Jan Eisler – rozhovor s legendárním herním redaktorem

Jan Eisler – rozhovor s legendárním herním redaktorem

Díky souhlasu autora vám dnes přinášíme přepis unikátního rozhovoru s jedním z prvních redaktorů o počítačových hrách, který stál u zrodu herní publicistiky a rovněž patřil mezi zakládající členy časopisů Excalibur a SCORE. Samotný rozhovor tak není přímo naší prací, přesto myslíme, že je hodně zajímavý a stojí za přečtení, už jen z toho titulu, že přesvědčit Jana Eislera, aby se nechal vyzpovídat, byl poměrně problém. Zaznělo spousty věcí, které málokdo řekne nahlas. Můžete si tak být jistí tím, že se nejedná o ztracený čas a rozhovor je určitě přinosem. Jedná se o přepis téměř 40 minutového audio rozhovoru, který najdete ZDE. Následně se přímo na webu autora rozhovoru, který je uveden již v první větě, můžete dozvědět detaily ohledně jeho natáčení.

Tak první otázka, jak vlastně jste se dostal k počítačům a počítačovým hrám obecně?

To si vůbec nepamatuju, to si vůbec nevzpomínám. Já jsem měl nějaký počítač první, Komodor 64, na základce asi, protože mi to přišlo bezvadný hrát na tom hry. A pak jsem měl, Amigo a pak jsem měl PC a dostat se k hrám je to samé jako dostat se k počítačům, když je člověk mladý.

Co to mohlo být co za rok?

Nemám tušení.

Před revolucí, po revoluci?

Já myslím, že to bylo někdy na přelomu. Půlka před a zbytek po revoluci.

Tam byl ten Commodore, Amiga a pak i PC.

Amiga už byla na gymplu určitě, já byl na gymplu přesně v roce 1989 v prváku.

Hned potom co začal vycházet Excalibur, začal jste ho číst?

Číst jsem ho začal od nějakých raných čísel, ale od čísla jedna ne. To ani nevím, zda existuje, ale četl jsem ho od začátku. To jsme řešili, to byla událost.

Četl jste ho, protože tam byly ty hry, nebo protože vám to doporučili kamarádi?

Tak to bylo asi jediný, co o těch hrách bylo tenkrát. Asi ten Excalibur byl jediných o těch hrách tenkrát.

Jak se to stalo, že jste to četl a následně jste do toho začal i psát?

To byla taková osudová scénka s nějakou hrou. Hrál jsem nějakou hru na Amize a v nějakém Excaliburu bylo od Andreje napsáno, kdo tuhle hru dohrál, tak ať mi zavolá, že na to chce návod. Já jsem mu zavolal a on řekl, že mi nevěří a já na to, že to je blbost, že jsem to dohrál a bylo to super. Napsal jsem na to návod a od té doby se to takhle objevilo.

Začal jste tam psát čím dál víc. Předpokládám, že jste se začátku psal…

Já jsem se tam dal dohromady s tím Andrejem a on po mně chtěl, abych psal články, tak jsem psal články a tak to nějak celkově vyplynulo.

Jak se to vlastně posunulo, abyste byl v té redaktorské pozici? Předpokládám, že to nebylo hnedka.

Když jsem tam začal psát, tak to už tam nebyla ta první parta, ale ta druhá. A tam byl Andrej Anastasov. Začal jsem tam psát, když už to řídil. Myslím, že byl šéfredaktor on.

Za první party teda, když tam byl Lukáš Lada, tak to ještě ne?

Ne, ne.

Bylo to teda přes tohle kamarádství, že jste se stal redaktorem Excaliburu? Nebo že nebyli lidi?

To se ptáte špatného člověka, to já nevím. To se musíte zeptat Andreje.

Komunikoval jste nějak s Martinem Ludvíkem?

No jasně, tam bylo takové období, kdy ta stará parta už nepsala tolik a Andrej tam pak začal psát. A pak jsme společně všichni komunikovali právě s Martinem Ludvíkem. Což bylo bezvadný.

Co on říkal, na to Vaše redaktorství? Vyjadřoval se k tomu nějak?

To si nepomatuju vůbec, tak asi byl rád, že má časopis, že mu tam někdo píše a někdo to čte.

Já jsem o Martinovi Ludvíkovy slyšel takový velmi zajímavý historky, že je mimozemšťan, a že je blázen. Vzpomínáte si nějaké takové věci, které vám přišly bizarní v té době?

Tak ona celá ta doba byla taková bizarní, takže vypíchnout z toho nějakou konkrétní věc, která by se týkala Martina Ludvíka si nepomatuju.

Třeba scénka, když jsme byli ještě na Bohdalci a on si objednal nějaké hrozně drahé počítače, nějaký kvadry Mackintoshe. A teď s nějakým řízením osudu, jestli s tím neuměl nebo byly opravdu špatný. Pomatuju si tu scénku, jako by to bylo dneska, jak on běhá kolem těch počítačů a střídavě tam zkouší mačkat různý čudlíky a střídavě volá těm lidem, co od nich ty počítače měl, „Přijeďte si proto, nebo se tady z toho zblázním“. Jako, že jim to chtěl nějak vrátit. Já nevím, jak to pak dopadlo.

Z toho usuzuju, že jste seděl přímo v té redakci a ta redakce fungovala stejně, jako dneska fungují redakce časopisů?

My jsme tam docházeli. Nebyli jsme tam nastálo. Jinak ta redakce byla absolutně amatérská.

Dovedl byste, popsat jak to probíhalo, když se připravovalo nějaké číslo toho Excaliburu?

No tak, já si pomatuji spíš tu později fázi. To už bylo spíš ve Score, že jsme tam dělali nějaké rozpisy stránek. Co bude a jaká bude recenze, na kolik stránek a kdo to napíše. A v tom začátku to podle mě nějak vyplynulo. Tam každý přinesl něco, a pak se to nějak dalo dohromady, oni hlavně měli málo stránek ty první čísla. To první barevný, kam jsem psal, to bylo myslím 11 nebo 13 číslo, nevím nějak takhle málo, a to se prostě dalo nějak dohromady. Ale jako nebylo to určitě tak, že je redakce, kde všichni sedí, mají tam porady a každý den řeší, kdo bude co na jaké stránce. Tam se občas jen zašlo a pak se to nějak splácalo. Tenkrát nebyly ještě moc internety, tam se to muselo nosit na disketách a problém byl hlavně s obrázky. Jak to z těch her dostat. Něco se skenovalo z cizích zahraničních časopisů, hlavně na ty 8bity. Tam to skoro vůbec nešlo. Na ty Amigy tam k tomu byly nějaké ty desky, kam se to muselo napůl hacknout a přes nějaké výpisy se z toho bizarním způsobem braly obrázky a to všechno se nosilo na disketách. To ještě nešlo posílat přes internet nebo nějaké FTP.

Řešili jste nějak tu grafickou úpravu Excaliburu?

To dělal ten Martin Ludvík, tam měl nějakou holku, Májka myslím, že se jmenovala. Co tam to spolu lámali nějak. Já jsem do grafiky vlastně vůbec nic jako neřešil.

Vy jste se staral určitě o ty redakční záležitosti.

Já jsem se staral o hraní her, že jo. Vždyť mě bylo 15-16 let.

No dobře, byl jste jako v té redaktorské pozici, nad těmi autory ještě…

No, něco se napsalo, někomu se to dalo a pak z toho něco vzniklo.

Vlastně ta vaše doba v tom Excaliburu byla poměrně dlouhá, nějakých x měsíců a jak jste vlastně z toho Excaliburu odcházel, přecházel jste do toho SCORE, ale jak proběhl ten konec v tom Excaliburu?

V tom Excaliburu asi rok podle mě. Jinak ten konec, to jak přišel ten Olda Hejtmánek. Tohle by vám řekl lépe Andrej. Protože já myslím, že se domluvil prvně s ním a Andrej mi to samozřejmě řekl „hele je tady Olda a chce, abychom dělali časopis“ tak jsme řekli jasně a dělali jsme časopis. Asi takhle nějak to bylo. Možná tam u toho byly nějaké historky, ale já si je fakt nepomatuju.

Já jsem slyšel od Jakuba Červinky takovou historku, že tam byla nějak možnost, že jste přemýšleli o možnosti odkoupení Excaliburu a koupit tu značku od Ludvíka.

To já asi nepomatuju, nebo jsem u toho nebyl, nebo jsem u toho byl, ale nepomatují si, že jsem u toho byl. Já si žádné odkoupení, jako, že bych to chtěl od něj koupit nepomatuju, nebo že bych byl součástí někoho, kdo to chtěl koupit. Tam byla ještě ta bizarnost s tím člověkem, Vlado Rýša se jmenoval, přišel, že si zaregistroval ochrannou známku Excaliburu. A přišel zatím Martinem a říká:„hele já tady mám tu ochrannou známku“, a on na to „ale vždyť to je moje…“. A Rýša na to: „No jo, ale to je jako kdybych to našel na ulici tu ochrannou známku, tak si jí budeš chtít zaregistrovat“. Teď on mu to chtěl nějak prodat, ale já si nejsem jistý, jestli ono to od něj nešlo jako koupit. Já si myslím, že ono tomu Martinovi se nedařilo ekonomicky zrovna nejlíp v té době. Takže to, že by to od něj odkoupil nazpět, zrovna nehrozilo.

Účastnil jste se těch ekonomických věcí, nebo jste jen hrál ty hry a rozhazoval recenze, případně je psal sám.

Ekonomické věci jsem vůbec neřešil. Jinak ty hry a recenze. Tam se to poznalo podle toho, že občas nevyšlo nějaké číslo.

Ten Excalibur vycházel tak nepravidelně.

Pak zase nějaké číslo vyšlo a to…

Vzpomínáte si na přechod do toho Score?  Na dělání prvního čísla nebo koncept nějakého časopisu?

To bylo takový to tou s lesklou obálkou a s tím rozmixovaným obrázkem no…

Takže si nepomatujete?

Tak to se mi vybavuje, vždyť taky kolik to je let. 20 let nebo kolik. Tam totiž ze začátku byl Olda s nějakým studiem grafickým, s kterým se spojili a dělali to nějak spolu na začátku. Tam to dělal nějaký grafik, to ještě nedělal ty první čísla Jakub Červenka.

Tak on říkal, že byl od nějakého třetího, čtvrtého…až tak no…

A to jsem mu tam, ani nevím, zda to byla nějaká…redakce byla asi ze začátku tam u Oldy v tom baráku na tom Krupkově náměstí, asi teda.

Vlastně Olda Hejtmánek vlastnil firmu Vision…

Ano, ta dovážela hry, mimo jiné tedy.

…byla tam i spřízněnost, že on vám dával ty hry na ty recenze?

No jasně.

Předpokládám, že to nebyl jediný zdroj na recenze, že se tam objevovaly i pirátské hry.

No jasně, jasně. Tak ono tenkrát to byla ale událost. Teď dováží hry každý a prodávají se na každém rohu, ale tenkrát jako začít sem dovážet hry to byla věc.

Viděl jste do toho nějak? S tím, že jsem kolem toho…

Jako jestli jsem viděl do toho procesu dovážení her, tak to vůbec. Vím, že měl pak nějakou prodejnu v těch Dejvicích a pak otevíral nějakou v Brně. Ale tenkrát v té době, krabice s hrou to byla jako věc. Prostě jako artefakt. Předtím to byly nějaké umaštěné CD, diskety pirátské a tak. Teď krabice s manuálem to byla věc. Tak to jsme byli samozřejmě rádi, že jsme dostávali hry.

Jaký byl zhruba poměr pirátských recenzí a recenzí z krabic?

Nemám nejmenší tušení, nepomatuju si to. Ale bylo to asi spíš ve prospěch těch pirátských, přece jen tam byla ta snaha je recenzovat co nejdřív, když vyjdou a v tu chvíli nebylo tak snadný je mít jako v krabici. Takže podle mě to bylo spíš z těch pirátských her.

Spousta lidí říká, že tam bylo nějaké ovlivňování ze strany toho Oldy, protože vlastnil tu firmu Vision. Samozřejmě to bylo jako směšný už tehdy, že téhle té hře dát osm a devět…

To ne, to by se Andrej posral, kdyby to takhle bylo. Jako hodnocení to určitě vylučuji, ale třeba se řešili věci jako obálky, rozsah stran a tak. Spousta her, které přivezl, dostali špatné hodnocení a spousta her, které nepřivezl, dostalo dobré hodnocení. Jako samozřejmě, že okolo toho bylo občas drama. To určitě, Olda byl nasranej, když nějaká hra dostalo málo. Ale že by to Score bylo nástroj k propagaci her, který dováží, to je blbost.

Snažili jste se tam už tehdy, dávat nějaké rubriky, které nebyly jenom recenze? Že byste to okoukali od nějaké zahraniční konkurence?

Jo tak hodně se řešilo, abychom měli předplacené časopisy různé, ten Amiga power ze začátku, PC game a nějaký takový. Z toho jsme si brali inspiraci. Tam byly ty dopisy, to byly taky kraviny. A tak lidi to bavilo asi číst si dopisy čtenářům.

Vzpomínáte si, jak se vlastně dostala do Score první CD příloha?

To si vzpomínám, to jsme nějak dali dohromady s Andrejem a přišli jsme s tím za Oldou a říkali, že to bude super, že mu to dáme celé dohromady a budeme se z toho nějak dělit o ten zisk z toho. To bylo bezvadný. Já si dokonce zpětně myslím, že to byl ten důvod, proč na tom skoro skončili jako dlouhodobě. Myslím, že ta dohoda nebyla pro Oldu zrovna ekonomicky nejvýhodnější.

Vy jste vlastně v tom Score působil jako redaktor a následně jste se stál šéfredaktorem. Střídali jste se tam s Andrejem, kdo byl redaktor a kdo šéfredaktor…

To byla spíš formalita.

Jasně, byly jste tam opravdu jen vy dva jako na redaktorské pozici, nebo tam byli i další redaktoři, kteří tam působili na stálo?

Já si myslím, že každý chtěl, aby si mohl na vizitku napsat redaktor. Ale myslím, že to byly normální lidi, kteří chodili tam a psali časopisy o hrách, které je bavili. To samozřejmě platí i o nás s Andrejem. Že by to byla jako nějaká funkce to ne, akorát někdo toho měl na starosti víc a někdo míň, někdo psal články a někdo do toho musel ještě mluvit s Oldou.

Vlastně už v prvopočátcích toho Score jste jezdil na zahraniční výstavy ECTS možná i E3, jak to tam vlastně probíhalo? Z pozice toho Score jako nového časopisu.

Tam se to neřešilo, tam bylo každému úplně jedno, jestli to je časopis nový nebo starý. Pomatuji si, jak mi někdo vyprávěl, jak někdo z toho druhého časopisu obcházel ty stánky a ptal se „Haben sie eine [propisks]“? No nic, tak tam je to vždycky stejný, že jo. Tam mají všichni stánky a stejně každý zapomene, odkud jste. Kouknete co tam je, vezmete si propagační materiály, CD a napíšete o tom nějaké věci. Akorát ten Oldův společník, Nick Pendrel, tak ten měl nějaký známý v nějakých firmách, ve Virginu a ještě někde. Tak na těch výstavách u některých těch stánků těch jeho kamarádů jsme dostali tričko jako něco extra nebo nás pozvali na nějakou blbost. A to si pomatuji, že jsem byl ještě extra v Londýně na prezentaci hry Carmageddon. Což domluvil asi Olda. Ne na výstavu, ale jenom tam. Což byla jako událost. Takže jsem jel do Londýna, seděl jsem tam v té jeho kanceláři, hrál jsem Carmageddon a on mi vyprávěl jak je to super přejíždět ty zvířátka, že to je pro něj dobrý. Mně se to líbilo i tak. Hrál jsem, seděl, trochu jsem pil a pak jsem jel zpátky. Tam jsem byl sám. Na těch výstavách žádný velký highlight [pozn. zlatý hřeb] nebyl. Jediný highlight dobrý na výstavě, byl v Londýně. Tam jsem byl s Tomášem Zvelebilem a ještě s někým, to už si nepomatuju, protože tam jsem ještě hodně pil. Tam byl nějaký turnaj v Unrealu nebo něco takového a tam jak jsme hodně pili tak jsme ten turnaj skoro vyhráli, ale těsně před koncem jsme to hrozně prohráli. A pak jsme tam bloudili po tom Londýně, já jsem ho tam někde ztratil. Tak jsem šel pak sám na hotel. On se pak teda nějak doplazil zpátky. Jinak v Americe, tam jsem byl dvakrát.

Vlastně v průběhu těch prvních tří let toho Score, tak jsi tam působil prakticky nepřetržitě, že tam nebyly jako žádný pauzy.

Já vlastně vůbec nevím, jak dlouho celá ta epizoda trvalo. Podle mě dlouho.

Bylo to do nějakého 36 čísla zhruba, když pak po vás nastoupil Tomáš Mrkvička. Po vás s Adrejem, to jako myslím…

Ten konec, tam to bylo jako dramatický, tam se to střídalo po měsících. Tam nebyl jenom Tomáš Mrkvička, tam byl ještě ten Novotný Jirka a bůhví kdo ještě.

Jak to vlastně probíhalo, tenhle váš první konec ve Score?

To byla dlouhá série dlouho trvajícího dramatu a neuvěřitelných rozporů, hádek a nesmyslů. Karel Papík tam byl například ještě nějakou dobu.

Ten tam byl, ale až po tom Tomášovi Mrkvičkovy…

Mě se celá tahle ta epizoda slévá, na jedno velký dlouhý drama, které jsem vytěsnil.

Z důvodu, že to nebylo úplně dobré období?

To nebylo dobré období no.

Konkrétní věci, jako já nevím, že by vás Olda vypekl nebo něco takového?

To zásadní v celé téhle epizodě bylo, že jsme se rozhádali my s Andrejem. Otázka je, jakým způsobem to vzniklo. Jestli Olda v tom měl nějaké prsty nebo jestli my jsme z toho už byli celý zblbnutý.

To bylo to období Blaze of Glory?

Přesně tak. Já si jako myslím, že to období Blaze of Glory začalo na začátku a skončilo jako ve Score na konci. Ale já si myslím, že to postihlo úplně všechny, kdo se kolem toho motali.

Tam se hodně skloňoval pojem jako sofistikovanost.

No to byla taková epizoda…

Vzpomenete si na to?

Mě se jako líbilo, že některé ty časopisy, ty zahraniční, že to jako ty hry řeší nejen z toho, jak tam lítají ty střeva a jak je to sranda, ale i detailně rozebírají některé ty věci. Jak je to udělaný, kdo to dělal, jak to dělal, jaká firma, co dělala předtím, co nedělala předtím. Ale nějakou dobu to trvalo a myslím, že se to jako neosvědčilo.

Myslíte, že na to nebyl český čtenář ještě připraven?

Já myslím, že to tím bylo oživený, že to nebylo jako jednobarevný. Střídalo se to tam se nějakými seriosnějšími recenzemi. Kdyby to bylo jenom to, tak je to na prd a kdyby zas jen tam to, tak to taky není ono. Každý tam tak našel svoje.

Ještě předtím než byl konec toho Score, za té Vaší vlády, tak tam bylo nějaké fiasko s disketou k filmu Síť?

No to já si vzpomínám úplně přesně, jak jsem k tomu přišel. Já jsem k tomu přišel, jako slepý k houslím. Já jsem byl buď to někde pryč, nebo byla zrovna nějaká výstava, nebo jsem to neměl na starosti. To už byla ta redakce u akademie. Já jsem tam přišel a první co jsem se dozvěděl, bylo, že přijede televize. Říkám super, tak to je bezvadný. Přijela televize a ptali se mě na něco s disketou Síť, která byla nějak domluvena s Bontonem. Já jsem v podstatě musel říct, že o tom nevím vůbec nic. A ukázalo se, že tam byl skutečně nějaký pseudovirus, který se tam musel někam zavolat na nějaký kód a ještě tam bylo jako udělaný, že když zmáčknete Enter tak to bylo jako ne, takže jsem tam musel hledat skutečně…“Opravdu chcete, aby vám to už nevyskakovalo?“. Byla to jako nějaká reklamní akce, která byla domluvena, ale já jsem jako řešil ty následky a ne ty příčiny. Netuším, kdo to domlouval.

Vzpomenete si na ty následky?

Tak bylo to drama, volali nasraný lidi do redakce, že jim tam něco vyskakuje. Černý ovce.

Těsně předtím, než byla tahle ta disketa, tak bylo aprílové číslo…

To bylo dobrý no. My jsme dělali myslím každý rok v různých variantách. Podle toho, jaké byly nápady.

Vzpomínáte si, jak se dávalo dohromady? Tam třeba chyběly stránky, nebo tam byly recenze na smyšlené hry.

Skandální odhalení nekalých praktik konkurenčních časopisů, tam bylo ne? Čtěte na straně, která tam pak nebyla.

Byl tam i štítek na obálce, co se musel setřít a nešlo to setřít.

To si nepomatuji, ale vím, že tam byly takové blbosti. Prostě co koho napadlo.

Prostě se vzali vtipy, dali jste to dohromady a bylo.

No.

Ten váš konec v tom Score, který přišel po nějakých těch třech letech zhruba. Tak vy jste se z her úplně nevytratil, dělal jste časopis Klan, multimediální. Jak vlastně klan vzniknul?

No to mně přišlo jako bezvadný nápad, ještě s mým kamarádem Lukášem Hoyerem. Jako, že se všem za to pomstím. V rámci toho Blaze of Glory samozřejmě, teď už bych se na to vysral. A že jim to všechno ukážu, jak se dělají časopisy nových her. Tak, že udělám časopis na CD. Díky tomu jsem ani nebyl tolik ve smrti z toho, že jsem skončil v tom Score, tohle byla taková vize bezvadná.

Tam ale, pokud si dobře vzpomínám, z nějakých článků co byly ve Score. Tak tam byl jako prvopočátek udělat hru a z toho následně… Co to bylo za hru?

To nemám nejmenší tušení, těch nápadů bylo… No jasně, ale tu hru jsme ještě vymýšleli za Score, podle mě. Já si myslím, že to bylo v přerodu. Pak jsem zjistil, že mi jako dojdou peníze na tu hru, protože jsem už nebyl ve Score. Takže budu muset dělat ten časopis a do toho se to jako všechno sešlo v jednu chvíli. Myslím, že tu hru jsem ještě vymýšlel na zlomku Score. Každý dělal hry tenkrát, tak jsem chtěl taky udělat hru, ale bohužel, ty peníze došly docela rychle. Takže jsem musel se buď na všechno vysrat a jít někam pracovat. Do továrny například a tak. Anebo začít dělat něco, co bude vydělávat peníze. Což teda se ukázalo, že v dlouhodobém hledisku ten Klan ne úplně byl. Ale přesto to z nějakého zázračného důvodu vydrželo docela dlouho.

Ten Klan to bylo jako výdělečná záležitost nebo spíš jako…

To bylo takový jako… Já sám nemůžu pochopit jak je možný, že to vydrželo tak dlouho. Protože tam byla nějaká jako, původní investice v řádu statisíc ne-li milionů. A pak z nepochopitelných důvodů ten provoz vydržel čtyři roky. Kde už teda agónie nastala v posledním roce. Nevím, jestli je termín, který bych pro Klan použil, ale byla to prča. Byla to zábava. Byly tam výborný momenty. To je ranější minulost. Na to si vzpomínám. Tam si vzpomínám na spousty momentů.

Kdybyste to vzal jako chronologicky, tak založení toho Klanu, jestli si vzpomenete ten prvopočátek. Jak vás vlastně napadlo, že uděláte multimediální časopis z té hry.

Došli jsme k tomu, že tu hru asi pravděpodobně jako firma sama nedáme dohromady, byť nám nechyběli lidi. Měli jsme třeba bezvadný programátory, kteří tenkrát ještě nebyli líný. Vyžírky. Nevděčný. Drzý. A byli dva navíc ještě. Měli jsme grafika výborného, toho Honzu Zámečníka, 3D grafika, geniálního. Lukáše Hoyera, který teda myslím, byl vždycky stejný, ale ze začátku měl víc nadšení. Střídavě spřádal plány o velkopodnikání, střídavě pil…no hodně a do toho krevetové koktejly a jezdil taxíkem po Praze v rámci toho Blaze of Glory dobíhajícího. Prostě se ukázalo, že najmout kancelář a platit tolik lidí a udělat hru, která možná někdy za x let něco vydělá, že to není úplně nejlepší.

Tam se nějakým způsobem mihnul ten Tomáš Mrkvička, ale že bych dokázal říct, přišel za mnou Tomáš Mrkvička a řekl mi: „udělej časopis na CD“, říct nedokážu. A stejně tak nedokážu říct, vymyslel jsem časopis na CD a přišel jsem za Tomášem Mrkvičkou a řekl: „pojď ho dělat semnou“. Já si to nepomatuju. Buď to je to jinak, než to říkám, nebo si to prostě nepomatuji. Já mám pocit, že to nějak vyplynulo a ten Tomáš se do toho nějak na nějakou dobu zakomponoval. Protože já jsem ho znal ze Score. A tam ještě byli jiné charaktery, tam byl třeba ten Michal Rybka. Ten tam taky chodil a vymýšlel nějaký matematický modely, že jo. Já přes toho Lukáše…, těmhle těm vyžírkům současným, tenkrát užitečným ještě dostal přes (to je eufemizmus samozřejmě, on má svoje použití i dneska, ale limitovaný) to ho Lukáše, protože to byli vlastně jeho kamarádi. Tady ti programátoři a ten Honza Zámečník, to byli Lukášovo kamarádi. Já jsem se s Lukášem taky nějak přes Score skamarádil. A tak já říkám, že mám nějaké peníze, uděláme dohromady firmu a budeme dělat hru. Vyvíjela se nějak ta hra, myslím, že jsme to dotáhli do fáze jako jedné obrazovky interfacu a tam byl svíčka a koule. Někde to máme ještě. A pak, když už se to jako shromáždili ty lidi, tak že ten potenciál upneme na něco jiného a z toho právě vyplynul ten časopis. Pak přišel asi ten konec toho Score v té době, drama a tohle. Začali jsme tedy dělat ten Klan. Těsně předtím ten Tomáš Mrkvička, jak tam jako přišel, tak zase jako odešel.

Jak se vlastně do toho Score nabírali autoři? Zda to byli opravdu jen kamarádi nebo…

To se nějak nabalovalo no. Já myslím, že za tu naší dobu tam jich moc nepřibývalo.

Byly tam takové jako vlny, že vždycky se přijmuli tři až čtyři nové tváře, nebo jsem to tak vnímal z pohledu toho čtenáře.

Jo byli tam nějací nový, asi v březnu. Ale to se nedělali jako výběrové řízení nebo já o tom aspoň nevím.

Ty prvopočátky, jak se komunikovalo s českými tvůrci her? Jestli prostě oni nosili diskety her do redakce.

Kolik jich bylo ale tenkrát?

Kolik? Mraky…

Nepomatuji si, že bychom za tu dobu toho Score dělali jakoukoliv…, že by tam byl nějaký tvůrce her, který by nebyl úplný šmudla.

To byly takové ty tajemství pustého ostrova a sedm dni a sedm nocí a takové ty hry, tak jestli…

Já jsem se nikdy v životě s žádným českým tvůrcem her neviděl, kromě [vocholskýho], ale to až později. Spíše od vidění, že bych se sním kamarádil, to ne. Já myslím, že ten [vocholska] to začal dělat až později, to už my jsme v tom Score nebyli. Ty pořádný věci začal dělat až potom.

Po těch třech letech jste teda ve Score skončil a dělal jste ten Klan do té doby, než jste do toho Score znovu nastoupil. Což bylo myslím dva roky poté? Je to tak nebo tam bylo ještě něco jiného?

Já si ani nepomatuju, že bych do toho Score pak ještě znovu nastoupil. A jestli tak na hodně krátkou dobu.

Tam byla asi nějaká půlroční doba, možná můžu tady…[ukazuje číslo Score].

Ahá vlastně, tady to je napsané. 1998.

A mezi 1996 a touhle tou dobu, tam byla nějaká spolupráce se Score, ať už na bázi autorské nebo připravovaní pro CD?

To CD už ne, to si už dělali sami podle mě. Tak to jsem úplně zapomněl, že jsme se tam ještě vrátili, ale to nebylo na dlouho ne?

To bylo chviličku. To byl ve Score pořád Olda Hejtmánek a byl tam už i [Hafmark], za kterého odešla předchozí redakce. Vzpomenete si na to, čím vás zlákal Olda, že jste nastoupil do toho Score znova?

Vůbec.

A to Score jste jako vnímal, že to je váš srdcový projekt?

Ne

Takže byznys dá se říct?

No v téhle době už určitě ne, když jsme dělali klan tak už jsem to nebral jako srdcový projekt.

Takže opravdu jen ty první tři roky?

No jasně. Tak ono to taky už nevydrželo, očividně to bylo jen půl roku, tak tam byli další… To už měli podle mě tu redakci tam nahoře, jestli to bylo takhle. Tak to už měli tu redakci někde úplně… Ta první redakce byla u Oldy v tom baráku, pak byla ta někde u akademie u Stromovky a pak byla někde další, když už tam byl ten [Hafmark], protože toho si pomatuju a to bylo někdo nahoře dál na šestce.

Z toho teda si nevybavujete žádné podstatnější události, jak se dělalo to Score a tak? Dá se říct, že pro vás to Score skončilo v té první fázi…

Já si myslím, že jo.

…že už to prostě pak byl jen byznys.

Asi, ale já si to fakt nepomatuji. Jestli to byl rok 1998, tak to jsem ještě pořád asi řešil ten Klan. Já nevím, kdy bylo to poslední číslo Klanu. Protože ten Klan už pak ke konci vycházel jen jako příloha toho časopisu co vydávalo JC, těch pár posledních čísel. Dělali jsme pro ně, jako na zakázku.

Ten červen 2000, skončil…

Červen 2000? Takže to se dělo paralelně no.

Souběžně s tím Score, jasně. Pak jste ještě chvilku do Score psal, maličko. Na to si vzpomínáte jako postupné vyšumění z těch her? Nebo hrajete hry pořád?

Hraju ale už jen hodně selektivně. Rekreačně.

Rozhodně už to není, jako dřív…

Tak já jako už vlastně vůbec nehraju singleplayer hry.

Vzpomínáte si na to vyšumění z té autorské stránky?

Mně období jako, toho prvního dramatu a toho prvního odchodu splývá jako dobrou dobu, kdy sice byly jako malé třenice, bylo to dobrý a bavilo nás to jako časopis. Pak bylo drama, rozchod, Mrkvičkové a Novotnýové, a bůhví kdo ještě. A Bérové a Némeshegyiové a jejich časopisy Pařeniště. To byla opravdu těžká pohnutá doba, plná emocí… Pak je další období Klanu, což byla velká prdel. Ale problematická zejména ekonomicky, časové i fyzicky. Protože to bylo jako náročné. A v tom byly jako nějaké ty epizody, ale ty už si moc nepomatuji.

Kdybyste to měl jako uzavřít z vaší stránky, co se povedlo a co se nepovedlo? Při dělání toho Score nebo toho Klanu. Co bylo jako ten největší top zážitek a co bylo jako nejhůř, na co byste nejradši zapomněl, nebo co už jste zapomněl?

Já to co jsem zapomněl, už jsem zapomněl, protože jsem šikovnej, chytrej a vytlačil jsem to. Ale já to nevidím takhle. Já to vidím tak, jako říká Steve Jobs na té legendární přednášce v tom Stanfordu, jak popisuje ty jeho body v životě, co se mu kdy stalo a k čemu to všechno vedlo. Jak na té jedné škole, šel na ten kurz kaligrafie a díky tomu jsou na Applu takové pěkné fonty, a že jeho rodiče jak ho…co byli a co nebyli a tak. A jak potom zpětně je potřeba všechny ty body spojit dohromady, ale zpětně. Takže já tam nevidím jako něco co byl špatný a co bylo dobrý, protože se všechno očividně spojilo v to co je teďka, a teďka to je dobrý. Nebýt toho, že jsem hrál Bat a dohrál jsem…nebýt toho, že mi rodiče koupili Amigo, tak jsem nedohrál Bat. Kdybych nedohrál Bat, tak bych nepoznal Andreje. Kdybych nepoznal Andreje, nepsal bych do Excaliburu. Nepřišel bych do Score. Kdyby mě nevyhodili ze Score, nezaložil bych Klan, a kdybych nezaložil Klan, tak bych teď neměl zázemí na tom, abych mohl dělat to, co dělám teď.

Takže když se na to podíváte zpětně, tak je to takový řetězec věcí, který…

Málo jsem jako mohl ovlivnit.

Jak to myslíte?

Jako, že většina těch věcí je osudová. Například, když jsem se…, my jsme s tím Andrejem měli jako období, že jsme spolu nemluvili asi dva roky. Pak jsme spolu začali mluvit kvůli jedné hře, konkrétní, která se jmenovala Deus Ex. Já jsem za ním přijel, dva roky jsme se neviděli. Nikdy jsme spolu nemluvili a on mi pak volal a říkal: „hele mám Deus Ex, to se ti bude líbit, to bude dobrý“. Tak jsem přijel za ním, a tady to už jsme s tím Klanem tak nějak skomírali a vymýšleli jsme co a dál. A já jsem měl jako v hlavě co a dál. Přijel jsem za ním a bavili jsme se o Deus Ex a když jsem odcházel tak říkám: „hele já mám takový jako nápad, co bychom mohli dělat, ale sám to nemůžu dělat“. Já bych chtěl dělat jako server o hrách na internetu, protože tenkrát už ten internet byl v začátku v tom roce 2000, takový jako jiný, o podnikách a osobách. A on říká: “to já jsem na to myslel, taky člověče, mě to taky napadlo“. Takže potom jako Deus Ex a ten rozhovor…, no a od té doby to dělám. Já myslím, že to je symbolický…

 

Jak můžete vidět, Jan Eisler je rozhodně zajímavou osobností. I když je to vše již pěknou řádku let, je zajímavé si to připomenout z trochu jiného pohledu :) Příště se můžete těšit na další rozhovor z oblasti herní scény.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Student, recenzent, filozof a skladatel. Tvrdí, že člověk by si měl každý den rozšiřovat své obzory a neustále uplatňovat kritické myšlení. Stál u zrodu projektu Svatantra a ve volném čase se věnuje také komponování hudby. Má rád přírodu, moudré lidi, metafyziku a je fascinován neznámem. V současné době přispívá na několik webů a píše především o přírodě a počítačových hrách.

Komentáře

Nahoru