Jiří „Jerry“ Tvrdek: Viděl jsem mnoho talentovaných lidí selhat, protože nebyli dost vytrvalí

Jiří „Jerry“ Tvrdek: Viděl jsem mnoho talentovaných lidí selhat, protože nebyli dost vytrvalí

Je to malíř. Kreslíř. Akorát nemaluje a nekreslí. Pracuje ve Photoshopu a navrhuje grafiku pro webové stránky. Patří mezi jedny z těch zvučnějších českých jmen mezi grafiky. Na Twitteru jej znáte pod přezdívkou Jerry, jinak je to však Jirka. Jiří Tvrdek.

Ahoj Jirko, trošičku už jsem nastínil, co vlastně děláš a kdo jsi. Grafici tě znají určitě :-). Nicméně náš web nenavštěvují jen a pouze grafici. Zkus tedy prosím v pár větách ještě povyprávět celý svůj životní příběh, čemu se věnuješ atd. Prostě zkus zmínit cokoliv, co ti přijde na jazyk a nebo to, co si myslíš, že by naši čtenáři měli o tobě vědět. Děkuji.

Ahoj Michale. Narodil jsem se v roce 1982 a vyrůstal v Prachaticích. Odmala jsem rád kreslil, mým oblíbeným tématem byly kočky na naší chalupě, prachatický kostel a kolo náklaďáku ze soutěže Rallye Paříž–Dakar. Vždycky jsem miloval Lego. Stavěl jsem modely, které jsem neměl, nebo se snažil vymyslet systém třídění součástek. Ve zbytku času jsem pařil počítačové hry, vyrostl jsem na Civilizaci, Settlerech, Transport Tycoonu, starých adventurách a  NHL 93. V dospívání jsem chtěl být policistou, pak jsem se nedostal na VŠ a dost dlouho nevěděl, co vlastně se životem, než jsem začal dělat design.

Mám hodně rád Brno, divadlo, lezení a treky v přírodě. Taky rád cestuju, v poslední době Kambodža, Španělsko, Rumunsko, teď zrovna píšu z Kanady.

Jak ses dostal k webdesignu? Kolik let ti bylo, když jsi začal poprvé kreslit návrhy pro weby?

Ze začátku mě vůbec nenapadlo, že bych se něčím takovým mohl živit. Někdy v roce 2003 jsem si chtěl udělat wallpapery s mými oblíbenými hokejisty. Pak zase nějaké fotomontáže se svým autem. Když jsem pak na VŠ hledat přivýdělek, napadlo mě zkusit to grafikou. Odpověděl jsem na inzerát tvorby letáků a první reference byla na světě. Díky ní jsem se pak dostal na brigádu do grafického studia, kde jsem nakonec zůstal rok a půl, než jsem šel na volnou nohu.

První weby jsem začal kreslit někdy v roce 2006. Byly to začátky, stačilo málo, aby mohl člověk konkurovat. Největší grafickou modlou pro mě byl původní web H1.cz od Víťi Dlouhého. Měli jsme tenkrát s kamarádem takové malé studio, ale nakonec jsem se rozhodl budovat si vlastní jméno. Po nějakých 4 letech freelancingu jsem šel jako UI Designer do Alzy, odtud do Seznamu, a ze Seznamu do brněnské digitální agentury Proof&Reason jako Senior Designer.

Z P&R jsem odešel koncem roku 2013 a momentálně jsem v Montréalu, kde jednak řeším zakázky pro své klienty a jednak hledám full-time pozici v některé z místních agentur.

Věnuješ se nyní pouze webdesignu a nebo se zaměřuješ třeba i na print a další jiné grafické odnože?

Web design je hlavní náplní mé práce. V současné době poskytuju i dost konzultací, dělám moodboardy (něco jako obrázkové koláže), podílím se na zadání pro UX designéry a fotografy. Okrajově dělám branding, printu se vyhýbám. Snažím se rozšířit své pole působnosti spíš k UX, interakčnímu designu a rapidnímu prototypování.

Ty sám se zaměřuješ čistě třeba na návrh firemních portfolií a nebo kreslíš i návrhy pro eshopy, mobilní appky atd.? Jde to vůbec mít takto širší záběr?

Mám za sebou hodně e-shopů, firemních webů a microsite. Éra nástupu mobilních aplikací mě trochu minula, doháním ten svět až teď, ale spíš z pohledu toho, jak návhrhové vzory z mobilů ovlivňují vývoj webového designu.

V čem se lišíš od ostatních grafiků? V čem jsi lepší a jaké jsou naopak tvé slabé stránky?

Silné stránky: Snažím se design vnímat v širších souvislostech, ne jen z toho „malířského” pohledu. Rád si hraju s texty a jejich formulacemi v nadpisech. Tím dokážu propojit obsahové a vizuální sdělení, takže návrh má větší sílu, než kdyby to byl jen vizuální design s nápisem Lorem ipsum. Dokážu si na začátku udělat docela jasnou vizi a té se pak držet v průběhu celého projektu, takže pak netápu. Mám oko pro návrhové vzory. Jakmile se někde objeví něco nového, jsem schopen to rychle přijmout a začít s tím pracovat. Klientům dokážu dobře naslouchat a pochopit jejich problém a následně navrhnout řešení, i když je to často úplně něco jiného, než si představovali. Aktivně se podílím na zadání a vytvářím si tak živnou půdu pro dobré výsledky. Osobnostně mám docela vysokou míru sebereflexe, schopnosti vidět své chyby a poučit se z nich. Snažím se být normální a netrvám na tom, že mám vždycky pravdu.

Negativa: Někdy se zasekávám na nepodstatnostech, nebo mám problém s vyřešením problému. Mnoho nahromaděných problémů mi pak způsobuje bloky, které obtížně překonávám, a mám tendenci k prokrastinaci. Jsem emočně nestálý, dlouhodobě těžko předvídatelný i sám pro sebe. Někdy zabřednu do negativního pohledu a obtížně se mi z něj dostává do objektivity. Rychle se nadchnu i unavím. Občas se potřebuju na čas někam zavřít před světem, ale pak potřebuju někoho, kdo mě vytáhne zpátky mezi lidi.

Jerry Jiří Tvrdek - Cambodia

Spousta grafiků má velké oči, když dorazí zakázka, ale pak samotná realizace trochu vázne. Proč si myslíš, že tomu tak mnohdy je?

Jsme emocionální bytosti řízené rozumem. Pro grafiky to platí dvojnásob a ta fáze střídání nadšení a vystřízlivění je myslím normální.

Jak ty jsi na tom s plněním termínů :-)? Daří se ti odevzdávat vše včas, jde to vůbec, kdž toho má člověk více? Stane se ti občas třeba, že prošvihneš termín? Pokud ano, co by měl člověk (grafik :-)) dělat, pokud se ocitne v podobné situaci?

Jsme lidé a odevzdávat vždy včas není reálné. Obzvlášť v naší profesi je někdy těžké předem odhadnout množství času, může přijít kreativní blok, nebo klient není spokojen a člověku se nedaří vymyslet nic lepšího. Neplánovaně přicházíme o čas, o energii i o nadšení, a ovlivňuje to i další zakázky. Když se něco takového stane, člověk by měl hlavně otevřeně komunikovat, že nestíhá.

Mělo by jít každopádně spíš o výjimečnou záležitost. Chronická nespolehlivost vám může hodně zničit pověst, byť je vaše práce sebelepší.

Ty sám se aktuálně pohybuješ na volné noze a řešíš si veškeré zakázky sám? A nebo spolupracuješ s některými webovými studii? Jak taková spolupráce probíhá a v čem je lepší a nebo horší oproti tomu, když se ti klient ozve napřímo?

Momentálně věnuji víc času vlastním zakázkám. Je mnohem výhodnější být zdatným konkurentem, než dodavatelem studií. Samozřejmě nemůžu konkurovat firmám jako je Symbio nebo 2Fresh, ale těm ostatním – proč ne? Spousta klientů si na front-end raději najme schopného designéra, který dohlédne na kód, než platit celou agenturu.

Se studii nerad pracuji i z toho důvodu, že v zadáních často komunikují svoji představu, která se ale vůbec nemusí shodovat s představami klienta. Je enormně frustrující zjišťovat, že návrh se sice líbí agentuře, ale nelíbí se klientovi. Trefovat se do vkusu dvou a více lidí je vyčerpávající. Navíc agentury často tlačí na termíny, protože potřebují točit peníze. V neposlední řadě pak vaše práce dělá reklamu někomu jinému.

Jak dlouho již působíš jako freelancer? Máš představu, kolik zakázek jsi za tu dobu stihnul odbavit?

Přibližně 8 let. Odhaduju to na 150 až 200 zakázek, nikdy jsem to nepočítal.

Který svůj výtvor považuješ za nejzdařilejší a proč? V čem je lepší než jiné tvé návrhy?

Mám rád web www.nazemi.cz. Spoustu věcí bych dnes už udělal jinak, ale mám z toho webu příjemný pocit. Navíc je to dobročinná organizace a byla to příjemná spolupráce.

Jerrytvrdek - nazemi.cz

Jaké nástroje používáš ke své práci? Bez kterých programů by ses při své práci zcela určitě neobešel?

Základní je pro mě Photoshop. Na nezbytnou práci s vektory používám Illustrator. Dál je to Forklift pro správu souborů, xMind pro myšlenkové mapy a Evernote pro správu poznámek. Z webových aplikací používám nejvíc inVision pro prezentaci designu a prototypování, občas Teamweek pro plánování práce. Na mobilu se mi osvědčila kombinace kalendáře a to-do listu Cal + Any.Do.  Zajímavá aplikace pro dosahování cílů je Everest, upevňování návyků Lift, učení jazyků Duolingo. Mozkový trénink Lumosity je teď můj největší favorit.

Většina softwaru, který grafici používají, stojí doslova „nekřesťanské peníze“. Mohl bys zkusit nastínit, kolik ročně zaplatíš jen za licence k těmto programům? A rovnou otázka na tělo – vždy sis veškerý pracovní software pořídil legální cestou? A je nějaká možnost, jak si pořídit tyto programy levněji? A pokud ano, tak kde a jak?

Upraduji jen, když to má smysl. Dlouho jsem vystačil s Creative Suite CS2, který jsem pořídil asi za 40 tisíc. Vydržel mi 5 let. Subscription do Creative cloudu momentálně stojí 1 600 Kč měsíčně. Platíme víc i za sociální pojištění. Navíc další možnosti už jsou, třeba Sketch. Stojí pár dolarů, je vektorový a vytvořený přímo pro návrhy uživatelského rozhraní.

Je právě cena za grafický software to, co značně prodražuje práci grafika?

Pokud bych na takovém argumentu měl stavět cenovou kalkulaci, asi bych si přišel hloupě.

Kdy se ti poprvé dostal do ruky Photoshop? A byl vůbec tento program tím prvním grafickým editorem, který se ti dostal do pazourů? Nebo jsi dříve pracoval v jiném softwaru?

Vždycky mě něco táhlo kreslit a zkoušet něco v grafických editorech. Dr. Genius a Autodesk Animator byly programy na 386, které už si dneska asi nikdo nepamatuje. V Animatoru jsem vytvořil několik krátkých, veskrze násilných filmů se stickmany. Pak taky filmeček s názvem Městečko Westpark, příběh party kluků, kteří najdou pistoli, zabijí třídní učitelku, opijí se a pak utíkají před policií. To mi bylo asi 17. Dělal jsem to pro zábavu a nenapadlo mě to nějak dál rozvíjet. K Photoshopu jsem se dostal někdy v tom roce 2003, když mi bylo 21, ale pořádně jsem s ním začal dělat až o dva roky později.

Jerrytvrdek.com - design

Jak dlouho ti trvalo, než ses naučil pořádně zacházet se všemi grafickými „fičurami“, co tyto programy nabízí? Dá se nějaký ten základ obsáhnout za pár měsíců? A nebo jsou k tomu třeba celé roky, než člověk získá všechny potřebné znalosti?

Když jsem skutečně začal, učil jsem se po večerech cca čtvrt roku, než jsem byl schopen s Photoshopem rozumně pracovat. Na některé neobjevené vychytávky ale přicházím dodnes.

Kde ses například naučil vše ty? Prostým zkoušením? Nebo jsi projížděl tutoriály? A když už jsme u toho, jaké zdroje k učení bys určitě doporučil ostatním grafikům – začátečníkům? A odkud se třeba mohou něčemu přiučit již zkušení profesionálové?

Vycházel jsem ze seriálu Začínáme s Photoshopem na Grafika.cz. Bylo tam i dost dalších tutoriálů, díky kterým jsem pochopil některé trochu složitější funkce. Dlouho jsem bojoval s vektorovými cestami. Složitější věci jako masky jsem se naučil na Institutu digitálních médií, kde nám je Honza Tippman skvěle vysvětlil. Dnes je tutoriálů plný internet, namátkou PSDTuts, Skillshare. Angličtina je samozřejmě nesmírná výhoda, když se chce člověk něco naučit.

Jak moc se v tvém oboru kopíruje? A je to podle tebe dobře a nebo špatně, že si grafici od sebe navzájem kradou nápady?

Kopírování a prohlášení za vlastní dílo je hloupost, provalí se to a přinese to člověku jen ostudu. Nicméně nápodoba je nejrychlejší formou učení a doporučí vám ji většina designérů. Já sám jsem v začátcích chodil hlavně na Templatemonster.com. Tam jsem se díval třeba jak je řešené menu a snažil jsem se to vyřešit nějak podobně. Takhle jsem to dělal se všemi prvky, které se v tehdejších webech objevovaly. V podstatě všechny mé návrhy byly složeninou věcí, které jsem někde okoukal a upravil.

Setkal ses třeba ty s něčím podobným, kdy někdo zkopíroval tvou práci? Jak jsi na to tehdy reagoval?

Mám doma plakát s nápisem „Imitation is the sincerest form of flattery“ (poznámka redakce: „Napodobování je nejupřímnější formou lichocení“). Když jsem měl portfolio ve tvaru stromu, nějaký Ind ho celé překreslil. Byly tam prostě trochu jiné tvary, jiné textury, trochu jiné barevné odstíny, ale jinak to bylo úplně stejné – včetně pandy pod stromem :-). Napsal jsem mu, že mě to moc pobavilo, ale on to pak stáhnul. V podstatě to udělal jen moc okatě. Nepřinesl žádný vlastní nápad, nikam dál to neposunul. Akorát z něj lidi měli srandu.

Pak se mi párkrát stalo, že mě někdo vyloženě ripnul, ale nikdy nešlo o nic významného. Nedávno se objevila nějaká kopie Alzy. Napsal jsem majiteli, že Alza má ode mě licenční smlouvu s výhradním právem k užití. Vyjmenoval jsem prvky UI, které jsou okopírované. Doporučil jsem reklamovat zakázku u dodavatele, pokud si to někde objednali. Poděkovali mi za upozorněni a napsali, že se omlouvají a budou to řešit. Dál se tím nechci zabývat.

Stalo se ti třeba někdy, že ti klient odmítnul zaplatit a nebo prostě a jednoduše ti za práci nezaplatil, protože to byl nějaký vykuk? Jak se proti této situaci bránit? A stává se to často?

Něco takového se mi dlouho nestalo. Kdysi mi klient odmítl návrh, který následně použil. Zjistil jsem to asi za čtvrt roku a hned s tím šel na nějaké fórum si stěžovat, jak je tohle možné, napsal jsem tam co je to za firmu a tak. Klient mi pak volal a vyhrožoval soudem za poškození dobrého jména firmy… K žádnému soudu samozřejmě nedošlo, ale jak jsem byl nezkušený, měl jsem nahnáno.

Okamžitě vyhrožovat právníky a nebo dokonce trestním oznámením je asi to nejhloupější, co může člověk udělat. Když už se s klientem nesejdete osobně, nebo si o něm nic nezjistíte a opravdu až zpětně vám dojde, že není solidní, je zachování úcty a profesionality tou nejsilnější zbraní, kterou můžete vytáhnout. Doporučuji začít opatrnými formulacemi jako „je mi líto, že vás s touto záležitostí musím obtěžovat“ či „zřejmě došlo k nedorozumění“. Trpělivě vysvětlit, jak se to má s autorským zákonem, a že k užití díla je třeba mít udělenou licenci. A nabídnout způsoby, jak situaci řešit: Stáhnutí díla či odkoupení licence (za standardní cenu, ne desetkrát přepálenou). Pokud se ukáže, že s tím člověkem přes veškerou úctu a dobrou vůli není řeč, je na rozhodnutí každého, do jakých hlubin zoufalosti mezilidských vztahů se chce pouštět. Přijde mi lepší se z takové situace poučit, než ztrácet energii s člověkem, který neuznává základní společenské konvence.

Proč podle tebe někteří klienti odmítají za dodaný design zaplatit? Je to kvůli tomu, že jsou to zkrátka neplatiči a nebo je to kvůli tomu, že s grafikem dostatečně nekomunikovali a výsledná práce tak neodpovídá jejich představám?

Nikdo nechce platit za produkt, který nesplňuje jeho očekávání. Pokud se vám taková situace stává opakovaně, je zřejmě chyba na vaší straně. Každý klient má svou představu, i když tvrdí, že ne. „Nechám to úplně na vás“ je asi ta největší past, do které se můžete chytit. Při takových slovech byste neměli jásat, měli byste se zhrozit. Možná, že klient neví, co vlastně chce, ale s jistotou bude vědět, co nechce. Stačí se trochu ptát. Pokud klient nechce nebo nemá čas odpovídat, nic vás nenutí s ním spolupracovat.

Jiří Jerry Tvrdek - hory

Než vznikne nějaký design, předchází tomu spousta příprav, zjišťování informací, nakonec je třeba to vše nakreslit, zpracovat podle připomínek atd. A mě zajímá – na co se ptáš klientů, když tě osloví, abys jim teda ten design spíchnul dohromady? Co tě zajímá? Bez čeho bys jednoduše nemohl začít pracovat? Zkus to prosím pojmout jako takový návod pro zadavatele, který jim má pomoci k tomu, aby grafik vždy vytvořil design dle jejich představ…

Klient za mnou většinou přijde s vlastnoručně vyrobenými wireframy, které jsou buď chaotická hromada obsahu v několika boxíkách vedle sebe. A nebo jsou to jen tisíckrát omleté návrhové vzory. Často nemá vůbec konkrétní představu, kdo na web bude chodit a proč. Vždycky mě zajímá, jaký konkrétně mají ti uživatelé problém a z čeho jsou většinou frustrovaní, když se snaží ten problém vyřešit. Snažím se najít způsoby, jak jim v tom můžeme pomoct. Dále se snažím najít způsoby, jak vybudovat a podpořit důvěru s prostředky, které má klient k dispozici.

Nedávno mě kontaktovalo jedno významné knihkupectví s tím, že chtějí konzultovat nový design. Klient přišel s otázkami typu „myslíte, že jsou lepší kulatá nebo hranatá tlačítka?“, ale přitom neměl vůbec vyřešené, jak skutečně pomoct lidem vybrat si knížku. Chtěl nový skin obsáhlého katalogu a měl představu, že nějaký supermoderní design snad může jakýmsi zázračným způsobem zvýšit prodej.

Většina klientů má v tomhle nereálná očekávání. Přijdou s mizernými vizuály a čekají, že design snad sám o sobě vytvoří kolem produktu jakousi božskou auru, která lidi přiměje k nákupu, ačkoliv dřív nebo později prostě stanou tváří v tvář onomu pověstnému praseti namalovanému rtěnkou.

Takže klienta často vracím zpět k zadání. Řeším s ním, koho vybrat na UX, nebo jestli se do toho pustím sám. Pak řeším výběr fotografa a jeho brief, když jsou mizerné vizuály. Copywritera neřeším, tón textů nejradši určuji sám v procesu návrhu. Teprve když jsem se zadáním spokojený a je mi jasné, co a pro koho navrhuji, pouštím se do designérské práce.

S tím vynecháváním copywritera by sis to měl raději rozmyslet :-).

Co následuje poté, kdy máš od klienta detailní brief? Zkus prosím popsat tak trochu celou spolupráci.

Pokud už se tak nestalo, snažím se klienta alespoň trochu poznat. Jak pracuje, jaké vyznává hodnoty, co je důležité pro jeho klientelu, jaké má představy a očekávání od nového designu. Chci si být jistý, že máme všechny nezbytné podklady. Vyřešené UX i kvalitní vizuály.

Pak se snažíme společně najít, jaký jeho značka zosobňuje archetyp. Klienti na to nejsou moc zvyklí, ale je to zábavná práce, kde si ujasníte, jakou má značka pozici, a jak by ta pozice šla designem dál podpořit. Jsem přesvědčený, že většina odmítnutých návrhů je odmítnutá právě proto, že ztělesňuje něco jiného, než klient podvědomě očekával. Jsou designéři, kteří v podstatě opakují jeden archetyp stále dokola a dokola, a klienti si je vybírají právě pro to. Není to vlastně vždy vědomý proces, ale často je to rychlejší a jednodušší, než nad tím vším přemýšlet. Pak ještě s klientem procházíme internet, ukazujeme si, co nás v poslední době zaujalo a proč, a jak bychom toho mohli využít.

Na základě toho vzniká tzv. moodboard. Kdysi jsem je dělal hlavně pro sebe, ale teď už je konzultuju. V moodboardu jsou všemožné vizuály, weby, prvky UI, občas i myšlenky a citáty. Je to v podstatě veliká nástěnka, kde je to všechno poskládané vedle sebe a dohromady to tvoří jakýsi náladový směr. Opět to probíráme a diskutujeme, jaké prvky použijeme a jakých se vyvarujeme.

Pak teprve následuje nějaká moje tvorba. Jako první většinou řeším typografii v kombinaci s hlavním vizuálem. Vyberu si hlavní nadpis webu a zkouším, jak bude vypadat napsaný různými písmy. K němu pak vybírám doplňkový font. Zkusím k tomu např. nějaké barevné kombinace, nastřelím několik UI prvků. Vznikne prvotní skica, kterou co nejdřív ukazuju klientovi. Když jsem si jistý, že se shodneme na směru, pouštím se do práce naostro.

Začínám nějakou důležitou stránkou, může to být homepage, landing page, něco kde se objeví dost různorodých prvků, které musí dohromady vytvářet fungující a přehledný systém. Když jsem spokojen s návrhem jedné stránky, udělám druhou nejdůležitější a ujišťuju se, že bude UI fungovat i tam. Tímto způsobem většinou rozšiřuju návrh na cca 5 klíčových stránek (bavíme se o větších webech), a teprve když jsem přesvědčený, že všechno dohromady to funguje, prezentuji to klientovi formou klikatelného prototypu v InVisionu.

Moodboardem a skicou jsem minimalizoval riziko, že návrh bude zcela mimo klientův vkus, takže pak už v podstatě většinou řešíme jen podružnosti. Vzhled UI je plně v mé režii a většina klientů je zcela spokojená s lehce vyleštěným flatem.

Když jsou hlavní stránky hotové, jdou další podstránky už poměrně rychle. Pro klíčové stránky pak ještě kreslím tabletovou a mobilní verzi.

V poslední fázi dohlížím na kodéra, aby vše sedělo podle návrhu. Řešíme spolu drobné animace pro interakce. Občas tvořím ikonkový font, připravuju obrázky pro retinu, apod.

Myslíš si, že dnešní grafici musí umět jen a pouze pracovat ve Photoshopu? A nebo musí mít i nějaké základy internetového marketingu, umět třeba aspoň trochu kódovat, rozumět UX, aby mohli dělat svou práci lépe a třeba nepřidělávali kvůli své neznalosti práci ostatním? Co myslíš?

Člověk by měl být hodně dobrý ve dvou věcech. Ať už je to v tomhle oboru UX a UI, nebo UI a kód, nebo skvěle rozumět marketingu, jak říkáš. Pak jsou tu After effects a animace, ale to je podle mě akorát momentální hype, vznikne několik návrhových vzorů, které se pak budou jen opakovat.

Ode mě klienti někdy čekají strategického poradce, ale říkám jim, že byznys plán (tzn. uživatelské cíle se budou shodovat s cílem podnikání) je na nich. A taky to, jak přivedou na web lidi. Sebekrásnější web není magická hůlka, která by nějakým zázrakem přitáhla byť jediného uživatele.

Jak moc se liší tvorba designu pro menší klientský web se službami a třeba práce pro větší eshop typu Mall.cz nebo Alza.cz?

Ve větších organizacích je většinou náročnější schvalovací proces, jednáte s více lidmi. Do hry vstupují i osobní sympatie, schopnost přesvědčit ostatní. Když budete arogantní a ješitní, brzo budete mimo rozhodovací proces. Pro mě byla práce v Seznamu a v Alze velice cenná zkušenost. Naučil jsem se respektovat názor ostatních. Typicky v Alze jsem něco navrhl, byl jsem s tím spokojen já i Jirka Šebek (UX), ale pak přišel Tomáš Havryluk, šéf IT, a začal do toho mluvit. Nenáviděl jsem ho za to do doby, než jsem zjistil, že má většinou pravdu. Od té doby se snažím být skeptičtější k vlastní neomylnosti a daleko otevřenější k nesouhlasným názorům.

Dneska se rodí noví webdesignéři a grafici jako houby po dešti. Spousta z nich však své práci ani moc nerozumí. Jsou schopní udělat u eshopu nákupní košík tak, že by jej něžný uživatel nenašel ani za pomocí lupy. Někteří zcela ignorují naprosté základy a jsou schopní použít na světlém podkladu bílé písmo atd. Není tak trochu chyba v tom, že většina z nich chce hned peníze a není ochotná se učit něco „zadarmo“ a naslouchat od zkušenějších?

Když jsem začínal, myslel jsem si, že jsem nejlepší, a že to všem natřu. Nestalo se. Naše práce je vidět a praxe sama ukáže, jestli je dobrá, nebo špatná. Člověk se té zpětné vazbě buď přizpůsobí, nebo se bude věčně plácat.

Jakých nejčastějších chyb se dopouští začínající grafici? Co dělají špatně a proč je to špatně?

1. Berou web jako plátno, kam mají namalovat obraz. Obsah je pro ně blok textu, který tam dají až na konec, namísto toho, aby od začátku textový obsah převáděli do vizuální formy.

2. Obarvují boxíky. Wireframe je pro ně jakýmsi určením layoutu, namísto toho, aby z něj určili vizuální priority.

3. Nezjednodušují, nebo naopak vypouštějí prvky. Některé prvky jdou udělat elegantněji, než je vymyslel UX designér. Ale to neznamená vypouštět funkčnost.

4. Nechají si líbit polovičatá zadání. Vůbec se na zadání nepodílejí. Pasivně přijímají, co se jim řekne, a pak nadávají, že nedostávají dobré zakázky.

5. Dělají jen to, co se od nich čeká, a nic navíc.

6. Jsou chronicky nespolehliví.

Co bys ty sám poradil méně zkušeným grafikům, kteří se chtějí stát lepšími designéry a svému oboru skutečně rozumět?

Pusťte si nějakou přednášku od Adama Hrubého.

Často diskutované téma je cena za grafiku. Spousta klientů se zděsí, když zjistí, že za návrh mají platit třeba 50 000 Kč. Zkus prosím těmto lidem vysvětlit, co vše se pod touto cenou skrývá. A zkus prosím také poradit, jaké věci by do cenové kalkulace měli započítávat začínající grafici, kteří mají často problém s určením si ceny.

Kdybych měl platit začínajícímu grafikovi 50 tisíc, taky se zděsím a tážu se, co se pod tou cenou skrývá. Pro mě je cena výsledkem součtu schopností a zkušeností. O ceně mě nepřesvědčí argumenty, ale způsob přemýšlení a viditelná práce, kterou má ten člověk za sebou. Peníze prostě vyvažují hodnotu, kterou mi ten člověk přinese.

Co říkáš na nedávný redesign mBank a Sbazar? Dopadly tyto předělávky podle tebe dobře? A pokud ne, co bys jim vytknul?

Nevím nic o cílové skupině mBank a způsoby, jakými banka momentálně láká klienty, mě neoslovují. Z hlediska vizuálů je nový web mbank fajn jako moodboard, z hlediska UI je to bída. Působí to na mě jako slepenec. Taky mám z toho webu pocit, že jsou tam jen hezké obrázky, ale nic se nic skutečného nedozvím. Internetové bankovnictví jsem nezkoušel. Z nějakého důvodu se tam nedostanu. Několik známých říkalo, že je to propadák.

sBazar a ani žádnou podobnou službu nepoužívám. Myslím, že pro cílovou skupinu je tenhle design i layout adekvátní. Skeuomorfismus rychle zastaral, ale pro podobnou službu je to v podstatě plus.

Poznámka redakce: Skeuomorfizmus je přenášení vzhledu materiálních věcí do uživatelského prostředí programů. Například pracovní lišta připomínající dřevěný sůl (Newsstand), kožená vazba připomínající poznámkový blok (Notes) atd. Skeuomorfizmus dokázala perfektně prosadit společnost Apple.

Ještě mě zajímá jedna věc. Kdo je tvůj vzor? Kdo je pro tebe skutečnou modlou na poli designu a proč?

Tobias Van Schneider. Líbí se mi jeho práce i to jak působí jako člověk, když ho sleduju na Twitteru. Jsou i další, jako Anton Repponen, Haraldur Thorlieffson, Anthony Goodwin či Meng To, které stojí za to sledovat.

Jirko, díky za to, že jsi až dosud vydržel trpělivě odpovídat na mé otázky. Na závěr se zeptám i tebe – chtěl bys něco vzkázat něco mladým a nadějným designérům u nás?

Michale, já děkuju za prostor. Co se mého vzkazu týče, sleduju na Facebooku stránku Humans of New York a nedávno tam jeden člověk říkal přibližně toto:

„Viděl jsem mnoho talentovaných lidí selhat, protože nebyli dost vytrvalí. Ve škole byli schopní získávat role díky svému talentu. Ale pak člověk dosáhne bodu, kdy talent nestačí k tomu, abyste se ostatním vyrovnali. Protože jak se posouváte dál, budete soupeřit s lidmi, kteří jsou jak talentovaní, tak vytrvalí.“

Jirko, díky moc za obsáhlou zpověď. Popřeji tedy, ať se v Kanadě zadaří.

Komentáře

Nahoru