času, tak i těm klientům. Mám jediného, pro kterého se starám přímo o obsah – tím je BMW Česká republika (FB, TW, Pinterest – a FB MINI). To je velice příjemná práce, protože fanoušci jsou aktivní a obsahu je tolik, že vlastně jen vybíráme, co z toho všeho se dostane na stránky. S kolegy ve firmě ale máme i další klienty, kterým pomáháme spíše strategicky. Patří k nim třeba AAA Auto nebo Centropol – a to je zase úplně jiná situace.

Relativně často pomáhám neziskovkám (už pravidelně třeba školím zdarma pro Radost 3.0), taky jsem pomáhal nakopnout oficiální FB stránku Masarykovy univerzity (a další aktivity okolo toho) a těší mě, jak se jim daří. Na MU taky učím, konkrétně v rámci KISKu (Kabinet informačních studií a knihovnictví), což je naprosto skvělé místo – báječní učitelé i studenti, chuť dělat věci jinak a asi nejlepší místo (společně se StuNoMe), kde studovat, pokud vás zajímají nová média. Kde jinde vám dá škola peníze a podporu na „start-up“ projekt? Taky je to první univerzita, kde můžou studenti získat kredity za absolvování kurzů přes Courseru. A mohl bych pokračovat :)

Kde tě lidé mohou potkat? Kde třeba teď v nejbližší době přednášíš? A jaké akce by neměli letos uniknout všem, co mají na starosti ty Facebooky a ty Twittery?

Mohou mě potkat na různých konferencích – aktuálně budu na vsetínském Barcampu ve Zlíně, podobně jako v minulém semestru mě uvidí studenti iCollege (skvělý projekt, doporučuji) a jistě budou i další akce. Ale můžu prozradit, že chystám pravidelná setkání lidí okolo sociálních médií, měly by to být takové večery, kde bude něco málo povídání (tři prezentace, každá maximálně 20 minut), volná tribuna pro sdílení novinek a pak popíjení a networkování dle libosti. Zatím je to ve vývoji, ale první se bude konat 20. února v Praze v Crossu. Další měsíc to bude v Brně – chci Prahu a Brno střídat. Sledujte hashtag #babeltalk :).

No a samozřejmě na mém školení: Využijte sociální média na maximum – od nového roku si je organizuji zase sám, opět na střídačku v Praze a v Brně, aktuálně je také jeden termín vypsaný v Uherském Hradišti.

Adame, nedá mi to, abych se nezeptal. Kolik hodin denně trávíš na Facebooku :-)? A kolik času trávíš na Facebooku „nepracovními“ aktivitami?

Já si to moc neměřím – ale určitě docela dost. A víc asi pracovně než nepracovně ;), i když ta dělící čára je hrozně ošidná, protože pro mě je i ten osobní Facebook vlastně pracovní :).

Poslední otázka na závěr. Chtěl bys, Adame, vzkázat něco našim čtenářům?

Žádné universální moudro mě nenapadá – ale asi je dobré se hodně usmívat a pravidelně jíst a hodně chodit pěšky (i do schodů). Tak to zkuste.

Stále ještě mladý a (snad i) krásný psavec píšící na svém blogu Krcmic.cz. Pracoval pro společnosti T-Mobile, SaveMax, Telefonica O2, Brunswick Estates, Accenture, euroAWK a Socialbakers. Založil portál Pravdu.cz. V současnosti vlastní tento web. A pracuje na tom, aby z Objevit.cz udělal další uznávaný a navštěvovaný portál.

Komentáře

Nahoru