Jiří Sláma: Tetování by ti mělo připomenout nějakou část života (náboženství a drogy 5/6)

Jiří Sláma: Tetování by ti mělo připomenout nějakou část života (náboženství a drogy 5/6)

Přečetli jste si již prvnídruhou, třetí a čtvrtou se skvělým fotografem Jirkou Slámou? Pokud ne, napravte to :-)

Na kafe se tě teda už ptát nebudu, to už vím. Ale spíš mi řekni, jak ses tedy dostal k tetování. Protože mě zajímá, jestli ses k němu dostal ještě de facto za komunistů nebo kdy?

No, tetování je takový, já nevím proč, ale já jsem vlastně už coby čtrnácti, patnáctiletej smrad,  kamarádil s lidma, který byli o 10, o 15 let starší než já a mezi těma lidma byli  i lidi, kteří byli samozřejmě potetovaní.

A tak nějak takhle jsem se k tomu dostal, že vlastně já jsem chtěl nějakej obrázek a bavili jsme se o tom v hospodě a ten jeden z těch lidí řekl jo v pohodě, tak jsme šli k němu. On měl doma verzatilku, měl svázaný normálně klasický jehly na šití nějakýma provázkama. Tak to vydezinfikoval, vyndal černou tuž a nakreslil obrázek, vlastně celej ten obrázek už nakreslil v hospodě, doma to nějak ještě dopracoval, že to podčáral tužkou, pak to obtiskl na ruku, normálně mi to vyškrábal, pak to vystínoval a za dvě, tři hodiny jsem měl tetování.

Pak jsem přišel domů, mamka ta se mohla zbláznit, ale měl jsem tetování no. I když ještě to jsem přeskočil, protože první tetování jsem si udělal sám, ale to mám tady už jakože takhle schovaný, jsem tam měl takovou lilii nebo co to bylo, nějaká pindovina. Tak to jsem nedávno schoval, protože to vypadalo hrůzostrašně a ono to víceméně to tetování, o kterým se bavíme, je tohle. Šestnáct mi bylo, nebo tak nějak.

A co to mělo být?

Já nevim hele, to tam radši nebudem zmiňovat. To je nějaká lebka, bible, kříž, svíčka a injekční stříkačka. Život… Věci, které mne doprovázely a doprovázejí na mé cestě. Kromě tý stříkačky.

445023

Za obzorem

Měl jsi kvůli tomu problémy třeba ve škole nebo třeba tehdy v té době? Musel jsi to tetování třeba schovávat?

Já jsem to neschovával, ba naopak, ukazoval sem to. Že jo jako, ale taky se stalo to, že jak jsem to ukázal, tak to netrvalo ani čtrnáct dní a okamžitě mě zastavili policajti a šli si mě vyfotit. Takže tenkrát jsem nějak šmatlal po ulici, normálně mě zatkli, předvedli na policii, postavili mě před nějakou zeď, dali ke mně číslo, vyfotili si moje tetovačky a tak jsem pochopil, že jsem konečně  jinej než všichni ostatní – mám svou fotku u poldů.

Co třeba napadne tebe, když vidíš člověka s tetováním?

No tak, že je náš. Jo! No prostě nevím, jakoby v tý komunistický době to bylo jasný že jo, každej potetovanej měl cejch kriminálníka a nikdo si nepřipouštěl nic jinýho, jakože třeba že by to byl třeba námořník žejo. Všichni ho měli za kriminálníka a hotovo, vyřízeno. Ani nevím proč, prostě tenkrát jsem chtěl bejt…. jinej…..

Kriminálník a lump.

Zasáčkovanej v týhlenctý skupině a to se “povedlo”.

Praha . černobílá fotografie

Nic není jen tak černobílé. Pouze Praha

Myslíš, že zrovna tahle skupina lidí, kteří nějakým způsobem vybočují ze společnosti, ať už třeba i ty kriminálnící, jsou to potom třeba ti, kteří pomáhají změnit náladu v té společnosti? Že pomáhají rozpoutat nějakou vlnu, dejme tomu nevím, něco se lidem nelíbí, tak oni jsou prostě ti, kteří jdou a změní to?

Já nevím, takhle dalece, takhle filozoficky jsem nad tím neuvažoval, ale v každým případě já ty lidi mám rád a beru je, protože ať je to teď, nebo před 30 lety, tak jsou to prostě lidi, který mají zálibu v něčem, co se odlišuje od většiny, a nebojej se, nestyděj se to dát  najevo, jsou odhodlaní pro nějakou tattoo myšlenku něco udělat. Myslím si, že člověk, kterej je odhodlanej jít si za svým, má větší cenu než ten, kterej sedí u piva a brblá, jak je to všechno na hovno.

Samozřejmě jsou mezi nima i lidi, kteří to tetování mají ani ne tak z přesvědčení jako z toho, aby se někam zaškatulkovali. Ale stejně časem přijdou na to, že se nejde zaškatulkovat například tetováním mezi potetované, stejně jako se nemůžu stát hašišákem jenom tím, že si nechám narůst dlouhý vlasy a budu si hrát na hipieka. Nemůžu se stát pankáčem ani tím, že si udělám číro na palici, žejo. Všechno je to životní styl. Prostě pokud ten mozek, pokud ten člověk nefunguje na tý vlně kam chce patřit, tak se tam prostě nezačlení, ani kdyby se po………posral. V každém případě už se konečně tetování bere jako umění a to je myslím dobře. Skončilo období nálepek. Snad.

442431

Natáčení upoutávky na fesťák

Většina lidí, když si nechává dělat tetování, nebo když vidíš člověka, kterej je potetovanej, tak je za tím nějaký příběh toho člověka. Vnímáš to i ty takhle. A když už se podívám na ty tvoje tetování, byl bys schopný třeba říct právě ten příběh za některými tedy tetováními? Jedno už vím, to vzniklo tedy v hospodě.

Příběh no, já nevím, jestli ty lidi tam mají nějakej příběh všichni. V každým případě to tetování by ti mělo připomenout nějakou část života, nějaký období a důvod proč to máš. To, že si tam lidi dají nějakej příběh, to je pravda a je to fajn. Když vzpomenu Tattoo Convention a na ty soutěže miss, tak tam byly holky, který vyprávěly k těm tetovačkám super příběhy.

A za sebe, hele příběh… tohle tetování, to jsem popsal, pak tady bylo ještě takový podobný tetování, to bylo tady na tý druhý ruce. To bylo do toho samýho člověka. Pak tady mám takovej nápis, to je od kluka, tomu se říkalo Žebro. On měl přezdívku Žebro a ten je po smrti. To zmíním ten příběh jeho.

To byl kluk, kterej se dostal za komunisty do rozporu se zákonem a hodně si hrál s drogama a pak se z toho nějakým způsobem dostal, našel si holku, s tou holkou měl dvě děti a úplně se z toho průseru vylízal. Žádný kriminály, žádný fety nic, prostě slušnej táta od rodiny. A ta holka s těma dvouma dětma jela na kole, jeli na výlet nebo co, jel okolo náklaďák, nějakým způsobem je smet ze silnice. Ta holka, ta jeho manželka, na místě umřela, to jedno dítě taky umřelo a to druhý zůstalo žít a on tenkrát chtěl to dítě si osvojit a postavila se proti němu rodina tý zemřelý, to dítě mu nedali. Hrozný. Proto mluvím tak divně a třese se mi hlas….. Víceméně zachráněnej kluk, kterej měl život před sebou, přišel ve vteřině o všechno a tak šel a spáchal sebevraždu, protože mu to poslední, na čem mu záleželo vzali.

A proto tady tohle tetování, ten nápis, tady zůstane až do konce. To je takovej smutnej příběh. No a ty zbylý , to jsou tetování, nevím, tahleta biomechanika ta je od Maťa, ta vznikla jako překrejvačka toho jednoho tetování, který už nějak ztratilo svůj smysl, tady nápis FTW – Fuck The World. To je jasný, že jo. Já jsem člověk, kterej když to shrnu, tak, mám svět a život sice strašně rád, ale jsou určitý fáze a určitý dění na tom světě, který mám úplně v prdeli a protože se za tenhle názor nestydím, tak jsem si to nechal vytetovat na ruku.

Tohle další to je jasný, to je symbol mýho loňskýho kalendáře, kterej způsobil jakýsi poprask a všude o tom psali, že bratr Kajínkovi advokátky nafotil pornokalendář. Přitom to nebylo porno, byly to jenom makrofotky intimního styku mezi mužem a ženou, tedy fotky hodně v detailu. Ale pár lidí napsalo, že to je porno kalendář. Jelita…..  hahahhha. Však dopad toho kalendáře na me, na moje myšlení a na moje nitro byl velice kladnej, protože těch fajnovejch reakcí bylo několik tisíc, oproti nějakým pěti nebo třem, který byly jakože záporný. FUCK

Duo

Duo

Jak ses k tomu vlastně dostal k tomu focení toho kalendáře?

Do prdele, seš asi tisícípadesátej člověk, kterej se na to ptá. Ok, tak to řeknu znova. Jak fotím ty akty a glam, tak tady mám okolo sebe strašnou spoustu krásnejch mladejch lidí. A nejsou to jenom ženský, jsou to i chlapi, mají super tělo, co si budem povídat. Holky tady choděj nahatý, kluci tady choděj nahatý, člověk ví, jak to všechno vypadá, já jsem samec, já mám rád ženský a když vidím něco hezkýho, tak se nestydím to těm dotyčným pochválit a říct to. Co si budem povídat, ženský genitálie a prsa  jsou nádherný že jo?!

Když má chlap dobře namakaný tělo a je ještě k tomu dobře vybavenej, tak je to taky pěkný a to říkám jako heterosexuál. No a když si pak představíš takhle urostlýho chlapa a krásně vybavenou ženskou a představíš si to dohromady, no, tak to taky vypadá moc hezky že jo?! A nikdy nikdo tady v tý naší bananas republice nezveřejnil takovýhle detailní fotky, jakoby sadu detailních fotek s nějakou postoupností. No tak protože to ještě nikdo nikdy neudělal, tak jsem musel být první, udělal sem ty fotky a vyrobil sem z té sady obrázků kalendář 2014 s názvem Life is Nice. Řekni, no není život krásnej??

A byl to tvůj nápad?

No jasně.

Kde jsi sháněl třeba modely. A hlavně takhle musel jsi je shánět nebo se ti sami hlásili?

Nesháněl jsem je, nebylo třeba. To takhle jednou přišla nějaká slečna, která potřebovala radu, protože byla oslovená k nafocení nějakejch lechtivějších fotek, tak se sem přišla zeptat na to, jak to funguje, jak to chodí, protože se někde dozvěděla, že fotím pro nejmenovanou zahraniční produkci takovýhle trošku odvážnější věci.

Takže jsme to tady s ní probírali a protože jsem tenhle nápad na ty makro fotky měl v hlavě už delší dobu, tak jsem jí to úplně z legrace, a to podotýkám, my jsme se viděli poprvé v životě jo, tak jsem jí to jen z legrace řekl, že takovejhle projekt mám v hlavě zase  já, a kdyby věděla o někom, kdo by do toho skočil, tak ať mi dá vědět. No a ona řekla “no já to klidně nafotím”.

Dohodli jsme si podmínky, za jakých se to zrealizuje, ty podmínky dodržela ona, ten aktér, já a víceméně celý okolí, který o tom vědělo a nafotili jsme to, zveřejnili jsme to a fertig. Bylo to určený jako vánoční dárek několika vybraným lidem, myslím ten kalendář. Ale pak snad jeden nebo dva z těch lidí řekli, že to je strašná škoda nepustit to do světa. Tak jsme tomu udělali takovou trošku propagaci, pokřtila nám to jedna sympatická Playmate, no a chyt se toho bulvár a najednou se to dostalo mezi lidi víc a bylo veselo. Měl sem celkem asi 300, 350, možná 400  kalendářů a jen se po nich zakouřilo a to i přes to, že nestál stovku, nebo dvě….. Zmizeli, už nemám ani jeden. Fajnový. No ne?!

A takové projekty tě třeba baví?

Jo. Tohle mě baví, to jsou výzvy a ty já rád.

Následující část rozhovoru.

Stále ještě mladý a (snad i) krásný psavec píšící na svém blogu Krcmic.cz. Pracoval pro společnosti T-Mobile, SaveMax, Telefonica O2, Brunswick Estates, Accenture, euroAWK a Socialbakers. Založil portál Pravdu.cz. V současnosti vlastní tento web. A pracuje na tom, aby z Objevit.cz udělal další uznávaný a navštěvovaný portál.

Komentáře

Nahoru