Jiří Sláma: Vždycky jsem dělal 180 000 věcí najednou (fotografování 2/3)

Jiří Sláma:  Vždycky jsem dělal 180 000 věcí najednou (fotografování 2/3)

Chcete si nejdříve přečíst první část rozhovoru s Jirkou Slámou?

OK, dobře. Už chápu. Pokračuj tedy prosím dál…

Takže jsem se pokoušel o tohlencto, to mi taky docela šlo. Ale já jsem měl akorát smůlu v tom, že jsem u ničeho moc dlouho nevydržel. Vždycky jsem dělal 180 000 věcí najednou a to je fakt  blbá volba. Takže fotka šla na nějaký čas stranou jak sem zmínil a až po čase se stalo to……

Co?

No a pak jak sem zmiňoval, tedy před časem ke mně přijel na návštěvu kámoš a představil mi ten digitální zrcadlovej bazmek. Jsme ti to tady zkoušeli u bazénu, různě fotit, takový nesmyslný věci, blesk, neblesk atd…. Prostě jsme si hráli se clonama, s časama a já z toho byl úplně paf, protože se to ovládalo jinak, umělo to daleko víc věcí než sem si pamatoval z dřívějška a taky víc, než ten můj malej digitální Canonek, kterej jsem v tý době vlastnil (a do dneška ho ještě někde stále někde mám, akorát nevím kde. Jo, má ho synek. Už vim.).

No a hned druhej den jsem šel a musel jsem si tu digitální zrcadlovku koupit. A tak jsem se zase dostal zpátky k fotografii, tedy k té, kterou můžeš již v zárodku ovlivňovat nastavením hodnot ve fotoaparátu. Ale protože jsem nic takového roky nepoužíval a nevěděl jsem, jak ten digitální zrcadlovej přístroj přesně funguje, musel sem lovit informace, bloumat po netu a též oslovit  spousty lidí a kamarádů, který mně k tomu něco mohli říct.

Jak se vám líbí tahle pohovka?

Jak se vám líbí tahle pohovka?

Pro mě to tehdy fakt byla (dá se říct) španělská vesnice. No a takhle jsem se s pomocí několika lidí zase “vrátil” k focení. Ten přístroj byl můj motůrek. Musel sem objevovat funkce čudlíků, zjistit co která zkratková veličina v tom foťáku znamená a co která dělá a nedělá, kde najdu ty správný mačkátka a poblázněný dvojený, či ztrojený funkce…..

Prostě musel sem přijít na to, jak se to kombinuje tak, aby člověk dosáhl kýženého efektu, kterej chce získat. Trvalo asi tak rok, než jsem se s tím docela obstojně skamarádil. Pak jsem ale pochopil, že tahleta zrcadlovka a ty objektivy ještě nejsou úplně to pravý, tak jsem si koupil o třídu vyšší aparát i s patřičnou optikou a tam už to pak začalo být zajímavý a hodně líbivý. Dokonce jsem se po tom roce odvážil ty fotky publikovat občas někde na internetu. A pak se stalo to, že jsem to zveřejnil,  viděli to lidé, taky někdo z televize, ten někdo natočil nějakou reportáž, mezi tím vším proběhly i nějaký malinkatý komorní výstavy a tak nějak todle všechno dohromady začalo utvářet Slámu fotografa.

A protože jsem asi měl nadání fotit ženský pozadí, udělali ze mě v té TV reportáži tzv.  „prdelního fotografa“ a to mi snad zůstane do smrti a rád se tomu zasměju i v pekle. Jinak se pořád a stále učím, jako každej jinej člověk, kterej tíhne k fotce a chce jít kupředu. Znáš to, všichni, co začínají, chtějí fotit nahatý holky.

Tak sem si hned “v začátku” splnil řekněme takový ten pubertální sen :-) a teď si můžu hrát. Hrozně rád ty nahatý či polonahatý ženský a ty jejich těla fotografuji, každá je svým způsobem zajímavým originálem. A když se mi povedlo třeba u holky, která má nějak to svoje sebevědomí níž, ji perfektně anebo dost dobře vyfotit, ukázat její přednosti s kombinací krytí vad, a holka díky tomu zjistila, že ono to vlastně není až tak špatný a že je krásná……tak super ne?! Z toho má pak člověk tak strašně dobrej pocit, že to ani popsat nejde. A protože tyhle dobrý pocity mě baví, tak jsem u toho focení zůstal a jsem jakože povoláním fotograf. Postupně se totiž stalo i to, že všechny mé další aktivity, který jsem tehdy dělal, šly na druhou a třetí kolej a to focení zůstalo primem.

punk-no-deat

Punk no death

Pracoval jsi někdy rukama? Dělal jsi třeba nějakou manuální práci, aby sis vydělal na živobytí?

Tak já mám vystudovanou stavební školu a protože jsem si chtěl vydělávat víc, než lidé v kanceláři (tam se toho moc nevydělalo), tak jsem se šel naopak živit rukama. A dělal jsem takto asi 3-5 let, kdy jsem pracoval jako obkladač.

Poměrně zdařile jsem se tím i živil, ale pak jsem měl nějaký problémy většího rázu se zádama. Dokonce mě jednou odnášelo asi šest lidí ze stavby, když tenkrát páteř řekla dost, a přestala fungovat. Díky tomu jsem přišel na to, že tuhle práci už nemůžu dělat. Přála mi štěstěna a mezitím než se toto stalo, jsem se skamarádil s jedním člověkem (Radek K.), kterej měl pod palcem nějaký diskotéky. A Radek, dodnes nevím proč zrovna ze mě (asi viděl, že mám určité schopnosti, které ostatní nemají – byl sem dobrej v konzumaci alkoholu ze skladových zásob), tak ten ze mě udělal provozního na dvou diskotékách. Takže jsem pak dělal takovýho v uvozovkách „diskotékovýho manažera“.

Bavila tě tahle práce?

Jo. Bavilo, bylo docela zajímavý povolání a hodně bavících se lidí denně na očích.

zivot

Život

Jaká byla teda náplň téhle tvé práce? Co jsi všechno musel dělat?

Vymejšlel jsem programy na diskotéky tak, aby to každej víkend s přesností švýcarských hodinek přinášelo peníze. A aby tam logicky chodili lidi v hojném počtu. Dále doplňovat stavy skladů a starat se o provoz a ostatní personál.

Přečtěte si další část rozhovoru s fotografem Jirkou Slámou!

Stále ještě mladý a (snad i) krásný psavec píšící na svém blogu Krcmic.cz. Pracoval pro společnosti T-Mobile, SaveMax, Telefonica O2, Brunswick Estates, Accenture, euroAWK a Socialbakers. Založil portál Pravdu.cz. V současnosti vlastní tento web. A pracuje na tom, aby z Objevit.cz udělal další uznávaný a navštěvovaný portál.

Komentáře

Nahoru