Domácí Wi-Fi: Jak si ji vytvořit a co vše je k tomu potřeba?

Domácí Wi-Fi: Jak si ji vytvořit a co vše je k tomu potřeba?

Vytvoření vlastní Wi-Fi sítě a bezdrátové připojení všech vašich zařízení k internetu je na první pohled sice velmi jednoduché, ale ve skutečnosti se nejedné o zcela triviální činnost.  Jak si tedy vytvořit domácí síť? Co všechno budete k bezdrátovému připojení potřebovat a na co si dát pozor? To vše a ještě něco navíc se dozvíte v našem dnešním článku.

Možná se na první pohled zdá, že k připojení Wi-Fi stačí koupit libovolný router z hypermarketu, zapojit ho k síti a máte vystaráno. Není to tak úplně pravda. Svůj router vybírejte pečlivě a předem si určete, k čemu takovou Wi-Fi síť vlastně budete využívat. Dražší modely totiž nejsou dražší jen tak, ale nabízí rychlejší hardware a lepší antény i firmware, což ve výsledku rozhoduje o rychlosti a stabilitě přenosu dat.

Wi-Fi dokáže pracovat ve dvou pásmech. Starší 802.11g pracuje v pásmu 2,4 GHz a může být rušena jinými zařízeními. Ve velkých městech, či na sídlištích, může být navíc toto pásmo přeplněno. To vede k rušení signálu a zpomalení přenosových rychlostí. Novější 802.11n pracuje jak v pásmu 2,4Ghz, tak i v 5GHz.

Zvolte si model podle účelu

Pokud budete Wi-Fi využívat pouze ke sdílení internetu mezi domácími zařízeními, určitě postačí nějaký levnější model se standardem 802.11g. Určitě se vám ale nevyplatí kupovat ty nejlevnější modely. I při sdílení internetu totiž může se slabým hardwarem dojít k zahlcení routeru, což vede k jeho zpomalení či restartu.

Pokud bude Wi-Fi sloužit i jako lokální síť, určitě investujte do dražšího modelu, který již podporuje standard 802.11n. Jeho hlavní výhodou je navýšení maximální přenosové rychlosti, která v laboratorních podmínkách dosahuje rychlosti 300 Mb/s, realita je však zatím někde jinde. Jsou podporováné i MIMO (Multiple Input, Multiple Output – mnohonásobný vstup i výstup) zařízení, která umožňují zapojení vícero antén pro ještě rychlejší přenos dat. Když budete mít hodně dobrý router a vaše síť nebude příliš rozsáhlá, počítejte s maximální rychlostí 150 Mb/s.

Narazit můžete i na routery pracující se standardem 802.11, avšak s označením N-Lite, které zvládají teoretickou rychlost až 150 Mb/s, v praxi je to pak zhruba polovina – záleží však hodně na kvalitě daného modelu a na prostředí. Obecně se jedná o cenově zajímavé modely pro méně náročné uživatele, kterým nabídne kompatibilitu se zařízeními pracující pouze se standardem 802.11g i 802.11n a zároveň relativně vysokou rychlost.

Nevýhodou ale je, že routery v řadě N-Lite používají pouze jednu anténu, která hůře pokryje členitější prostor. Pozice externích antén má vliv na to, kam signál směřuje. Velkou chybou je si myslet, že signál vysílá pouze horní část antény! Signál se šíří z celé délky, a proto je dobré směřovat vždy celou plochu antény, nikoliv pouze úzký vršek.

Router

Router je aktivní síťové zařízení, které si lze představit jako malý server. Je připojen k internetu, který pak dále sdílí – ať už přes další ethernetové kabely nebo Wi-Fi. Není tedy nutné mít pro sdílení internetu neustále zapnutý počítač. Některé routery navíc nabízejí i další služby – zvládají funkci tiskového serveru, případně se k němu dají připojit externí zařízení pro sdílení dat. Router s ostatními zařízenímí připojenými přes Wi-FI komunikuje pomocí jedinečného identifikátoru každé bezdrátové sítě, tzv. SSID (Service Set Identifier). Je to vlastně název bezdrátové sítě, který se zobrazí, když danou síť vyhledáváte koncovým zařízením. Některé routery navíc umožňují vytvoření více názvů sítě a každé nastavit jiná pravidla, tzv. multiple SSID. Typicky tedy vytvoříte hlavní síť bez omezení a druhou třeba bez hesla pro hosty, která bude nabízet pouze základní připojení k internetu.

Zabezpečení

Velkou pozornost věnujte zabezpečení vaší Wi-Fi sítě. Mějte na paměti, že se k vaší síti mohou připojit i nepovolané osoby, které vám v lepším případě budou pouze parazitovat na vašem připojení. Můžete si vybrat hned z několika typů zabezpečení. Tou nejzákladnější metodou je skrytí SSID – taková síť není standardně při prohledávání vidět a název sítě musíte pro připojení zadat ručně. Jedná se však o velice chatrné zabezpečení, které se dá snadno obejít. Tuto možnost tedy volte spíše jako doplněk, který odradí náhodně se připojující sousedy. Jako další doplněk můžete využít i vazbu připojení k síti pouze pro definováné MAC adresy. Router jednoduše povolí připojení pouze těch zařízení, které má uvedené v seznamu MAC adres.

Pro lepší zabezpečení je nutné bezdrátovou síť šifrovat. Standardy WEP a WPA jsou již delší dobu překonané. Využijte proto zabezpečení WPA2, které je momentálně “nejbezpečnější”. I toto šifrování však bylo překonáno.

Pokud vás zajímá problematika Wi-Fi sítí, těšte se již brzy na další pokračování naší série článků! Dozvíte se třeba něco o propojení více routerů, o technologii NAT a představíme vám také nějaké konkrétní zařízení!


Komentáře

Nahoru