Dnes vyšlo 1 článků

David Rektorys: Finančně nezávislí lidé často nemají to nejlepší auto, nedopřávají si ty nejluxusnější věci

David Rektorys: Finančně nezávislí lidé často nemají to nejlepší auto, nedopřávají si ty nejluxusnější věci

Založil Cashflow klub VŠE. Pořádá Mistrovství ČR v Cashflow 101. Vlastní eshop MotivacniKnihy.cz. Od roku 2012 bydlí na Novém Zélandu, kde se snaží rozjet Eshoprental.biz. Tak by se dalo ve stručnosti shrnout jméno David Rektorys. Možná o něm ještě uslyšíme a možná ne. Kdo ví? Ale byla by škoda se s ním nezastavit na kus řeči.

Ahoj Davide,

kdo jsi a odkud pocházíš, člověče? Můžeš nám zkusit popsat svůj životní příběh, aby každý z čtenářů věděl, co jsi zač a proč s tebou vlastně dnes děláme rozhovor? Já už to trochu nakousnul v úvodním proslovu, ale teď je na tobě, aby ses trošku rozpovídal ty…

Ahoj Michale, životní příběh se mi stále ještě rýsuje, ale rád sdílím zážitky a zkušenosti, takže se klidně podělím o ta dvě hlavní témata, která jsi v úvodu zmínil: internetové podnikání a Nový Zéland :-). Jinak – ať tedy začnu postupně. Jsem z Prahy, zkusil jsem dvakrát VŠE (odkud jsem byl s úspěchem dvakrát vyhozen, ale to mi dalo pravděpodobně do života víc, než kdybych ji dokončil), vždycky jsem chtěl podnikat, až jsem docela omylem někdy v roce 2008-2009 rozjel Cashflow klub VŠE a eshop MotivacniKnihy.cz. Oboje aktivity rád popíšu níže. V roce 2011 jsem odjel studovat na Nový Zéland, kde doteďka žiju, studuju a podnikám. Všechny aktivity v ČR jsem buďto předal, prodal nebo ještě vzdáleně deleguju.

Btw. tuším na LinkedInu jsem zahlédnul, že ta máš v kolonce „vzdělání“ vyplněno jméno Victoria University of Wellington. Jak to je tedy s tebou? Ty ještě studuješ a pokud ano, tak jaký obor sis vybral a proč? Nebo se již věnuješ jen a pouze podnikání?

Přesně tak, středně velká univerzita s dobrou mezinárodní reputací. Teď jsem v posledním ročníku bakaláře, tak už ho tentokrát snad dokončím. Ale co je pro mě důležitější, jsou aktivity kolem školy. Stejně jako na VŠE jsem tady hned rozjel Business and Investment Club (www.bic.org.nz), studentskou organizaci sdružující podnikatele a podobně smýšlející lidi. A minulý rok se nám podařilo pozvat jako hosta současného ministra financí, který je na Zélandu známý především svým předchozím podnikatelským úspěchem.

Ale zpátky ke škole – studuju finance a e-commerce, což jsou obory, kterým dlouhodobě věřím a navzájem se daří dobře kombinovat.

Víš vůbec, kolik let jsi strávil ve školních lavicích? Jak vlastně vzpomínáš na svá studia? Co ti škola dala a nebo vzala? Co ses zde naučil a co ses zde měl naučit a nenaučil?

Haha! No tak když to sečtu všechno dohromady, tak se už sedmým rokem potuluju po vysokoškolských přednáškách. Co mi škola dala: z pohledu nových znalostí a informací skoro nic, ovšem z pohledu networkingu a možností poznat některé úžasné lidi, se kterými dělám byznys, to bylo naprosto neocenitelné a „ztracených“ let na VŠ rozhodně nelituju. Ve vyspělých zemích je normální, že bývalí studenti spolu dělají byznys mnohem častěji a ochotněji, než s cizími lidmi. A dává to naprostý smysl – znáte se mnohem delší dobu a víte, co od druhého můžete čekat.

Na VŠE jsi založil Cashflow klub VŠE. Můžeš čtenářům přiblížit co to je za spolek? Není to doufám nic jako Svědci Jehovovi?

Cashflow klub VŠE (www.cashflowklubvse.cz) je studentská organizace s cílem propagovat podnikání, finanční gramotnost a její hlavní činností je pořádání přednášek se zajímavými hosty: podnikateli, manažery, investory a spoustou dalších lidí, kteří mají nějaký zajímavý příběh, o který by se rádi podělili. Přednášeli pro nás už borci jako Ondřej Bartoš, Karel Janeček, Radim Jančura, Michael Rostock, Andrej Babiš (předtím než se stal politikem) a spousta dalších. Klub se rapidně rozrůstal a zatím rekord v návštěvnosti drží právě Radim Jančura s 1500 návštěvníky. Cashflow klub byl původně zaměřen na propagaci finanční gramotnosti pomocí stolní hry Cashflow 101, ale protože formát velmi oblíbených přednášek s hosty tomu nevyhovoval, tak jsem vedle toho paralelně rozjel i Mistrovství ČR v Cashflow 101 (www.cashflowmistrovstvi.cz). Obě aktivity nyní s velkým úspěchem převzali současní předsedové Tomáš s Honzou.

21.11.2011 Andrej Babiš

V rámci Cashflow klubu jste pak pořádali pravidelná sezení. Stále to platí? Kdy a kde se scházíte? A jak se ti daří řídit tuto iniciativu, když jsi na druhém konci světa?

Ano a formát je stále stejný – scházíme se každé pondělí večer v 6 hodin na VŠE na Žižkově. Seznam přednášek i témata jsou dostupná na webu www.cashflowklubvse.cz a pokud se nepletu, tak jsou již naplánovány další zajímavé přednášky na letní semestr 2014. Možná bych se ještě v krátkosti zmínil, proč by lidé na tyto přednášky vůbec měli chodit – je to síla informací a networkingu. Na naše akce totiž chodí jenom lidé s velmi podobným myšlením, takže pokud hledáte parťáka do podnikání, nebo se prostě jenom chcete pohybovat mezi lidmi, kteří to někam dotáhnout, pak je Cashflow klub VŠE to pravé místo pro vás.

A co se týká řízení klubu, tak je to natolik časově vyčerpávající a důležitá aktivita, že jsem to raději celé kompletně předal novým předsedům. A s radostí jenom přihlížím, jak se moje „dítko“ rozrůstá o nové projekty (Interaktivní knihovna osobního růstu) a jenom občas pošlu svoje návrhy na osobnosti, které by mohly být zajímavé jako další hosté.

Nedávno jsem narazil na tento vtip. Jak se jmenuje nejtěžší střední škola v ČR? VŠE… Proč právě o VŠE koluje spousta nelichotivých historek a vtipů narážející na to nenáročnost studia na této škole? Jak ty sám úroveň výuky na Vysoké škole ekonomické? Dali ti tam zabrat a nebo souhlasíš s tím, že kvalita je nevalná?

No tak jako neúspěšný student fakulty management v Jindřichově Hradci toho moc o kvalitě výuky na Žižkově tolik nevím. Já jsem na to docela kašlal a prošel jsem tak třemi-čtyřmi semestry. Jako když se člověk aspoň trochu snaží, tak tu školu dá v pohodě. Ale zase říkám – pro mě osobně není VŠ až tak o těch akademických teoriích, ale především o podobně smýšlejících lidech.

Když už se neustále motáme kolem studia. Ty sám jsi dostudoval vysokou a máš nějaký titul? A nebo jsi studium již pověsil na hřebík?

Teď jsem v posledním ročníku Bachelor of commerce, takže titul bude můj doufám někdy v listopadu 2014. A tím pro mě velmi pravděpodobně akademický život skončí.

Myslíš si, že je v životě důležité, kolik škol jsi vystudoval a nebo to, co umíš?

Rozhodně to není jenom o tom, jakou školu jsi vystudoval. Co zatím mohu říct, tak úspěch je jednak velmi individuální měřítko a především záleží na cílech každého člověka. Co je pro někoho velký úspěch, je pro jiného podprůměrný výsledek. Ale všeobecně bych řekl, že je to kombinace jaký člověk jsi + co umíš + koho znáš + štěstí.

A není podle tebe škoda, že lidé jdou po střední hned na vysokou. Hlavně aby nemuseli makat? Případně to chtějí rodiče, kteří jim od dětství vtloukají do hlavy, že bez školy je nikdo nezaměstná. Jak se na to díváš ty?

Proč by to měla být škoda? Záleží, co člověk chce. Třeba v Izraeli je normální, že hned po střední jde člověk povinně na vojnu (tuším 2 roky), pak cestuje / pracuje a teprve kolem 30 jde na vysokou školu. Tam se pak studium spíše mění na vyměňování dosavadních zkušeností mezi studenty, spíše než aby přednášející rozdával teorie z minulého století.

Už dávno neplatí, že VŠ zajistí bezproblémový život. Už dneska mají čeští vysokoškoláci bez praxe problém najít uplatnění. Takže můžu všem rozhodně doporučit cestovat, sbírat zkušenosti (třeba i zadarmo na neplacené stáži) a pracovat na své osobním růstu.

Proč podle tebe tak mnozí lidé hledí na dosažené tituly? Je to podle tebe špatně a nebo dobře?

Inflace titulů je globální trend. V Jižní Koreji nejsou výjimkou lidé s PhD, kteří jsou nuceni pobírat sociální dávky, protože je nikdo nezaměstná. Lidé na to koukají, protože je to nejjednodušší a nejrychlejší cesta, jak někoho zhodnotit na první pohled. Bohužel ale platí, že není dobrý nápad soudit knihu podle obalu.

Jak už jsem zmínil, pořádáš Mistrovství ČR ve stolní hře Cashflow 101. Mohl bys lidem, kteří tuto hru neznají, vysvětlit, o co jde? Zkus prosím trochu podrobněji popsat pravidla a cíl hry. Díky.

Cashflow 101 je stolní společenská hra pro 6 hráčů, která vysvětluje základy finanční gramotnosti a investování. Tuto hru vytvořil americký spisovatel Robert Kiyosaki, autor bestsellerů „Bohatý táta, chudý táta“, „Cashflow kvadrant“ a dalších, které změnily způsob myšlení o penězích milionů lidí po celém světě. Hráči se tak zábavným způsobem učí základy investování do aktiv (akcie, komodity, nemovitosti, podnikání a další) a rozvíjí svou finanční gramotnost, protože hra vlastně simuluje reálný svět peněz. I když to na první pohled vypadá složitě, pravidla jsou velice jednoduchá a při hře se je rychle naučíte. Hra je určena pro kohokoliv, kdo má otevřenou mysl a chce se dozvědět něco o investování a pasivním příjmu peněz.

Pro svou jednoduchost si hra Cashflow 101 získala velkou oblibu po celém světě. V Čechách vzniklo již několik organizací, zabývajících se hraním Cashflow 101 a Kiyosakiho myšlenkami, které se šíří prostřednictvím pravidelně organizovaných setkání, na kterých je každý vítán. Nemusí se bát přijít ani úplný začátečník, protože jediné co ke hře potřebujete, je dobrá nálada a ochota naučit se něco nového. Spolu s knihami se tak snaží vysvětlit základy finanční gramotnosti, která je v 21. století naprosto nezbytná.

Proč vlastně lidé hrají Cashflow 101 a co je má naučit? A dokáže vůbec tahle hra někoho něco naučit, co se dá pak využít v reálném životě?

Rozhodně má lidi co naučit. Tahle hra tě může naučit tomu naprosto nejdůležitějšímu – „správnému“ myšlení finančně gramotného člověka. Jistě jsi slyšel o lidech, kteří ve Sportce vyhrají miliony korun, ale za pár let jsou na tom ještě hůř, než původně. Jak je to možné? Důvodem je právě finanční gramotnost. Ti lidé neumí spravovat peníze, protože je to nikdo nikdy nenaučil. A právě to Cashflow 101 učí skvěle.

Pro koho je vlastně tato hra určena? Kdo by jí měl hrát a proč?

Hrát ji může kdokoliv, na Mistrovství ČR jsme měli sedmiletého Martina s jeho tátou. Ale naší cílovou skupinou jsou právě vysokoškoláci. Měl by ji hrát každý, kdo nechce být finančně závislý na svém zaměstnavateli a státu v důchodu.

Jak takové mistrovství vypadá? A jak ses dostal k této události jako pořadatel? Čí to byl nápad? Kdo přišel s tím, že se někde uskuteční Mistrovství ČR v Cashflow 101?

Tak já jsem vždycky rád organizoval různé akce a eventy. Nejdřív jsem začal s Cashflow klubem, kam ze začátku chodilo třeba jenom 20 či 30 lidí, tak jsme hráli takhle. Pak začalo chodit o dost víc lidí, tak jsme to rozšířili na celorepublikové Mistrovství. Původní nápad přišel od mého kamaráda Honzy Frieda, který původně na VŠE organizoval setkání mladých podnikatelů. Já jsem ten nápad přetavil do praxe.

A jak vlastně takové „pořadatelování“ u mistrovství vypadá?

No je za tím hodně práce :-). Nejdůležitější je sehnat partnery, kteří umožní, aby se taková akce finančně vůbec dala zorganizovat. Za to mnoha společnostem, které nás v minulosti podporovaly, patří obrovské díky.

Co vše jste museli zařídit?

Je to vlastně podobné jako jakákoliv jiná akce. Musíš sehnat sponzory, návštěvníky (v našem případě hráče), vymyslet herní systém, zajistit doprovodné akce, propagaci, mít tým spolupracovníků a zařídit milion dalších věcí.

Z čeho jste tuto akci financovali? Kde jste třeba vzali peníze na odměny pro hráče? Byly třeba nějaké prize money pro absolutního vítěze?

Hodně nám v tomto ohledu pomohli sponzoři a v posledních ročnících jsme zavedli také vstupné. Prize money bohužel ne, ale hlavní cena bývá pěkná – v minulých letech to většinou býval notebook od firmy Asus.

S původní myšlenkou hry Cashflow 101 přišel tehdy Robert Kiyosaki. Předpokládám, že i ty hodně čerpáš z jeho knih a myšlenek. Já sám jsem několik knih od něj kdysi četl. I když jsem se z nich nedozvěděl nic světoborného, tak dá se říci, že mě to tak trošku oklikou dovedlo až k podnikání. A má otázka zní – myslíš, že dokáží tyto knihy skutečně naučit někoho, jak být finančně nezávislým? Nebo jej mají naučit pochopit smysl koloběhu peněz a naučit jej základy podnikání a investování (těch 1 000 Kč prostě nedám za cigarety, ale nakoupím zboží a prodám jej za 2 000 Kč)?

Ano, pravda je, že Kiyosaki neobjevil Ameriku. On je úspěšný především proto, že to celé extrémně složité téma financí ohromně zjednodušil, aby to pochopili i řadoví Američané. A také je velmi dobrý podnikatel, kterému se podařilo brand a myšlenku rozšířit globálně.

Jeho knihy jsou vhodné především pro člověka, který teprve hledá a trochu tápe. Pokud se mě zeptáš, zda bych jeho knihy doporučil naprosto všem, pak ano. Ovšem pouze určité skupině lidí opravdu změní život k lepšímu. Je to z toho důvodu, že lidé bohužel často očekávají, že se o ně někdo postará – zaměstnavatel nebo stát. To se pak těžko přijímá myšlenka, že každý je zodpovědný především sám za sebe a musí se připravovat na svůj vlastní důchod.

Nicméně ani Robert Kiyosaki, který je otcem všech těchto knižních bestsellerů, by se vlastně bohatým nikdy nestal, kdyby nezačal psát knihy o tom, jak lehce zbohatnout. Není to trochu klišé? Že vlastně vydělal své velké peníze na lidech, kteří se nikdy bohatým tátou nikdy nestali, ale jsou a nejspíše zůstanou navždy spíše chudou mámou?

Upřímně, mně je docela jedno, zda by se bohatým stal nebo ne. Jeho myšlenky v praxi fungují a to je důležité. To, zda má na knihách velké autorské honoráře, je jeho starost, nikoliv moje :-). Ale pokud budu předpokládat, že ve svých knihách nelže, pak jeho hlavní příjem plyne z pronajímání velkých bloků (něco jako paneláky), určené pro střední a nižší příjmovou třídu v USA. Někde jsem četl rozhovor, kde uváděl svůj majetek v desítkách tisíc bytových jednotek.

Záhy poté, co se stal Kiyosaki modlou, se vyrojila spousta lidí, kteří si všimli, že ono psaní knih a bezduché kecání o všem možném je vlastně fajn byznys. Jako krásný příklad mohou posloužit ovečky od Davida Kirše (zdravím Neurorestart). Spousta takových lidí se honosí mnohaletými zkušenostmi a přitom začali včera. Snaží se vytvořit iluzi, jak všemu rozumí a přitom se pak mnohdy ukáže, že to jsou všechno jen lži a překroucené pravdy. Tohle není z mé hlavy, ale spousta hnidopichů si začala ověřovat fakta a zjistili, že vlastně nic není tak křišťálově čisté, jak se zdá. Není to tak trochu škoda? Přece jenom tito lidé dělají negativní reklamu všem poctivým infopodnikatelům (omlouvám se za to slovo, ale nic lepšího mě nenapadlo)? Trochu mi to totiž připomíná SEO, kdy každý je hned považován za podvodníka už jenom ve chvíli, kdy vysloví tato tři písmena. Tvůj názor?

Jasně, já taky Kirše nemůžu vystát. A vím, že Kiyosakiho někteří lidé nemají rádi. Hele já všem říkám, je to váš život a tak si věřte, čemu chcete. Já osobně mám jednoduché pravidlo. Jestliže něco zní příliš dobře, než aby to byla pravda, pak to většinou pravda není. Věřím, že se nedá všechny hodit do jednoho pytle. Na druhou stranu, pokud si myslíš, že lidé na Měsíci nikdy nebyli a vlastně nás všechny ovládají malí zelení ufouni, pak bohužel Google funguje tak, že tě v tomhle jenom utvrdí. Protože Googlem najdeš i tu sebevětší blbost. A na internetu je velmi jednoduché někoho zdiskreditovat.

Není to trošku škoda, že se dnes každý snaží hlavně na tom vydělat a už vlastně nejde o to někoho něco naučit nebo jej pošoupnout o kus dál? Co myslíš?

Nemyslím, že je to úplně špatně. Kapitalismus funguje na základě osobního rizika, odpovědnosti, ale i zisku. Jestli někdo chce prodávat zajíce v pytli, pak mu v tom ani zákon nezabrání. Zabrání mu v tom jenom informovaní a inteligentní spotřebitelé se selským rozumem.

Poslední dobou je ve světě spousta chytrých ekonomů, kteří kážou o tom, jak by měli lidé či celé státy pracovat s financemi. Myslíš, že tito lidé někdy četli od Kiyosakiho? A pokud ano, tak proč se mnohé státy topí v dluzích?

Co se mně na Kiyosakim nejvíce líbí, že je to založené čistě na selském rozumu. A jak to krásně dokázala Thatcherová, tak hospodaření státu není tak rozdílné od hospodaření domácnosti. Jsou to jenom řádově větší peníze a větší riziko/zodpovědnost. Nevím, jestli předsedové FEDu a Evropské centrální banky četli Kiyosakiho (pravděpodobně ne), ale jsem si jistý, že jejich chování je výsledkem určitého záměru. Určitě nedělají to, co dělají, protože jsou hloupí nebo neschopní.

Tak o školských létech a o dvojici Kiršo-Kiyosaki jsme si toho napovídali celkem dost. Pojďme otočit list a začít novou kapitolu. Tu o podnikání.  Začínal jsi s podnikáním relativně brzo. Kolik ti bylo, když sis vyřídil svůj první živnostenský list? A v čem si vlastně tehdy začal poprvé podnikat?

Živnosťák mám od svých 18 let, ale poprvé jsem začal podnikat, když jsem se kolegovi staral o jeho internetovou firmu, dnes již neexistující Top Inzerce. To byl srandovní a naprosto nesmyslný nápad, jak konkurovat Aukru. Ale dalo mi to spoustu zkušeností a pomyslné nakopnutí do zadku, které bych jinak neměl.

David Rektory na Startupweekendu

Čím sis v podnikání vydělal své první velké peníze a kolik to bylo? A už ses stal tedy milionářem, když ostatní radíš, jak zbohatnout?

Tohle je hodně individuální – co jsou velké peníze? Když jsem prodával inzerci ve svých 18/19 letech za cca desetitisíce, byly to velké peníze? Kdybych teď prodal eshop za cca milion, jsou to velké peníze? Já to vždycky měřím v poměru vůči svým výdajům. Podnikání přece není o tom vydělat ranec a pak do konce života nehnout prstem. Já nepracuju pro peníze, podnikám, protože mě ukrutně baví pomáhat lidem a peníze je jenom měřítko, kolika lidem a jak hodně dokážu pomoct.

Neříkám lidem, aby byli milionáři. Říkám lidem, aby se starali o své peníze, spořili, následně investovali a stali se finančně nezávislí. To nutně neznamená být milionář. Skvělá kniha Váš soused je milionář krásně ukazuje, že finančně nezávislí lidé často nemají to nejlepší auto, nedopřávají si ty nejluxusnější věci a tak dále. Je to o tom mít vyvážený životní styl. Podívej se třeba na Warrena Buffetta – je to miliardář, jezdí starým Fordem a bydlí celý život v tom stejném domě. Jeho motto zní: „Můžu mít všechno, co chci, ale nemusím to mít dvakrát, nemusím to mít dvakrát větší a nemusím to mít dvakrát dražší, než je nutné.“ A to je přesně to, o čem mluvím.

Takže ano, milionář nejsem. Ale ve svých 23 letech jsem byl finančně nezávislý. Eshop a další aktivity pracovaly za mě a já jsem tak mohl vstávat v poledne, nemít zaměstnavatele a být finančně v pohodě. A kdyby mi náhodou přestaly fungovat všechny příjmy, pak mám úspory/investice asi na další 2-3 roky. Chcete to samé? Pak je čas začít makat. Neřeknu vám, co máte dělat. To si musíte najít sami, to je váš hlavní úkol. Jakmile to najdete (nebude to z počátku zřejmé, moje první objednávku v eshopu přišla až měsíc po rozjezdu), tak se do toho zakousněte jako bulldog a nedovolte, aby vám to vyklouzlo mezi prsty.

Jistě jsi nějaký čas pracoval pro firmy jako zaměstnanec. Kde všude jsi pracoval a pro koho? A měl jsi svou práci rád? A nebo ti to lezlo na nervy?  Proč ses pak tedy vrhnul na podnikání?  Co bylo tou hlavní motivací?

Samozřejmě pracoval, ale vždy pro zkušenosti, nikdy pro mzdu. Napříkald jsem dělal dva roky v McDonalds, od 15 do 17 let. Jasně, byla to makačka. Ale víš, co mě to naučilo? Že kdo vydrží v mekáči déle než 3 měsíce, ten umí makat. Dodneška mám MCD ve svém CV a vím, že to zaměstnavatelé vnímají stejně. Taky mě to naučilo dokonalý systém práce a preciznost, ať už fúzuješ mezinárodní korporace nebo myješ nádobí. Buďto to sakra dělej pořádně, anebo to nedělej vůbec.

Čemu se věnuješ nyní a co ty aktuálně vydělává nejvíce peněz?

Studiu, ale v podnikání se na dálku starám o růst eshopu. V současnosti mi nejvíce vydělávají moje investice na burze.

Byl bys ochoten říct, kolik si za rok vyděláš?

Přiznám se, že přesné číslo sám nevím, protože se to neustále mění. Ale dělám si každoroční srovnání s minulým rokem a tak vím, že se mi daří rok od roku více. Co považuju za důležitější než příjem, je poměr mých úspor / investic v porovnání s mými životními náklady. Jak jsem zmiňoval předtím, tak bych z toho dokázal žít dalších pár let. A takovou finanční rezervu by si měl vytvořit naprosto každý člověk.

Proč ses ksakru rozhodl odcestovat až na Nový Zéland? V ČR se ti nelíbilo? A co tam vlastně děláš? V čem se tato země liší od naší? Jak moc je odlišná mentalita Novozélanďanů od té naší (zapšklé a věčně negativní nasranosti)?

Na Zélandu jsem se rozhodl získat trvalý pobyt. Jako taková zadní vrátka, kdyby Evropa šla hodně do hajzlu. Zákon opakující se historie říká, že se zase brzo něco velkého stane. Jinak se liší v mnoha ohledech, nejvíce právě v jejich naprosto nehasnoucím pozitivizmu a celkově přístupu k životu. Spokojí se s málem a jsou hodně environmentálně ohleduplní. Naopak jim chybí evropská (nebo spíš americká) dravost a asertivita. Taky mi hodně chybí české pivo a krásné české holky :-).

Davide, určitě hodně pracuješ. Kolik hodin denně pracuješ? A pracuješ i o víkendech?

Hele když děláš, co tě baví a uděláš si z toho byznys, tak se to počítá jako práce, nebo jako zábava? Já to nevnímám jako „sakra tohle teď musím udělat, ale vůbec se mi do toho nechce“. Kdepak. Já se do toho vrhnu s nadšením, protože mě to baví. Jo – a že mi to vydělá peníze? To je super bonus navíc.

Dostal ses někdy do fáze úplného vyhoření, kdy tě nic nebavilo a vše tak nějak postrádalo smysl?

Ne…a myslím, že tohle se ti může stát jenom, když děláš něco, co tě duševně nenaplňuje. Proč to teda vůbec dělat?

A co bankrot? Zbankrotoval jsi někdy? Přece jenom i sám Kiyosaki tvrdí, že kdo nepřijde aspoň jednou v životě na buben a neudělá pořádnou finanční botu, tak jako kdyby nežil. Myslím, že Kalousek i jakýkoliv náš bývalý ministr financí by s ním v tomhle nadmíru souhlasil…

No jasně, hned moje první firma Top Inzerce už je dávno pod drnem. Zabil ji blbý byznys plán a celkově naprosto stupidní snaha okopírovat svoji konkurenci. To ti dá takový kopanec, že už nikdy nebudeš chtít konkurenci okopírovat, protože je to prostě blbost. Důležité jsou dvě věci při bankrotu. Minimalizovat ztráty a nenechat se tím odradit. Proč by s tím Kalousek souhlasil? :-)

Protože bot nasekal víc než Baťa :-).

Davide, jde vidět, že ti daly otázky pěkně zabrat :-). Jako bonus na závěr máš možnost našim čtenářům něco vzkázat. Pronést něco moudrého. Cokoliv. Klidně můžeš vynadat i nějaké vychovatelce ze školky, že na tebe byla zlá, prostě cokoliv. Takže, co to bude?

Haha. Tak tedy něco moudrého. Chtěl bych poděkovat svým rodičům (za to jak mě vychovali) a všem, kteří mě podporují. A přidejte si mě na Facebooku http://www.facebook.com/david.rektorys a napište mi něco o sobě, co děláte a jak vám můžu pomoct! :-)

Tak a to byla skutečně poslední otázka. Davide, děkuji za rozhovor a nezapomeň nám posílat pravidelně fotky z Nového Zélandu. Přece jenom tady u nás je teď docela kosa a nic tak nedokáže zkazit člověku náladu, jako když se teď někdo válí v teple u moře.

Měj se a ještě jednou děkuji!

Taky děkuju! A tady jsou ty fotky. :-)

Takhle to teď vypadá na Novém Zélandu Takhle to teď vypadá na Novém Zélandu Takhle to teď vypadá na Novém Zélandu Takhle to teď vypadá na Novém Zélandu

Komentáře

Nahoru