Dnes vyšlo 1 článků

Eva Marlene Hodek z Nadace na ochranu zvířat: Na počátku jsem neměla žádné znalosti v ochraně zvířa, byla jsem vyzbrojena jen láskou ke zvířatům

Pomáhá němým tvářím. Těm, co se sami neumí bránit. Zasazuje se o jejich práva a životní pohodu. Je ředitelkou Nadace na ochranu zvířat.

Co vlastně tato nadace dělá, jak působí v ochraně zvířat, jaké projekty a kampaně pořádá a jak získává finanční a další podporu, to vše a mnohem více vám prozradí Eva Hodek.

Foto Eva Hodek a Cecilka - uvod

Dobrý den, Evo. Já Vás na úvod stejně jako každého poprosím, zda byste se nám mohla stručně představit. Zajímalo by mě něco o Vás, kde jste pracovala, co jste dělala a jak jste se dostala k Vaší práci v nadaci.

Dobrý den, Michale,

v prvé řadě bych Vám chtěla poděkovat za nabídku k rozhovoru, za příležitost představit nejen sebe, ale především naši nadaci.

Téměř 10 let jsem pracovala v jiném oboru – vizuální komunikace, konkrétně fotografie. Byla jsem ředitelkou Pražského domu fotografie. V tomto oboru působím i nadále tzv. na volné noze. V červnu se mi podařilo složit Státní doktorskou zkoušku v rámci doktorského studijního programu Výtvarná umění na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Od roku 2008 jsem ředitelkou Nadace na ochranu zvířat. Na tuto pozici vyhlásila správní rada nadace výběrové řízení, v němž jsem uspěla a stala se tak její novou ředitelkou.

Na počátku jsem neměla žádné znalosti a zkušenosti v ochraně zvířat, byla jsem vyzbrojena jen láskou ke zvířatům. Nastoupila jsem do zcela nového oboru, v němž jsem se v prvních letech usilovně snažila zorientovat, což se mi postupně do určité míry povedlo. Přesto mám, jak se příhodně říká, nedostatky ve vzdělání, pokud jde o ochranu zvířat a související obory, tudíž se stále učím a získávám nové poznatky v oblasti právní ochrany zvířat (*Animal Rights), životní pohody zvířat (*Animal Welfare), etologie, kynologie apod. Ochrana zvířat, podobně jako ochrana životního prostředí, krajiny a přírody, neustále roste a nabývá na globálním významu, přičemž se dynamicky rozvíjí i s ohledem na příbuzné obory či disciplíny a sféru jejich vlivu na lidskou společnost. Z toho důvodu je potřeba sledovat vývoj nejen v ochraně zvířat, ale napříč spektrem oborů a navazovat mezioborovou spolupráci.

Tím, že nabývám odborné znalosti, mohu ze své pozice a v rámci svých kompetencí lépe a zejména kvalifikovaněji rozhodovat. A to nejen na úrovni managementu a projektového řízení organizace, public relations a fundraisingu, ale také na odborném úseku SOS zvíře a v oblasti legislativní, poradenské, osvětové a vzdělávací činnosti nadace.

S ohledem na mé působení v nadaci mám také příležitost rozvíjet znalosti a zkušenosti v oblasti projektového řízení, strategického plánování, marketingu a fundraisingu (zejména pokud jde o vícezdrojové financování :o).

Díky nadaci jsem získala smysluplnou práci, které si vážím, která mě naplňuje a motivuje. Nadto (spolu)pracuji s vynikajícími profesionály a skvělými lidmi (v nadaci a v ochraně zvířat), kteří usilují o dobrou věc, ať se jedná o přímou či nepřímou pomoc zvířatům, kteří nejsou lhostejní k utrpení a osudu zvířat ve světě, který není jednoduchým místem k životu ani pro člověka.

Kdy byla založena Nadace na ochranu zvířat? A jednalo se o první instituci u nás, která si kladla za cíl ochranu zvířat? Anebo už tehdy nějaká podobná organizace existovala?

Nadace byla založena v roce 1994. Jejími zakladateli jsou paní Marcela Lund, Česká zemědělská univerzita v Praze, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně a Veterinární a farmaceutická univerzita Brno. Patronkou a čestnou členkou správní rady nadace je paní Marta Kubišová.

V době svého založení byla nadace první profesionální organizací v ochraně zvířat v České republice. Nadace je také první organizací svého druhu v ČR, která se může pochlubit členstvím ve významných mezinárodních ochranářských organizacích (s rozsáhlou členskou základnou), jakými jsou World Society for the Protection of Animals (WSPA), Royal Society for tne Prevention of Cruelty to Animals (RSPCA) a Eurogroup for Animals.

Jak se nadace rozvíjela, prohlubovala spolupráci s těmito jmenovanými, ale také dalšími ochranářskými, profesními a zájmovými organizacemi v České republice a v zahraničí.

Na našem území operují různé ochranářské organizace (např. spolek Liga na ochranu zvířat ČR, spolek Svoboda zvířat Plzeň, spolek ZO ČSOP Společnost pro zvířata aj.), přičemž i některé ekologické / environmentální organizace se v rámci širšího působení zabývají ochranou zvířat (například spolek Nesehnutí).

Nicméně převážná většina těchto organizací má právní subjektivitu spolku (dříve občanského sdružení) nebo obecně prospěšné společnosti (o.p.s.). Jedná se tedy spíše o zájmové, nevládní neziskové organizace, v některých případech také o občanské iniciativy.

Nadace na ochranu zvířat je také nevládní nezisková organizace, je však jednou z mála organizací v ochraně zvířat se statutem nadace.

Zkuste mi, prosím, vysvětlit, jaký je rozdíl mezi spolkem a nadací. Děkuji.

Spolek je právnická osoba založená za účelem naplňování určitého zájmu jeho zakladatelů. Je jedno, zda je účel, pro který byl spolek založen, zcela soukromý (skupinka osob sdružujících se za účelem věnovat se společně svému zájmu) nebo naopak veřejný (spolek založený za účelem podpory určité oblasti veřejné sféry), zákonná úprava umožňuje obě podoby, popř. jejich kombinaci.

Nadace představuje právní subjektivitu postrádající soukromý účel (nejen založení, ale také působení), jímž se vyznačují spolky. Nadace jsou zakládány za určitým účelem, který je buď obecně prospěšný (ochrana duchovních hodnot, lidských práv, kulturních památek – v našem případě ochrana zvířat atd.) nebo dobročinný (např. podpora konkrétní skupiny potřebných osob). Nadace nesmějí (i podle nové právní úpravy) podporovat politické strany či hnutí, členy svých orgánů, své zaměstnance či jejich osoby blízké, a samozřejmě nesmějí být zakládány (výhradně) za účelem dosahování zisku.

Dříve byly nadace a nadační fondy ošetřeny samostatnou právní normou – zákonem č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech. V roce 2012 (s účinností od 1. 1. 2014) byly nadace vřazeny do nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) pod nevládní neziskové organizace (NNO), nicméně i přesto mají nadace zvláštní právní úpravu, status a postavení v rámci neziskového sektoru.

A k čemu tedy vaše nadace slouží? Jaký má cíl a co vlastně dělá?

Hlavním posláním Nadace na ochranu zvířat je trvale zlepšovat vztah člověkzvířeživotní prostředí, pomáhat zmírňovat utrpení a zajišťovat přijatelné životní podmínky zvířat v lidské péči, držených v zajetí i zvířat volně žijících. Toto poslání vychází z přesvědčení, že zvířata jsou cítící bytosti, které si zasluhují pozornost, péči a ochranu ze strany člověka. Vychází z myšlenky, že každý život (nejen ten lidský) má svou vlastní neopakovatelnou hodnotu, že v přírodě existují vzájemné vazby pro přežití všech živých organismů a udržení rovnováhy celého ekosystému.

Nadace své poslání naplňuje realizací nebo podporou projektů a kampaní, které odpovídají jejím cílům a prioritám, a samozřejmě vlastní profesionální činností, při níž využívá všech dostupných forem spolupráce se subjekty působícími na poli praktické ochrany zvířat i v oblasti jejich nepřímé ochrany (poradenství, osvěta a vzdělávání, legislativa aj.).

V rámci grantové činnosti z výnosů nadačního jmění / Nadačního investičního fondu (NIF) a pořádáním veřejných sbírek, benefičních akcí a charitativních kampaní nadace zajišťuje a přerozděluje finanční prostředky ve prospěch jiných neziskových organizací a subjektů působících v ochraně zvířat. Nadační příspěvky, ale také materiální pomoc a další podporu, přerozdělujeme např. mezi útulky pro opuštěná a týraná zvířata nebo záchranné stanice pro volně žijící živočichy na území České republiky. Jako poskytovatel grantových dotací, finanční a další podpory pomáháme také jiným ochranářským a neziskovým organizacím, jimž přispíváme na jejich aktivity, kampaně a projekty v souladu s posláním a cíli nadace. Přispíváme též na osvětovou a vzdělávací činnost jiných organizací, například na zajímavé informační a edukační programy a materiály i odborné publikace.

V případě živelních pohrom, katastrof a jiných krizových událostí (např. povodně 1997, 2002, 2005, 2009, 2013) se nadace snaží co nejúčinněji pomáhat finančně i přispět materiálně v nejvíce postižených oblastech, a to zejména subjektům a organizacím (pečujícím o zvířata), které se ocitly ve stavu nouze a pomoc nezbytně potřebují.

Při rozdělování grantových prostředků a nadačních příspěvků se nadace řídí obecně platnými právními předpisy, zejména pak zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále platným statutem a grantovými pravidly nadace pro rozdělování výnosů z nadačního jmění, nadačního investičního fondu (NIF) a z ostatního majetku.

Poslání nadace je založeno na ochranářském hesle Poznej a chraň! Zvířatům je totiž často ubližováno v důsledku neznalosti, nevědomosti. Z toho důvodu klademe důraz na osvětu a vzdělávání odborné i laické veřejnosti, na šíření informací o zvířatech, o jejich životě a přirozených potřebách. Pořádáme akce, setkání, besedy, semináře a konference; provozujeme informační stránky, vydáváme a distribuujeme tiskové, informační, osvětové a vzdělávací materiály; realizujeme projekty, kampaně, petiční akce, iniciativy, akce pro veřejnost a další aktivity zaměřené na ochranu zvířat, a to ve vlastní produkci nebo ve spolupráci s jinými organizacemi; oslovujeme veřejnost a šíříme problematiku a témata ochrany zvířat ve sdělovacích prostředcích.

Nadační poslání naplňujeme také poradenskou činností. Poskytujeme bezplatné poradenské služby pro širokou veřejnost; provozujeme telefonickou, emailovou a osobní poradnu SOS zvíře, pomáháme při řešení konkrétních případů zvířat v nouzi, v případech týrání zvířat a závažného zanedbání péče o zvířata; monitorujeme podmínky chovu domácích, hospodářských, kožešinových a volně žijících zvířat apod.

Neméně významnou je naše práce na úseku legislativy ve prospěch zvířat. Snažíme se o trvalé prosazování úprav české a evropské legislativy, tvorbu legislativních návrhů nových právních norem a prováděcích předpisů, směrnic a vyhlášek a návrhů úprav stávajících předpisů, které zajistí větší životní pohodu zvířat a zvýší ochranu jejich práv a zájmů. Nadace je oficiálním připomínkovým místem pro legislativní návrhy, změny a úpravy české a evropské legislativy.

Spolupracují spolu spřízněné nadace, spolky a další podobné organizace na některých kampaních v rámci ČR? Anebo každá organizace operuje jako samostatná jednotka?

Každá ochranářská organizace působí jako autonomní subjekt, přičemž se zpravidla zaměřuje na určitou, primární zájmovou oblast či téma. Pro naši nadaci jsou to zvířata v zájmovém chovu a volně žijící živočichové (přesto se samozřejmě věnujeme zvířatům napříč spektrem druhů). Například spolek Svoboda zvířat Plzeň se zaměřuje na kožešinová a laboratorní zvířata (proti pokusům na zvířatech), spolek ZO ČSOP Společnost pro zvířata na hospodářská zvířata apod.

Samozřejmě spolupracujeme s jinými ochranářskými organizacemi nebo určitou formou podporujeme konkrétní aktivitu, kampaň či projekt. Pořádáme či spolupořádáme též akce pro veřejnost, na nichž představujeme nejen naši nadaci, ale také jiné spolupracující organizace, které zveme k účasti i v rámci programu těchto akcí (např. Světový den zvířat nebo veletrh FOR PETS).

V České republice spolupracujeme s celou řadou zájmových a profesních, nevládních neziskových organizací a oborových platforem (členských organizací), mezi nimiž jsou např. spolek Fórum dárců | Asociace nadací, spolek Zelený kruh | Asociace ekologických organizací, CZECOPA (česká pobočka Evropské platformy pro podporu a rozvoj alternativních metod k pokusům na zvířatech), spolek PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců nebo Komora veterinárních lékařů ČR. Spolupracujeme samozřejmě také s celou řadou státních institucí, s rezorty Vlády ČR (zejména s Ministerstvem zemědělství ČR a Ministerstvem životního prostředí ČR) a s jejich (odbornými či poradními) orgány, jakými jsou např. Ústřední komise pro ochranu zvířat (ÚKOZ) nebo Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) a pochopitelně s orgánem státního veterinárního dozoru – Státní veterinární správou ČR (SVS ČR).

Jak získáváte finance na vlastní činnost a pro přerozdělování jiným organizacím? Chodí vám dary od lidí? Anebo musíte spoléhat na bohaté mecenáše a movitější podporovatele?

Stejně jako jiné nevládní neziskové organizace usilujeme o vícezdrojové financování a diverzitu fundraisingových akvizic.

Nadace je financována z darů soukromých a právnických osob, na nichž závisí naše činnost ve prospěch ochrany zvířat. Získáváme jednorázové i pravidelné příspěvky od našich registrovaných dárců. I malá částka, která je přispívána pravidelně, představuje velice cennou podporu.

Sponzorů (míněno podnikatelské subjekty) a čistě sponzorských darů je v posledních letech bohužel čím dál méně. S ohledem na daňové odpisy se obchodní korporace zaměřují spíše na podporu v podobě smlouvy o reklamě, ať se již jedná o reklamu či inzerci na internetových stránkách či v propagačních, tiskových a osvětových materiálech neziskové organizace, za níž korporace uhradí sjednanou cenu.

Snažíme se získávat také grantové dotace a finanční podporu na různé projekty v oblasti osvěty a vzdělávání. Smutnou pravdou je, že na ochranu zvířat nejsou vypisována téměř žádná grantová řízení / grantová témata podporovaná z veřejných rozpočtů. Ministerstvo zemědělství ČR ani Ministerstvo životního prostředí ČR s námi (míněno ochranu zvířat) ve svých rozpočtech nepracují – lépe řečeno nepočítají. Grantové dotace se nám daří získávat pouze od hlavního města Prahy a městské části Praha 4, která nás mnoho let podporuje i tím, že nám za velice kulturní nájemné poskytuje nebytové prostory v objektu, který je v jejím vlastnictví. Tímto bych ráda poděkovala městské části Praha 4 za dlouholetou a velice přínosnou spolupráci.

Vzhledem k tomu, že se potýkáme se stálým nedostatkem finančních prostředků, ustavičně hledáme nové možnosti a zdroje financování, přičemž rozšiřujeme naše fundraisingové aktivity. Od roku 2009 jsme naše vícezdrojové financování rozšířili o tzv. sdílený marketing, podporu značky / podporu prodeje. Za ta léta se z nás stal, dalo by se říci, marketingový specialista v této oblasti.

Pořádáme také nejrůznější benefiční akce, veřejné sbírky, charitativní kampaně a aktivity, jejichž prostřednictvím získáváme finanční příspěvky na ochranu zvířat, ale také materiální pomoc a další podporu.

Velice významným zdrojem finančních příspěvků jsou veřejné sbírky, konané formou dárcovských SMS (DMS OCHRANAZVIRAT), a v neposlední řadě také Nadační investiční fond (NIF). Výtěžek z veřejných sbírek (z přijatých DMS), výnosy z nadačního jmění v rámci NIF a přijaté finanční příspěvky přerozdělujeme dalším neziskovým organizacím působícím v přímé a nepřímé ochraně zvířat, jak jsem již dříve zmínila.

Když někdo pošle dárcovskou SMS, která bude stát třeba 50 korun, tak kolik reálně obdržíte?

Cena dárcovské SMS (DMS) má jednotnou sazbu. Odesilatele (dárce) stojí 30 Kč a příjemce obdrží částku ve výši 28,50 Kč. Je to zpoplatněná služba ze strany mobilního operátora, který ji poskytuje.

Dárcovská SMS představuje jednoduchý a účinný způsob, jakým může držitel mobilního telefonu zasláním DMS podpořit konkrétní neziskovou organizaci dle svého výběru.

Službu DMS nadace využívá od roku 2004 v rámci konání veřejné sbírky s názvem „OCHRANA ZVÍŘAT“. Shromážděné finanční prostředky z dárcovských SMS pravidelně přerozdělujeme mezi útulky pro opuštěná a týraná zvířata a záchranné stanice pro volně žijící živočichy v ČR.

Jaké charitativní aktivity a kampaně nadace pořádá?

Od roku 2009 realizujeme s naším generálním partnerem – společností Mars Czech s.r.o., výrobcem krmiva pro psy a kočky (nejen) značek Pedigree a Whiskas, unikátní charitativní kampaň s názvem Pomozte naplnit misky v útulcích.

Jde o dobročinnou aktivitu, a zároveň je její mechanika založena na sdíleném marketingu, podpoře značek a podpoře prodeje ve prospěch dobré věci (v tomto případě se jedná o pomoc opuštěným zvířatům v útulcích). Kampaň probíhá téměř ve všech obchodních řetězcích, jejichž zákazníci přispívají nákupem výrobků značek Pedigree a Whiskas na krmivo pro psy a kočky v útulcích v ČR.

Z prodeje získáváme krmivo, které následně přerozdělujeme mezi vybrané útulky v České republice. Jedná se o útulky schválené Státní veterinární správou ČR, které se zapojují do této kampaně a zároveň se účastní dotazníkového průzkumu mezi útulky realizovaného nadací v rámci každého ročníku kampaně. Výběr útulků k přerozdělení krmiva provádí výběrová komise složená z přizvaných nezávislých odborníků, a to na základě výsledků / vyhodnocení dotazníkového průzkumu mezi útulky a výsledků pravidelných kontrol v útulcích prováděných orgánem státního veterinárního dozoru (SVS ČR).

Každoročně se nám daří mezi útulky přerozdělit min. 45 tun suchého krmiva zn. Pedigree a Whiskas. V letošním roce realizujeme v pořadí již 7. ročník kampaně, vč. jejích doprovodných aktivit, díky níž budeme opět plnit misky v útulcích.

Se společností Mars Czech s.r.o. jsme již sjednali pokračování spolupráce na této jedinečné charitativní aktivitě v letech 2016 – 2017. Na tomto místě bych chtěla poděkovat společnosti Mars Czech s.r.o. a značkám Pedigree a Whiskas za mnohaletou nezastupitelnou pomoc a velkorysou podporu ve prospěch zvířat v útulcích a v ochraně zvířat.

Je tato kampaň vaše hlavní? A máte ještě nějaké další kampaně, které pořádáte nebo na nichž se podílíte?

Vizual Pomozte naplnit misky v utulcich 2015

Kampaň Pomozte naplnit misky v útulcích je pro nás nejzásadnější a také nejvýznamnější, pokud jde o celkový přínos, objem pomoci a rozsah podpory. Díky této kampani pomáháme útulkům nejen formou darovaného krmiva, ale podporujeme také přímé a virtuální adopce zvířat z útulků, rozvoj dobrovolnictví, dárcovství, veřejných a charitativních sbírek chovatelských potřeb a vybavení pro útulky.

Ke kampani zároveň pořádáme doprovodné aktivity – např. Darujte krmivo pro útulek (sběrné boxy na krmivo a pamlsky různých značek pro útulky v ČR) nebo Dejte domov zvířeti z útulku (adopční tabule s nabídkou zvířat z útulků k přímé i virtuální adopci). Tyto doprovodné aktivity probíhají ve vybraných prodejních místech, obchodních řetězcích a hypermarketech. Některé doprovodné aktivity jsme pořádali formou online kampaní – např. Společně pomáháme! Pomozte i VY naplnit misky v útulcích., realizovaná na internetovém portálu MALL.cz nebo Nakrm psa a Nakrm kočku. Zn. Spěchá To!, probíhající na internetovém portálu SpechaTo.cz (online plnění misek psů a koček z vybraných útulků).

Kampaň Pomozte naplnit misky v útulcích a její doprovodné aktivity mají pro útulky v ČR velký význam a představují pro ně zásadní podporu a zároveň konkrétní pomoc ve formě darovaného krmiva (nejen) značek Pedigree a Whiskas. Finanční prostředky ušetřené za nákup krmiva mohou útulky použít na zkvalitnění veterinární a další péče o zvířata, na kastrační programy, nákup materiálního vybavení a chovatelských potřeb pro zvířata, na investice spojené s výstavbou nových kotců, depozitů a výběhů pro zvířata.

Prostřednictvím této kampaně a jejích doprovodných aktivit, jejich Public relations a marketingové komunikace, je také zviditelněna problematika péče o bezprizorná, opuštěná a bohužel často i týraná zvířata v útulcích.

Více informací o kampani Pomozte naplnit misky v útulcích a jejích doprovodných aktivitách lze najít na internetových stránkách www.naplntemisky.cz.

Od roku 2010 spolupracujeme se společností HyperMedia, a.s., provozující internetové portály Hyperinzerce.cz a Hyperslevy.cz. Více než 2 roky jsme společně realizovali online kampaň Hyperslevy.cz pro zvířata, která byla velice úspěšná a přinesla více než 800.000 Kč ve prospěch ochrany zvířat. Tuto kampaň vystřídala nová aktivita na portálech Hyperinzerce.cz a Slevy.hyperinzerce.cz. Děkuji tímto společnosti HyperMedia, a.s. za dlouholetou pomoc a spolupráci.

Banner slevy.hyperinzerce

Od loňského roku pořádáme online kampaň s novým partnerem – společností Elektra PV, s.r.o., provozující internetový portál levnéELEKTRO.cz. Kampaň s názvem Pomozte s námi zvířatům na portálu levneELEKTRO.cz je konána ve prospěch opuštěných, týraných a hendikepovaných zvířat a k naší nemalé radosti je také velmi úspěšná. K dnešnímu dni se díky této mimořádné kampani podařilo vybrat na ochranu zvířat finanční příspěvky ve výši 434.530  Kč. Za nadaci bych zde ráda poděkovala společnosti Elektra PV, s.r.o. a jejímu spolumajiteli / jednateli – panu Petru Václavovi (ml.) za velice přínosnou spolupráci, vydatnou pomoc a podporu v ochraně zvířat. Moc děkujeme!

Banner levneELEKTRO

Mechanika těchto online kampaní je velice jednoduchá. Zapojit se může každý. Přispět na ochranu zvířat je možné nákupem jakéhokoliv zboží a služeb na internetových portálech, které jsem zmínila, a to příhozem libovolné částky ke každé platební transakci (navýšením konečné částky) v nákupním košíku nebo zakoupením darovacího poukazu v hodnotě 20, 50, 100, 200 a 500 Kč.

V letošním roce jsme ve spolupráci s novými partnery spustili další charitativní aktivity na principu sdíleného marketingu (podpory značky / podpory prodeje) – např. 1:FaceWatch pro zvířata, ZOOLOVE pomáhá zvířatům a Hvězdy pomáhají – Aňa Geislerová pro Nadaci na ochranu zvířat.

Kampaň 1: FaceWatch pro zvířata pořádá nadace a společnost H&G Time s.r.o.

1: FaceWatch jsou charitativní hodinky, jejichž barva je spojena s konkrétní dobročinnou oblastí. Hodinky jsou na trhu v 9 různých barvách, které podporují 9 charitativních oblastí: Zvířata (oranžová), Hlad (bílá), Rakovina (černá), Voda (transparentní), Rakovina prsu (růžová), Životní prostředí (modrá), AIDS (červená), Vzdělání (žlutá) a Přírodní katastrofy (šedivá).

1: FaceWatch je značka, která přináší globální změnu tím, že sjednocuje lidi, kteří pomáhají těm, co to nejvíce potřebují. Změna vychází zevnitř. To je také důvod, proč je display hodinek navržen jako zrcadlo. Vždy, když se na hodinky podíváte, uvidíte tvář, která něco změnila.

Koupí hodinek 1: FaceWatch oranžové barvy kupující přispívají na nákup 1 balení odčervovacích tablet pro zvířata. Za tuto aktivitu vděčíme společnosti H&G Time s.r.o.

Banner 1 FaceWatch_hodinky tlapka a napis

Se společností ZOOPLUS AG, provozující internetový portál ZOOHIT.cz, realizujeme kampaň s názvem ZOOLOVE pomáhá. Na trhu je nová charitativní značka ZOOLOVE, díky níž mají lidé možnost přispět na ochranu zvířat.

Pod značkou ZOOLOVE je nabízeno prémiové krmivo, pamlsky a kvalitní doplňky stravy. Z každého nákupu produktů značky ZOOLOVE je 10 % z prodejní ceny věnováno nadaci na její aktivity, kampaně a projekty ve prospěch ochrany zvířat. Ke dni 30. 6. 2015 se díky této aktivitě podařilo na ochranu zvířat vybrat částku ve výši 35.372 Kč. Děkujeme tímto společnosti ZOOPLUS AG a internetovému portálu ZOOHIT.cz za spolupráci a podporu.

Petra Zajícová, Sales & Marketing Manager CZ/SK, zástupkyně společnosti ZOOPLUS AG, předala Nadaci na ochranu zvířat šek v hodnotě 35.372 Kč. Slavnostní předání šeku proběhlo v sídle nadace za účasti Evy Hodek, ředitelky a dalších členek nadačního týmu. Fotografie z předávání šeku pořídila © Silvie Milková.

obrazek

Banner ZOOLOVE_468px

Pořádáme samozřejmě celou řadu dalších prospěšných aktivit, kampaní a projektů (např. zajímavý projekt Kilometry pro zvířata aj.), ale také petičních akcí a iniciativ (Obecná deklarace na ochranu zvířat nebo Petice proti solení chodníků a pěších komunikací na území hl. m. Prahy).

Realizujeme také projekty čistě zacílené na oblast poradenství a (ne)přímé pomoci zvířatům v nouzi, osvěty a vzdělávání jako např. SOS zvíře, Pes ve městě, Žijeme tady společně, Kontrola populace toulavých koček nebo nový projekt Hurá, máme doma zvíře.

Zkuste, prosím, tyto vaše projekty popsat trochu blíže. Děkuji.

Nadace již více než 10 let realizuje projekt SOS zvíře, v jehož rámci poskytuje bezplatné poradenské služby pro širokou veřejnost. Tento projekt se zaměřuje na pomoc týraným, zanedbaným, opuštěným, nemocným, zraněným a hendikepovaným zvířatům napříč spektrem druhů. Pro veřejnost nadace provozuje tel. linku SOS zvíře (222 135 460), emailovou a osobní poradnu se stejným názvem. Nadace poskytuje také pravidelnou (bezplatnou) Psí poradnu pro veřejnost.

V rámci projektu Žijeme tady společně pořádáme volný cyklus besed a setkání se žáky základních škol, jimž nabízíme speciální vzdělávací program, jehož součástí je nejen nauka o ochraně zvířat, ale zároveň různá témata ze života a světa zvířat. Cílem projektu je představení soužití člověkzvíře (napříč druhy zvířat v lidské péči, volně žijících i držených v zajetí) a osvěta / výchova k odpovědnému vztahu ke zvířatům.

Projekt Hurá, máme doma zvíře jsme zaměřili na chov domácích a zájmových (i exotických) zvířat. Jedná se o soubor lektorských besed a tvůrčích „dílen“ pro žáky základních škol, z nichž každá je věnována chovu konkrétního zvířete (např. Hurá, máme doma fretku). Cílem projektu a jednotlivých lektorských besed je seznámit jejich účastníky se specifickými požadavky na chov určitého zvířete a s jeho přirozenými potřebami. Naší snahou je také přesvědčit zájemce o chov určitého zvířete, aby se před tím, než si pořídí jakékoliv zvíře, ujistili, že starost o něj zvládnou. Často se setkáváme s tím, že jsou dětem pořizována domácí a dokonce i exotická zvířata a to bez jakékoliv znalosti vztahující se k jejich chovu a přirozeným potřebám. Chov jakéhokoliv zvířete vyžaduje určité minimální chovatelské znalosti, nemluvě o chovu exotického zvířete vyžadujícího zvláštní péči. Rodina s dětmi často nezváží, zda na to má nejen dostatečné znalosti, ale také finanční prostředky, bytové zázemí a časové možnosti.

Na projektu Pes ve městě dlouhodobě spolupracujeme s městskou částí Praha 4. Jak název napovídá, projekt se věnuje chovu psa v městské aglomeraci a zároveň jeho pohybu na veřejných komunikacích a v městské zeleni, kde často vyvstává problém. A to nejen, jak známo, s exkrementy a jejich úklidem, ale také a zejména s neukázněným chováním některých pejskařů a jejich psů. Jde nám také o vzájemný vztah a soužití člověk – pes ve městě. Pes může být rizikem pro své okolí a zároveň okolí může být rizikové pro psa. Chov a držení psa ve městě se snažíme uchopit z různých úhlů pohledu. Od výběru plemene, přes informace k výchově a výcviku, péči a výživě psa, až po užitečné odkazy a mapy míst pro volný pohyb psů, výběhů pro psy a psích hřišť na území hl. m. Prahy. Pokud jde o výběr plemene, představujeme jednotlivá plemena a upozorňujeme na určitá rizika spojená s některými náročnějšími plemeny a jejich chovem. Krom toho zrazujeme potenciální zájemce od koupě psů bez průkazu původu (PP). V posledních letech se stále více setkáváme s tím, že si lidé pořizují módní plemena psů bez průkazu původu.

foto pes

Co si mám představit pod módním plemenem?

Na to se nedá tak jednoduše odpovědět, jelikož se módní trendy (i pokud jde o zvířata) samozřejmě mění. Zhruba před 5 lety zaznamenal obrovský boom Jack Russell teriér, který je velice oblíbený právě proto, že působí jako roztomilý domácí mazlíček a tak se stal populárním plemenem (nejen u nás). Lidé si však neuvědomují, že je to pes, který potřebuje aktivitní životní styl, že to není „gaučák“, ale naopak si potřebuje pořádně zaběhat a vyřádit se. V posledních letech jsou rovněž v kurzu například jorkšír, čivava, mops, francouzský buldoček. Tato plemena jsou také nejčastěji nabízena bez průkazu původu a odchovávána  v tzv. množírnách.

Co jsou vlastně množírny?

Množírny jsou zařízení, která nekontrolovaně a bez řádné péče množí i několik desítek psů v nevyhovujících až otřesných podmínkách, bez dostatku vody, krmiva, pohybu a sociální interakce. Pokud „chovatel“ (resp. množitel) nemá registrovaný chov, nevztahují se na něj pravidla a podmínky pro chov psů a koček, dané vyhláškou č. 21/2013 Sb., o stanovení podmínek při chovu psů a koček. Jinými slovy, „chovatel“, který nemá registrovaný (přihlášený) chov, nepodléhá kontrole, což je zaručeně v neprospěch zvířat. Majitel množírny zpravidla využívá reprodukční potenciál psů v maximální míře a zvířata zneužívá, dokud jsou schopna přinášet zisk. Kvůli vysokým nákladům neposkytuje zvířatům veterinární péči, neočkuje a neodčervuje štěňata, která se pak dostávají do rukou nových majitelů často nemocná, a začervená. Dalším vysokým rizikem je úzká příbuzenská plemenitba, která vede k rozvoji vážných dědičných nemocí, jejichž léčba stojí nové majitele nemalé peníze.

Díky tomu, že majitel množírny nedodržuje podmínky při chovu psů a koček a neposkytuje zvířatům řádnou péči, je pro něj množení zvířat snadným výdělkem s nízkými náklady. Pokud si chcete levně pořídit „čistokrevné“ štěně, zcela určitě budete mít při prohlížení inzertních nabídek co dočinění právě s množiteli psů bez průkazu původu (PP).

Může být u psů, kteří nemají průkaz původu, nějaká zásadní změna chování? Mohou být například více agresivní?

Ano, kromě různých zdravotních indispozic a komplikací, založených geneticky i způsobem odchovu,  samozřejmě hrozí i problémy související se změnou povahy a sociálních vzorců chování daných příslušnému plemenu, přičemž je zde také zvýšené riziko vzniku a rozvoje adaptačních poruch a závažnějších poruch chování.

Pokud se jedná o množírny či odchovy bez řádné péče, štěňata nejsou dostatečně samostatná a socializovaná, nemají často ani základní hygienické natož sociální návyky a také zkušenosti s různými podněty, které by před odstavením od matky a předáním do péče jejich novým majitelům měla mít (např. pokud jsou odchovávána izolovaně bez kontaktu s lidmi a běžným prostředím). Od těchto „chovatelů“ mnohdy odcházejí štěňata v nižším věku, než je stanovené minimum 8 týdnů, přičemž příliš časný odběr od matky a sourozenců také může způsobit vážné problémy, zejména pokud jde o psychickou újmu, sociální a emoční deprivaci a s nimi spojený výskyt adaptačních poruch a poruch chování u těchto časně odstavených štěňat.

V neposlední řadě se může stát, zvláště u nabídek typu „štěňata bez PP po rodičích s PP“, že některý z rodičů nebyl uchovněn (uznán do chovu) právě i z důvodu závad v povaze a poruch chování (mj. agresivita) a tyto závady pak předá svým potomkům. Stejně jako u lidí jde o genetiku – přenos genetické informace, zakládající dědičné vlastnosti a predispozice mláďat. Dědičné mohou být choroby i dispozice k některým chorobám. Mezi dispoziční choroby patří např. alergie, neurózy aj., k dědičným chorobám např. metabolické poruchy, některé formy nádorových onemocnění, anémie a další.

Jak nepodporovat množitele?

Nereagovat na inzeráty, které nabízejí levně „čistokrevné“ štěně bez průkazu původu. Kde není poptávka, není ani nabídka.

V případě podezření na množírnu je potřeba podat podnět k šetření na Policii ČR, Městské veterinární správě v Praze nebo příslušné krajské veterinární správě SVS ČR, případně také naší nadaci.

Doporučujeme kupovat štěňata / psy výhradně s průkazem původu a před vlastní koupí uskutečnit návštěvu chovatelské stanice, kde je nejen možné vidět matku a štěňata, ale také prověřit podmínky v chovatelském zařízení. Vždy trvat na prohlídce chovatelské stanice. Nepřebírat štěňata na veřejném prostranství, ale přímo v chovatelském zařízení. Trvat na oboustranně podepsané kupní smlouvě a ověření totožnosti chovatele / prodávajícího.

Nikdy nepřebírat zvíře bez průkazu původu a očkovacího průkazu, v němž musí být uvedeno datum narození, popis zvířete, datum odčervení a očkování, které provází příslušné označení (nálepka) použité vakcíny a medikace a samozřejmě razítko s podpisem veterinárního lékaře.

Zájemcům, kteří si z finančních důvodů nemohou dovolit štěně s průkazem původu, vřele doporučujeme adopci psa z útulku. V útulcích se nachází nepřeberné množství psů, vč. „čistokrevných“ psů bez PP (různých plemen), takže si každý zájemce může vybrat. Psi z útulku jsou navíc velmi vděční za nový domov, lásku a péči.

Jestli to tedy správně chápu z toho, co jste mi doposud pověděla, tak hlavní problémy, které řeší nadace i většina dalších organizací, se týkají psů a koček. Je to tak?

Dá se to tak říci a má to jeden zcela prozaický důvod. Psi a kočky jsou nejčastěji chovaná domácí zvířata a proto je logické, že se v souvislosti s nimi objevuje i nejvíce problémů. A pokud je v chovu, péči, výchově a soužití s nimi cokoliv v nepořádku, je to také zjevnější, lidé se s tím častěji setkávají a obracejí se kvůli tomu na naši nadaci a jiné ochranářské organizace.

V nadaci samozřejmě neřešíme jen problematiku chovu zájmových zvířat (*psi, kočky, fretky aj.), ale věnujeme se ochraně zvířat napříč spektrem druhů, vč. volně žijících živočichů.

zvirata

Veřejnost se domnívá, že kupříkladu týrání se týká hlavně zvířat v zájmovém chovu. Ale ve skutečnosti jsou to hospodářská zvířata, která trpí ze všech nejvíce. Jsou zneužívána v průmyslových velkochovech, často jsou držena v naprosto nepřijatelných podmínkách a není o ně řádně pečováno, nemluvě o týrání, jemuž jsou mnohdy vystavena. I zanedbání či neposkytnutí potřebné péče, ať úmyslné či z nedbalosti, je z pohledu zákona na ochranu zvířat klasifikováno jako týrání.

Pokud jde o týrání hospodářských zvířat, uvedu dva (dalo by se říci exemplární) případy, které naše nadace řešila. Nejmenovaný soukromý zemědělec na své farmě v Brzkově choval velké množství prasat, o která se řádně nestaral, jejichž péči zanedbával a neposkytoval jim ani potřebné životní podmínky. Zvířata byla v zanedbaném stavu, ponechána bez krmiva a vody, vzájemně se napadala v boji o přežití, uhynulé kusy (kadávery) ležely mezi živými zvířaty. Celkem uhynulo 237 prasat a z rozhodnutí orgánu státního veterinárního dozoru muselo být následně utraceno ještě dalších 115 prasat. V souladu s trestním zákoníkem byl dotyčný soukromý zemědělec Okresním soudem v Jihlavě odsouzen za týrání zvířat (§ 302) a zanedbání péče o zvíře z nedbalosti (§ 303) k deseti měsícům podmíněného trestu odnětí svobody a pěti letům zákazu činnosti. Jedná se o první případ, kdy byl v souvislosti s týráním zvířete (zvířat) uložen takto „vysoký“ trest. Díky tomuto případu také máme k dispozici judikát (soudní rozhodnutí), který má význam pro další rozhodování obdobných věcí a na nějž se lze odkázat v dalších podobných kauzách.

Hospodářská zvířata jsou často nucena přežívat v nevyhovujících, někdy až přímo otřesných podmínkách. Podobně tomu bylo také v případě ovcí a novorozených jehňat na soukromé farmě poblíž Litoměřic. Tento případ však bohužel skončil pouze pokutou ve správním řízení.

Tyto a jim podobné případy jsou zpravidla zaviněny tím, že soukromý zemědělec nebo chovatel se dostane do platební neschopnosti, zadluží se a není schopen plnit závazky vůči svým věřitelům. Vzniklou situaci není dlouhodobě schopen řešit a první, kdo ji odnese, jsou bohužel zvířata v jeho péči.

Grafika - dvojice zvirat

Jak by se měl chovatel nebo farmář zachovat, když se dostane do podobné situace?

Pokud je postaveno najisto, že nadále není schopen postarat se o svá zvířata, je v jeho vlastním zájmu a samozřejmě v nejlepším zájmu zvířat, aby ohlásil městské nebo příslušné krajské veterinární správě SVS ČR zrušení chovu a zvířata v nejkratší možné době rozprodal, ať již všechna najednou nebo po „kusech“, případně je i rozdal, než aby trpěla či v nejhorším případě uhynula hlady, žízní a vyčerpáním.

Domnívám se, že některým soukromým zemědělcům jde hlavně o to udržet si dotační podporu (např. evropské dotační programy). A tak hrají o čas a prodlužují utrpení zvířat. Krom toho někteří soukromí zemědělci nejsou ani odborně kvalifikovaní, profesně či ekonomicky zdatní, nedokáží si vytvořit ani základní ekonomickou rozvahu a pak jsou zaskočeni svými špatnými hospodářskými výsledky. A důsledek? Zvířata trpí zanedbáváním i plnou absencí péče a nevyhovujícími až otřesnými podmínkami. Tím se samozřejmě nechci dotknout zemědělců a chovatelů, kteří svou práci odvádějí velmi dobře, zodpovědně a na profesionální úrovni.

Jak se díváte na to, že zachraňujete hospodářská zvířata a ona pak stejně jdou na porážku? Není to paradox, že jim pomáháte žít lepší život, když víte, že bude krátký? Není to tak trochu ztráta času?

Nikdy není ztrátou času postarat se, aby zvířata netrpěla. Jde také o to, zajistit zvířatům alespoň po dobu jejich života co nejpřijatelnější podmínky a životní pohodu. O což také prostřednictvím našich aktivit, kampaní a projektů usilujeme.

Co říkáte na to, že někteří zemědělci si stěžují na to, že jim EU diktuje, jak mají chovat zvířata, aby zkvalitnili jejich životní úroveň?

Samozřejmě tento „diktát“ Evropské unie vítáme. Jsme rádi, že jsou příslušnou legislativou nastavena pravidla a standardy chovu hospodářských zvířat. Bez opory v legislativě by nebyly zajištěny, kontrolovány a vymáhány standardy péče o zvířata a jejich přijatelné životní podmínky, natož pak životní pohoda zvířat (*Animal Welfare).

Chov hospodářských zvířat pro potravinářské účely nesmí být striktně orientován na konečný produkt, ale musí zde být úcta a odpovědnost za kvalitu života zvířat, která zemědělcům přinášejí nemalé zisky. Bez dodržování standardů péče a životních podmínek zvířat v moderním zemědělství není možné zajistit produkci kvalitních potravin. To by si měli uvědomovat nejen zemědělci, producenti a obchodníci, ale také spotřebitelé.

V posledních letech naštěstí roste poptávka po kvalitních potravinách z ekologického zemědělství. Růst poptávky zvyšuje konkurenceschopnost jejich producentů na trhu, dochází také k poklesu cen BIO potravin a tudíž k jejich vyšší dostupnosti pro spotřebitele. Neděláme si pochopitelně iluze, pokud jde o běžného českého spotřebitele, který upřednostňuje cenu před kvalitou, ale postupně i u nás přibývá spotřebitelů, kteří se zajímají o původ, složení a kvalitu potravin. Tak uvidíme za několik let, zda se změní myšlení nejen spotřebitelů, ale také zemědělců a dalších zainteresovaných stran. Pokud ano, bude to mít pozitivní dopad na zkvalitnění péče a životních podmínek hospodářských zvířat.

Jaký typ člověka se nejčastěji dopouští úmyslného a krutého týrání zvířete?

Tato otázka je spíše pro odborníka – psychologa či psychiatra. Ale zjednodušeně lze říci, že úmyslného (aktivního) a zejména brutálního týrání zvířat se zpravidla dopouštějí lidé, kteří jsou určitým způsobem vážně narušení – např. v důsledku duševní poruchy či specifické poruchy osobnosti (nevyjímaje poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek), lidé se sklony k (zoo)sadismu, kteří bez výčitek ublíží i člověku. Obvykle se obětí sadisty / tyrana stávají zranitelné bytosti ve slabším postavení – děti, staří nebo nemocní lidé a samozřejmě i zvířata.

Sklony k násilí má často také člověk, který sám (a zejména v dětství) zakusil psychické či fyzické týrání a zneužívání, zavržení, výsměch a ponižování nebo „jen“ trpěl nedostatkem lásky a péče. Některé vědecké studie (např. Studie deVineyho) odhalily paralelu mezi domácím násilím – zneužíváním dětí a týráním zvířat. Pokud dojde k emocionální, psychické, ale i sociální deprivaci během vývoje osobnosti, může se projevit různými poruchami chování – například i týráním zvířat a krutostí ve vztahu k nim.

V jakých intencích se pohybují tresty v případech týrání zvířat, jde o finanční pokuty nebo třeba i odnětí svobody?

Jak je uvedeno v trestním zákoníku, tresty se mohou pohybovat v rozpětí od šesti měsíců do pěti let odnětí svobody. Trest odnětí svobody lze uložit buď nepodmíněně, nebo podmíněně, tj. s podmíněným odkladem výkonu trestu, jedná-li se o trest odnětí svobody nepřevyšující tři léta.

V zákoně na ochranu zvířat proti týrání (zákon č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) jsou uvedeny maximální sankce za přestupky proti tomuto zákonu v rozmezí od 50.000 Kč do 500.000 Kč a možnost odebrání (propadnutí) zvířete, zákazu činnosti a chovu zvířat až na pět let podle závažnosti přestupku a podle toho, zda se jedná o fyzické nebo právnické osoby.

K dispozici tedy jsou postihy, které jsem uvedla, ale bohužel v praxi nejsou dostatečně uplatňovány.

V souvislosti s případy týrání zvířat hodně lidí zastává názor, že by týrání mělo být trestáno způsobem “oko za oko, zub za zub”. Co si o tom myslíte?

Jde o retributivní spravedlnost, která vyžaduje nápravu a náležitý trest. Nejstarší teorie trestu, Lex talionis, stanovuje, že trest se má rovnat poškození – „oko za oko, zub za zub“. Jakkoli se nám dnes zdá tato zásada tvrdá, tehdy znamenala omezení spravedlivé odplaty, jejíž míra měla být stejná jako škoda způsobená poškozenému – tedy za zub jen jeden zub, ne všechny. V souladu s touto zásadou byly uplatňovány fyzické tresty, které obsahovaly symboliku spáchaného (trestného) činu (vytrhnutí jazyka rouhači, upálení žháře, useknutí ruky, která se dopustila krádeže apod.).

Moderní společnosti od tohoto principu výkonu spravedlnosti a fyzických trestů naštěstí upustily. Neumím a nechci si představit, kolik našich spoluobčanů by muselo být tímto způsobem ztrestáno a tedy případně i zmrzačeno či dokonce usmrceno. Každopádně by jich nebylo málo. V některých jurisdikcích (i v „civilizovaném“ světě) byl jako tzv. nejvyšší nebo výjimečný trest zachován trest smrti. Je však udělován jen výjimečně a má mnoho odpůrců, včetně mě.

Takže jestli se mě ptáte, zda souhlasím s uplatňováním principu „oko za oko, zub za zub“, tak určitě ne. Pokud jde o mě, jsem přesvědčena, že každý život je jedinečný a nemůžeme jej odebrat nebo zmrzačit, a to ani za účelem trestu v rámci výkonu spravedlnosti, i kdyby šlo o potrestání pachatele zvlášť závažného (odporného) zločinu. Potrestat? Ano. Spravedlivě, přiměřeně a v souladu s příslušnou platnou legislativou. A pokud výjimečný trest, pak odnětí svobody na doživotí (bez možnosti podmíněného propuštění).

Jak velkou roli hrají u případů týrání zvířat média? Pomáhá jejich medializace?

Medializace často napomáhá k řešení případů týraných zvířat. Tlak médií a veřejného mínění nutí k odpovědnosti nejen pachatele týrání, ale také orgány veterinární správy vykonávající státní veterinární dozor, samosprávy (obce s rozšířenou působností) a orgány činné v trestním řízení (policii, státní zástupce a soudy).  Díky medializaci se nám podařilo vyřešit řadu případů týraných zvířat, ať již zajištěním nápravy stavu, kdy jsme přiměli majitele / chovatele poskytnout zvířeti řádnou péči a podmínky (u případů týrání zvířat a zanedbání péče o zvíře z nedbalosti), nebo odebráním zvířete a jeho umístěním do náhradní péče (zejména v případech „úmyslného“ / aktivního či opakovaného týrání zvířete).

Stejně tak média pomáhají v případech opuštěných zvířat, která hledají nový domov a která jsou prostřednictvím médií nabízena k přímé či virtuální adopci. Nejlepším příkladem je známý pořad České televize s výstižným názvem „Chcete mě?“, jehož tváří je paní Marta Kubišová, patronka naší nadace. Díky tomuto pořadu nalezlo nový domov velké množství zvířat z útulků v ČR.

Média výrazně pomáhají nejen v kauzách týraných a opuštěných zvířat, ale přispívají i k samotné osvětě a vzdělávání v ochraně zvířat a výchově společnosti k odpovědnému vztahu ke zvířatům. Mám na mysli nejen klasické sdělovací prostředky (televizi, rozhlas a tisk), ale také internetová média a sociální sítě. Právě na sociálních sítích jsme v posledních letech zaznamenali ohromný růst sledovanosti, zájmu a podpory. Sociální sítě navíc umožňují virální sdílení, ultrarychlé, účinné a také z marketingového hlediska cílené šíření informací.

Média napomáhají nejen k řešení případů zvířat v nouzi, k osvětě a informování veřejnosti, ale také k efektivnější komunikaci a práci s veřejností, díky čemuž získáváme například nové dárce a podporovatele, dobrovolníky, externí spolupracovníky z různých oblastí a oborů lidské činnosti.

Angažujete se také například v kampaních, které se staví proti kožešinám, nebo v kampaních proti testování zvířat pro kosmetické účely?

Naše nadace dlouhodobě podporuje kampaň „Proti srsti“, za níž stojí Svoboda zvířat a která již od roku 1999 bojuje za zákaz chovu kožešinových zvířat v ČR.

Nadace se jako člen mezinárodní ochranářské organizace Eurogroup for Animals podílela mimo jiné také na prosazení zákazu testování kosmetiky na zvířatech.

Angažujeme se také v prosazování alternativních metod k pokusům na zvířatech, nejen pokud jde o testování léčiv a farmaceutických přípravků. Cílem je zvyšovat poptávku po laboratorním testování na umělých tkaních a prostředí in vitro, které zajistí spolehlivé výsledky bez nežádoucího vlivu na živá zvířata. Zvířata jsou bohužel zneužívána k laboratornímu testování léků, chemických a přírodních látek a jejich směsí, pesticidů, kosmetických složek, geneticky modifikovaných organismů apod. Jsou také využívána k výzkumu léčebných postupů, k produkci různých látek (např. v imunologii) a v tzv. základním výzkumu, při němž jde zejména o rozvoj vědeckého poznání, zkoumání reakcí na podněty a vliv různých faktorů na organismus.

Používání pokusných zvířat je upraveno jak evropskou, tak i českou legislativou (směrnice 2010/63/EU a Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání), které stanovují povinnost použít alternativní metodu místo pokusu na zvířeti vždy, pokud je schválena a k dispozici. Nicméně v praxi jsou často schvalovány i pokusy na zvířatech, k nimž existuje plnohodnotná alternativa. Navíc nedodržení stanovené povinnosti není v současnosti nijak postihováno. Kromě povinnosti upřednostnit alternativu před pokusem na zvířeti legislativa neobsahuje výraznější omezení pokusů na zvířatech, s výjimkou pokusů na lidoopech, testování kosmetiky a vojenské munice.

Nadace a jiné ochranářské organizace usilují nejen o důsledné prosazování alternativních metod místo pokusů na zvířatech, ale také o výrazné omezení či v některých případech úplný zákaz pokusů na zvířatech.

A jak se díváte na aktivisty působící v ochraně zvířat?

V českých a zahraničních ochranářských organizacích, s nimiž spolupracujeme, se pohybují především špičkoví odborníci, nikoliv aktivisté v podobě, v jaké ji známe zejména u Greenpeace. Ale například americká PETA (People for the Ethical Treatment of Animals) pořádá aktivistické akce a zároveň realizuje kontroverzní kampaně, které jdou často až na hranici „dobrého vkusu“. Já tyto aktivity samozřejmě neodsuzuji, protože mají svůj význam a jistě i výrazný vliv na veřejné mínění, ale sama jsem zastáncem spíše konzervativnějšího modelu a přístupu k ochraně zvířat.

Naše nadace neorganizuje ani neiniciuje aktivistické akce, ale informační, osvětové a vzdělávací projekty, kampaně a akce pro veřejnost. Jdeme cestou komunikace, výměny informací, profesionální spolupráce na projektech a kampaních, cestou legislativních změn, legitimních a koncepčně velmi dobře zvážených kroků.

S našimi mnohaletými zkušenostmi a znalostmi zaujímáme pragmatický přístup. Navíc se snažíme odvádět naši práci tam, kde můžeme něco změnit. Tam, kde je reálná šance na změnu. Neříkám, že se netrápíme tím, když něco změnit nejde. Ale musíme si udržovat profesionální odstup a současně nadhled, jinak bychom naši práci nemohli dělat, natož pak s dobrými výsledky. Zároveň musíme konstruktivně a věcně vyhodnocovat naše možnosti a předpoklady k dosažení úspěchu, nastavovat priority, cíle a strategii naší činnosti.

Jaké jsou vaše cíle do budoucna? Čeho byste chtěla dosáhnout?

Ráda bych uvedla, že jsem především manažer, tedy člověk, který řídí a dohlíží na fungování organizace, deleguje zaměstnance a spolupracovníky (podle pravidla rozděluj a panuj :o), zpracovává finanční rozvahy a rozpočtuje, zajišťuje financování organizace (ať již formou fundraisingových akvizic, grantových dotací či výnosů z vlastní činnosti), vytváří marketingové a komunikační strategie a sleduje jejich plnění. A od toho se odvíjí také mé pracovní cíle.

Jedním z cílů je re-definování poslání nadace, hlavních procesů a činností a optimalizace jejich strategického řízení. K dalším cílům patří kontinuální získávání nových partnerů, sponzorů a dárců z řad soukromých a právnických osob, kteří by nás podle svých možností podporovali a přispívali na naše aktivity, kampaně a projekty ve prospěch ochrany zvířat.

Kromě rozšiřování našich fundraisingových akvizic je cílem také další rozvíjení aktivit v oblasti sdíleného marketingu, podpory značky a podpory prodeje. V neposlední řadě bych chtěla docílit také vyššího zhodnocení nadačního jmění prostřednictvím optimalizované investiční strategie, na níž pracujeme a kterou plánujeme postupně realizovat.

Doufám, že se tyto cíle podaří úspěšně naplnit.

V nadaci se věnujete zvířatům. A jak je to ve Vašem soukromém životě? Předpokládám, že doma máte nějaké zvíře?

Většina z nás má nějaké domácí zvíře nebo soužití se zvířaty alespoň zprostředkovaně sdílíme ve svém okolí. Zvířata (zejména psi a kočky) jsou přirozenou součástí našich životů, dělají nám společnost, jsou hrází proti samotě, našimi parťáky, a také nám pomáhají v různých oblastech a oborech lidské činnosti (např. záchranářští a asistenční psi). Krom toho nás zvířata mohou lecčemu naučit a ukázat nám cestu k spokojenějšímu a bohatšímu životu. A jak říká Josef Duben a titul jeho knihy „Zvíře polidšťuje“.

Pokud jde o mě, zvířata naplňují nejen můj profesní, ale také soukromý život. Před 6 lety jsem si osvojila odhadem 10 letou fenku skoro-jezevčíka Cecílii. Věřím, že žádné setkání není náhodné. Mám za to, že jsme se s Cecilkou hledaly, až jsme se našly. Ona potřebovala mě a já zase jí. A náramně jsme se k sobě hodily.

Cecilka byla výjimečná, naprosto jedinečná bytost, mimořádná osobnost. Bezvýhradně milující, oddaná, laskavá, trpělivá, skromná a nesmírně vděčná – za lásku, přátelství, pozornost, za cokoliv. A co víc, měla smysl pro legraci a kdejaké taškařice, které jsme spolu se Silvií alias Květou, naší nejlepší přítelkyní, tropily. Všechny jsme je naštěstí přežily bez úhony.

Kromě Cecílie slyšela i na další jména jako třeba Rosamunde Pilcherová, Denis Diderot (francouzský filosof 18. stol.) nebo Hermína Týrlová.

Její pohled dokázal pohladit i rozesmát. A když nasadila „smutné psí oči“, většinou dostala, co chtěla. Tenhle druh jejího pohledu byl prostě neodolatelný.

Jako správný skoro-jezevčík byla Cecílie mírně paličatá. Jakmile si postavila hlavu, nic s ní nehnulo. Na tak malého psa, byla často docela troufalá a nebála se skoro ničeho, až na několik výjimek jako byly silvestrovské oslavy a jiné veselice s ohňostroji a petardami. Jinak byla opravdu statečná, dokonce mě pokaždé bránila před většími psy, neznámými muži (vč. starců o holi) i odpadkovými koši v parcích. Cecilka byla vlastně velký pes v malém balení.

Cecílie měla ohromnou vůli – a troufám si říct – i lásku k životu. Jejích 14, 15 nebo 16 let by jí nikdo nehádal ani v nejmenším. Vždy se velmi ráda předváděla. Milovala pódia a červené (případně i jinak barevné) koberce, záři reflektorů, kamery v televizních studiích, objektiv fotoaparátu, před nímž tak ráda pózovala. Myslela si, že je překrásná, zřejmě proto, že měla šedý zákal a moc dobře neviděla. Cítila se důležitě, privilegovaně a nepostradatelně, za což jsem opravdu ráda, a podle toho se také chovala. Cecilce nechyběla jistá grácie a téměř aristokratické způsoby, byť zcela určitě nepocházela z vyšší společnosti a zřejmě ani z dobré rodiny.

Všechna ta společná léta s Cecilkou byla báječná. Užily jsme si spoustu dobrodružství, nezapomenutelných příhod a událostí. Dlouho jsme spolu byly samy, i když ne tak docela, protože jsme měly naši přítelkyni Květu. Nebylo to pro nás někdy lehké. V posledních dvou letech byla Cecilka často nemocná a to ji (vlastně nás obě) stálo hodně sil. Každou zimu jsem se modlila, abychom se dočkaly jara. Věřila jsem, že když přečkáme zimu, dobijeme energii ze slunce a tepla, tak máme naději, že si prodloužíme společný čas. I život ve městě byl pro Cecilku čím dál těžší. Každodenní procházky po betonu a v našem lejno-parku ji stále víc unavovaly a nikterak netěšily.

A jednoho dne jsme potkaly Viktora. Jak jsem řekla, žádné setkání se neodehraje jen tak náhodou. A shledání s Viktorem bylo pro mě – pro nás obě – osudové. Díky němu věřím, že zázraky se dějí, když to nejvíce potřebujeme. Viktorovi mohu poděkovat za sebe i za Cecilku. Za to, že ji měl a má rád, že byl první chlap v jejím životě, který jí opravdu miloval, staral se o ni, vařil jí baštu, chodil s ní na procházky, škádlil ji a tropil s ní blbiny, a bál se o ni, když jí nebylo dobře. Jsem Viktorovi vděčná také za to, že dal Cecilce nový domov, velkou zahradu, život na venkově, v zeleni, u rybníka, u lesa, což jí určitě prodloužilo život. Domov v Libovicích si zamilovala, byla tady přešťastná a našla tu i nové kamarády – psa Berušku, kočku Bertu a taky kocoura Štístka.

Je to přesně tak, jak se říká, člověk si plně uvědomí, co měl, až ve chvíli, kdy to ztratí.

Cecilka odešla a zůstalo po ní prázdné místo. V pelíšku, na sedačce, pod stolem v jídelně, za dveřmi…a hlavně v našem životě. Zanechala po sobě obojek a známku, ale také spoustu nádherných vzpomínek.

Neumím slovy říct, co pro mě Cecilka znamenala. Udělala ze mě veskrze lepšího člověka, jakkoliv to může znít jako klišé, je to pravda, obohatila můj život a změnila můj svět. Jestli existuje psí nebe, jak věřím, ona si ho zaslouží.

Foto Eva Kveta a Cecilka

S Viktorem dnes máme domov plný zvířat – psa Berušku (fenka Hovawarta), kočku Bertu a kocoura Štístka (oba jsou nalezenci). Chováme také ještěry – 3 Agamy vousaté (rodinka ve složení Bedřich, Božena a Blažena) a Chameleona pardálího jménem Walter, kterému chceme v brzké době pořídit samičku – Walřici.

Co Vás zvířata naučila?

Foto Eva Hodek a Bedrich

Díky všem našim zvířatům jsem se naučila být zodpovědná, starostivá a pečující. Do té doby, než jsem začala chovat zvířata, pečovala jsem téměř výhradně o sebe, nemám totiž děti. Soužitím se zvířaty se můj zájem soustředěný na moji osobu postupně „od-sebestřednil“. Začalo mi mnohem více záležet na potřebách a zájmech našich zvířat.

A nejde mi jen o uspokojení jejich přirozených potřeb, mám také starost o jejich životní pohodu. Když to trochu odlehčím, tak kupříkladu kolem našich ještěrů, kteří jsou denními živočichy, chodíme od setmění po špičkách, nehlučíme a v žádném případě v místnosti, kde máme terária, nerozsvěcujeme. Dodržujeme jejich režim a noční klid.

Chtěla byste, Evo, na závěr něco dodat?

Chtěla bych říci všem, kteří pomáhají zvířatům a pracují v jejich nejlepším zájmu, aby se navzdory všelijakému nepochopení a zklamání v žádném případě své práce a přesvědčení nevzdávali. Zvířata jsou naši bližní a zaslouží si naši pomoc a ochranu. Nemají však žádnou moc, žádné zastoupení a také ani „hlas“, jímž by promlouvala na svoji obranu. My jsme jejich jediným hlasem a jejich jedinou nadějí.

Ačkoli nás naše práce mnohdy připravuje o klidný spánek, věřte, že se situace zvířat, jejich postavení, ochrana jejich zájmů a práv v lidské společnosti přece jen pomalu ale jistě obracejí k lepšímu.

Chtěla bych poděkovat všem lidem dobré vůle (i Květě), kteří nás podporují.

Za nadaci tímto velice (a nikoliv naposledy) děkuji všem našim jednorázovým i pravidelným (registrovaným) dárcům, všem partnerům a sponzorům za nepostradatelnou pomoc a podporu.

Děkuji všem lidem v nadaci, kteří tvoří pevný, odhodlaný a báječný nadační tým, všem našim spolupracovníkům, odborným poradcům i dobrovolníkům za veškerou práci a osobní přínos k úspěšnému naplňování nadačního poslání a cílů.

Při této příležitosti chci vyjádřit mimořádné poděkování paní Marcele Lund, prezidentce Nadace na ochranu zvířat. Děkuji Vám, Marcelo, že jste v roce 1994 založila nadaci a od té doby ji ze svých soukromých zdrojů finančně podporujete. Děkuji Vám za vše, co jste pro nadaci a pro ochranu zvířat v posledních 20 letech naprosto nezištně a s ohromným osobním nasazením vykonala. Do ochrany zvířat jste vložila celou svoji osobnost a své srdce – lásku ke zvířatům. Nehledě na to, zda někdy získáte Cenu Via Bona za osobní zaujetí – Srdcař roku, na níž jsme Vás opakovaně nominovali, jste naše SRDCE a vždy jím budete. Děkujeme, Marcelo!

Zvláštní poděkování zaslouženě patří také paní Martě Kubišové, patronce a čestné člence správní rady nadace. Milá paní Marto, děkujeme Vám za veškerou Vaši obětavou práci a neúnavné úsilí na poli ochrany zvířat. Děkujeme, že nám věříte a pomáháte, ať se jedná o naše kampaně a projekty, akce pro veřejnost, prosazování legislativy ve prospěch zvířat nebo získávání nových příznivců a dárců. Bez Vaší podpory bychom se jen těžko obešli. Děkujeme!

Marcela Lund Marta Kubisova a Eva Hodek

Marcela Lund (prezidentka), Marta Kubišová (patronka) a Eva Hodek (ředitelka), Nadace na ochranu zvířat

Děkuji za trvalou podporu a dlouholetou spolupráci městské části Praha 4, Státní veterinární správě ČR a Fóru dárců, které svojí činností podporuje rozvoj filantropie v České republice.

Naše práce a úsilí se neobejde bez nezištné dobrovolné pomoci obětavých a spolehlivých lidí, jimž děkuji za vše, co pro naši nadaci udělali bez nároku na odměnu. Budiž jim tedy odměnou alespoň toto poděkování. Děkuji, že spolu s námi pomáháte zvířatům!

A děkuji vám všem, kteří máte rádi zvířata. Máme vás rádi.

Na závěr děkuji Vám, Michale, za tento rozhovor.


nadace na ochranu zvirat

Stále ještě mladý a (snad i) krásný psavec píšící na svém blogu Krcmic.cz. Pracoval pro společnosti T-Mobile, SaveMax, Telefonica O2, Brunswick Estates, Accenture, euroAWK a Socialbakers. Založil portál Pravdu.cz. V současnosti vlastní tento web. A pracuje na tom, aby z Objevit.cz udělal další uznávaný a navštěvovaný portál.

Komentáře

Nahoru