Lubomír Harrer: O dokonalé fotografie se nesnažím. Protože vlastně ani nevím, jak „dokonalou“ fotografii definovat (2/3)

Fotograf srdcem i duší s hrdostí pokračuje v dlouholeté rodinné tradici. Nejen že se věnuje dráze profesionálního fotografa, dokonce i učí ostatní, vede fotografický kroužek a pořádá kurzy focení. Pro svou práci plně využívá nejrůznějších technologických vymožeností, triků apod. Řeč je o skvělém člověku, kreativci a fotografovi Lubomíru Harrerovi. Doporučuji přečíst také první čast!

 A jak upravuješ fotky? Vezměme si třeba portrét. Co uděláš s pletí, aby byla hladší, upravíš oči, vyretušuješ nedokonalosti? Resp., čím vším si musí projít taková fotka, aby byla dokonalá?

Jelikož volnou tvorbu téměř nedělám, klíčová jsou přání klientů. Osobně nejsem zastáncem voskových figurín, ale pokud je takové vyžehlení pletí pro daný projekt nezbytné, tak žehlím a žehlím :) Osobně preferuji pouhé odstranění defektů pleti a jemné omlazení potlačením některých vrásek při zachování struktury pleti. Zvýrazním duhovky očí, trochu rty a pokud mají zuby moc velké zabarvení, tak je o malou špetku vybělím. Výjimečně pomůžu trochu s povolenými partiemi, a to jenom v těch případech, kdy pozice a nasvětlení ten který „nedostatek“ postavy opticky zvýrazňuje.

800_18

Když fotografuji ženy, snažím se v nich najít jejich osobitou krásu a jsem přesvědčený, že pokud bych je přestavěl k rádoby ideálu, musel bych většinu z nich uvnitř ranit, byť by to asi nedaly na venek najevo. Z principu je většina žen nespokojená s tím, čím byla od přírody obdarována, takže mají problém s malými prsy, velkými prsy, rovnými vlasy, kudrnatými vlasy, s velkými lýtky, hubenými lýtky, velkým zadkem, malým zadkem, s tvarem nosu,… Takže odměnou mojí i odměnou fotografované ženy je povedený snímek, který zachycuje jejich půvab v samotné přirozenosti, ve které se sama sobě nakonec líbí.

O dokonalé fotografie se nesnažím, protože vlastně ani nevím, jak „dokonalou“ fotografii definovat. Osobně dokonalou fotografií je snad každá, která v klientovi probudí emoce a o tom je již rozhodnuto v okamžiku zmáčknutí spouště. Ze špatného snímku již sebelepší postproces dokonalost nevykřeše.

Velkým hitem současných fotografů se stávají chytré telefony a fotografické aplikace. Používáš telefon pro pořizování fotek? Či se této technologii straníš?

Telefonem nefotografuji. Jsem velmi konzervativní a pokud mi něco vyhovuje, tak se toho držím dokud to jde. Takže mezi tím, co chapadla sociálních sítí, stále dostupného internetu a multimédií neúprosně utahují pod krkem většinu moderní populace, tak já z přeživší imunní menšiny stále ještě pouze telefonuji s komunikátorem od Nokie, běžícím na Symbianu. Hovory, diář a budík, výjimečně a vzácně pošlu SMS, je-li to nezbytné.

Nicméně musím pro objektivnost konstatovat, že schopnosti top-class telefonů nejsou vůbec malé a pro určité typy fotografovaných žánrů a určité míry tvůrčí invence, lze s mobilním telefonem pořizovat velmi zajímavé výstupy.

Popř., jaké aplikace na fotografování používáš? A která je tvá nejoblíbenější?

Pracuji s programy sady Adobe Creative Suit Design Standard ve verzi CS5.5

09

Je obecně známo, že člověk se učí z chyb ostatních anebo ze svých. Musím se tedy zeptat, jaké dělají začátečníci nejčastěji chyby? 

Že nad záběrem nepřemýšlí. Když se jelo na dovolenou s filmem o 36 snímcích, tak se domu přivezlo 36 snímků, které obsáhly podstatu celé dovolené. Dneska si přivezeme z dovolené tisíce snímků, ale 36 s dobrou výpovědní hodnotou z nich sotva vybereme.

Dokud zase nezačneme nad snímky přemýšlet ještě před zmáčknutím spouště, nemá smysl se zabývat takovými základními věcmi, jako je kompozice, práce se světlem apod.

Věřím, že pro člověka, který nikdy nezažil takové profi focení je to dosti abstraktní věc. Nyní mluvím z vlastní zkušenosti :-), jak tedy vůbec takové focení pro nějakou modelingovou agenturu vypadá? A jak dlouho třeba takové focení trvá?

Fotografování pro agentury je většinou hodně velký stres, bez prostoru na kreativitu, kdy je v principu třeba vtěsnat do jediného dne více než maximum. Prochází jimi spousty modelingu chtivých dívek a jen osamocené zrnko v moři písku dostane skutečnou šanci v tom velkém a těžce konkurenčním světě uspět. Takže dívky si něco zaplatí za kurzy, jejichž součástí je i „profesionální fotografování“. A jelikož je na prvním místě byznys, udělá se extrémní komprese, aby se všechny dívky z kurzu zvládly nalíčit, obléct a vyfotografovat v jednom jediném dni, kdy na pořízení 3-5 kvalitních a dívky snad trochu reprezentujících fotografií zbývá před objektivem fotoaparátu tak kolem 10-15 minut.

Vezmu-li to jako zážitek pro absolventky kurzů, pak jim takový frmol na place musí připadat děsně „profi“ a doma budou mít pár svých vzpomínkových fotek na dobu, kdy byly těmi „modelkami“ v krásném, ale pomíjivém snu.

Samozřejmě, že takové náhledové fotografování nemá šanci takovou dívku na modelingovém trhu jakkoliv prodat, ale o to asi při takovýchto focení ve skutečnosti asi nejde. Oněm vytříděným zrnkům se od agentur nepochybně dostává mnohem větší investiční péče, o jejíž návratnosti jsou agentury u té které dívky přesvědčeny.

Pokud vím, fotil jsi i pro T-MODELS (modelingovou agenturu s mladými modelkami od 13-20 let), jak na tuto spolupráci vzpomínáš? A dokázal bys porovnat, jaké to je, když se před fotoaparát postaví zkušená modelka a taková “začátečnice”?

Tato spolupráce byla pro mne velmi atypickou a zareagoval jsem na výzvu na Fotopátračce, kde hledali fotografa na TFP (bezplatné fotografování pro vzájemnou prezentaci), myslím pro cca 16 modelek během jednoho půldne. Tak jsem jim ze zvědavosti nabídl své služby, že pokud nikoho nenajdou, ať mi den před konáním zavolají a já dorazím. Organizátoři byli samí sympatičtí mladí lidé, takže se mi s nimi pracovalo příjemně, ale jak jsem již popisoval, takovéto fotografování mělo pro modelky spíše přínos jako jedna ze zkušeností, než ze stránky profesního růstu. 01a

V tomto případě se jednalo o velmi nízkorozpočtové fotografování (fotografové TFP, ateliér za hubičku – byť obstojně vybavený, líčení svépomocí, oblečení co si kdo přinesl z domova, atp.), tak jsem jim odfotil všechno na neodtáčené pozadí a přinesl si k postprodukci přes padesát vybraných snímků na pošlapaném bílém pozadí. Takže první na pohodu, poslední retušovací horor nejtěžšího kalibru :))). K tomu připočteme další důsledky nízkorozpočtového projektu, jako je např. ošoupaná zlatá taburetka jako pomocná dekorace, odřené starší boty dívek, po různu zatrhané silonky, … . Sumasumárum mi to vzalo o dva dny déle, než jsem počítal, abych dívkám z nemožného vykouzlil alespoň trošičku něco přijatelného.

03a

Agentura ale byla spokojená, dívky tím pádem zřejmě také (pár mi jich i něco v tomto duchu napsalo) a já si zapsal do deníčku 3 dny osvěžujícího dobrovolnictví. Opravdu zajímavá a v mé práci nevšední spolupráce.

Porovnat práci se zkušenou a nezkušenou modelkou nemohu, jelikož s profesionálními a zkušenými modelkami jsem dosud neměl důvod pracovat. Nicméně s nadšenými mladými modelkami jsem již něco málo nafotografoval a rozdíl mezi těmi zkušenějšími a začínajícími je, že ty zkušenější nepotřebují toliko vést. Neprofesionální modelky zpravidla neumějí prodat plánovitou emoci, tak spolupráci s nimi orientuji na jejich přirozenou dívčí radost ze života, která na fotografiích i v životě sluší všem.

02b

Ptal jsem se i Alana Homolky (fotografa), zeptám se i tebe, na jaký projekt či konkrétní fotku jsi hrdý? Kdybys měl třeba jednu TOP vybrat, která by to byla?

Jednu konkrétní TOP fotografii asi nemám jak vyzdvihnout, alespoň z těch, ke kterým mám souhlas s publicitou. Z portrétů by to byl jeden z těch, u kterých se podařilo zachytit partnerskou intimitu v souhře pozice, nastavení světel a především pohledu očí, který mi bylo dáno za štěstí zachytit v tom správném zlomku vteřiny. V takových pohledech není žádný ateliér, ani žádný fotograf, jenom cit jednoho k druhému. Takové fotografie jsou naplněny obrovskou energií, a jelikož jsou výsledkem práce pro klienty, kteří takovéto fotografování vnímají jako velmi osobní a soukromou záležitost, není možné je v portfoliu veřejně prezentovat.

Abych však uspokojil čtenářovu zvědavost, dostal jsem pro tento rozhovor souhlas s prezentací alespoň jedné takové fotografie.

intimita_MG_7453_platno

Začal jsem pracovat na projektu „Dítě ulice“ ve kterém zaznamenávám v jednotlivých obrazech na jednom a tomtéž dítěti jeho cestu ulicí. Nejedná se o investigativní pojetí práce, ale o formu výtvarným způsobem dotknout se problému, možná trochu pobouřit, možná navést k zamyšlení, možná ukázat, že i od absolutního dna se dá s náležitou vůlí k přežití odrazit. Kolekce bude dokončena za přibližně 16 let a jelikož je primárně dělaná jako sdělení široké veřejnosti, určitě dojde ke sklonku mé kariéry i na výstavní prezentace ;-)

Jako ochutnávku dávám první a čtvrtý obraz v pořadí.

Viki - kojení ve 14 dnech života

Viki – kojení ve 14 dnech života

Viki - hledající něco k snědku v necelých dvou letech

Viki – hledající něco k snědku v necelých dvou letech

Co tě naplňuje na práci s dětmi? Kolik vůbec kroužek v současné době navštěvuje dětí?

Naplňuje mne jejich tvořivost a přímočarost. Velmi osvěžující zpestření pracovního dne. Strop mám 10 dětí a účast kulminuje mezi 5 a 10.

A roste zájem, resp. zajímají se děti o fotografování? 

Dříve než přírodní katastrofa nás zahubí evoluční degenerování žitím ve virtuálních realitách. Je velmi složité čelit počítačovým hrám, kde každý může být hrdinou a sociálním sítím, kde lze snadno své nedostatky skrýt před svými „přáteli“, se kterými se nikdy nesetkáme tváří v tvář. Čím dříve vzdáme vzdor, tím dříve nevyhnutelné destrukci podlehneme.

Naštěstí  toto riziko vnímají i mnohé děti a jedna dívka z mého kroužku i vytvořila jednu koláž na podobné téma z prostředí knihovny, že je dobré číst knížky místo neustálého čučení do tabletů.

Vedeš k fotografování i své dcery? Nebo aspoň k jinému druhu umění?

Mladší se zdá talentovaná ke zpěvu, tak ji zkusíme v tomto směru podpořit, ale u té se teprve všechno uvidí.

Ta starší se zatím žádným směrem vysloveně neprofiluje, tak ji vedeme k takovým univerzálním znalostem, o které se bude moci na své cestě opírat a využívat nabyté zkušenosti. Kroužek počítačové grafiky jsem před lety založil vlastně kvůli ní, aby se mohla tady na vesnici něčím smysluplným s ostatními kamarády zabývat. Dnes mi chodí do kroužku pomáhat s těmi, co přicházejí jako noví a potřebují se hlavně seznamovat s prostředím a funkcemi PS. Fotografování ji nikdy moc nelákalo, ale pustila se do vydávání školního časopisu Barákoviny (ke stažení na webu mého studia a v upravené podobě na facebook.com/barakoviny), postaveného na docela zajímavé a u nás ojedinělé filosofii, takže si samozřejmě získala pro tento projekt mojí pozornost a plnou podporu. Nejenže se vydáváním Barákovin bude učit organizování a plánování, práci v týmu, jednání s lidmi, motivačnímu jednání, ale osvojí si i práci v Adobe Ilustrátoru a InDesignu, což také nebude k zahození. Pokud si osvojí práci v trojici PS, AI a ID, posune jí to na vyšším vzdělání ve zpracovávání zadaných projektů o velký konkurenční kus před její spolužáky, takže si jejích kvalit snáze někdo všimne a třeba následně nabídne zajímavou pracovní pozici. Jinak chvíli hrála na klavír a nyní chodí na hodiny zpěvu, co uměleckých múz se týká.

A když už jsme u toho, dokumentuješ pořádně jejich život? Od fotografa by se dalo očekávat, že fotí každý krůček svého dítěte.

Plně u mne platí, že „Kovářovic kobyla chodí bosa.“ Ono, když je člověk v práci bez pracovní doby, pak vzácné chvilky s dcerami trávím pozorným nasloucháním jejich povídání, smějeme se spolu, jak to jenom jde a mazlíme se spolu, takže rozbít toto zase nějakým focením, to bych jim udělat nemohl. Takže se udělá pár fotek z mimořádných událostí, ale moc to nepřeháníme.

Co fotíš nejraději? A co nebo kdo se nejčastěji dostane před tvůj objektiv? 

Nejraději fotografuji noční scenérie, u kterých hezky relaxuji. Jinak v nejbližší době mne čeká hodně práce s fotografováním účesové tvorby a již přicházejí pro tento rok nové objednávky na fotografování eventů. A jelikož mám své studio vybavené klíčováním na zelenou, dojde i na první experimenty s videoprodukcí, z čehož by mohl časem vzejít další zajímavý zdroj příjmů pro Mojí sestru Miladku.

Vybírá jen ta nejlepší témata a snaží se psát tak, aby to lidi bavilo. Nezastavuje se před ničím, na rozhovory bere suprové lidi. Řídí se heslem "Per aspera ad astra", tedy "Přes překážky ke hvězdám".

Komentáře

Nahoru