Dnes vyšlo 1 článků

Daniel Dočekal: Většinou píšu okamžitě, jakmile objevím téma

Daniel Dočekal: Většinou píšu okamžitě, jakmile objevím téma

Založil jeden z prvních internetových magazínu u nás Svět Namodro. Pomáhal s rozjezdem Neviditelného Psa a spolu podílel se na založení portálu Quick.cz. Psal pro Lidové noviny, Metro, Softwarové noviny, Inside, Computer World, Lupu a pro mnohé další. Publikuje také na svém vlastním písečku POOH.cz (Pravidelný občasník originálního humoru) a na několika dalších webech. Občas jej uvidíte i v televizi. Možná už víte, o koho se jedná. O stálici českého Internetu, Daniela Dočekala.

Ahoj Danieli, v předchozích několika řádcích jsem shrnul tvou dosavadní kariéru. Vynechal jsem snad jenom to, že ses zaobíral také PRkem a dělal jsi pro pár firem konzultanta. Nicméně o tobě samotném toho až tak moc známo není. Mohl bys tedy začít hezky od začátku? A sice třeba tím, kde jsi vyrůstal, jestli máš nějaké sourozence. Čtenáře by určitě zajímalo, v jakých poměrech jsi vyrůstal, u čeho jsi trávil dětství atd.

Vyrůstal jsem v České Třebové a na dětství hrozně rád vzpomínám. Malé město  na hranici Orlických hor, lesy, potůčky, lítání po kopcích a, samozřejmě, v té době žádný Internet. Vychovávala mě babička a v té době i jenom mít telefon byl vlastně takový malý zázrak.

Co jsi vystudoval za střední školu? Odhaduji nějakou průmyslovku…

Střední průmyslová škola elektrotechnická v Praze, Ječná ulice.  Třída plná kluků, dvě holky, nějaké ty drobné počátky počítačů, učili nás tam používat i tak užitečné věci jako je soustruh. Prostě taková klasická škola do života s řadou věci, které nikdy nikdo potřebovat nebude.

Tak jsem se trefil :-). Jakým jsi byl studentem? Byl jsi jedničkář a nebo jsi byl spíše průšvihář, co se nikdy moc dobře neučil?

Stejně jako základkou i průmyslovkou jsem prošel bez nějakého učení nebo trápení.

Bavilo tě studium a nebo jsi to bral spíše jako nutné zlo? Jaký obor jsi tam konkrétně studoval? Psal již na škole pro nějaké školní časopisy?

Asi bavilo, přestalo mě to bavit až na ČVUT. Tak hodně, že jsem skončil někdy okolo třetího ročníku. Obor se měl týkat programování, takže nás učili i svářet, zaplavovali fyzikou, matikou ,statistikou a něco málo počítači.  Zoufale mě to nudilo. Navíc jsem narazil na věci jako je fyzika, které jsem nikdy neměl rád a vzorečky jsem se nikdy nazpaměť nenaučil. A pochopení pro tuhle vědní disciplínu mi vždy chybělo. A ne, nepsal, ani nevím, jestli v té době nějaké školní časopisy byly.

Považuješ vysokoškolské studium za důležité a nebo je to podle tebe v dnešní době již ztráta času?

Je a není, nejsem si jist tím, že by vysokoškolské studium mělo praktický dopad na zkušenosti, znalosti a schopnosti, ale určitě naučí některé vhodné věci. Praktické zkušenosti stejně musí vysokoškoláci získat stejně jako středoškoláci.  Osobně si myslím, že je dobré studovat co nejdéle, pokud to dovolí peníze i okolnosti. Jakmile tahle fáze života končí, tak končí i dětství. A dětství by mělo být co nejdelší, je to krásná část života.

Spousta studentů má problém po dokončení školy najít práci. A když už ji najdou, tak je nebaví nebo jim nevyhovuje. Často ztratí několik let hledáním svého vysněného jobu. Byl to i tvůj případ? Nebo jsi vždycky věděl, co chceš dělat?

Nějak jsem to moc neřešil. Když jsem skončil na ČVUT, tak jsem nastoupil do CKM, tehdejší cestovní kanceláře mládeže. A protože jsem měl být (a chtěl být) programátorem, tak jsem byl programátorem.

K jakým různým profesím jsi během svého života přičichnul? Určitě ses neživil od počátku vždy jenom psaním… Živil ses někdy třeba manuální prací?

Co je manuální práce? Třeba dozorčí v Metru? Tohle jsme třeba dělali když jsme potřebovali vydělat peníze. Ale jinak asi spíš ne. Programátor, technik, šéf firmy s počítači, počítačové sítě, hardware, šéf obchodní firmy, šéf divize v Telecomu, konzultant, poradenství, pisálek, publicista, nějaký ten marketing, komunikace, sociální sítě, školení, bezpečnost. Je toho hodně.

Když zapátráš v minulosti, jakou prací sis vydělal své úplně první peníze?

Nemám tucha. Ale možná jedna z prvních událostí tohoto druhu bylo překládání tvárnic z vlaku na náklaďák a pak z něj k domku. Kamarádi v České Třebové tehdy potřebovali pomoct, takže jsem tím strávili půl dne.  A co jsem za to dostal? No, to už netuším.

Co tě přivedlo k novinařině, respektive žurnalistice? Dostal jsi se k tomu náhodou? A nebo to byl tvůj odvěký sen, ke kterému ses chtěl prokousat za každou cenu? Nebo tě k žurnalistice dovedla víceméně náhoda?

Přišlo to asi tak nějak samo. V době práce v Nizozemí jsem se dostal na Compuserve, dalo by se říct, předchůdce Internetu. A tam jsem začal vydávat cosi jako týdeník, prostě psát nějaké věci, zajímavé tipy na něco, co jsem kde objevil. Vždycky mě to jednak bavilo, druhak umožňovalo vypouštět páru. A od té doby to prostě pokračuje, přes blogy, e-ziny, psaní pro noviny a časopisy.  Ale sen zcela určitě ne.

Mohl bys zkusit popsat, jak postupuješ při psaní? Jak si třeba vybíráš, o čem napíšeš a co zkrátka necháš plavat? Řídíš se třeba tím, že jakmile to vyjde třeba na CNN, tak to bude pecka? A nebo spíše hledáš na malých webech, kde se dají najít často doslova perly?

Pár stovek zdrojů, některé přes RSS a Feedly do Newsify na tabletu a mobilu, některé otevírané přes oblíbené v prohlížeči. A vybírám podle toho, co mě zaujme, co by mohlo zaujmout čtenáře, co je užitečné, přínosné, zajímavé. Nehraje roli, odkud to pochází. Stejně nakonec dohledávám další zdroje a je potřeba ověřovat. Najít souvislosti, čas od času se přijde i na to, že věci jsou jinak.

Dáváš si nějaké osobní deadliny při psaní? Například tento článek napíšu a vydám nejpozdějí za dvě hodiny apod.?

Ne a většinou píšu okamžitě, jakmile objevím téma a prostě ho napíšu. Co nejrychleji, na cokoliv dalšího ani není čas. Psaní je tak jako tak pouze třetina toho co dělám, další jsou školení a semináře, zhruba taky třetina, zbytek konzultace, strategie, analýzy, poradenství. Bylo by hezké mít možnost plným časem psát, ale to bychom museli být v jiném místě i čase.

Kolik času denně ti zabírá psaní pro Lupu?

Nevím, hlavně záleží na článku. Tam, kde musím zjišťovat, chodit kvůli tomu někam, dohledávat věci, to zabere i hodiny. Hodinové rozhovory, co jsem dělával, tak zabraly mezi 6 až 8 hodinami času. Příprava, vlastní rozhovor,  přepis, úpravy, autorizace.

Jaký svůj článek považuješ za svůj nejlepší?

Skvělá otázka, na kterou se nedá odpovědět. Jsou jich tisíce a většina z nich je napsána, zveřejněna a poté se prostě jde dál, píší se další a další.

Jako žurnalista musíš skutečně vědět o všem, co se kde šustne. Odkud tyto informace získáváš? Z nějakého placeného zpravodajství a nebo spíše přes kontakty?

Kontakty, sledování dění, umění se zeptat na základě náznaků, spojováním střípků z jiných článků, tiskových zpráv, oznámení, znalosti lidí, prostředí, firem.

Které weby navštívíš každý den?

Zhruba dvě stovky webů mám v oblíbených a navštěvuji je skoro každý den a přímo na webu. Přes RSS pak zhruba 800 dalších zdrojů, z nichž některé jsou samozřejmě poněkud méně výkonné a nevydávají každý den něco. Den co den je to i několik set článků, které mi projdou před očima.

Používáš třeba nějakou čtečku typu Feedly?

Ano, už jsem to zmiňoval, dokonce jsem to co používám popisoval na Lupě. Původně Google Reader, přeneseno do Feedly, na to napojené Newsify. Patří k tomu ještě Buffer pro vkládání na sociální sítě a TweetDeck pro práci s Twitterem. A k nezaplacení iPad na kterém právě to Newsify používám. Umožňuje mi to číst a bokem si odkládat věci, ze kterých by mohly být články.

A které méně známé zahraniční weby bys vypíchnul? A proč tě zaujaly?

Žádné, možná zejména proto, že se to hrozně mění. Ještě nedávno byl fenomenální TechChrunch.com, jenže po pohlcení AOL,  zábavných perepetií s Arringtonem  a dalších změn se stal nudným a o ničem. Místo něj se, možná trochu překvapivě, vyšvihlo The Verge. Ale pokud se vezme v potaz, že zdrojů sleduju denně stovky, tak žádné věci k vypíchnutí tam moc nejsou.

Snad se neurazíš, když řeknu, že jsi taková chodící kronika českého Internetu :-). Na vlastní oči jsi mohl pozorovat, jak například vznikaly první internetové vyhledávače (a mezi nimi i náš Seznam). Jak zanikaly mnohé nadějné weby a služby (Atlas). Pamatuješ také doby, kdy neexistovaly žádné počítače. Nebylo žádné vysokorychlostní internetové připojení, ale maximálně tak vytáčené připojení s rychlostí pár bajtů. Viděl jsi, jak vznikaly servery jako Lupa, iDNES, Lidovky, Novinky, Webtrh a mnohé jiné. Zažil jsi také dobu, kdy ještě neexistovala žádná Wikipedie a žádný Facebook. Mohl bys zkusit nám „mlaďochům“ přiblížit tuhle dobu (řekněme roky 1980-2000)? A jak vlastně na tuto dobu vzpomínáš? V čem to bylo lepší a v čem horší?

Lepší? Horší? Nevím, nějak to neřeším. Dnešní doba je lepší v tom, že informace jsou na dosah ruky. Dřív se chodilo do knihoven, technické věci se hledaly v Národní technické knihovně, tehdy ještě v Klementinu, a vysedávaly se hodiny v tamní studovně. Jestli to bylo lepší nebo horší? Bylo to jiné.

Nezdá se ti, že se díky Internetu lidé tak trochu odcizují?

Nezdá, ono totiž záleží na lidech. Internet nebrání kontaktům tváří v tvář. Internet vytváří příležitosti jako nikdy předtím poznat nové lidi. Takže ve skutečnosti bych možná řekl, že to funguje přesně opačně, byť pro řadu lidí je jednodušší komunikovat elektronicky. Ale to bychom se už museli spíš zeptat, jestli SMS neodcizují lidi atd.

Fotka Daniela Dočekala, kterou znáte z Lupa.cz

Když se ohlédneš zpět, jsi rád, že ses narodil právě v době, kdy se vlastně teprve formoval celý český Internet?

Já jsem, popravdě, rád že jsem se narodil, jak jsem se narodil a prožil, co jsem prožil. Mám krásné vzpomínky na dětství, stejně krásné vzpomínky na dobu po tom a špatné věci jsem prostě hodil za hlavu. A dnes je dost jedno, jestli někdo pamatoval vznik českého Internetu. Ten současný Internet je tak jiný, že tehdejší technologie, znalosti, zkušenosti, jsou irelevantní.

Vzpomeneš si na nějaký web, který je již mrtvý a utkvěl ti dosud v paměti?

Ale jasně. To jsou takové ty legendy jako Altavista, Geocities, ale třeba i český Mobil server, ten původní. Doba byla jiná, informace byly jiné, zájem  byl jiný, řešily se jiné věcí. Možná podstatně trviálnější.

A kterému českému projektu jsi předpovídal brzkou zkázu a on se přesto chytnul?

Nevím. Ne, že bych nechtěl, ale jak už jsem se někde zmiňoval, věci se dělají, vydají, a jede se dál. Je potřeba se prodrat záplavou dalších věcí. A pokud jsem něčemu předpovídal konec a ono se to chytlo? Myslím, že by to  bylo skvělé.

Založil jsi web server Svět Namodro, který jsi později prodal. Vzpomeneš si ještě, v jakém roce jsi jej založil, komu jsi jej prodal a za kolik (pokud chceš sdělit)? Není tak trochu líto, že skončil?

Nevzpomínám, vždycky se musím podívat někam, kde je to napsané. Tedy nevzpomínám si na ten rok. Kdo byl kupcem? To je jasné, tehdejší Český Telecom. A cenu si stále pamatuji, ale stále platí, že to není veřejný údaj. Co se konce týče? Myslím, že skončil v nejlepším. A já mám jednu zásadní vlastnost, nebaví mě věcí provozovat, bavím mě je zprovozňovat.

Pracoval jsi vždy pro někoho jako zaměstnanec? A nebo jsi byl vždy sám sobě pánem a podnikal jsi na vlastní triko?

Dlouhá léta jako zaměstnanec. Až posledních zhruba osm let jsem na volné noze. A střídavě to miluju a střídavě na to nadávám.  Což to dost hodně souvisí s tím, že to, co dělám, mě musí uživit. A zajistit nejenom mě, ale taky rodinu, ženu, tři děti, jedno studující na vejšce, jedno na střední škole a malého, šestiletého, co je v první třídě.

Danieli, považuješ za jednoho z předních průkopníků české internetové scény?

Ne. Nějak tohle neřeším a myslím, že to spíš musí posoudit někdo jiný. Někdo o mě tvrdí, že jsem celebrita, na což já odpovídá, že když už něco takového, tak snad jedině polobrita.  Ale pokud by se to dalo brát podle toho, že jsem stál u řady věcí na českém Internetu, tak ano. Ale je tu daleko víc věcí a lidí, kteří český Internet posunuli o kus dál.

Jsi hodně kontroverzní postava českého Internetu. Po Internetu o tobě koluje spousta nelichotivých článků, ve kterých jsi označován za “exota”. Máš dokonce svou vlastní kolonku na Exotopedia.org. Čím to podle tebe je, že lidem ležíš tak v žaludku a mají potřebu o tobě neustále nelichotivě psát?

Mám pár dost nepraktických životních vlastností, třeba to, že se nebavím s lidmi, kteří mi za to nestojí. Život je příliš krátký na to, abychom ho ztráceli s takovými lidmi. Přidejme k tomu to, že k psaní bohužel patří i nějaké ty kauzy,  ukazování na šlendrián, nedostatky, chyby. A taky to, že na některé věci prostě nemám trpělivost a k poslání do háje mívam docela blízko.

Velice známý je třeba tvůj spor s Františkem Fukou, který o tobě kdysi prohlásil, že jsi v 17 letech utekl do Holandska a tam ses oženil :-). Už jste si to spolu vyříkali a nebo se stále moc nemusíte? A co říkáš na to, že se údajně František Fuka chtěl vydat do Vily Vyvolených :-)?

Já moc netuším, proč tehdy František něco takového řešil. Zejména to nechápu v tom ohledu, že to byl rozhovor s ním na Lupě. A on tam kus věnoval řešení nějakého divného Dočekala. Zvláštní. A nevím, jestli se nemusíme. Když jsme se naposledy potkali v tramvaji, tak jsem se s ním normálně bavil. Myslím, že František patří k českému Internetu stejně jako já a řada dalších lidí. A dělá i dělal spoustu zajímavých a dobrých věcí.

Nebojíš se opřít ani do hodně citlivých kauz typu Prolux, Logicall, Isifa. Nemáš třeba strach, že ti pak budou někteří lidé vyhrožovat a budou tě zastrašovat?

Ale tak to se dělo a děje zcela běžně. Výhrůžky v mailech, telefonech, pokusy vyhrožovat přes mé dřívější zaměstnavatele, telefonáty mým klientům ve stylu “Jestli s tím Dočekalem budete ještě někdy spolupracovat, tak se připravte na peklo”.  A taky je tu hezká historie trestních oznámení, které slouží pouze k tomuto účelu. A otravují tím, že je nutné chodit “podávat vysvětlení”. Na druhou stranu se tam člověk občas dozví i to, že dotyčný to dělá jak na běžícím páse. A že ho už mají za magora.

Setkal ses již někdy s tím, že ti bylo někdy „taktně“ naznačeno, že když tohle napíšeš, tak bys mohl dostat jednu do zubů?

Myslím že ne. Na něco takového bych si asi pamatoval.

Určitě ti někdo vyhrožoval i žalobou. Hnal to však někdo až tak daleko, že jste se skutečně potkali až u soudu? A nebo to jsou většinou jen plané výhružky? Pokud ano, jak nakonec celý proces dopadnul? Jak ty se s tím srovnáváš? Prožíváš to a nebo sis již za a léta zvyknul a bereš to s nadhledem?

Ale jasně, jeden milion korun po mě chce právní zástupce Dr. Ratha. Už to jednou prohrál, samozřejmě se odvolává a milion chce stále. Je to velmi nepříjemné, a čím jsem starší, tím je to samozřejmě nepříjemnější. Ale je to běžná taktika.

Stalo se ti někdy, že ti provozovatel webu či šéfredaktor řekl, že tvůj článek neotiskne, protože je moc útočný a nebo by za to hrozila žaloba? Snažíš se i v takové chvíli si prosadit vždy svou? A nebo stáhneš ocas mezi nohy a jednoduše se podřídíš?

Ne, nestalo. A pokud by se to stalo, tak bych  ho buď nabídl někde jinde, nebo si ho vydal sám. Internet přinesl nevídané možnosti, co se publikování týče.

Co by řekli o Danielovi Dočekalovi jeho nejbližší kamarádi a rodina? Jaký je v soukromí?

Asi to, že je introvert se všemi nevýhodami, které bytí introvertem přináší. Nemá rád příliš lidí okolo sebe. Potřebuje dobíjet baterky sám. Chce být spíš stranou, hodně naslouchat a pak se teprve případně k něčemu přidat.

Považuješ se za celebritu? A pokud ano, užíváš si to? Nebo tě ta sláva spíše odrazuje a byl bys raději, kdyby se o tobě nikde moc nepsalo a nikdo tě neznal?

Ne, už jsem to říkal, když už, tak snad jedině polobrita. Ale stejně jako ostatní věci, ani tohle  moc neřeším. Prostě dělám to co dělám a snažím se to dělat nejlépe jak umím. A tak aby mě to uspokokovalo a také aby to případně pomáhalo dalším lidem.

Poznávají tě třeba lidé na ulici :-)?

Neřekl bych.

Považuješ se spíše za extroverta a nebo introverta?

Jak už bylo řečeno, introvert. Podle MB klasifikace dokonce INTJ. Což bych asi označil za jednoho z nejhorších introvertů, co se přínosů do života týče. Každé dva tři roky si ten test zkusím udělat znova a doufám, že se to samo změní. A samozřejmě, nezmění.

Jsi vždycky tím, kdo je schopen říci ostatním pravdu do očí? I za cenu toho, že se to zkrátka nebude nikomu líbit?

Ano, řekl bych, že ano. Dělám to tak pořád a pravidelně si tím nabíjím ústa a dost často zavírám dveře. Ale život mě tak nějak naučil, že je lepší pokračovat s čistým štítem, dobrým pocitem a dělat věci, které dělám, protože cítím, že jsou správné. A ne proto, že za ně jenom dostanu zaplaceno.

Jsi zvyklý riskovat? A riskuješ rád? Pokud ano, zkus prosím popsat jednu situaci z tvého života, kdy jsi musel riskoval nejvíce…

Méně a méně popravdě řečeno, přichází to s věkem a hlavně rodinou a dětmi, za které člověk cítí zodpovědnost. Největší risk? No, myslím že to, když jsme se před nějakými více než dvaceti lety sebrali a odjeli do Nizozemí. Pak tam měli Honzu, prvního syna. A pak se, taky stejně náhle, vrátili zpět.

Danieli, co bys poradil lidem, co by chtěli být jako ty?

Ať jsou sami sebou. Vážně. Skoro to zní jako bych snad měl být vzorem a něčím vyjímečný, já si tak nepřipadám. Snažím se dělat to co dělám nejlépe jak umím a okolnosti dovolují. A k tomu se snažím dělat hlavně věci takové, které mě baví dělat. Což občas jde, občas nejde.

A to byla poslední otázka. Danieli, moc děkuji, že sis udělal čas na všechny odpovědi. Asi jako jednomu z mála neřeknu, že snad o tobě ještě uslyšíme, protože vím, že o tobě určitě uslyšíme :-). Ať se tedy daří a hlavně – ať to stále tak dobře píše.

 

Komentáře

Nahoru