Lubomír Harrer: Sebelepším vybavením nedostatek znalostí a zkušeností nenahradíš (3/3)

Fotograf srdcem i duší s hrdostí pokračuje v dlouholeté rodinné tradici. Nejen že se věnuje dráze profesionálního fotografa, dokonce i učí ostatní, vede fotografický kroužek a pořádá kurzy focení. Pro svou práci plně využívá nejrůznějších technologických vymožeností, triků apod. Řeč je o skvělém člověku, kreativci a fotografovi Lubomíru Harrerovi. Doporučuji přečíst také první a druhou čast!

Cestuješ někam cíleně kvůli fotografování? Na YouTube máš videa z Rumunska. Jak se ti tam líbilo? Plánuješ se vydat ještě někam? 

Na expedice si jezdím především tzv. „vyprat mozek“ a načerpat novou životní energii. Vyhledávám si lokality, kde lidé žijí ještě v absolutní souhře s přírodou a milují život, bez ohledu na míru jeho obtížnosti. Čistota jejich duší mi pomáhá v osobním i pracovním životě být vyrovnanější a spokojenější. To se nedá popsat slovy. Snad už jen dobrodružnější cestovatel má tu možnost dneska ještě na vlastní kůži pocítit, jak hluboký význam je vtisknut v kratičké větičce: „Host do domu, Bůh do domu.“, a který tito lidé dokáží naplnit bezezbytku. A nám hostům nezbývá nic jiného, než v absolutní pokoře přijímat pohostinství bez hranic od lidí, kteří nám neváhají ze svého jediného pecna chleba ukrojit celou půlku na další cestu. V tu chvíli vnímám, jak oni jsou oproti nám, nesmírně bohatí.

Pro letošní rok máme naplánovanou cestu do Mongolska, byť původně plánováno bylo projet „Cestu kostí“ z Yakutska až do Magadanu na východní Sibiři. Odjezd záleží na možnostech kamaráda, které se mu pracovně trochu komplikují, tak uvidíme.

luba_IMG_4723a

Pokud se mnou v autě do Mongolska pojede i má dcera Elisabeth, pak se pokusíme zorganizovat školní projekt na podporu jedné mongolské školky pro děti z nejchudších rodin, která je poblíž Ulanbatáru a tak bychom jim mohli od českých dětí přivést symbolickou pomoc. 

V rámci projektu Foto pro Miladku získáváš finance, aby ses mohl starat o Miladku, již potkal neskutečně nespravedlivý životní osud. Kdo všechno se může do projektu zapojit a jak? 

Zapojit se může vlastně každý, kdo si nechá v mém studiu udělat jakoukoliv práci. Ateliér kreativní a trikové fotografie v Čížkovicích jsme vybudovali právě za tímto účelem. Nicméně místo ateliéru není limitujícím prvkem, spíše jenom takovým fyzickým zázemím a každý, jehož osloví má práce a zavolá, že by rád Miladce přispěl zadáním zakázky s realizací kdekoliv ve světě, domluvíme podmínky, poměr příspěvku na potřeby Miladky v rámci celkové ceny a už můžeme spolupracovat.

Vítané jsou samozřejmě dlouhodobé spolupráce, jako např. u společnosti Lafarge Cement (eventy, produktová, reklamní), ale i jednotlivosti bez ohledu na to, zda-li je zadavatelem nějaká firma, nebo i soukromá osoba. Miladka je od října 1995 po nezaviněné autonehodě v setrvalém coma vigile a od konce roku 1996 v naší domácí péči. Udržet ji 19 let v dobré zdravotní kondici a současně jako plnohodnotného člena rodiny, není jenom prověrkou pevnosti a odolnosti rodiny. Ale jak už to bývá, za výsledky je již proinvestováno opravdu hodně peněz a nepochybně ještě bude. Bohužel, pro zdravotní pojišťovnu není nemocná, protože kóma není nemoc a pro sociální úřad zase není sociálně potřebná, takže je vlastně na tom velmi dobře :-)

No, a než abychom natahovali neustále ruce stylem potřebujeme to a ono, dejte sponzorský dar nebo pro nás založte sbírku, rozhodli jsme se, dokud nám budou ruce s hlavou sloužit, že rodina se postará o mne a já zase o Miladku. Nezatěžujeme svými těžkostmi společnost a přesto se podařilo vzít Miladku několikrát k moři, jednou za sv. Otcem Janem Pavlem II. na soukromou audienci do Vatikánu, leží na jednom z nejlepších lůžek, co do jeho technologií se týká, jezdíme s ní na výlety speciálně upraveným autem a jsme stále spolu.

Docela by se nám např. hodilo obnovit již značně unavená letitá nosítka do auta a nová jsou investicí za více jak 100.000,-, dobudovat terasu pro možnost vyjíždět ven s Miladkou na jejím lůžku, vzít ji zase po delší době k moři by také nebylo k zahození, atp. Takže pokud by někdo měl práci nebo sérii prací a chtěl mne vyzkoušet, stačí zavolat.

U mne se platí až po naplnění plné spokojenosti klienta (vyjma větších objemů subdodavatelských tisků, kde přistupuji ke 100% zálohám), tak není nic snazšího, než si mé služby bez rizika vyzkoušet. Uvedené příklady jsou pouze náčrtem z mnohého potřebného, co by stálo za obnovu, takže každý nový klient s nabídkou pro Miladku je vždy vítán. Babička mi vždycky říkala: „Člověče přičiň se, a Pan Bůh ti pomůže“. A víte co, ono na tom asi něco je ;-)

Jaký je rozdíl mezi focením dnes a třeba před focením před 20 lety? Je zde i nějaká jiná velká změna kromě samotných technologií a technik? 

Kvantita nahradila kvalitu v honbě za co největší krátkodobou ekonomickou efektivitou.

U technologií zůstaneme, věřím, že lidi z oboru bude zajímat, co sám používáš za “nástroje”? Jaký v současnosti používáš fotoaparát? 

Jsem canonista, tak mne snad u nikonistů neupadnu do špatného světla :) U Canonu mi skvěle sednou do ruky jejich těla, u Nikonu umějí subjektivně lepší objektivy, Dohromady to dát nejde, tak jsem volil pohodlí pro mé ruce. Aktuálně mám hlavní fotoaparát 1Dx, něco málo objektivů jak v L, tak i od jiných výrobců. Studio jsem vybavil 6 dálkově ovládanými blesky Fomei Digital Pro X (s výkonem od 300 do 1200), stropním kolejovým systémem, klíčovacím pozadím VFX Fabric OG a podlahovou krytinou PVC Flooring OG (obě používaná v televizních studiích), motorickými navíječi pro role 3.55 m, studiovým ventilátorem, ještě si tu držím pro případ náhody filmový skener Nikon Super CoolScan 9000, také mám z nostalgie zakonzervovanou kompletně vybenou temnou komoru (velký zvětšovák, malý poloautomatický zvětšovák, 2 kopírky, pračku fotografií, bubnovou leštičku, sušičku na negativy, vyvolávací tanky, hromadu misek a dalšího drobného vybavení), apod. 

Když jsme tak u toho, jaké by mělo být “základní vybavení” takového fotografa? Stačí mu na začátek nějaký klasický kompakt či rovnou už od začátku nějakou lepší zrcadlovku?

Podle mého stále platí, že sebelepším vybavením nedostatek znalostí a zkušeností nenahradíš.

U analogu to platí na 100%. U digitálu podle toho, co fotografuji. Čím horší podmínky pro fotografování, tím je třeba u digitálu kvalitnější vybavení, bez ohledu na typ fotoaparátu. Málo světla a rychle se pohybující objekty fotografování je pro digitál vražednou kombinací a pro tento případ naopak platí, čím vyspělejší technika, tím lépe. Není to tak dávno, co jsem reportáže ještě běžně fotografoval s EOS 30D se Speedlitem 430EX k plné spokojenosti mých klientů. Dnes s ním mé děti fotografují podklady pro své úžasné obrazy a ani pro uměleckou tvorbu není tento stařičký fotoaparát v dnešní době hendikepem.

Oproti 1Dx je rozdíl především v rychlosti (a samozřejmě v šumu na vyšších hodnotách ISO). Pomalost levnějších modelů však neurčuje, jestli to mohu vyfotit, ale jestli se mi bude dařit dobře predikovat vývoj scény. U 1Dx je logicky méně odpadu kvůli zaostření a rychlost zpracování dat v profesionálním nasazení je samozřejmě také důležitá. Ale třeba i zmíněný stařeček 30D v dobrých rukou může obstát i v dnešní době u mnohých typů fotografování. Pravda, sice s menším dynamickým rozsahem, ale kdo z běžných diváků to má šanci vůbec poznat? Netrénované oko nemá šanci, při dobře zpracované fotografii, rozpoznat rozdíl v jemných nuancích kresby v nejhlubších stínech či v nejjasnějších světlech, a zda-li byl snímek fotografován s výbavou za 30 nebo za 200 tisíc.

_MG_3635

Tím chci jenom říci, že volba fotoaparátu by měla být dělána s ohledem na míru jeho eventuálně profesionálního používání, nebo s ohledem na prostředí, ve kterém bude používán. Při celodenním používání fotoaparátu v prašných a vlhčích exteriérech nepochybně lépe obstojí dražší fotoaparáty utěsněné proti prachu a vlhku, než ty levnější. Na druhou stranu, kdo z fotografických nadšenců je schopen své fotografické vybavení takto uživatelsky exponovat?

U rekreačních fotografů, kteří doma nechtějí trávit dlouhé hodiny času úpravami svých fotografií na počítači, bude asi lepší volbou kvalitní kompakt s možností manuálního nastavení clony, expozice, ISO a vyvážení bílé, a třeba i s výměnnými objektivy.

U větších kreativců je pak logickou volbou zrcadlovka s co nejkvalitnějšími objektivy, tedy za předpokladu, že si uvědomují potřebnost úprav pořízených snímků v nějakém grafickém editoru. Zrcadlovka je poměrně složité zařízení s mnoha použitelnými funkcemi a troufám si tvrdit, že drtivá většina neprofesionálních uživatelů o nich nemá ani páru a fotografují se zrcadlovkou, ke své vlastní škodě, jako s kompaktem.

Abych se ale vrátil k podstatě dotazu, pak se neodkloním od mé filosofie a opět budu konstatovat, že pro vážnou práci v jakémkoliv oboru považuji za základ pracovat a učit se s tím nejlepším možným vybavením. A je jedno, zda-li se v našem oboru jedná o kompakty, zrcadlovky, středoformáty nebo velkoformáty. Nicméně se ale také musím vrátit k již řečenému, že dobrého fotografa nereprezentuje používaná technologie, ale jeho výstupy ;-)

Již jsme tu zmiňovali, že funguješ také jako lektor. Tzn., učíš, jak správně fotit širokou veřejnost prostřednictvím svých fotokurzů. Co mi takový kurz přinese? A jak se do některého z nich můžu popřípadě zapojit?

Výukou se zabývám velmi okrajově, kdy buď se mi ozve rovnou nějaká skupinka (zpravidla z nějaké firmy), nebo jednotlivec s požadavkem na výuku v konkrétní oblasti fotografie. Také jsem byl požádán o výuku ve vzdělávacích  kurzech financovaných evropskými fondy. Nevypisuji pevné termíny, do kterých by se mohli lidé hlásit. Cílem každého takového to kurzu je dovést všechny jeho účastníky k požadovaným znalostem a k praktickému zvládnutí dané oblasti fotografie s fotografickým vybavením, kterým disponuje.

14

Vlastně jsem ani kurzy nezačal nabízet jako jednu z nabídek mých služeb. To, že je mám na svém webu publikovány je spíše pouze popis toho, co ode mne mí klienti již dávno začali požadovat. Rozhodně považuji učení za zpestření mé práce, nikoliv jako hlavní profesní orientaci. Ani se necítím na to, že bych si mohl dovolit někoho učit, ale mé vnitřní pocity očividně nekorespondují z názorem těch, kteří se ode mne čas od času něco přiučit chtějí :)

Jsme v závěru našeho rozhovoru, máš nějaký vzkaz pro čtenáře?

Být Miss World, tak jednoduše odpovím: „Přeji nám všem světový mír“ :))) Za obyčejného člověka snad mohu jenom zprostředkovat svojí víru, že dobro je třeba pěstovat v srdcích nejen našich dětí, aby jej to špatné kolem nás nikdy nemohlo početností přemoci. Čím více budeme obklopování pozitivním, tím méně prostoru zbude pro to negativní. A fotografování je vynikajícím prostředkem pro šíření toho krásného kolem nás. Tak fotografujme a buďme krásní.

Já ti mockrát děkuji, přeji plno úspěchů a především inspirace!

PŘEČTĚTE SI PŘEDCHOZÍ ČÁST ROZHOVORU!

Vybírá jen ta nejlepší témata a snaží se psát tak, aby to lidi bavilo. Nezastavuje se před ničím, na rozhovory bere suprové lidi. Řídí se heslem "Per aspera ad astra", tedy "Přes překážky ke hvězdám".

Komentáře

Nahoru