Dominika Špačková: Většina maminek podniká proto, aby měly čas na děti

dominika-spackova-03S vidinou úspěchu a více času na rodinu se do podnikání pouští čím dál více žen na mateřské, které se kromě podnikání musí starat také o dítě. Rozhodně to nemají jednoduché, ale takzvané maminkatelky jsou v práci velice efektivní, takže dosahují skvělých výsledků.

Dominika Špačková si podnikáním během mateřských povinností také prošla. Proto se rozhodla pomáhat ostatním maminkám, aby úspěšně zvládaly podnikání (nebo práci) v souladu s rodinou. Je to odbornice, která zohledňuje specifické ženské stránky, na které ostatní poradci a konzultanti často zapomínají. Její práce je však podstatně rozmanitější. Mimo jiné poskytuje také podnikatelské poradenství pro školky, jesle, předškolní zařízení a další rodinná, případně mateřská centra.

Jak Dominika maminkatelkám pomáhá? V čem dělají nejčastěji chyby? Jak maminky stíhají práci a hlídání? To vše a ještě mnohem víc si můžete přečíst v rozhovoru.

Ahoj Dominiko, jsem rád, že jsi souhlasila s rozhovorem.

Ahoj, díky za oslovení.

Můžeš našim čtenářům říct, co jsi dělala před vlastním mateřstvím?

Tak samozřejmě podnikala. Nicméně jsem už tehdy pracovala výhradně se ženami a zabývala jsem se pozitivní psychologií.

Před tím jsem dělala lektorku angličtiny, a ještě před tím jsem měla nějaké 3 pokusy se nechat zaměstnat. Nejsem zaměstnavatelný typ a z posledního zaměstnání jsem odešla, protože na mě paní křičela, že jsem moc rychlá a nestíhá mi zadávat práci, a vzápětí jsem měla problémy, protože jsem chodila často na záchod.

Ale pobavilo mě, že mi nestíhají zadávat práci. A dnes, kdy mám pod sebou pár lidí, tak pořád nechápu, co je to za problém.

Kdy a proč ses rozhodla, že budeš pomáhat a dávat cenné rady maminkám na mateřské dovolené, které nechtějí zůstat stranou, a i v tomto období mají zájem o pracovní vytížení?

Na mě to vlastně tak trochu spadlo. Nějak všichni okolo mě očekávali, že to budu dělat. Druhý důvod pak byl jednoznačný. Nikde jsem se nedostala k rozumným pragmatickým a praktickým informacím, jak mateřství a kariéru propojit.

Takže to byla kombinace mé vlastní frustrace, a toho, že to ode mne okolí očekávalo. Výrazně jsem se prosazovala v komunitě lidí na volné noze, založila jsem spolu s dalšími lidmi klub volnonožci – tedy vlastně první pražský klub pro lidi na volné noze.

A taky jsem pracovala jako podnikatelská poradkyně v programu pro lidi ve složitější sociální situaci (cizinci a rodiče s malými dětmi), to bylo před více než osmi lety.

Vítr mě k tomu zavál.

Vždycky jsem se chtěla zabývat psychologií, ale život to na mě uchystal jinak. Jsem podnikatelská poradkyně. Pravda je, že ty znalosti psychologie, mi v práci moc pomáhají. A díky nim jsem si vědoma souvislostí, které ostatní nemusí vidět. Speciálně s těmi maminkami s malými dětmi rozhled v dětské psychologii se mi vyloženě hodí.

Jaké chyby dělají maminky nejčastěji? S čím si nevědí rady, nebo proč vlastně vyhledávají tvou pomoc?

Největší a první chyba, kterou u maminek vídám je, že nemají hlídání, tedy pravidelné hlídání minimálně na 15 hodin týdně. A pokud jej mají, v podstatě všechen hlídací čas věnují práci a nikoli odpočinku.

takže pokud pracují jen po večerech, odpracují málo hodin, ale pocitově to berou tak, že pracují pořád. A to je vyčerpává. Když nepracují dost – tak nejsou v podnikání vidět výsledky – zrovna jsem na to napsala článek.

Takže první dvě chyby jsou nedostatek hlídání a nedostatek odpočinku. Třetí chyba, že pracovní čas se přelívá do každé volné minuty a to není dobře.

Další chyba je, že říkají – já bych to dělala i zdarma. Jenže takový postoj vede k tomu, že se k podnikání nepostaví jako k podnikání a netlačí na zisk. Po třech letech pak z podnikání odejdou, protože to nezačalo vydělávat. A to je škoda.

Maminky mají často společností podkopané sebevědomí. Nejsou dostatečně oceňovány za svoji mateřskou roli, pod nohy jim společnost hází spoustu klacků, neustále někde slyší, jak má vypadat správná matka. V kombinaci s nevyspáním, vyčerpáním se to podepisuje na sebevědomí a maminky si pak neřeknou o správnou cenu. Za celou dobu jsem nepotkala ani jednu, která by svoji hodinovku přestřelila. Kromě asi 5 výjimek, všechny měly svoje služby podhodnocené.

S čím se na mě obracejí nejvíce?

Dva základní problémy: Jak vydělat více peněz (a nepracovat více) a jak to při dětech zvládnout s úsměvem na rtech. A u toho úsměvu hraje velkou roli těch 20 let načítání knih z psychologie.

Co konkrétně můžeš začínajícím maminkatelkám nabídnout?

Já jsem od toho, abych maminkatelky i ostatní podnikatelky učila slušně si vydělat. Ale pozor, nepracuji se začínajícími. Tedy těmi, které zvažují, že by začaly, nebo to tak nějak zkoušejí. Pracuji spíše s těmi, které už vědí, že si podnikání nechtějí vyzkoušet, ale myslí to vážně.

Většina mých klientek cílí na to, aby si vyplácely 50 000 měsíčně při polovičním úvazku. To i já sama považuji za slušné peníze vzhledem k odpracovanému času. Takže pomáhám nastavit například byznys procesy tak, aby si tyto peníze dokázaly vyplácet i když jsou děti nemocné, mají prázdniny. Kupříkladu já si dávám dovolenou každý měsíc – celý jeden týden bez práce.

Takže když se mnou ženy pracují tak budujeme byznys, který není závislý na jejich práci, učím je práci delegovat, nastavovat procesy, projektové řízení, řízení financí. A vždy s ohledem na životní styl, protože v případě maminkatelek je mnohem důležitější než finance ten životní styl, tedy svoboda, která je na tom láká. Maminky raději zůstanou na 30 000 výplaty měsíčně, aby mohly odpoledne trávit s dětmi, než jít na plný úvazek do práce.

Když to shrnu. Tak je učím strategicky budovat takový byznys, který jim umožní žít životní styl, jaký si představují a ještě dělají něco, co je baví a slušně to vydělá.

Mnoho lidí má často velké plány, ale nakonec je neuskuteční. Opravdu všechny maminky, které tě osloví, nakonec začnou podnikat nebo pracovat? Nebo je to v některých případech jen určitá terapie, kdy si mohou popovídat s ostatními ženami v podobné situaci.

Samozřejmě je to jako u jiných podnikatelů. Někdo to rozjede a někdo ne.

Klientky, které si mě začnou platit na dlouhodobé koučování, tak už to dotáhnou tam, kam si určí ony samy. Já je pak celý rok provázím na cestě, pomáhám nastavit strategii. Hlavně mám nad jejich byznysem nadhled a ukazuji, že za stejné peníze, které mají, mohou pracovat méně.

To mám pak radost, když mi klientka řekne: „To cos mi říkala je super.“ Tak jsem přestala pracovat v pátek a vůbec mi ta práce nechybí – můžu být s dětmi a ještě mám čas na sebe. A teď si ještě plánuji, že zkrátím pracovní dobu každý den o hodinu.

To mě těší.

To je ten důvod proč to dělám. Chci aby lidi byli spokojenější. Nebyli workoholici, slušně vydělali.

Co se týká té druhé části. Terapie – nevím, jak to je v jiných skupinách, ale se mnou to tak moc není. Jsem opravdu pragmatik, a to jestli podnikání funguje se pozná podle toho, jestli jsou na účtu peníze nebo nejsou. A protože matky mají většinou na práci polovinu nebo třetinu běžné pracovní doby, ten čas, který investují do vzdělání, nemohou prokecat. Nevyplatí se jim to s ohledem na vícenáklady za hlídání.

Matky malých dětí jsou mimořádně efektivní.

dominika-spackova-01

Je tento trend pracování během mateřské doménou pouze ve větších městech, nebo máš informace o tom, že podobné příběhy se odehrávají i na vesnicích? Dojíždí některé maminky na tvé kurzy právě z těchto oblastí?

Moje klientky jsou z různých míst, stejně tak se nachází v různých situacích. Některé jsou matky 4 dětí, jiné mají bohatého manžela, ale chtějí mít svoje zdroje, jiné jsou samoživitelky, nebo mají nemocného partnera a prostě ty peníze mít musí.

Mám klienty z Prahy, mám klientky žijící v zahraničí, mám klientky z menších měst a jednu dokonce ze samoty. Takže nejde jen o města, kde může být přístup k vzdělání jednodušší, na vesnicích je to zase horší s pracovními možnostmi. A rodiny ty peníze prostě potřebují. Flexibilní úvazky jsou v Čechách nevýhodné, tak jim nezbývá nic než podnikání.

Dnes je v kurzu genderová korektnost a vyváženost. Podle některých hlasů jsou muž a žena naprosto stejné bytosti. Jaký je tvůj názor? Je nějaký rozdíl mezi ženami a muži?

Muži a ženy samozřejmě nejsou stejné bytosti. Ale mají mít stejné možnosti a stejná práva. Za stejnou práci by měli být stejně placení. V Čechách pracující ženy čelí velkému sexismu. Ze svého druhého reálného zaměstnání, kde jsem ve 22 letech měla služební auto, jsem odešla kvůli kolegům, kteří měli nechutné poznámky o tom, co mám asi pod sukní.
Moje klientky to také často řeší. Místo byznysu sexuální narážky. Na byznys schůzku je někdo pozve jen proto, že si s nimi chce dát rande. A to opravdu není dobré.

Stejně tak není dobré, když mým klientkám někdo řekne, cože vy máte stejnou cenu jako tamta mužská společnost? My jsme si mysleli, že protože jste ženy (ještě hůře mámy) tak to bude levnější.

To je horší než špatné.

Je to velmi silně zakořeněno v naší společnosti.

Jinak co se týká intelektuálních schopností, tak to opravdu není o pohlaví. Ale o každém jedinci. Jsou samozřejmě nějaké biologické rozdíly a to i na úrovni mozku – například ženy mají o 13 % širší coprus callosum, což je ta část mozku, která spojuje obě hemisféry. Díky tomu ženy lépe ovládají kontextuální myšlení, zatímco muži se lépe soustředí na jednu věc a myšlení krok za krokem. Ženy díky kontextuálnímu myšlení, vnímají více detailů a do svých rozhodnutí je zahrnují. Muži mohou některé podstatné detaily opomenout a udělat nesprávné rozhodnutí. Nicméně zase díky myšlení krok za krokem jsou třeba v byznysu dobře zaměření na zisk.

Proto mohou vznikat i různé neshody. Mužům například připadá, že ženy se vrtají v nepodstatných detailech, zatímco na ženy muži působí jako ignoranti.

Hodně dobře tyto biologické rozdíly popisuje Helen Fisher ve své knize First Sex. U Helen se mi líbí, že popisuje, jak vlastnosti žen budou ku prospěchu v moderní společnosti a jak ji ženy budou ovlivňovat k obrazu svému. Stojí za to si tu knihu přečíst.

Je to dobře, že každý je trošku jiný?  Teoreticky by mohli muži a ženy žít v dokonalé symbióze a pracovat velice produktivně. Na druhou stranu, někdy mi přijde, že ženy se snaží za každou cenu ve všem co nejvíce připodobnit mužům. Přejímají jejich způsoby řešení problémů, jejich vystupování atd. Podle mě to je možná trochu škoda. Bude určitá rozdílnost mezi mužem a ženou přetrvávat, nebo se budou v budoucnu rozdíly smazávat?

Myslím, že ženy se ani tak nesnaží připodobnit mužům, jako se snaží přežít. Pokud tedy mluvíme o ekonomické stránce věci. A to je jediná oblast, kterou mohu, případně chci, okomentovat.

Nejdříve si položíme otázku – je lepší, když jsou ekonomicky aktivní jak ženy tak muži, nebo je lepší když jsou ekonomicky aktivní jen muži?

Představme si rodinu se dvěma dětmi, která žije v Praze. Rodina má příjem 50 000. Muž vydělá 40 000 a žena má mateřskou 10 000. Chtějí si koupit byt, tak se podívají na ceny bytů. Jsou to nějaké 4 miliony za 3+kk v panelácích. Nebo 7 či 8 milionů ve staré zástavbě. Duhou varinatu si rozhodně nemohou dovolit. Ale i když si vezmou něco v paneláku za 4 miliony, tak za bydlení nakonec platí 25 000 měsíčně.  V nájmu by to bylo třeba 22 000.

Jídlo pro rodinu o 4 členech je 15 000. Takže rodině z těch 50 000, co mají zbývá 10 000, když se poplatí telefony, internet, školky, pojistky, a já nevím co, nemá ta rodina prakticky z čeho ušetřit. V Praze s tímto příjmem, pokud nedostali darem nějakou nemovitost, žijí od výplaty k výplatě.

Aby mohli jet na dovolenou, koupit si auto z bazaru, nebo našetřili nějakou rozumnou rezervu, či budoucí opravy v bytě, na to nemají. A potřebují další příjem.

Ale zajistit si další peníze není tak snadné, že?

Bohužel. Když se maminka rozhodne, že bude pracovat, začne narážet na spoustu problémů. Aby jí nevzali mateřskou, nemůže dítě dávat do školky na více než 4 hodiny denně. Pokud by jen 4 hodiny denně mohlo být dítě ve školce, maminka musí pracovat maximálně 3 hodiny, aby stihla vyzvedávat.

Zkrácené úvazky na tuto dobu moc nejsou. Nebo jsou, ale nabídka je tristní. Asistentské pozice do 200 Kč na hodinu. I kdyby pak pracovala 3 hodiny denně za 200 na hodinu, za den vydělá 600 Kč. Za měsíc možná 12 000. Jenže poloviční a zkrácené úvazky nikdy nejsou na 3 hodiny ale 4 – 6, takže pokud by vydělala 4×200 má 800 na den. A za měsíc je to 16 000. Ale to už by přišla o mateřskou, což se jí nevyplatí, protože by musela platit hlídání. A soukromé hlídání v Praze je průměrně okolo 120 Kč na hodinu. Takže by sice vydělala 16 000, školkou by přišla o mateřskou 10 000, zbylo by 6 000. Pokud by těchto 6 tisíc investovala do hlídání, u hlídání za 120 Kč na hodinu, měla hlídání na 50 hodin, a to je mnohem méně, než kolik reálně odpracuje. A to se bavíme o těch jakože lepších nabídkách.

A to mluvíme o případech, kdy je rodina kompletní.

Přesně tak. Je řada případů, kdy se o vše musí postarat žena. Pak je velice snadné spadnout do dluhů. A je jedno, jestli se jedná o samoživitelku, nebo o rodinu, kde je otec nemocný, takže nemůže vydělávat, nebo o rodinu, kde je nemocné dítě a potřebuje drahé pomůcky …

Taková rodina ať už ta, kde otec vydělává, nebo rodina jen s jedním příjmem, nemá moc možností si něco zvolit. To vede k velké frustraci. Ty matky potom hodně ztvrdnou. Vidím to taky. Najednou jsou z nich brutální Nikity, které jsou si schopné prosadit úplně všechno na světě.

Já se na to dívám jako na zvýšenou asertivitu. Já osobně to nehodnotím. Jde jen o přirozený důsledek situace, v jaké se ty ženy nacházejí. Vlastně se na to dívám pozitivně. Ženy jsou schopné uživit rodinu. Takže nemusí do azylových domů. Nepadají do dluhové pasti.

A že jsou asertivnější?

To je vlastně jen otázka toho, na co jsme byli nebo nebyli zvyklí. Když někdo vychovává holčičky k tomu, aby se neuměly prosadit, třeba generace našich maminek, tak se ty ženy pak tolik neprosazují.

A jak jsi to měla ty?

Já jsem měla velkou výhodu v tom, že tatínka vychovala babička podnikatelka. Musela živit pět dětí poté, co jí umřel manžel. Takže tatínek byl velice rovnostářský a nikdy jsem od něj neslyšela, že jako holka něco nemůžu. Naučil mě všechno. Postavit si nábytek, postarat se o auto, o zahradu.

Takže jsem si vždycky dělala, co se mně líbilo, co jsem chtěla dělat. Našla jsem si byznys, který mě baví a mám životní styl, který mě baví. Proč by to mělo být jinak.

Jiné ženy tuhle výchovu neměly. Některé ženy se hodně bojí. A vlastně to není strach, ale přizpůsobení se normám. Holky často doma slýchaly: „Sedávej holka v koutě, když budeš hodná najdou tě.“ A tak poslušně seděly, a dělaly, co jim společnost řekla. Jenže teď mají dvě děti, společnost furt říká, co mají dělat, ale ono to najednou nefunguje. Ony jsou unavené, společensky neohodnocené. Jsou v šoku, že recept, který jim byl od mala předstíraný – tedy dobře se uč, vystuduj školu, udělej si kus kariéry, vdej se měj děti, budeš šťastná – nefunguje.
často jsou unavené, mít děti a kariéru bez obrovské, a to zdůrazňuji, obrovské podpory rodiny nejde.

Takže jsou kolektivně hodně naštvané. A prosazují si i svoji spokojenost.

To mi přijde lepší, než kdyby ze sebe v hádce s dítětem vychrlily: „Já jsem kvůli tobě všechno obětovala.“ Je lepší společně žít a růst. Společně si nastavit, jak to může fungovat. My v Čechách si to prosazujeme teď. Říkáme si to to teprve teď. V jiných zemích si to ženy prosadily mnohem dříve. Tedy konkrétně sexuální revoluce, hippies. Tehdy si ženy často vydobyly právo hlasovat (Švýcarsko), právo chodit do práce. A s tím souvisela péče o domácnost, hlídání a další věci.

My u nás se to teprve učíme.

Pojďme se trochu posunout. Dnes už není výjimkou, že je na rodičovské muž. Čemu tuto změnu přisuzuješ?

Celosvětový trend. Ve Švédsku otcové poctivě chodí na rodičovskou. A je tam také největší rovnost mezi pohlavími a nejvyšší spokojenost.

U nás se sem tam nějaký muž objeví, ale zatím je těchto tatínků málo. Tatínkové, kteří mají jít na rodičovskou čelí diskriminaci. Od některých šéfů slýchají, že jsou měkkoty a podobně. Více o tom může říci Táta na plný úvazek.

Jinak naše dlouhá mateřská byla v 90. letech zavedená ne kvůli matkám, nebo dětem. Byla zavedená, protože tehdy byla velká nezaměstnanost, a stát ji potřeboval snížit. Tak nastavil dlouhou mateřskou a tím uvolnil pracovní místa pro ostatní nematky. Tedy ženy bezdětné a muže.

S tím vyvstává i další otázka. Mohou se tvých kurzů a konzultací účastnit i muži na mateřské dovolené?

Mohou a 20 % mé klientely jsou muži, ale ne tak na rodičovské jako spíše ti, které baví to, že jsem pragmatik a umím lidem pomoci mít i za malé množství investovaného času, první peníze na účtu.

Mám tedy v přípravě projekty i pro podnikatele všeobecně, ale to ještě nějaký ten rok zabere.

Potřebují stejné rady? V čem se nejvíce liší?

Byznys se neliší. Liší se ty věci okolo sexismu.

Je to vůbec správné pracovat během mateřské dovolené? Má v takovém případě rodič dostatek času na potomka? Mám na mysli, jestli to není trochu sobecké ze strany rodičů, že upřednostňují svou kariéru před dítětem.

Tak si hlavně pojďme říci, proč ti rodiče pracují. Kvůli penězům. Aby zaplatili hypotéku. Aby měli dětem na boty, aby maminka po skončení rodičovské nemusela na 8 hodin do práce, ale mohla dál pracovat 4 hodiny denně a po vyzvednutí ze školky se dětem mohla více věnovat.

Protože si vem jaký mám život já sama. Jednou za měsíc dovolenou na celý týden. Vlastně je to deset dní, kdy jezdíme po republice, máme zážitky, a to 12x za rok, ukažte mi, který rodič, co nastoupí ve věku tří let dítěte do zaměstnání, toto má. Osobně neznám nikoho.

To, že někdo pracuje při dětech, nesouvisí s tím, že je sobec. Nikdo neoznačuje za sobeckého muže, který po narození potomka chodí do práce. Neoznačujme tak ani ženy, protože to jednoznačně přispívá k jejich diskriminaci.

Většina maminek podniká právě proto, aby měly čas na děti. Aby nemusely nastoupit na osm hodin do práce. Aby mohly být s dětmi doma, když jsou nemocné.

Všiml jsem si, že pro rodiče s dětmi existují takzvané coworkingové centra. Je to jeden ze způsobů, jak být s dítětem a zároveň mít čas na práci? Existují i jiné možnosti?

Coworkingy se rozvíjely před 3 – 4 lety. Dnes je situace dost jiná. Ona se totiž většina coworkingů neuživila. Aby se uživily, musely přejít na jiný byznys model a to školku. Takže tak jako před čtyřmi lety už žádný coworking nefunguje.

Jiné možnosti jsou hlídání z rodiny, dělená rodičovská mezi tatínkem a maminkou, chůva. Jesle zoufale chybí. A prakticky vůbec nejsou jesle, které by byly vstřícné rodičům i opravdu malým dětem.

Takže z coworkingových center jsou jen “obyčejné školky”? Nebo se nějak liší?

Pokud jde o byznys model, tak jsou to školky, nebo dětské skupiny, kde mohou být děti třeba od roku, nebo roku a půl. Samozřejmě tam hlídají děti, ale nefunguje to tak, že maminka by také ve stejné budově pracovala.

Jak to v takovém coworkingovém centru vypadalo? Upřímně, moc si to nedovedu představit.

Dříve to například v Ateliéru Pexeso, kdy ho ještě vedla Pavlína Mertová, fungovalo tak, že ateliér byl ve dvou patrech. Jedno patro pro děti, druhé pro rodiče. Dítě jste nechali v kolektivu ostatních dětí s chůvami, předali instrukce a šli nahoru pracovat. Když náhodou dítě plakalo, maminka šla dolů za potomkem si pohrát, nakojit, uspat, nebo cokoli dalšího.

Dítě tak vlastně bylo s maminkou kdykoli potřebovalo. A maminka si zase mohla nahoře něco odpracovat. Když dítěti nebylo dobře, tak se maminka sbalila a přišla jindy. když to zase dítě bavilo s ostatními dětmi, maminka měla více času na práci.

Hlavní bylo, že ty děti nebyly nijak deprivované, byly spokojené, měly radost, že jsou s ostatními. a když bylo potřeba, maminka či tatínek byli na dosah.

Tohle je věc, která v dnešním světě moc chybí. Podobné fungování by se mělo nastavit místo jeslí a mělo by to být státem placené.

Na závěr mě napadá ještě jedna otázka. Vyplatí se to vůbec? Většina tvých kurzů je placených, místo v coworkingovém centru určitě také něco stojí, s podnikáním jsou spojené i další náklady. A přitom rodiče na mateřské asi nemají tolik času, aby mohli pracovat tolik hodin jako člověk bez podobných závazků. Proto se ptám. Dokážou lidé na rodičovské dovolené generovat dostatečný zisk, aby se jim to finančně vyplatilo?

Trefa do černého. Třeba hlídání za hodinu se pohybuje od 100 Kč do 250 Kč na hodinu. Takže pokud nemáte prarodiče, kteří by hlídali, tak za pár hodin týdně (nějakých 12) zaplatíte 10 000 – 12 000 za měsíc. To je vysoká částka.

Proto jsem tolik zaměřená při svojí práci na to, aby v byznysu ty dámy vydělávaly. Takže, pokud se mnou někdo začne, nejprve najdeme vhodný byznys model, který má potenciál vydělat a současně dovoluje žít vhodný rodinný život. Což není v podstatě žádný byznys, který od začátku vyžaduje provozovnu. Ta může přijít po dvou letech. Ale ne na začátku.

Pak si člověk musí otestovat, jestli mu byznys jde. Jestli si umí vydělat peníze.

Až nakonec se celý byznys nastaví procesně tak, aby dost fungoval bez majitele a velkou část práce dělal někdo jiný.

Děkuju moc, že sis na nás udělala čas. Doufám, že se ti bude dařit, a ještě o tobě uslyšíme.

Díky za přání! Vám také! A spoustu zajímavých lidí pro kvalitní rozhovory!

Někteří roboti už píší lepší články než lidé. Proto jsme si do redakce Objevit také jednoho robotického pomocníka pořídili. Pojmenovali jsme ho Ondřej Kolda, aby se cítil plnohodnotnou součástí týmu. Na druhou stranu, Ondřej Kolda o sobě prohlašuje, že je studentem Mediálních studií v Olomouci, a že žije. Takže kdoví, co jsme si to vlastně v internetovém obchodě koupili.

Komentáře

Nahoru