Jiří Sláma: Práci taxikáře jsem si posadil na jinou úroveň (fotografování 3/3)

Jiří Sláma: Práci taxikáře jsem si posadil na jinou úroveň (fotografování 3/3)

Už jste četli první a druhou část našeho rozhovoru s fotografem Jirkou Slámou?

Pro jaké diskotéky to bylo?

To byly diskotéky mimo Prahu. Jedna z nich je do dnes velice populární, jmenuje se to  Sádek 2000 Dancehall . A ta druhá ta byla po čase vyhodnocena jako neefektivní, takže tu tenkrát Radek pustil, jakože se jí zbavil a už ji neprovozoval. Po čase se ze mě stal takovej tichej společník firmy a tak jsme spolu kámošili, fungovali a dělali byznys. Bavilo mě to, bylo to fajn.

Šlo to až do chvíle, kdy jsem se rozved a nic mne tam už nedrželo. A tak jsem ukončil práci provozáka a po rozvodu sem se vrátil zpět do Prahy. Tady jsem po návratu jezdil s taxíkem, ale to mě po pár letech přestalo naplňovat……. bla, bla, bla

Některé Jirkovy fotografie vás donutí jen tupě zírat a nechat myšlenky plynout...

Na konci cesty fotka

Jak dlouho jsi jezdil s taxíkem?

Já ti ani nevím. Mě to období taxikaření fakt iritovalo a nerad se o tom bavím. Jednoduše, divný období……. Takový o ničem. Promrhanej čas za volantem, nebo při čekání na zakázku.

Jak nevíš, jak o ničem :-)?

No fakt nevím. Dva, tři, možná čtyři roky. Možná i dýl. Ale už po chvíli v taxiku sem pochopil, že mě nebaví dělat taxikáře na tý úrovni, v který to v dané době bylo běžným standardem.

Tak jsem si tenkrát koupil nějakýho lepšího Mercedesa, nejprve éčko a pak esko. A protože jsem měl zase touhu vydělat si trošku víc peněz než všichni ostatní kolegové, tak jsem tu mou práci posadil na jinou úroveň. Začal jsem své služby poskytovat jiným a to o mnoho zajímavějším způsobem. Takže jsem sice jezdil taxíkem, ale jezdil jsem v obleku a v kravatě.

A to, co třeba někteří taxikáři museli s prominutím nakrást nebo naturbit, tak já jsem dostal od zákazníků automaticky a dobrovolně. Protože ty lidi měli radost z toho, že konečně nějakej taxikář má slušný oblečení, pěkný a vyvoněný auto, kde se dá jíst z podlahy – to bylo ready, to mě bavilo a na to sem vsadil. Časem to přerostlo až v situaci, kdy si na mě lidé brali telefon, začali mi volat víc a víc, než jsem sám mohl ujezdit. Tak jsem na základě tohoto zjištění přemýšlel a založil  “firmu”, která se jmenuje AG Cars. Tahle “firma” funguje dodnes. V globále, na jednom místě sem soustředil schopné lidi s dobrýma autama. Rozdával sem jim práci, na kterou jsem  sám nestačil. Pronájem luxusních aut s řidičem.

Cestou necestou, polem nepolem

Rolls

Ta firma tedy existuje doteď, to znamená, že jsi stále jejím vlastníkem? Chápu to správně?

Ta firma, i když ona to není firma v tom pravém slova smyslu. Víceméně je to internetová stránka, sloužící pro objednávání aut luxusního charakteru a to vše s profesionálním, jazykově vybaveným řidičem. Něco jako VIP dopravní systém. A ano, funguje to do teď. Jen já už se tomu moc nevěnuju. Je tam člověk, kterej to má celé na starost. Ten se o to stará, a já tam víceméně figuruju jen jako kontrolní článek. Zisk jde za ním, za řidiči, za leasingovýma společnostma, a něco málo zbyde i pro mě. Tedy když se daří……… hahaha.

Jen mám už asi rok vztek sám na sebe, neb jsem neschopnej dotáhnout do konce novej web….

Mám ho rozpracovanej tak dlouho a ne a ne to dorazit a spustit. Musím na to vletět, nebo to někomu zadat když to časově nezvládám. A vlastně díky ti. Tím, že se mnou teď děláš tenhle klábos, musím jít a dodělat to. Protože kdyby si to lidi vygůglili a našli tu naší středověkou webstránku, tak by si ťukali na čelo.

Ty jsi toho vyzkoušel docela hodně.

Jo, to je pravda. To víš, někdo brblá u pivka v šesté cenové a nadává, že nevydělá tolik, kolik by si přál, jiný u píva přemýšlí a pokouší osud i štěstěnu. Miliardář ze mě nikdy nebude, na to nemám koule, ale snad tu dnešní dobu s manželkou a dětmi přežijeme alespoň s plnou ledničkou.

Jirko, co ty a škola? Bavila tě škola? Jaké máš vzpomínky vůbec třeba na tu dobu, jaká byla tehdy dřív třeba ještě za komunistů a podobně?

Škola mě bavila, rád vzpomínám na svou třídní učitelku ze základky, na paní Mülerovou a na matikáře Máchu. Vzdělávání mě sice baví, ale  v té době sem byl netvor. Mně to přišlo jako strašná ztráta času tam sedět a nevím, když to řeknu úplně radikálně, tak si myslím, že jsou prostě obory a školy, kde se učí věci, který ty lidi vůbec k tomu povolání potřebovat nebudou.

To mi přišlo a přijde úplně tupý. Já si myslím, že základní vědomosti by měl člověk načerpat na základní škole a pak, když jde na nějakou vyšší střední, vyšší odbornou nebo vyšší střední s maturitou, tak tam by měla proběhnout už fakt “jen” nějaká odborná specializace k tomu danýmu oboru. A úplně z toho vyhodit věci, který ten člověk k té dané práci – oboru nepotřebuje. Nebavím se o vysokých školách, to je jiná kapitola.

Líbí?

R.e.l.a.x.

V tomto s tebou naprosto souhlasím.

Takže jsem chodil poměrně hodně za školu, pak jsem to doháněl vždycky před vyučováním. :-)

V další části rozhovoru budeme zaobírat náboženstvím, islámem i tím, jakou úlohu sehrály v Jirkově životě drogy. Ve středu se pak můžete těšit na zákulisní informace z pražské Tattoo Convention.

Stále ještě mladý a (snad i) krásný psavec píšící na svém blogu Krcmic.cz. Pracoval pro společnosti T-Mobile, SaveMax, Telefonica O2, Brunswick Estates, Accenture, euroAWK a Socialbakers. Založil portál Pravdu.cz. V současnosti vlastní tento web. A pracuje na tom, aby z Objevit.cz udělal další uznávaný a navštěvovaný portál.

Komentáře

Nahoru