Lubomír Harrer: Každý z nás může být tím, kým by rád, pokud na cestě za svým cílem vytrvá (1/3)

Fotograf srdcem i duší a s hrdostí pokračuje v dlouholeté rodinné tradici. Nejenže, že se věnuje dráze profesionálního fotografa, dokonce i učí ostatní, vede fotografický kroužek a pořádá kurzy focení. Pro svou práci plně využívá nejrůznějších technologických vymožeností, triků apod. Řeč je o skvělém člověku, kreativci a fotografovi Lubomíru Harrerovi.

Ahoj Lubo, více méně jsme popsali celou tvoji životní dráhu, i tak, můžeš se nám ve stručnosti představit?

Nepovažuji se za nějak výjimečného člověka a tak mne Tvůj zájem právě o mojí osobu nejdříve překvapil a pak přiměl k zamyšlení, čím jsem si ve svém prostém životě takovou poctu mohl zasloužit. Na prvním místě je pro mne rodina a pak už jenom práce 🙂 .

Kdo tě vedl k focení? Byl to tvůj otec? Či vlastní zájem?

Jako malý kluk jsem chtěl být kapitánem lodi a nebo řídit lokomotivu, což se nelíbilo mému tatínkovi a tak jsem, věřte, nevěřte, si v osmičce hodil korunou. Osud tomu chtěl, že místo strojvůdcovské profese padla volba fotografa a tak jsem nastoupil na obor fotografa do SOU v Praze – Hloubětíně. Takže impuls byl od tatínka a s ním mojí cestu formoval fotograf Jiří Škoch, takže lepší základ jsem v té době snad ani nemohl mít. Tatínek byl vědeckým fotografem oceněným státním vyznamenáním za jeho práci v oboru a svérázného mezinárodně uznávaného Jiřího Škocha, snad ani nemusím představovat.

Píšeš o sobě, že nejsi typem fotografa vystavujícího své fotografie. Proč tomu tak je? Každý se přece svou povedenou prací rád pochlubí…

Asi je za tím kombinace dvou faktorů. Prvním, a asi tím nejsilnějším, je kombinace mých vzorů, kdy na jedné straně mne tatínek učil, že pokud je na negativu něco vidět, nebo je přes něj ještě vidět, vždy lze udělat dobrá fotka a na straně druhé pan profesor Škoch (není skutečným profesorem, ale vždy jsem ho tak oslovoval) se svým moudrým pedantstvím pro detail a kreativitu. Po jejich škole je velmi obtížné vůbec kdy dozrát k přesvědčení, že už je práce dokonalá.

Tím druhým faktorem také asi byla moje celoživotní orientace na reportáže a dokument, pro firemní klientelu a z této práce jen obtížně může vzejít něco uceleného pro vystavování a navíc jen vzácné osvícené výjimky si vybírají fotografy podle jejich tvorby a nechávají je dělat svojí nejlepší práci, aniž by z nás dělali jenom nástroje svých vizí.

Jenom jednou jsem měl své fotografie na výstavě. A to, když pan profesor Škoch odeslal mé dvě fotografie (tehdy jsem byl v prvním ročníku) organizátorovi mezinárodní výstavy k jubileu 150. výročí vynálezu fotografie. A světe div se, mezi několika desítkami vybraných fotografů k reprezentaci tvorby tehdejší Československé fotografie, byla i moje maličkost. Asi to bylo velmi mimořádné, ale ve svých letech jsem to asi nedokázal takto vnímat. Zkrátka jsem měl dvě své fotografie na „nějaké výstavě“ a život šel dál svým tempem. Pana profesora Škocha jsem si vždycky velmi vážil a jak to bývá, až v dospělosti mi došlo, kolik cenných vkladů mi do života dal.

Existuje nějaké místo nebo web, kde si můžeme prohlédnout aspoň některé tvé fotografie? Používáte třeba nějaké sociální sítě? Nahráváte někam fotky?

Něco jako náhled napříč mým portfoliem je možné najít na stránkách studio.harrer.eu. O náhledu mluvím proto, že v maximální možné míře ctím soukromí i diskrétnost mých klientů, a tak si nedovolím publikovat jedinou fotografii, ke které bych neměl písemný souhlas, nebo takovou fotografii bez vysloveného souhlasu, kterou by klient již sám veřejně neprezentoval. Mám i FB profil, který ale zatím z časových důvodů aktivně nevyužívám a dosud mi slouží jenom jako přístup do pár komunit.

Zaznamenal jsi mezi dětmi, které učíš, nějaký skutečný talent, o kterém si říkáte, že z něj jednou určitě něco bude?

Talent. Co je to talent? Každý z nás může být tím, kým by rád, pokud na cestě za svým cílem vytrvá a vydláždí jí nezměrnou pracovitostí a pílí. Talent jenom trochu usnadňuje cestu, ale osobně jej nepovažuji za nejdůležitější faktor úspěchu. Do kroužku mi chodí především děti z druhé až páté třídy Základní školy v Čížkovicích, která nám pro tento účel vybavila počítačovou učebnu 11 licencemi Adobe Photoshop CS5 a 11 grafickými tablety Wacom Bamboo, a v současné době pár dětí, kteří již přešli na druhý stupeň do některé z okolních škol ve Městech.

Z podstaty jejich věku je neučím ani tak podstatu práce s grafickým software, ale mnohdy opomíjený absolutní základ, tj. aby o své práci dokázali umět přemýšlet. Snad se to trochu daří, když jednou Litoměřický Deník o nich napsal: „Děti z čížkovické školy překvapily citem pro umění.“ a „Práce na metrových plátnech, za které by se nemuseli stydět ani středoškoláci z grafického oboru, předvedli školáci základky v rámci Dne otevřených dveří.“

Pracuji s nimi, mimo jiné, na průběžném tématu „Čížkovice nejenom očima dětí“, kdy si musí sami určit, co chtějí vyobrazit, co svým obrazem chtějí sdělit, s mojí pomocí si nafotografovat potřebné podklady ke koláži a ty pak následně v PS sestavit do výsledného obrazu. A pokud čas od času něco tiskneme na plátna nebo fotopapír, pak mi asistují při napínání pláten na rám, nebo jim zase já asistuji při vytváření jednoduchých paspart. V mém kroužku jde hlavně o cestu a produkt je až pouhým logickým vyvrcholením jejich tvořivého úsilí.

Jejich některé práce si lze prohlédnout na https://www.harrer.eu/portfolio/grafika_obrazy/.

Je úžasné, jak hluboce a citlivě dokáží vnímat život kolem sebe a přemýšlet o něm. Aniž by to tušili, jsou pro mne velkou životní i profesní inspirací.

Rád bych jim jednou do života dal vklad v podobě vydání jejich obrazů v kvalitně tištěné knižní podobě, aby v případě, že by se jim již nic jiného v životě nepovedlo, se mohly kdykoliv otočit a vidět za sebou kus dobře odvedené práce v podobě spoluautorství knihy, na které kdysi plní ideálů se zaujetím pracovali. Aby si mohly připomínat, že jejich život má také hodnotu pro společnost, hodnotu jednou pro vždy uloženou v archívu Národní knihovny. To bych si pro ně moc přál.

Co se vlastně takový zájemce na kroužku fotografování naučí? Patří tam pouze nějaká základní manipulace s fotoaparátem nebo i pokročilejší editace fotografií např. v Photoshopu? 

Jak už jsem řekl, učím děti hlavně vidět a přemýšlet, jelikož tyto dvě schopnosti považuji za velmi důležité jak při kreativní práci, tak i pro úspěšný život jako takový. Kroužek je opřen především o práci v PS a fotografování je pouze prostředkem k získání autorských podkladů k zachování plného autorství. Při fotografování jim sloužím pouze jako asistent nastavující správnou expozici a konzultant pro hledání ideální kompozice. V PS je pak učím základní nedestruktivní práci ve vrstvách, používání masek a pečlivou práci se štětcem. S tím souvisí i používání křivek, saturace a pod.

Když jsme se s ředitelem školy před lety rozhodovali mezi fotografií a prací v grafickém editoru, rozhodli jsme se pro grafický editor, jehož základní zvládnutí jim umožní lépe prezentovat své dovednosti v jakémkoliv oboru jejich činnosti a při jeho opravdu dobrém zvládnutí by jim mohl umožnit třeba i vstoupit na světový pracovní trh z domova, což pro děti z vesnice je úžasná šance.

Jak je vůbec znalost počítačové grafiky důležitá pro fotografování? Je to v současné době nutností?

Pojďme otázku položit do analogové doby. „Je vůbec znalost vyvolávání filmů a fotografií důležitá pro fotografování?“ Proto odpovídám, že ano. Aby fotograf mohl být dobrým fotografem, je nezbytné, aby měl i co nejhlubší znalosti z postprocesu. Dneska je kde kdo s digitální zrcadlovkou na krku hned profesionálním fotografem, prznícím cenový i kvalitativní trh v našem řemesle nejnižšími cenami i bídnými výstupy. Ale kam se poděla odbornost?

Proto bych možná upřesnil, že pro odborné fotografy je znalost celého výrobního procesu zcela nezbytná, jelikož již tato samotná znalost ovlivňuje naše rozhodování o způsobu fotografování k vystižení představ klienta. Ti ostatní se bez ní očividně obejdou a místo na trhu si díky krátkozrakosti mnohých zákazníků nacházejí bohužel také.

Je úsměvné, když jsou různá fotografická fóra zaplněna dotazy typu: „Potřeboval bych vyfotografovat postel tak, aby se jí nesbíhaly nohy, poraďte.“ A k dotazu je přiložena fotografie, evidentně dělaná na kšeft.

Tak to dneska chodí a je to smutný pohled na naše řemeslo, pyšnící se řadou světově proslulých českých jmen.

Zamyslíme-li se ještě trošičku nad samotným slovem „fotografie“, pak nezbývá než autorovi tohoto slova přiřknout neuvěřitelnou nadčasovost, jelikož až nyní, po téměř dvou stech letech dochází k plnému naplnění jeho složeného významu foto-grafika.

S jakými programy bych se jako fotograf amatér měl seznámit?

To je těžko říci. Já jsem zastáncem pracovat vždy s tím nejlepším, protože tím nejlepším se ten či onen software nestal jenom proto, že by ho někdo za nejlepší prohlásil, ale že jej používá drtivá většina a díky tomu se tak stal jakýmsi uznávaným standardem. Tím samozřejmě nechci nikterak snižovat hodnotu méně rozšířených grafických editorů, ale pro mne jsou garancí tvůrčí volnosti produkty od Adobe, obzvláště pak dvojice PS s AI.

Mnozí amatéři nyní ale hned namítnou nemravnou cenu k našim platům, ale pokud by se trochu zajímali, pak pokud mají děti školního věku, od 1. třídy ZŠ až po poslední ročník VŠ, tak do nedávna si mohli domu na dítě pořídit studentskou licenci PS doslova za pár tisíc, nebo kolem deseti tisíc komplet Cretive Suite Design Premium a světe div se, Adobe umožňoval tuto licenci dětem používat i komerčně. V současné době v rámci změny obchodní politiky společnosti Adobě a její služby Creative Cloud je možné studentskou verzi stále aktualizovaného PS pořídit od cca. 12 EUR měsíčně, což je mnohdy méně, než telefonní účet našich dětí. Potíž je ale v naší české mentalitě, kdy nám připadá nenormální platit za něco pro domácí použití, jako je např. software, hudba, filmy a obrázky apod.

Sám jsem ještě pro svojí dceru, vedle mých komerčních licencí, pořídil za včas i zmíněnou krabicovou verzi Creative Suite Design Premium, takže ji bude moci používat při svém vzdělávání ještě hodně dlouho a s ohledem na současnou licenční politiku Adobe v podstatě až dokonce svých studií zadarmo.

A jelikož s jinými programy než programy od Adobe nepracuji, netroufám si hodnotit, ani cokoliv jiného doporučovat. I tady platí, že s dokonalou znalostí levného editoru lze nepochybně udělat lepší práci, než s povrchní znalostí  Photoshopu.