Jiří Matěj Brůna: Absolvování jakékoliv školy není zárukou ničeho

Jiří Matěj Brůna: Absolvování jakékoliv školy není zárukou ničeho

Jiří Matěj Brůna. Je mu 29 let. Vystudoval více než 7 škol. A má jedno z nejdelších jmen v ČR.  Ing. Bc. Jiří Matěj Brůna, DiS., C.M., MBA, MSc.  Jirku jsme si ale nevzali na pokec jenom kvůli titulům. O těch si můžete přečíst jinde. Nás zajímaly zcela jiné věci. Které? No to si přečtěte níže.

Jirko, i když máš vše důležité uvedené u sebe na webu, tak tě také poprosím o stručné představení.

Jmenuji se Jirka Matěj (obě křestní jména mám zapsaná i v dokladech). Narodil jsem se v Praze a většinu svého dosavadního života jsem zde i prožil. Zajímavý jsem asi tím, že jsem studoval více škol než je obvyklé a možná by bylo možné u mě najít i pár dalších zajímavostí, ale k tomu se myslím v průběhu rozhovoru určitě dostaneme :).

Jako jeden z mála jsi ozkoušel několik škol, včetně dvou zahraničních. Oprav mě, pokud se mýlím. Mohl bys nám popsat, jak probíhaly přijímačky, která škola byla nejnáročnější a jak jsi oslavil zisk titulu?

Zažil jsem různé druhy přijímaček, od klasických testů přes pohovory po hodnocení osobního portfolia. Opravdu se to liší škola od školy. Za nejobtížnější školu, kterou jsem studoval, je pravděpodobně považovaná ČVUT, i když otázka náročnosti je vždycky dost subjektivní. Dokončení školy jsem vždycky oslavil se spolužáky nebo alespoň s některými z nich, a to úplně klasickým způsobem – restaurace, jídlo, pití. A určitě se člověk taky musí nějakým způsobem odměnit. U mě to je třeba výletem, novým kouskem oblečení nebo novým originálním účesem.

Nebyla to pro tebe trochu nuda na konci. Zatímco ostatní slavili první titul, ty jsi oslavoval již po několikáté v řadě. Nebyli ostatní trochu deprimovaní :)?

Doufám, že nikdo kvůli mně deprimovaný nebyl. Řekl bych, že na konci právě moc nuda nehrozí, spíš se člověk soustředí, aby na závěr něco nepokazil, protože tam je to nejvíc vidět.

Nevím kdo jiný než ty by mohl zhodnotit české školství. V čem jsou podle tebe české školy lepší či horší než školy v zahraničí?

Ono záleží, s jakými státy bychom konkrétně naše školství porovnávali. Bohužel za většinou vyspělých západoevropských zemí zaostáváme, na druhou stranu i u nás ve skromnějších podmínkách dokážeme vygenerovat řadu studentů, kteří se ani v tom mezinárodním srovnání neztratí. Největší problém současného českého školství vidím v tom, že na všech jeho stupních jsou až moc velké rozdíly, jak mezi studenty, tak i mezi učiteli. Taky je problémem vnímání a image našeho školství, kdy se stalo až jakousi společenskou normou na vše v něm nadávat. Přitom znám i hodně starších učitelů, kteří se se mnou naopak shodují v tom, že české školství má i pozitivní prvky a že i dnes je spousta studentů, kteří jsou výborní. Ale tohle těžko vysvětlíš lidem, kteří mají informace jenom zprostředkované či z médií a na všem chtějí hledat jen to špatné.

Existuje v zahraničí něco jako veřejné školství, kdy stát studentům školu platí? A je to podle tebe tak správně? A nebo by si studenti měli sami platit školné, aby se více snažili?

Příkladem zemí, kde je veřejné školství tzv. zadarmo jsou skandinávské státy a zrovna zde je školství na velmi vysoké úrovni, např. pokud jde o praktické dovednosti absolventů, jejich jazykovou vybavenost, důvěru ve vzdělávací systém, práci s talentovanými jedinci, atd. Naproti tomu britské školství vzdělání více chápe jako investici a i v Británii tamní školství patří mezi špičku v Evropě. Takže bych neřekl, že finanční účast studentů je tím hlavním kritériem. Spíše je to o vizi, koncepci a také o určitém napojení cílů vzdělávací soustavy na národní hospodářství dané země.

A jestli se studenti více snaží, když vědí, že studují za své? Protože jsem prošel školy veřejné i soukromé, tak znám ve svém okolí případy, kdy si spolužáci školné platili ze svého a stejně to byli flákači a naproti tomu jsem na veřejné škole zažil příklady studentů, kteří se na sobě snažili pracovat. Podle mě je to hlavně o přístupu.

Co říkáš na obrovský rozmach ekonomických oborů, na které se mnohdy hlásí studenti, kteří se nikam jinam nedostali. Je stejná situace i v zahraničí?

Je pravda, že různých ekonomických oborů je zbytečně moc a ti studenti, kteří nemají jak se říká do čeho píchnout, tak volí právě tyto školy a obory. Lidé pak všechny studenty a absolventy na základě těchto případů házejí do jednoho pytle, což mě docela mrzí. Ale co mám informace, tak určitě to není problém jenom České republiky.

Jak se liší přístup českých či slovenských studentů od přístupu študáků ze zahraničí?

Jsem přesvědčen o tom, že nikde jinde nefunguje takový systém studentských výpomocí jako je tomu u nás, bohužel včetně těch nepoctivých. U zahraničních škol si každý jede více na sebe.

Jaký jsi vlastně student? Jsi spíše ten jedničkář, který všemi zkouškami projde jako nůž máslem? A nebo se prostě učíš vše jen tak, abys prošel?

Já jsem trochu raritou i v tom, že všechny oficiální ústní zkoušky jsem zvládnul na první pokus, i když rozhodně ne vždy na A. Ale je to spíše náhoda a osobně to přičítám i tomu, že jsem docela zapamatovatelný typ :-), což je výhoda, když na zkoušku přijde někdo, koho zkoušející aspoň od vidění zná.

A získal jsi někdy stipendium na škole? Na co padlo :)?

Stipendium jsem měl několikrát a měl bych asi říct, že jsem ho investoval vždy zpátky do vzdělání… no částečně to tak určitě bylo :).

Proč ses vlastně vydal studovat do zahraniční? Lákaly tě cizí země? A nebo jsi chtěl prostě jen změnu?

Chtěl jsem si zkusit zase něco trochu jiného, protože každý vzdělávací systém má svá specifika a určitě je fajn získat určité srovnání.

Pomohla ti v něčem škola? Ptali se tě někdy zaměstnavatelé na to, zda máš titul? A byli překvapení, když jsi jim řekl, že jich pár vlastníš?

Osobně vidím přínos školy i v něčem trochu jiném než jen ve vztahu k budoucímu zaměstnání, a to například v možnosti naučit se kritickému myšlení, získání všeobecného rozhledu nebo čtenářské gramotnosti. Přiznám se, že mám dvě verze CV, jednu kompletní a druhou pro zaměstnavatele. Druhá verze se liší tím, že jsou v ní vymazané některé školy a samozřejmě při zasílání druhé verze je větší odezva. V ČR je zkrátka stereotyp překvalifikovanosti bohužel stále živý. Stejně tak lidé, kteří jakkoliv vybočují z řady, to mají mnohdy pořádně složité. Hodněkrát už jsem si říkal, že se člověk mnohem více zavděčí, pokud se přizpůsobí průměrnosti. Já tohle dělat nehodlám, protože si myslím, že průměrnost a šeď ani jedince, ani společnost většinou nikam neposouvá, přesto se ale učím tyhle různé stereotypy a předsudky vnímat a pracovat s nimi.

Je podle tebe škola důležitá pro to, aby si člověk po škole našel bez problému zaměstnání? A nebo je spíše důležitá praxe? A nebo obojí?

Absolvování jakékoliv školy není zárukou ničeho. Samozřejmě pro některé profese je určité vzdělání nutností. Nemůže ordinovat lékař bez diplomu z medicíny (vlastně u nás může, pár takových případů u nás už bylo, ale my jsme vůbec země neomezených možností :)), nicméně o tom, jestli je lékař dobrý či špatný rozhoduje mnoho dalších kritérií. Takže školu bych spíše vnímal jako určitý předpoklad a už vůbec bych nedával rovnítko mezi formální vzdělání a inteligenci. Ale když se spojí obojí, tak to rozhodně není na škodu.

Málokdo se může pochlubit tolika diplomy

Málokdo se může pochlubit tolika diplomy

Proč mají tedy mnozí vysokoškoláci takový problém najít uplatnění?

Důvody mohou být a jsou různé. Neschopnost ekonomiky vytvářet nová pracovní místa, což je v době ekonomické recese typické a aktuální. Dále třeba nedostatek praxe, nereálná očekávání, nezájem o práci, v některých případech třeba i ta překvalifikovanost.

V CV máš, že aktuálně pracuješ jako  pracovník oddělení kvalitativního výzkumu. Mohl bys našim čtenářům osvětlit, co vše máš na starosti a jak ses k této práci dostal?

Konkrétně se zabývám zpracováním informací v kvalitativním marketingovém výzkumu. Možná se někdo setkal se skupinovými diskusemi, což je typický reprezentant kvalitativního výzkumu. Cílem je do hloubky zjistit názory, preference, motivace (včetně těch skrytých) lidí, potažmo stávajících či potenciálních zákazníků na různé produkty či služby. Protože z každé diskuse vyplyne velké množství dat, s kterými je třeba dále pracovat, vymyslel jsem pro tyto účely metodu jejich zpracování, která výzkumníkům významně šetří čas a prostředky. Nejprve jsem takto působil v jedné větší výzkumné firmě cca sedm let, teď externě spolupracuji s několika menšími. Dostal jsem se k tomu úplně náhodou.

Baví tě současná práce?

Baví mě to, ale těch projektů, na nichž jsem se podílel, už bylo tolik, že nic moc nového už mi to nedává. Proto příležitostně pracuji i na něčem jiném, třeba překládám ekonomické texty nebo když mě někdo požádá, tak jsem schopný i doučit předmět, o kterém si myslím, že mu jakž takž rozumím. Žádnou práci, prostřednictvím níž mohu být užitečný, nepokládám za podřadnou.

Jak by měla vypadat tvá práce snů? Co by tě bavilo, naplňovalo tě?

Myslím si, že nějakým způsobem stejně zase skončím u vzdělávání i profesně. Nakonec tenhle obor je mi poměrně blízký. Přiznám se, že vysněnou práci nebo pozici ale nemám. Pro mě je důležité, aby moji pracovní kolegové byli (aspoň ve většině) féroví lidi a aby klíčovou kvalifikací na daném místě nebylo lezení do prdele, tedy do zadku :-), tak jak je tomu u některých zaměstnavatelů.

Trošku překvapivě mluvíš jen dvěma světovými jazyky (angličtina, němčina). Znamená to, že ti studium jazyků tolik nejde a nebo tě to zkrátka nebaví?

Já bych řekl, že učení jazyků mi právě celkem šlo a i bavilo. Spíše asi nebyla žádná pořádná příležitost či motivace jít do dalšího, ale nikdy není pozdě, tak třeba se jazykově ještě zlepším.

Jaké předměty tě vždy při studiu nejvíce bavily? A které předměty naopak považuješ za zbytečné?

Na základní škole mě nejvíc bavil tělocvik a zrovna ta angličtina. Později z těch specializovaných třeba marketing nebo mezinárodní obchodní styk. Asi žádný předmět není zbytečný, zbytečným se stává tehdy, pokud natrefíte na učitele, kterým vám není ochotný nebo schopný nic předat.

Chodil jsi vždy poctivě na všechny přednášky a nebo jsi spíše ten student, který se umí vše nabiflovat sám z knih?

Kdybych tvrdil, že jsem chodil na všechny přednášky, tak bych kecal. Spíše jsem to ale bral tak, že když už jsem na té přednášce byl, tak jsem si z ní chtěl něco odnést. A taky za ty roky strávené ve škole, už se v tom člověk naučí trochu chodit, takže pak i snáze odhadne co bude chtít zkoušející slyšet.

Stalo se ti někdy, že jsi musel jít na poslední opravný pokus u zkoušky? Pokud ano, z jakého předmětu to bylo?

Poslední opravný pokus jsem na sobě fakt nezažil a asi bych v takovém případě trochu propadal nervozitě. Ale několik mých spolužáků dělalo jednu zkoušku třeba sedmkrát.

Jak moc velký vliv má na zábavnost výuky osoba pedagoga? Je podle tebe nutné, aby uměl studenty zaujmout, nadchnout, aby to byla zkrátka osobnost?

To je podle mě zcela klíčová věc. A takových učitelů není nikdy dost, bohužel si jich společnost obecně příliš neváží.

Všimnul jsem si, že tě někteří označovali za věčného studenta. Nelíbilo se jim, že se v uvozovkách flákáš. Že tě musí živit ze svých daní, že studuješ jenom proto, abys neodváděl zdravotní a sociální pojištění a jiné podobné bláboly. Na tvou obranu asi mohu uvést, že jsi při studiu vždy pracoval. Je něco, co bys chtěl těmto lidem vzkázat?

Vlastně se ani podobným reakcím nedivím, protože většina lidí má ve svém okolí nějaký případ „studenta“, který studuje prostě z toho důvodu, že se mu nechce pracovat a hodně lidí má tendenci generalizovat. Co si budeme povídat, studovat se do jisté míry stalo až módní záležitostí. Ale přesto bych jim vzkázal, že je hloupé hodnotit a odsuzovat někoho, s kým nemají vlastní osobní zkušenost.

Proč jsi nešel studovat nějakou IT školu? Nelákaly tě čistě technické profese? A nebo tě nechtěli vzít, protože jsi měl krátké vlasy a nevypadal jsi jako bezdomovec, jak mají ajťáci ve zvyku :).

No je to přesně tak, jak jsi naznačil. Když viděli krátký nagelovaný účes, tak mě vyhodili hned ze dveří :-))). Ne, náhodou znám pár ajťáků a jako bezdomovci opravdu nevypadají.  Ale abych neutekl z otázky. Vždycky jsem byl spíše humanitně zaměřený, i když třeba na konci základky mě docela bavily hry na počítači (hlavně ty sportovní – NHL, FIFA nebo jestli si dobře pamatuju, tak GTA jsem taky hodně hrál u kamaráda) a kdyby tenkrát na obchodní akademii byl i obor, který přibyl až o několik let později – informatika v ekonomice, tak bych si ho možná vybral a moje studijní i profesní dráha mohla být úplně odlišná.

Kde se v tobě vzala touha po studiu?

Asi už odmala se dalo u mě něco vypozorovat. V pěti letech jsem se sám naučil číst, protože mě zajímalo, co je v novinách, které byly u nás každý den na stole. A vždycky jsem byl zvídavý, i když třeba na základce a hlavně v pubertě jsem svůj studijní talent dokázal přesvědčivě skrývat.

Ve školních lavicích jsi strávil téměř 20 let. Nebereš studium jako tak trochu ztrátu času? Spousta uznávaných kantorů říká, že v českých školách neučí studenty myslet, ale jen se učit nazpaměť poučky. Máš na to podobný názor?

No dokonce více než 20 let, ale jako ztrátu času to neberu. Mám i jiné záliby, a to si myslím, že je důležité, aby člověk nebyl jednostranně zaměřen. Mám takový dojem, že řada kantorů to právě už určitou dobu vnímá, že škola by měla mít vyšší cíle než jen chtít po studentech, aby papouškovali něco, co stejně zítra zapomenou. Je to o lidech, stejně jako jsou dobří či špatní řidiči, jsou lepší a horší učitelé. Já jsem měl v tomto ohledu asi docela štěstí a díky tomu, že jsem potkával více těch správných učitelů/učitelek, tak mi pozitivní vztah i k tomu formálnímu vzdělávání vydržel dlouho. Je hrozná škoda, když některým žákům učitelé znechutí školu třeba hned na začátku a bohužel takových případů není málo. Takoví učitelé by vůbec neměli učit a možná si ani sami neuvědomují, jaké škody mohou svým přístupem napáchat. No ale určitě nebudu využívat tento rozhovor, abych si s kýmkoliv vyřizoval účty :-). Spíše to říkám proto, že mě vždycky mrzí, když mi někdo řekne, že takové štěstí na učitele jako já rozhodně neměl a na školu nemá dobré vzpomínky.

Dovedl bys odhadnout, kolik hodin jsi strávil učením, sezením v lavici či čekáním na zkoušky?

To se přiznám, že jsem nikdy nepočítal a radši to snad ani počítat nebudu :).

Jak jsem zmínil, máš vlastní web. Proč ses rozhodl jej založit? A kdy vlastně vzniknul?

Vzniknul před pár lety a důvodem pro jeho založení bylo to, že jsem měl na hard disku velké množství materiálů, které jsem si nechtěl nechávat jen pro sebe – studijní materiály, fotky z cest a podobně. Taky docela rád píšu a vlastní blog  je přece jen pohodlnější než se řídit pravidly provozovatelů těch velkých serverů. Jsem si vědom, že design webu je o ničem, ale účel toho, když se o mně chce někdo dozvědět třeba další info nebo si stáhnout něco ke studiu (tím nemyslím k podvádění), to určitě splní.

Věnuješ se také různým grafickým disciplínám, v nichž jsi absolvoval několik soutěží.  Mohl bys zmínit, co vše pod tyto grafické disciplíny spadá?

Také se jim říká disciplíny zpracování informací, nebo zpracování textu. Patří pod ně psaní na PC (na rychlost), korektura textu, grafický těsnopis, stenotypistika – kombinace těsnopisu a psaní na PC a několik dalších disciplín.

I když má tolik titulů, stále se jedná o normálního člověka, co si dokáže života užívat

I když má tolik titulů, stále se jedná o normálního člověka, co si dokáže života užívat

Jak dlouho se jim věnuješ a co tě na nich fascinuje?

Závodně už se jim nevěnuji, protože v závodění už nenacházím takové naplnění jako tomu bylo třeba na střední škole, kdy jsem se účastnil různých soutěží. Zajímavé je na nich to, že v nich jde celkem jednoduše změřit síly a přitom se jedná o dovednosti, které lze dobře využít i v normálním životě. Když dám příklad ze studijního života, tak je docela rozdíl, jestli člověk píše na klávesnici poslepu rychlostí např. 400 znaků za minutu nebo zda neustále hledá písmenka. A čas ušetřený rychlým napsáním seminárky lze využít příjemnějším a zábavnějším způsobem.

Mohl bys uvést, jak probíhají taková soutěžní klání, podle čeho se určuje vítěz a také prosím uveď své dosavadní úspěchy.

Když vezmu nejpopulárnější disciplínu – psaní na PC (opis textu), tak když všichni jsou připraveni, odstartuje se podobně jako třeba atletický závod, za 10 nebo 30 minut (dle typu závodu) se přestane psát, specializovaný software u každého okamžitě spočítá počet úhozů, chybovost, z toho se vypočítají tzv. čisté úhozy a ten s nejvyšším počtem čistých úhozů logicky vyhrává. Mojí nejoblíbenější disciplínou byla stenotypistika a můžu se pochlubit třeba několika tituly mistra republiky, ale to už je stejně promlčené :). Zajímavější je podle mě to, že Česká republika je v posledních letech v těchto dovednostech absolutní světovou špičkou, přičemž konkurence jako Německo, Španělsko, Maďarsko, Turecko nebo Čína je také hodně silná.

Čeho si nejvíce ceníš z toho, co jsi v životě dokázal?

Možná někoho překvapím, ale neřeknu žádný z titulů či školních úspěchů. Pro mě je mnohem důležitější, že ať už jsem v životě dělal cokoliv a většinou jdu do všeho po hlavě, tak přesto jsem nikdy nešel tzv. ´přes mrtvoly´ a myslím (doufám), že jsem nikdy nepřestal být svůj. Tudíž si asi nejvíce cením toho, že se ani já sám před sebou ani moji rodiče za mě nemusí stydět. Tohle bych si chtěl udržet i do budoucna.

U čeho nejraději relaxuješ?

Při poslechu hudby, při sportu, v restauraci nebo hospodě, v zimě při odhazování sněhu, v létě při hrabání sena u rodičů na chatě, …

Poradil bys těm, co mají problémy s učením, jak se lépe koncentrovat a nepropadat panice? Přece jenom ty na to již máš nějaký systém…

Hrozně rád bych poradil, ale ono je to hodně individuální. Těžko dát nějakou univerzální radu. Mně když učení nešlo do hlavy, tak jsem se snažil zaměstnat mozek něčím jiným, třeba jít na čerstvý vzduch, projít se, pustit si oblíbenou hudbu a tak. Ale věřím, že někomu jinému pomůže k odreagování a načerpání nových psychických sil třeba oblíbená počítačová hra.

Dá se podle tebe učit při zapnuté televizi a poslouchat u toho rádio? A nebo je třeba u učení naprostý klid?

Pravděpodobně se to dá, ale já to neumím. Moje zkušenost je taková, že k učení je opravdu lepší klid, třeba si i vypnout zvonění na mobilu. Ale jak říkám, každý je naprogramovaný trochu jinak.

Také patříš k těm, co musí uléhat s učebnicí, aby se jim látka lépe nacpala do hlavy? Tzn. že se musíš učit těsně před spaním?

Tak zrovna tohle bych tedy moc nedoporučoval. I když jsem slyšel od více lidí, že je zvyklá učit se večer a pak u toho rovnou usnout. Mám vyzkoušené, že nejlepší je aktivity střídat, takže když přijdu ze školy, nezačít se rovnou učit, ale jít někam na vzduch (někdo má rád fotbálek, někdo se rád projede na skatu), pak třeba něco dělat do školy a před spaním už zase zvolit spíše nějakou relaxační činnost. No a nejlepší je to hlavní si zapamatovat ze školy, ale to už se zase projevuju jako idealista :).

Čím jsem chtěl být jako malý kluk? Předpokládám, že určitě ne astronautem :) .

V podstatě celé dětství jsem závodně hrával fotbal, takže samozřejmě fotbalistou. A kupodivu astronauti ani tak ne, jako mě spíš jednu dobu fascinovali popeláři. To bylo ve věku, kdy jsem chodil do školky. Kvůli nim jsem byl ochotný i vstávat brzy ráno, abych je viděl před domem v akci.

Co bys vzkázal našim studujícím čtenářům? A co bys vzkázal těm, co již dostudovali? A poslední otázka na závěr – co bys vzkázal těm, co třeba nikdy nedostudují :) ?

Studujícím bych vzkázal, aby chození do školy nebrali jako nutné zlo a snažili si na studiu najít pro sebe něco zajímavého a přínosného. Těm, co již dostudovali, gratuluji a skupince těch, co si myslí, že třeba nikdy nedostudují, můžu říci, že jsem zažil i spolužáky v důchodovém věku, takže nikdy není pozdě.

Obecně všem bych pak vzkázal, aby dělali v životě to, co je baví a klidně ať se nebojí jít proti proudu. Taky mám zkušenost, že je dobré držet se co nejdál od závistivých a arogantních lidí a naopak orientovat se na lidi zajímavé a inspirativní. Možná se to někomu nezdá, ale šikovní lidé se vyskytují všude kolem nás a je v podstatě jedno, jakému oboru se věnují. Myslím, že pozitivní inspirace není nikdy dost. A úplně nakonec: být svůj je lepší než dělat ze sebe něco, co nejsem!

Zdroje fotografií: ahaonline.cz, archiv JMB

Komentáře

Nahoru