FairList.cz: Učíme jazykové školy a lektory hrát fér

FairList.cz: Učíme jazykové školy a lektory hrát fér

Jsou čtyři. Jako mušketýři. Studují. A nejenom to. Zajímají se o cizí jazyky. Pomáhají lidem orientovat se mezi jazykovými kurzy. A vlastně tak nějak celý jejich život se točí kolem jazyků, stejně tak, jako jejich projekt FairList.cz. A protože mladým a nadějným se má pomáhat, tak proto se tým FairListu dostal až k nám na Objevit.

Ahojte kluci,

než se začneme bavit o tom, co to je FairList a co přináší nového, tak našim čtenářům prosím prozraďte něco o sobě. Určitě by také stálo za zmínku, kolik je vám let. Jelikož vím, že jste všichni relativně mlaďoši (nebo aspoň tak působíte na první pohled).

M: Ahoj, já jsem Martin. Je mi 25, tudíž jsem mezi mlaďochy nejstarší. Jelikož se představuju jako první, tak můžu v klidu říct, že se zajímám o cizí jazyky. Jinak rád čtu, píšu, sportuju jakkoli to jde a při tom sbírám různá zranění.

J: Mé jméno je Jakub. Díky za kompliment, je pravda, že ve svých 23 letech se za mlaďocha pořád považuji. I když vykající děti na ulici to už vidí bohužel trošku jinak. Pokud jde o moje záliby tak si rád zajdu zaběhat, něco zajímavého si přečtu a samozřejmě se stejně jako Martin zajímám o cizí jazyky. Bez nich bychom tu asi dnes ani neseděli.

R: Jmenuju se Radek a je mi 23 let. Povoláním jsem v současnosti pacient na plný úvazek. Mimo to studuji a mojí vášní je cestování na neobvyklá místa, smích a čas strávený s přáteli. :)

T: Ahoj, já jsem Tom. Na tenhle svět jsem přišel 1990 let po narození jednoho fajn fousatýho pána. Momentálně nejsem studentem žádné oficiální školy, jdu především cestou poznávání sebe sama skrze svět a naopak.

Odkud se vlastně všichni znáte?

J: S Tomem a Martinem se známe ze střední školy. S Radkem jsme se seznámili při zakládání blogu Jazykové.cz – předchůdce FairListu. Dnes už se to zdá neuvěřitelné, připadá mi, jako bychom se všichni znali od malička.

Všichni ještě studujete (předpokládám). Mě by zajímalo na jaké škole a jaký obor. Kam se hodláte vrtnout po škole? Kdo z vás chce ještě jít dále studovat, kdo pracovat a kdo hodlá začít naplno podnikat? Přemýšleli jste třeba nad tím už? Nebo jste už všichni podnikatelé na plný úvazek?

M: Já, jakožto nejstarší, už nestuduji. Vystudoval jsem obory Jakost rostlinných potravinových zdrojů a Řízení zahradnických technologií na Mendelce. FairListu jsem se věnoval už během studia, a proto když jsem se po škole rozhodoval, co dál dělat, bylo pro mě podnikání jasnou volbou.

To mi připomíná reklamu na Jihlavanku…. A co zbytek?

J: Já na rozdíl od Martina pořád studuju na Mendelově univerzitě, obor Finance a investiční management. Osobně doufám, že jsme se celý tým dali dohromady proto, abychom jednou stáli na vlastních nohách a podnikali na plný úvazek.

R: Víte, slíbil jsem Jakubovu pejskovi Speedymu, že nedovolím, aby se jeho pán vzdal školy kvůli podnikání. Díky studiu na Fakultě podnikatelské VUT, obor Řízení a ekonomika podniku, se snažím Kubiho podporovat v těžkém zápočtovém a zkouškovém období. Co bude po vysoké, je pro mě těžká otázka. Žiju teď a tady.

T:  V současné době studuji, jsem zaměstnán, podnikám a to všechno na FairListu.

Zakladatelé FairListu

Přejděme tedy k FairListu. Jak jste došli k tomuto názvu? Co má symbolizovat?

J: Chtěli jsme, aby název vyjadřoval naše hodnoty a poslání. Mysleli jsme do budoucna a nechtěli se svazovat nějakým specifickým názvem. A taky jsme chtěli slovo, které bude aspoň trochu mezinárodní. Slovo fair je v názvu, protože chceme prosazovat fair-play v oblasti jazykových kurzů. Kromě toho znamená i trh a FairList je takovým trhem, kde procházíte mezi stánky, povídáte si s ostatními o tom, kde mají jaké zboží a kde vás lidově řečeno „neošidí“. Každý lektor a škola jdou u nás s vlastní kůží na trh. A list, čili anglicky seznam, vyjadřuje přehlednost a snadné řazení kurzů na webu.

Neměli jste trochu strach, že si vás lidé zaškatulkují mezi obchody Fairtrade, které prodávají výrobky ze zemí třetího světa, aby pomohli zdejším lidem si zajistit obživu? Přece jenom názvy FairList a Fairtrade mají k sobě docela blízko…

M: Strach jsme z toho neměli, protože nás to v tu chvíli ani nenapadlo. Párkrát už jsme zaslechli, že to lidi zaměnili, ale nikdy to nevnímali jako negativní asociaci. V podstatě taky pomáháme kvalitním školám a lektorům uživit se a být vidět mezi těmi, kteří nemusí být tak kvalitní.

Co to vlastně FairList je a komu má váš projekt pomoci?

J: Princip FairListu je ve své podstatě jednoduchý. Sbíráme hodnocení jazykových kurzů, podle kterých si zájemci můžou u nás kurzy vybírat. Trh s jazykovým vzděláním je dnes nepřehledný a zájemci často při výběru tápou a nemají potřebné informace. Přitom reference studentů jsou jedním z nejspolehlivějších způsobů, jak zjistit kvalitu škol a lektorů. Proto jsme se rozhodli reference sbírat a poskytovat je veřejnosti. Najít kvalitní kurz na FairListu je díky tomu hračka.

Když to trochu přeženu, tak jste vlastně taková druhá Heuréka. Srovnáváte a zprostředkováváte prodej, přitom umožňujete lidem hodnotit zakoupený produkt. Akorát se zaměřujete na jazykové kurzy. Je tomu tak?

J: Nemůžu nesouhlasit, základní funkce stránek je velmi podobná. Ale nejsme jen prostředník mezi zákazníkem a prodejcem, který vydělává na zprostředkování a sbírá hodnocení. S oběma skupinami aktivně komunikujeme, zjišťujeme jejich potřeby a snažíme se jim vyjít vstříc. Od zprostředkovaného kurzu nedáváme ruce pryč. Zajímáme se, jak jsou studenti spokojeni. A pokud nejsou, peníze jim vrátíme a zjišťujeme, co bylo na kurzu špatně.

R: Kromě zprostředkovávání, taky sbíráme informace o tom, po kterých kurzech je největší poptávka a umožňujeme školám otevírat kurzy nové, o které je zájem už před jejich otevřením.

A teď to nejdůležitější. Co vlastně přinášíte na trh navíc? V čem je ta přidaná hodnota FairListu?

M: Snažíme se studentům pomáhat nejen tím, že jim usnadníme výběr jazykového kurzu, ale taky jsme schopni snížit jeho cenu oproti původní. A co si budeme povídat, chodit do kurzu a čekat, že nás tam naučí všechno, nestačí. Člověk se musí snažit i jinak a my ho v tom podporujeme, jak to jen jde. Pořádáme veřejné konverzace zdarma, kam si chodí studenti mezi sebou povídat v cizích jazycích. Občas mezi ně přijde i lektor a poradí jim, kde dělají chyby, na čem zapracovat. Spoustu tipů a rad pro studium jazyků najdou studenti také na našem blogu, který se za dobu svého fungování stal skutečnou pokladnicí informací.

J: Snažíme se sbližovat nejen studenty s lektory, ale i studenty mezi sebou a vybudovat tak komunitu lidí, kteří si vzájemně pomáhají v cestě za jazykovými znalostmi.

R: Chceme primárně podporovat zájemce o jazykové vzdělání. Ale uznali jsme, že nestačí jen ukazovat na ty špatné vzdělavatele a posílat je z kola ven. Našim posláním je pomáhat i jazykovkám a učitelům, aby mohli kvalitu svých služeb zlepšovat. Snažíme se ukázat učitelům i studentům, že kvalitní vzdělání je jejich společným zájmem.

Vím, že jednotlivé navštívené kurzy lze hodnotit. Kdo a jak je hodnotí a dle čeho? Posíláte účastníkům kurzu nějaký dotazník či je kontaktujete telefonicky?

J: Dlouho jsme si lámali hlavu, jak nastavit systém hodnocení tak, aby byl vypovídající a nedal se zneužít. Nakonec jsme se rozhodli, že hodnocení umožníme pouze skutečným studentům a absolventům daného jazykového kurzu. Ohlasy jsou přitom výborné. Lidé rádi pochválí, ale nebojí se ozvat ani v případě, že se jim něco nelíbilo. Mezi základní parametry, které u kurzů sledujeme, patří hodnocení jazykového pokroku, vyučujícího a poměru ceny versus kvality. Také dáváme studentům možnost popsat vlastními slovy osobní zkušenost a vypsat konkrétní klady i zápory kurzu.

Podle čeho vybíráte jazykové kurzy, které zařadíte do nabídky? Podle toho, co si lidé žádají nebo dle toho, co zrovna kde najdete?

R: Pokud nám lidi napíšou, že jim někdo na stránkách chybí, tak ho kontaktujeme. Spousta lektorů už se hlásí i sama prostřednictvím našich stránek.  Ale protože si zakládáme na osobním kontaktu, tak se před zveřejněním na webu chceme s každým nejdříve setkat. Nechceme na FairList pustit nekvalitní vzdělavatele, a proto si to dobře hlídáme. Vždy si navíc promluvíme s několika jejich studenty, abychom měli jistotu, že vše proběhlo tak, jak má.

Jste asi jeden z mála webů, který shromažďuje jak nabídky jazykových kurzů od jazykovek, tak dáváte prostor i soukromým jazykovým lektorů. Podle čeho vybíráte jazykové školy, jejichž kurzy se objeví na FairListu? A co vše musí splňovat lektor, pokud se chce dostat na FairList? Jakou by měl mít praxi? Co by měl umět?

M: Ano, dáváme šanci i šikovným lektorům, kteří si zaslouží být vidět, ale nemůžou si dovolit drahé reklamní kampaně. I v tomhle ohledu chceme hrát fér. Od kvalitního učitele už se dnes očekává nejen to, že má jazykové a pedagogické vzdělání, ale taky, že je dobrý psycholog a motivuje studenty. To je pro nás jako zprostředkovatele nezjistitelné vlastními silami. Proto to necháváme na těch, pro koho naše stránky jsou – na studentech. Na FairListu najdete jen kurzy škol a učitelů, kteří mají alespoň 5 hodnocení od studentů a jejichž celkové hodnocení není nižší než 60 %.

Mohou se tam přihlásit třeba obyčejní lidé, kteří vyrostli a nebo žili dlouhodobě ve Státech a umí tedy dokonale anglicky, i když se třeba neživí učením angličtiny? Jak třeba testujete, zda je lektor způsobilý k tomu, aby učil a neudělal vám i celému vašemu projektu ostudu?

J: Toto se testovat jednoduše nedá, jelikož můžete mít pedagoga s 20 letou praxí, s jehož metodami nebudou studenti spokojeni. Naproti tomu můžete mít rodilého mluvčího, který je vyučený zedník, ale jazyky ho baví. Výuku pořádá v kavárně a proloží ji zpěvem a hrou na kytaru a lidé budou nadšení. Je pouze na studentech, aby si vybrali, koho chtějí. Ostudy se nebojíme, nespokojeným studentům peníze rádi vrátíme.

Když už jsem to nakousnul, jakých nejčastějších chyb se jazykovky a soukromí lektoři dopouští nejčastěji? A kdybyste měli zkusit srovnávat, kde se podle vás naučí člověk více? U soukromého lektora nebo v jazykové škole?

M: Nejčastěji studentům vadí arogantní přístup lektorů, když se odmítají přizpůsobit jejich požadavkům. Nejde říct, jestli jsou lepší jazykovky nebo soukromí lektoři. Každému vyhovuje něco jiného. Někdo potřebuje neustále mluvit a jinému zase pomůže, když bude sedět ve třídě a uslyší mluvit i někoho jiného a bude se učit z jeho chyb. Postup ostatních ve skupině ho může navíc motivovat. Kurz ve skupině často neprobíhá sezením v lavicích, ale studenti v něm chodí, mluví mezi sebou, dělají různé aktivity. Pro někoho je ale příjemnější být s lektorem sám a všechno v klidu probrat. Záleží na každém.

Co rozhoduje o tom, zda lidé odejdou z kurzu s nadšením a budou chtít přijít znova, anebo budou naštvaní, že vyhodili peníze z okna? Co je tím rozhodujícím X faktorem?

M: Je to takový mix všeho. Rádi chodíme tam, kde to už známe. Ke změně nás může přivést to, že se v jazykovce změní učitel nebo prostory začnou být nevyhovující. Studenti často hodnotí, jak se jim lektor líbí jako člověk. Zkrátka – jestli mu sedí. „Motivuje mě? Je pozitivní? Líbí se mi?“

To jsou většinou první dojmy. Ale hlavní otázkou by mělo vždy být, jestli ho učitel něco naučil. Usilujeme o to, aby studenti věděli, co od kurzu a učitele očekávat a nebáli se kurz v případě nespokojenosti změnit. Na našem blogu najdou spoustu tipů a rad, jak se nenechat opít rohlíkem.

Jak se dnes pohybují ceny jazykových kurzů? Co cenu určuje? Kdy je o kurzy největší zájem?

R: Ceny se odvíjí od délky kurzu a především od toho, zda si jej kupujete u soukromého lektora nebo u jazykové školy. Také záleží, jestli si přejete klasický docházkový kurz nebo kurz se zaměřením na koučování. Ceny za semestr se pak pohybují od 3 000 do 12 000 Kč i více. Největší zájem o kurzy je vždy začátkem školního roku a pololetí. Jedná se především o září, říjen a leden, únor.

Jaká skupina lidí se na FairListu nejčastěji hlásí do kurzů? Středoškoláci? Vysokoškoláci? Nebo spíše třicátníci?

M: Zatím je to velice pestrý mix. Převažují ale vysokoškoláci, kteří jsou nespokojení s výukou jazyků na výšce a uvědomují si, že pro budoucí uplatnění budou jazyky nezbytně potřebovat. Těch k nám chodí nejvíc.

Jakube, z médií vím, že myšlenka založit podobný web pochází z tvé hlavy. Vlastně celý příběh FairListu mi tak trochu připomíná mnohé další projekty, které začínaly podobně. Něco bylo špatně. A nebo se někdo spálil natolik, že si řekl a dost! A zkusil to změnit, udělat lépe. Což sis tehdy řekl ty, Jakube, že? Tehdy jsi měl tuším web Jazykove.cz a… zbytek už dopověz prosím ty :-).

J: Máš pravdu, skutečně jsem si tehdy řekl, že je něco špatně. Že jednání některých jazykovek prostě není férové a že se s tím dá něco udělat, že se o této problematice musí začít mluvit. Každopádně blog Jazykové.cz jsme zakládali už v téměř současném složení. S Radkem jsme se seznámili právě při jeho zakládání, díky tomu, že o podobném webu také již dříve uvažoval.

Jak se potom k projektu dostali další společníci? Začínali jste na FairListu pracovat hned od začátku společně a nebo se někteří z vás přidali až později?

J: Jak už jsem říkal, na začátku jsme byli tři, poté se k nám připojil Radek. Tým FairListu ale už netvoříme jen my čtyři. Protože už jsme na všechno nestačili, přidali se k nám další „mlaďoši“ a pomáhají nám v různých oblastech. Lucka se nám stará o administrativu, Nikol pečuje o naše vzdělávání a osobní rozvoj, Klára s Michalem nás zastupují v obchodních jednáních a Víťa pořádá konverzace pro studenty. Jejich každodenní podpory si opravdu vážíme, protože také oni dělají z FairListu to, čím dnes je.

Dámská část FairListu

Kam až sahá historie FairListu? Jak dlouho je již tohle děťátko na světě?

J: Myšlenka FairListu, tak jak je, existuje asi necelý rok. Cesta, kterou jsme k němu ušli, je ale mnohem delší a zahrnuje nejenom blog Jazykové.cz a spoustu nápadů, kterým se dnes už jen smějeme.

Řešili jste nějaké porodní bolesti? Co vám dalo nejvíce zabrat při programování. Jaké překážky jste museli překonávat v marketingu?

T: Průvodní komplikace byly jak technického, tak lidského rázu – hledání řešení nás ale naučilo spoustu nového, nebát se změn a neupínat se na něco, o čem jsme si mysleli, že je správné. Každý problém, který jsme museli řešit, nás posunul dál, rozšířil nám obzory a i díky němu je dnes FairList takový, jaký je. I my jsme díky němu ušli kus cesty na cestě v osobním rozvoji.

M: Nevím, jestli to nazvat překážkou, ale rozhodli jsme se marketing dělat jinak. Nechceme cpát peníze do obrovských marketingových kampaní a nahnat obrovské množství lidí na naše stránky. Rozhodli jsme se, že marketing nepostavíme na tom, co říkáme, ale co děláme. Chceme, aby za námi byla vidět kvalita a činy. Snažíme se pomáhat druhým a věříme, že to ocení tím, že mezi sebou budou o nás mluvit. Je to sice běh na dlouhou trať a chce to hodně úsilí, ale pro nás to má větší smysl, než jednorázová investice do reklamy. A to, že tento rozhovor vzniká, může být důkazem, že jdeme správnou cestou.

Jak probíhaly první námluvy s jazykovkami? Kdo chodil na jednání a která škola nebo lektor byli těmi prvními, které FairList přesvědčil?

R: Jednotlivé jazykové školy samozřejmě nemohu jmenovat, ale jednání probíhala především formou rozhovorů a získáváním zpětné vazby. Zjišťovali jsme především problémy vzdělavatelů, jejich potřeby, požadavky a jaké problémy na trhu řeší. Musím říci, že jsme z 90 % získávali pozitivní zpětnou vazbu a že vzdělavatelé už od prvního momentu projevují sympatie s projektem.

Neměly třeba některé školy či lektoři strach, že jim jejich kurzy lidé začnou hatovat a provalí se, že vlastně nejsou nic moc?

J: Spíš jsme museli vyřešit otázku falešných hodnocení a nekalých taktik v konkurenčním boji. To byl pro nás velký strašák, ale nakonec jsme přišli se systémem, který tomu brání a počet spolupracujících škol ukazuje, že se jim to líbí. Pokud by měl někdo strach, že se na našich stránkách ukáže jeho nekvalita, tak se určitě nepřidá.

R: Nesetkal jsem se s žádným případem, kdyby vzdělavatel odmítl vstoupit do projektu kvůli strachu z neúspěchu. Každý je přesvědčen o tom, že poskytuje kvalitní služby. Nemají se proto čeho bát.

Jak dlouho vám trval vývoj FairListu a kdo z vašeho týmu musel strávit své dětství u programování celého projektu a vytváření zdrojového kódu?

T: Grafickou část webu jsem měl na starost já, ale programování jsme svěřili do rukou profesionálům z brněnské společnosti iStudio.cz, s jejichž prací a přístupem jsme moc spokojení.

Co každého z vás FairList naučil? Ale no tak, nekřičte hned jeden přes druhého. Hezky popořadě. Nejdříve začne Jakub, pak Radek, Martin a nakonec Tomáš. Ať to má sakra nějaký řád…

J: Díky za slovo, pokusím se vyjmenovat pouze ty nejdůležitější body. FairList mi dal mnoho zkušeností v oblasti řízení projektů a vedení lidí. Zjistil jsem, jak důležité může být v praxi rychlé rozhodování, důkladné vysvětlování, efektivní kontrola i delegování zodpovědnosti. Troufám si říci, že špatná rozhodnutí neexistují a že existuje pouze neschopnost změnit pohled na věc a poučit se přitom z vlastních chyb. Také jsem získal praxi v jednání s lidmi z různých profesí a na různě vysokých postech. Člověk na sobě rozhodně musí makat neustále, vždy je totiž co zlepšovat.

R: Jako první musím říct, že jsem díky němu poznal spoustu nových skvělých lidí. To je na FairListu to nejlepší – jak dokáže spojovat lidi. Získal jsem díky němu nový pohled na svět – rozšířily se mi obzory. A taky jsem díky němu získal hromadu nových dovedností a prohloubil ty, které už jsem měl. Vyzkoušel jsem si spoustu nových věcí, ke kterým by mě pravděpodobně v jiných firmách nepustili. Trochu se divím, že mě k tomu pustili kluci :-).

M: Mě naučil FairList strašně moc. Ano musel jsem říct tohle klišé, protože FairList mi neskutečně pomohl rozvinout se jak v pracovní oblasti, time managementu, komunikaci, ale také v osobním životě. A nejlepší na tom je, že se pořád učím. Každý nový den znamená novou výzvu. Pokud bych to měl všechno vyjmenovat a rozvést, bylo by to na celý nový rozhovor.

T: Naučil jsem se, že to co dělám pro udržení sebe sama naživu, vždy podřizuji tomu, aby to byla věc, pro kterou mám vášeň a která mě pohání sama ze sebe a z pocitu který přináší. Podle toho vím, že dělám něco, kvůli čemu jsem tu.

FairList

A když už jsme u toho, co kdo z vás má ve FairListu na starosti? Určitě by mě také zajímalo, kolik hodin denně projektu věnujete.

J: Znáte definici manažera? Manažer je ten nejhloupější u stolu, jelikož o každé záležitosti ve firmě ví pouze nezbytné minimum. Vše ostatní řeší profesionálové na danou oblast, kteří kolem něj u tohoto stolu sedí. A mojí prací je být právě ten nejhloupějšího u stolu. Mám tedy na starost hlavně komunikaci s partnery a celkově řízení FairListu. V průměru strávím prací 10 – 15 hodin denně.

M: Já mám na starosti marketing, starám se o naše sociální sítě a taky o blog. Postaral jsem se i o copywriting webu, takže téměř všechno, co na FairListu čtete, obstarala moje ruka. Prací se bavím 8-12 hodin denně. Teda – snažím se. Poslední dobou se mi dostat pod 12 vůbec nedaří.

R: Já jsem zodpovědný za veškerou komunikaci se vzdělavateli, kterým se snažím pomáhat, naslouchat a především plnit jejich přání, aby se na FairListu cítili jako u sebe v obýváku.

T: Mojí náplní práce je především vytváření mostů mezi člověkem a počítačem. Od grafiky, přes kódování a programování, až po animace, video a motion design, nejenže tyto věci tvořím, ale především usměrňuji myšlenkové toky a požadavky toho, pro koho momentálně něco zpracovávám.

A co z toho všeho máte vy? Na čem má FairList vydělávat? Platí třeba školy za to, že jejich kurzy vložíte k vám na web a nebo vše funguje jen na bázi provizí? A vy tedy dostáváte peníze jen a pouze ve chvíli, kdy jim přivedete platícího zákazníka?

R: Chceme školám pomáhat, a proto nám odměna přísluší až za to. Za registraci u nás školy ani učitelé nic neplatí, stejně tak si ani nemohou koupit zvýhodněné pozice ve vyhledávání na webu. Platí nám až za studenty, kteří k nim nastoupí do kurzu. Je to fér – pokud žádný student nepřijde, nic nám neplatí. Všichni mají na našich stránkách stejné podmínky. Zájemci tak nejsou při nákupu ovlivňováni žádnou zaplacenou reklamou.

J: A pro studenty jsou naše služby samozřejmě zdarma, provize je plně hrazená vzdělavatelem. Navíc studentům garantujeme, že když se do kurzu přihlásí u nás, budou ho mít levnější, než u vzdělavatele samotného.

Máte po ruce nějakého mentora a nebo investora? Nebo vše financujete z vlastní kapsy a z toho, co vám web vydělá?

J: Projekt financujeme zatím z vlastní kapsy. Vzhledem k tempu růstu a plánům rozvoje FairListu, je ale možné, že v budoucnosti spolupráci s investorem navážeme.

Jaké změny plánujete do budoucna? Jaké funkce přibudou na FairListu a proč?

M: Nápadů vlastních i od uživatelů na nové funkce máme spoustu. Musíme ale zjistit, o které bude skutečný zájem. Nechceme moc prozrazovat, ale v budoucnu chceme hlavně pracovat na zlepšení komunikace mezi studentem a učitelem a neustále zlepšovat informovanost veřejnosti.

Plánujete nějakou zahraniční verzi? Pro začátek třeba ve slovenštině? A pokud ne, tak proč?

R: Plánujeme a na Slovensko se těšíme. Nedávno nás taky oslovila jedna milá Češka, která žije v Brazílii, že se jí FairList moc líbí a nabídla nám, že by tam otevřela novou pobočku. Uvidíme, co se z toho v budoucnu vyklube. Momentálně ještě musíme vyřešit spoustu jiných věcí.

Kde na internetu vás najdeme?

M: Především na webu FairList.cz, ale také na Facebooku, Twitteru i na Google+. Na Facebooku najdete i naše skupiny pro konverzaci v angličtině a francouzštině.

Kluci, já se zeptal asi na vše důležité. Teď dám zase prostor já vám. Každý z vás má nyní možnost pronést nějakou nesmrtelnou větu směrem k našim čtenářům. A protože posledně začínal Jakub, tak to tentokrát vezme od konce – Tomáši, Martine, Radku, Jakube… (Hynku! Viléme! Jarmilo!).

Tak co jim vzkážete?

T: Vždycky když mám něco vzkazovat, mám tendence být epický. Zkrátím to tedy, sic to půjde. Pokud to není na ničí úkor, dělejte, co vás baví, i když se to někomu nelíbí. Jsme tu, abychom ze sebe v téhle show jménem život vydali něco, o čem budeme vědět, že to bylo tím nejlepším, co jsme tu jen mohli dělat. Peace, Love & Unity.

M: Ať se všichni studiem jazyků hlavně baví, protože jak říkám: Chceš umět řeči? Tak nebuď v křeči.

R: Já bych chtěl čtenářům vzkázat, ať nehledí primárně na ceny kurzu. Ty dražší kurzy z nějakého důvodu mají vyšší cenovku. Zohledněte čas, který věnujete jazykům, někdy to totiž bývá skutečně k nezaplacení.

J: Dnes můžeme volně cestovat, kamarádit se s lidmi z druhého koutu světa nebo si každé ráno přečíst jakýkoliv článek z jakékoli země na internetu. Jedinou překážkou může být právě slabá znalost cizího jazyka. Když porovnám pro a proti, tak těch pár hodin týdně s učebnicí cizího jazyka stojí za to, nemyslíte?

Kluci, díky moc. Vašemu projektu držím palce. Makejte tedy na tom, ať si příští rok můžeme povykládat o tom, jakých jste dosáhli nových úspěchů. Mějte se!

Stále ještě mladý a (snad i) krásný psavec píšící na svém blogu Krcmic.cz. Pracoval pro společnosti T-Mobile, SaveMax, Telefonica O2, Brunswick Estates, Accenture, euroAWK a Socialbakers. Založil portál Pravdu.cz. V současnosti vlastní tento web. A pracuje na tom, aby z Objevit.cz udělal další uznávaný a navštěvovaný portál.

Komentáře

Nahoru