Olga Biernátová: Jsem dívka s bookappealem

Olga Biernátová: Jsem dívka s bookappealem

Narodila se v Moskvě, ale je Valaškou jako poleno. Sympatická Olga Biernátová prodává to, co miluje – pracuje jako koordinátorka marketingu v knihkupectví Neoluxor. Pomohla Petrovi Ludwigovi vydat Konec Prokrastinace, má ráda maličkosti a zpívala v neznámé pop-rockové kapele. Jo a na Twitteru má přes 5 000 followerů.

Olgo, co tě dneska potěšilo?

A můžu říct jenom jednu věc? Hmmm… tak třeba, dneska jsem měla schůzku a dostala jsem knížku Cestou fak* it. A prý, že ji mám otevřít na libovolné straně a číst nahlas. Bylo tam napsáno „Udělej z téhle stránky letadélko a hoď ho na někoho, koho máš rád.“

Co na sebe prozradíš?

Jsem knihomol, doslova. Pracuji v marketingu knihkupecké sítě Neoluxor, externě spolupracuji s nakladatelstvím Kniha Zlín (a dělám tu i na dílčím projektu „Jo Nesbø bude už navěky v Česku bestsellerový“), pomáhám čtenářským projektům, nakladatelům, knihám a debutujícím autorům (Filip Doušek, Petr Ludwig).

K tomu taky učím na univerzitě ve Zlíně a v Brně, jsem skoro pořád online, hodně čtu (ale fakt hodně, mrkejte na moje Goodreads, svůj roční reading challenge dám asi tak do května), zbožňuju seriály, kino, svůj nový dům, jahodovou müsli tyčinku. Narodila jsem se v Moskvě, ale jsem jinak hrozně moc česká. Na svůj první pas jsem se fotila 4 dny po narození a ve třech měsících jela vlakem domů, k babičce na Moravu. Žiju celý život na Valašsku, Prahu si dávám jen v malých koncentrovaných dávkách.

olga_02

Vystudovala jsem v Brně knihovnictví (KISK je nejlepší škola na světě, hrozně moc mi dala), pracovala v univerzitní knihovně, dělala na projektu Guerrilla Readers, podnikala, zkoušela všechno možné a nakonec skončila u knížek. Přesně tak, jak to mělo být.

Vím o tobě, že děláš marketing a sociální sítě v Neoluxoru. Jak dlouho a jaká je přesně náplň tvé práce?

Primárně dělám online marketing. Hlavně sociální sítě, starám se o web, blogteam, o knižní poradnu, online kampaně, newslettery apod. Dále také koordinuju komunikaci s obchodními centry, starám se o pobočky sítě Neoluxor Books, domlouvám partnerství, plánuju, dělám na našem magazínu Neoluxor živě! A tak dále, a tak dále. Je toho spoustu a vždy se něco nového objeví. V našem marketingovém týmu hodně spolupracujeme, takže těch jasně oddělených rolí má každý jen pár. Jsem tu už skoro rok. Předtím jsem dělala v Knihovně Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a podnikala v oblasti social media marketingu.

Kde jsi vzala tolik followerů na Twitteru?

Na Twitteru mě hodně vyhouplo vystoupení na druhém vsetínském Barcampu. Měla jsem tenkrát přednášku o knihovnách a všichni čekali trapné slajdy v Comic Sansu. Byl to trochu WOW efekt. Mladá holka, knihovnice, i tu prezentaci jsem si dost vymazlila a šla do toho s elánem. To nikdo nečekal. Postupem času jsem nabírala lidi díky práci, dalším přednáškám a dnes doufám, že jsem dobrý zdroj pro všechny, které baví knížky, že lidi občas pobavím, občas najdu něco, co by jiný nehledal.

David Grudl říká, že pro úspěch na Twitteru musíte být buď vtipný nebo krásná. Něco na tom bude, ale podle mě je to hlavně o jedinečnosti. Nemá smysl někoho kopírovat, protože má spoustu followerů, má smysl se odlišit, mít vlastní styl. A o tom stylu je to především. Lidi jsou hodně zaměření na trendy lifestyle a na to být cool. Co to znamená? To je právě to, co musí každý z nás definovat.

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

Jsem moc ráda, že každý den je dost odlišný. Ale v obrysech – ranní rituály (vstávání 5 minut po třetím budíku, koupelna, sklenka vody, hodím se do gala), pak všechno zkontroluju (maily, web, sociální sítě, poradnu…), dál pracuju na odstranění všech nepřečtených mailů a nevyřízených notifikací, dokud to není úplně čisté. Pak si dávám brunch. Následně dělám na všem, co se objeví, nebo na mě mrká z mého Google kalendáře, prokládám to pozdním obědem, sem tam relaxací, prokrastinací.

No a pokud nic nemám, tak v light režimu jedu až do noci, protože sociální sítě nikdy nespí a prime time mám mezi sedmou a desátou. Pokud není večer akce/návštěva/jiný plán, dám pár seriálů, opečuji přítele, pokecám s lidma na Facebooku, věnuji se čemukoliv, co mě zrovna cvrnkne do nosu a usínám s knížkou. Tohle celé se občas rozboří tím, že mám nějaké schůzky, někam jedu, mám chuť dát si dance battle na taneční podložce, nebo si ke mě někdo přijde pro knížky.

Tvé pracovní zkušenosti se motají kolem knih. Co na nich nejvíc miluješ?

To nekonečno různých světů, postav, názorů a střípků. Ne nadarmo se říká, že člověk, který nečte, prožije jen jeden život, ten, který čte, jich prožije tisíce.

Navíc knížky jsou něco, co zbožňuju už věky, a je úžasné, zábavné a občas docela jednoduché s nimi pracovat, propagovat je. Protože je to vlastně celé o tom říkat lidem, jak jsou ty které příběhy dobré. Jde mi to. Práce je koníčkem, a protože jsou pořád nové a nové knížky, tak to nikdy není nuda.

olga_01

Jakou knihu jste četla naposled?

Trilogii Croak o holce, která začne pracovat jako smrtonoš. Nosí černou mikinu, kosu a stará se o transfer duší do posmrtného života. Bylo to vtipné, akční, fakt paráda, doufám, že to brzy někomu protlačím, aby to vyšlo i u nás. Teď čtu Volání Kukačky od Roberta Galbraitha (J. K. Rowlingová), jsem na 100. stránce a zatím dost dobré.

Tvůj oblíbený knižní titul?

Už to bude znít fakt trapně, ale na Harryho Pottera nic nemá a nikdy mít nebude. Jsou to knížky, které mě přivedly ke čtení v hard core režimu, které jsem četla několikrát, které nikdy nezestárnou a nikdy neomrzí, i když mi bude třeba 70.

Na vsetínském Barcampu jsi v rámci své prezentace zmínila, že denně u nás vyjde na 45 knih. To je šílená záplava titulů. Má vůbec takové množství knih schopnost „uživit se“, najít si své čtenáře?

Na každou knížku čeká nějaký čtenář. Je jasné, že Pojednání o chovu koz v 18. století nebudou číst stovky lidí, ale jestli jich bude alespoň 10, stojí to zato. Je na tom úžasná ta rozmanitost nabídky. Podle mě je jenom dobře, že toho vychází tolik, mohlo by těch knížek být ještě víc. Je pravda, že se pak od každého titulu prodá míň kusů, ale na druhou stranu, každý jsme jiný a chceme knihu „na míru.“

Má to tedy začínající autor v ČR těžké? Doporučila byste spíš napsat e-book než se snažit o vydání knihy?

To je těžká otázka. Musela bych vědět, který autor a s jakým nápadem se ptá. Jsou takoví, kterým bych hned doporučila nakladatele a řekla, že to bude bestseller. Jsou takoví, kterým bych řekla, jděte do self-publishingu, vydejte to elektronicky a ze srandy si vytiskněte pár knížek a uvidíte, co se stane. Jsou takoví, kterým bych řekla, napiš to a dej to zdarma ke stažení na blog.

A co napsat knihu v angličtině a rozšířit si „rybníček?“

V zahraničí je to podle mě těžší než u nás. Většinou se začne s českým textem, a pak je šance jít dál. Třeba Konec prokrastinace od debutanta Petra Ludwiga teď vyjde v ruštině a zasáhne obrovský trh. Ale chtělo to nejdřív uspět tady. A za tím úspěchem nestojí jen to, že tu knížku někdo napsal, ale že se uměl prodat jako autor, který jde vidět, že uměl nastavit skvělou kampaň.

Jaká témata teď jedou? Na Barcampu jsi zmínila 50 odstínů šedi a severské detektivky – pokud by někdo chtěl prorazit, má jít do těchto žánrů?

U nás? Něco úplně jiného! Buďte noví. Třeba Žítkovské bohyně od Katky Tučkové, to byl prostě svěží vítr, Kmeny 0 od Vladímíra 518, exkluzivní, originální, Deník Dity P. také vůbec nezapadal do řady tradičních kuchařek, Aristokratky od Bočka… Je řada knih, které spadají do těch klasických žánrových škatulek – detektivky, erotika, fantasy, ale přišly se zajímavým tématem v tu pravou chvíli.

Načasování a okolnosti jsou také důležité.

olga_04

Jaké atributy by měla kniha mít, aby se stala prodejně úspěšnou?

V prvé řadě musí být dobrá, dobře napsaná, originální nebo trendy. Ten vnitřek musí být pro svou cílovou skupinu kvalita (každá knížka má cílovku a jde o to, jestli se trefíte a napíšete to dobře právě pro ni – pokud ne, bude to brak nebo blbost).

Pomůže, když je zajímavý autor, když se umí ukázat, když knize dodá charisma. Pak udělejte fakt pěknou obálku, ale zase myslete na to, že ji děláte pro konkrétní cílovku. Když píšete erotiku, tak není třeba s tím umělecky abstraktně vyšilovat. Jděte po jasných motivech, ale naučte se je povznést někam výš, odlišit se (ale nevystoupit ze škatulky) a vyniknout. Napište si dobře anotaci a nakonec uvažujte nad tím, do jakého marketingu ji obalíte. Pomůže, když máte peníze, nebo jste mega slavní.

Tebe samotnou to neláká, napsat knihu?

Já píšu pořád, ale velice krátké texty, to mě baví. Ale jinak mám ještě v čerstvé paměti ty hrůzy a deprese, které mě provázely při psaní diplomky. Nápady by byly, ale nemyslím si, že se někdy dokopu k tomu, abych popsala strany souvislého textu. Navíc si myslím, že na ty delší věci nejsem tak dobrá a nemám výdrž.

Ještě se vrátím k  Barcampu, akci jsi organizovala. Asi to je časově hodně náročná činnost. Jaká byla motivace?

Neřeším to, baví mě to a může za to Michal Berg. Dělat s ním je super. Bez Michala bych ten Barcamp nedělala, dává tomu esenci. Na Barcampu je super, že každý může vystoupit a ukázat se, to běžné konference nemají. Navíc má naprosto jedinečnou atmosféru, musí se zažít.

Vzhledem k tvým aktivitám mám pocit, že se rozhodně nenudíš. Co ti i v nabitém diáři dodává energii?

Motivuje mě absence nudy. Nenávidím ji, je hrozně depresivní. Ráda se bavím, ráda se ponořím do práce, do knížky. Jsem rychlá, chci všechno stihnout, zkusit to, co mě zaujme.

Jasně, že občas nestíhám, že spoustu věcí dám stranou, že jsem roztržitá, přebíhám z místa na místo, jsem ve stresu. Ale je to živé. Hodně mi pomáhá, pokud to jde, stranit se věcí, které nutně nemusím udělat. A naučila jsem se říkat ne. Když už mám moc plný den, přijde chvíle, kdy to celé típnu a udělám něco úplně mimo plán.

Za co jsi na sebe nejvíce hrdá?

Jsem hrdá na každodenní maličkosti. Občas mám chuť někomu koupit vánoční dárek, i když toho člověka znám jen týden, občas někomu třeba vyzvednu balík na poště, někoho pozvu a nakrmím, někomu poradím, jak něco udělat líp, usměju se na prodavačku, která má vyloženě blbý den. Nic zásadního.

Důležité je, aby lidi dělali malinkaté laskavosti každý den, a pokud to umí, tak mají být na co hrdí. Moje specialita jsou samozřejmě knížky, často je někomu kupuju jen tak, často doporučím, jsem hrdá na to, když mi pak někdo řekne, že to bylo skvělé čtení, nebo pěkné gesto.

olga_03

Dáváš si předsevzetí? Kam by ses ráda profesně pohnula během letoška?

To asi nejde naplánovat a předsevzetí nikdy nedodržím :-D Mám to dost spontánní, ale kdybych měla hádat, tak profesně se asi hýbat nebudu, ráda bych chvíli zůstala tam, kde jsem.

Nemám velké ambice. Spíš se těším na různé projekty, inovace. Není mým cílem mít na konci roku vyšší plat a 5 podřízených, být v nové firmě, nebo se stát prezidentkou. Chci, aby moje letošní práce byla lepší, kreativnější a zajímavější než ta v minulém roce. Chci být spokojená sama se sebou.

Co bys poradila studentům nebo začínajícím literárním blogerům, kteří sní o tom, že to dotáhnou na pozice, jaké máte ty a Michelle Losekoot?

Ať jsou pracovití, vytrvalí, hledají si to své a jdou do toho s cílem za sebou nechat skvěle odvedenou práci. Chce to odhodlání, chce to se nestydět. Ale hlavně bych jim popřála štěstí. Podle mě to není jen o schopnostech, je to o tom být v pravý čas na pravém místě, potkat se s těmi pravými lidmi. Polovina mého života, většina úspěchů byla náhoda.

Chtěla bys něco vzkázat čtenářům Objevit.cz?

Ty, co dočetli až sem, bych chtěla poprosit, ať do komentáře napíšou anotaci nějakého zajímavého okamžiku svého života. Možná jednou napíšete knížku sami o sobě.

Zdroj fotografií: Archiv Olgy Biernátové

Komentáře

Nahoru