Lucie Dvořáková z blogu Chez Lucie: Vše to začalo v kuchyni u notebooku zaprášeného moukou

Lucie Dvořáková z blogu Chez Lucie: Vše to začalo v kuchyni u notebooku zaprášeného moukou

Někteří si hodují v jezení jídla, někdo naopak v psaní o něm. Přesným příkladem je česká foodblogerka, která na svém blogu zveřejňuje ty nejlepší a nejchutnější recepty, které opravdu stojí za to! Sama o sobě říká, že fotí, píše a občas si dá špagety s kečupem. Opravdový gurmán :-) . Řeč je o Chez Lucii nebo-li Lucii Dvořákové, milovnici dobrého jídla a věrné bloggerce srdcem i duší. 

Ahoj Lucko, můžeš nám prosím na úvod říci něco o sobě pro ty, kteří tě neznají?

Řeknu to jednoduše – ve dne kancelářská krysa, v noci cukrářka.

Mám ráda život ve městě, vysedávání po kavárnách, hovory o jídle, dlouhé nedělní snídaně, co se přehoupnou až do oběda. Před spaním si čtu v kuchařkách a ve dne v noci přemýšlím o tom, co upeču. Když se mě zeptáte, jak jsem něco upekla/uvařila, jsem o tom schopná mluvit libovolně dlouho bez ohledu na to, zda vás to zajímá. Je to hloupé, ale nemůžu si pomoci. Jsem líná a netrpělivá, což se pomocí cukrařiny a psaní blogu snažím změnit. Mým vzorem je Pierre Hermé.

Můžeš nám něco v krátkosti napsat něco o tvém blogu? Co na něm lidé, kteří ho neznají, naleznou? V čem je oproti jiným blogům odlišný?

Můj blog je převážně sladký, najdete tam jak českou klasiku, tak módní francouzské dezerty.

Když jsme tak u toho blogu, který článek je vlastně nejčtenější. Který má největší odezvu?

Vůbec nejčtenější je dýňová polévka, nejvíc komentářů má asi čokoládový dort nebo red velvet cake.

Dýňová polévka

Dýňová polévka

Ty většinou publikuješ různé recepty, kde čerpáš inspiraci? Vlastní kuchyně? Nebo ti recepty posílají přímo tví fanoušci?

Recepty hledám většinou na internetu, případně se pokouším napodobit něco, co jsem ochutnala a zaujalo mě to. To, co budu péct, hodně ovlivňuje sezóna. Recepty mi fanoušci neposílají, spíš výjimečně chtějí, abych vyzkoušela něco, na co si sami netroufají.

Jak ses vlastně k psaní o jídle a obecně psaní dostala? Byl to tvůj dětský sen, stát se oblíbenou bloggerkou?

Můj dětský sen to určitě nebyl – když jsem byla dítě, žádní blogeři neexistovali, nebyl dokonce ani internet.

Tvarohová zebra

Tvarohová zebra

Ještě docela nedávno jsem vlastně jídlo považovala jen za něco, co nutně potřebuji, abych nezemřela hladem. A pak jsem najednou žila sama v podnájmu a měla jsem potřebu si z toho bytu udělat domov. Pečení sladkostí, které celý byt provoněly a zútulnily, mě najednou začalo bavit, začala jsem hledat inspiraci na různých blozích a najednou jsem měla svůj vlastní.

A kde začala tvá dráha foodblogerky?

Vše to začalo v kuchyni u notebooku zaprášeného moukou.

Chez Lucie

Foto: Ondřej Lipar (www.ondrejlipar.cz)

Ty (jako mnozí čeští foodblogeři) píšeš i pro Scuk.cz. O čem tam píšeš?

Pro scuk už bohužel, z důvodu nedostatku času, nepíšu.

 

Jaký tvůj článek měl na Scuku největší odezvu?

Já jsem nikdy nebyla moc aktivní recenzentka, takže jsem neměla nijak zvlášť velkou odezvu, ale určitě nejúspěšnější byla negativní recenze na restauraci U Vejvodů.

Kolik si už vlastně napsala receptů? Mimochodem, hodně nebo málo nám nestačí…

Na blogu je 310 příspěvků, většina jsou recepty.

Tvůj blog se za dobu svého fungování vypracoval mezi „českou bloggerskou elitu“. Dá se říci, že to je jakási internetová kuchařka, na kterou lidé rádi zavítají, když chtějí oživit svoji kuchyni. Jak vlastně tvůj blog vznikl? A jak dlouho funguje?

Je to trochu ostuda, ale blog vznikl vlastně proto, že jsem se trochu nudila. Funguje něco přes pět let.

Skořicové rolky

Skořicové rolky

Jak vlastně vznikl název tvého blogu, tedy „Chez Lucie“? Nemá to náhodou spojitost se stejnojmennou francouzskou restaurací „Chez Lucie Restaurant“?

Název blogu vznikl už strašně dávno a spojitost s jídlem nemá žádnou. Mám ráda seriál Star Trek a v jedné epizodě si hrdina chodí odpočinout do virtuální reality do podniku s názvem Chez Sandrine. Nějak se mi to zalíbilo a řekla jsem si, že kdybych někdy měla kavárnu, bude se jmenovat Chez Lucie. Když jsem pak o několik let později zakládala blog, vzpomněla jsem si na to a bylo. Znamená to prostě U Lucie. Jo a čte se to „še lucie“. Ne „čez lucie“  ani „še lucí“.

U Francie zůstaneme, pokud vím, letos si navštívila právě hlavní město Paříž. Co tě tam vylákalo? A jaká tam měli jídla?

Jednou z mých nejoblíbenějších sladkostí jsou francouzské macarons. Už pár let jsem slibovala, že 21. březen – tedy Jour du Macaron (Den macarons) oslavím v Paříži. Letos mi to konečně vyšlo. Jedla jsem téměř jenom sladkosti – samozřejmě macarons, pak éclairs, croissanty, různé dorty.

Levandulové macarons

Levandulové macarons

A líbilo se ti tam?

Užila jsem si to přesně tak, jak jsem chtěla. Celé dva dny jsem jenom chodila po kavárnách a cukrárnách a mlsala. Prostě sen.

Plánuješ ještě nějaký výlet do Paříže? Nebo někam jinam?

Nic konkrétního teď naplánováno nemám, ale vlastně kdykoliv někam jedu, plánuji výlety podle toho, co zajímavého a nového se tam dá ochutnat. Moje srdcovka je Berlín, tam bych jezdila aspoň jednou za měsíc.

IMG_1958

Nyní zpět k blogu. Kolik času se mu vlastně denně věnuješ? Snažíš se psát pravidelně nebo píšeš podle nálady?

Blogu se nevěnuji denně, jsem normálně na plný úvazek zaměstnaná a blog je zcela nevýdělečný. K tomu, abych mohla napsat příspěvek, musím nejdřív vymyslet, co to bude, pak to uvařit nebo upéct, nafotit a sepsat. Chce to spoustu času, který nemám pravidelně, takže píšu podle nálady a času nebo když už mám pocit, že jsem ostudně dlouho nic nenapsala. Na dotazy fanoušků se snažím odpovídat alespoň jednou týdně, ale ne vždy to vyjde.

Jak ty, jako foodbloger vnímáš českou kuchyni v porovnání se světem? Myslíš, že by české vepřo knedlo zelo uspělo třeba ve Francii nebo v Itálii?

Na to bohužel neznám odpověď, nezkoušela jsem nikomu v cizině vařit česká jídla. Jinak myslím, že na poctivě uvařené české kuchyni není nic špatného, pokud toho do sebe člověk obden neláduje „běžnou“ českou porci.

Můžeš nám zároveň prozradit jaké jídlo nebo recept je tvé nejoblíbenější?

Nemůžu, protože žádné nejoblíbenější jídlo nemám. Obecně jsem hodně „polívková“ a „dezertová“.

Jakou kuchyni máš nejraději? Preferuješ českou, italskou, francouzskou nebo něco exotičtějšího?

Já mám ráda všechny kuchyně, záleží na momentální chuti. Asijskou můžu kdykoliv.

Picture 005

Salát pro letní den – první recept na blogu

Ptám se všech, zeptám se i tebe – dá se obecně psaní v našem kraji uživit nebo to je jen ztráta času?

Vyloženě psaním blogu se podle mě uživit nedá, ale možná se pletu. Člověk může na základě zajímavého blogu dostat nabídku na vydání kuchařky nebo nějakou spolupráci např. pro časopis o jídle. Dostávám velkou spoustu nabídek na psaní reklamních článků – tu za čokoládu, tu za lahev nebo zapůjčení nějakého kuchyňského přístroje. Nevím, jestli ti, které napadá, že bych něco takového chtěla dělat, pracují za tabulku čokolády, rozum mi to prostě nepobírá.

Neplánuješ do budoucna vydat kuchařku? Myslím si, že s tvou zásobou receptů by to nebylo od věci…

Nemám pocit, že bych zatím mohla světu dát něco víc, než další soubor receptů opsaných jinde. Peču teprve krátce, bez vzdělání v oboru a připadalo by mi to jako drzost. Kdyby se ovšem našel někdo, kdo by mi kuchařku i tak vydat chtěl, nebránila bych se (mrk, mrk).

Čteš i články jiných českých foodblogerů? Jakých?

Pravidelně ne.

P5111026

Kde vlastně teďka pracuješ? Věnuješ se jídlu i ve své práci?

Pracuji v kanceláři jako koordinátor projektů a jídlu se profesionálně věnuji jen velmi málo.

Čemu jinému se kromě psaní o jídle věnuješ?

Čtení o jídle, hovorům o jídle, cestování za jídlem, jídlu. A vzhledem k tomu všemu jídlu se musím věnovat i sportu, takže chodím cvičit a snažím se běhat.

Ještě jednou mockrát děkuji za rozhovor! Přeji hodně úspěchů jak v osobním tak profesním životě!

 

Vybírá jen ta nejlepší témata a snaží se psát tak, aby to lidi bavilo. Nezastavuje se před ničím, na rozhovory bere suprové lidi. Řídí se heslem "Per aspera ad astra", tedy "Přes překážky ke hvězdám".

Komentáře

Nahoru