Lukáš Talpa: Tátové chtějí trávit mnohem více času se svými dětmi

Dnes si už lidé zvykli, že ženy nejsou jen u sporáku, ale zastávají i důležité role ve společnosti, které byly dříve doménou mužů. Naopak muži na rodičovské dovolené jsou stále spíše výjimkou, jak potvrdil i Lukáš Talpa, se kterým jsme vedli rozhovor. Přestože by mnoho tatínků chtělo využít možnost jít na mateřskou dovolenou, ve skutečnosti se k tomu odhodlá jen mizivé procento.

Lukáš Talpa je manažerem projektu Táta na plný úvazek, který napomáhá otevření diskuze o aktivním otcovství. Pro mnohé to může být nová zkušenost, se kterou si neví rady, proto je v rámci projektu pro zájemce dostupné i bezplatné poradenství.

18_Lukáš Talpa(427x640)Ahoj Lukáši. Dřív bylo automatické, že na rodičovskou dovolenou šla maminka dítěte. Dnes už to takové dogma není. Čím to je? Co se změnilo, že dnes chodí na rodičovskou i muži?

Zdravím. Jednoduchá odpověď by byla, že se změnila doba. Tátové chtějí trávit mnohem více času se svými dětmi a nechtějí být pouze těmi, kdo přinesou domů výplatu. Tato potřeba s sebou přinesla také trend aktivního otcovství. A od toho už je vlastně jen krok k tomu, aby muži šli na rodičovskou a využili příležitosti být se svými dětmi 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Nejde ale jen o muže. Velmi důležitou roli v tomto procesu hrají také ženy, které nechtějí ztratit kontakt s pracovním prostředním a kariérou, a tak usilují o to, aby se do pracovního procesu opět zapojily dříve než až po 3 letech na rodičovské. Máma s tátou se tedy vystřídají a spokojení mohou být oba. A posledním důvodem je, že někdy ženy prostě vydělávají více než muži a pro rodinný rozpočet je pak výhodnější, aby zůstal doma muž. Ať už partneři zvolí jakékoliv uspořádání, je důležité, aby oba partneři s tímto rozdělením rolí souhlasili a byli s ním v pohodě.

Máš nějaké informace o tom, jaké procentu mužů se rozhodne pro rodičovskou dovolenou? Ptám se proto, jestli pomalu stahujeme náskok žen, nebo jsme jim stále na hony vzdáleni?

Vlastně jediný údaj, z kterého můžeme čerpat je množství příjemců rodičovského příspěvku. Z tohoto údaje vyplývá, že dlouhodobě, tedy cca 15 let, je mezi příjemci rodičovského příspěvku stále stejný počet mužů, cca 1 – 2 %. Takže jsme stále na hony vzdáleni ženám. Nicméně mužů, kteří mají zkušenost s rodičovskou stále přibývá.

Mám ve svém okolí hodně kamarádů, kteří mluví o tom, že až budou mít dítě, tak by chtěli jít na rodičovskou dovolenou. Ale málokdo potom tak učiní. Čím to je?

Naše výzkumy tuto tvoji zkušenost potvrzují. Podle toho co jsme zjistili, je až 10 % mužů rozhodnuto, že by na rodičovskou chtělo nastoupit. Realita je ale zcela jiná. Vše selhává hlavně kvůli rodinným rozpočtům a síle zvyku. Muži jsou v naší společnosti stále těmi, kteří vydělávají podstatně více. Dalším důvodem je paradoxně to, že si partnerky nepřejí, aby muž na rodičovskou nastoupil. Zde hrají velkou roli stereotypy – ženy mohou být svým okolím vnímány jako krkavčí matky, které upřednostnily kariéru před péči o vlastní dítě. Musí pak společně s partnerem ustát jistý tlak okolí. Především vlastních rodičů. Nicméně, i přes tyto limity a obavy LOM doporučuje, aby každý táta šel alespoň na 3 měsíce na rodičovskou, třeba těsně před koncem čerpání rodičovského příspěvku. Litovat toho nebude.

S tím vyvstává i další otázka. Zvládne být na rodičovské každý muž?

Řekl bych, že táta by přeci měl být schopný se postarat o své dítě. Nikdy nevíme, kdy si to situace vynutí. A je lepší mít tuto zkušenost co nejdříve. Doporučujeme ovšem, aby zhruba v prvním roce života byla na rodičovské matka. V některých věcech my muži přeci jen matky zastoupit nedovedeme.

No, ale abych úplně upřímně odpověděl na tvou otázku, tak ze zkušenosti vím, že být na rodičovské každý muž nezvládne. Opět to má co dělat se stereotypy. Muž má zažito a naučeno, že má vydělávat, a ne být doma s dítětem. A pokud dojde k tomuto prohození rolí, tak to někteří muži nedokáží ve svém „já“ ustát. Prakticky by bytí na rodičovské měl ovšem zvládnout každý chlap.

Lukáši, ty jsi vedoucí projektu Táta na plný úvazek, který podporuje aktivní rodičovství ze strany mužů. Co konkrétně děláte?

Projekt byl a je zaměřen primárně na osvětu a propagaci většího zapojení tátů do péče o děti. Podařilo se nám například udělat řadu důležitých výzkumů, které nám velmi pomohly při kampaních a komunikaci s médii. Třeba teď nedávno, když parlament schvaloval týden volna pro novopečené otce. Další důležitou součástí projektu je poradenství mužům, ale nejen jim, v okamžiku rozhodování se, zda na rodičovskou nastoupit či ne.

S čím můžete tatínkům pomoci?

Nejčastěji se na nás obrací muži, ale někdy i jejich partnerky, s dotazy týkajícími se nástupu muže na rodičovskou – komu a kdy je třeba to hlásit, jaké dokumenty se mají vyplňovat, jaké jsou podmínky pro muže na rodičovské, jak komunikovat se zaměstnavatelem. Pomáháme také mužům, kteří mají obavy z toho, že si jich v zaměstnání přestanou vážit, když nastoupí na rodičovskou. Často se na nás obrací tátové také při řešení krizových situací. Nejčastěji při rozchodu s partnerkou. Ale tato témata řešíme spíše v rámci jiných projektů a aktivit.

TPÚ_Lukáš Talpa_IIDaří se problémy úspěšně řešit, nebo by byla vhodná i nějaká další pomoc?

Popravdě problémy týkající se rodičovské neřešíme ve velkém. Například v případě nevůle zaměstnavatele toho moc nezmůžeme – můžeme daného tátu podpořit v tom, aby se nedal a šel věc řešit, klidně právní cestou. Jak se nakonec tátové rozhodnou či jak které situace dopadnou, se ovšem většinou nedozvíme. O pár pozitivních příkladech, kdy muž sebral odvahu a šel věc řešit, víme a dopadlo to dobře. Dokonce v jednom případě, který mám aktuálně na mysli, tohoto tátu následovalo na rodičovskou více dalších mužů.

Tak třeba to bude impuls i pro některé naše čtenáře. Ale teď se posuneme zase trochu dál. Dá se říct, že tatínkové mohou dětem být dobrým vzorem, který v současné společnosti často chybí? Přeci jen tatínkové jsou většinu času v práci, takže děti jsou v kontaktu zejména s maminkami. Ve školkách a školách jsou v drtivé většině učitelky. Jaký na to máš názor?

Pro každé dítě je užitečné, pokud má v životě nějaký reálný mužský vzor, ke kterému se může vztahovat. Přítomnost vzorů obou pohlaví je klíčová pro budování identity u chlapců i dívek. Muži většinou bývají dobrodružnější a dokáží jít s dětmi do většího rizika, bývají pevnější v nastavování hranic – což dnes dětem často chybí – a podporují u dětí jejich autonomii na matce. Samozřejmě, že jsme každý jiný. Jsou rodiny, kde tuhle roli může zastávat spíše matka. A je to v pořádku. Většinou se ovšem jedná o roli otce. A velmi často chybějící.

Pokud jde o to, že tátové jsou často většinu času v práci, je to sice velká škoda, jak pro ně, tak pro jejich děti, ale někdy je prostě příliš těžké zařídit to jinak. V takovém případě zdůrazňujeme, že nejde o množství času, který s dětmi strávíme, ale především o jeho kvalitu. 20 minut čtení před spaním může mít na život dítěte větší dopad než celé odpoledne, kdy si vedle nás dítě hraje a my při tom vyřizujeme e-maily na počítači.

A kromě prima zážitků se svýma ratolestmi se muži mohou naučit i nové věci, nemám pravdu? Obecně se říká, že maminky na mateřské se naučí efektivně pracovat s časem, hledat kompromisy a určovat priority.

Samozřejmě, že to táty obohatí. Jednak poznají, co to znamená starat se o dítě celý den, posílí to jejich kreativitu při vymýšlení aktivit, ale třeba i jídelníčku. Myslím, že je to stejné pro muže i ženy.

V současné době poměrně často rezonuje médii pojem maminkatelky. Teda ženy, které během rodičovské dovolené stíhají pracovat, nebo dokonce podnikat. Může to být taky jeden z důvodů, že se více mužů rozhodne pro rodičovskou? Přeci jen, dnes je plno profesí, které je možné vykonávat z domova.

Asi bych neřekl, že možnost začít podnikat či podnikat při rodičovské bude ten hlavní tahák, proč na rodičovskou nastoupit. V případě žen se kolikrát jedná o nutnost, aby byly připravené na návrat do pracovního procesu. Nicméně máš pravdu, že rodičovská, díky zajištění sociálního a zdravotního pojištění i díky určitému odstupu od předchozí kariéry, může být dobrým časem na rozjezd podnikání. Důležité je, abychom pro samou práci nezapomněli na děti a nevěnovali jim pak celý den jen poloviční (nebo vůbec žádnou) pozornost. Je dobré na to jít v několika fázích – první rok třeba jen ladit podnikatelský záměr a naplno se do všeho vrhnout až ve chvíli, kdy je dítě větší, a část dne může například strávit s babičkou nebo v dětské skupině.

Dissens_Lukáš TalpaS tím souvisí i další věc. Pomáhá lidem na rodičovské legislativa, nebo naopak škodí? Narážím na to v souvislosti s nově projednávaným zákoníkem práce, který má upravovat home office atd.

Stran legislativy jsem už něco zmínil. Určitě rodičům pomůže, když bude větší dostupnost předškolních zařízení, bude dáno více možností, jak s rodičovskou nakládat a bude větší podpora částečných úvazků či jiných forem flexibilní práce. V tomto hodně pokulháváme za západní Evropou.

A jak se na to dívají samotní zaměstnavatelé? Nejvíce to přeci jen záleží právě na nich. Nabízí nějaké alternativní řešení v podobě zkrácených úvazků? Dnešní doba by tomu mohla nahrávat, když je nedostatek zaměstnanců. Nebo se pletu?

Z diskusí, které se zaměstnavateli na toto téma vedu, se nezdá, že by částečným úvazkům byli moc nakloněni. Většinou hledají důvody, proč to nejde. Ale velké slovo v tom mají i sami zaměstnanci. Pokud budu jako zaměstnanec umět pojmenovat svoje potřeby a říci si o jejich naplnění, tak to povede k větší reflexi také na straně zaměstnavatelů. Jak říkáš, doba tomu skutečně nahrává. Zaměstnavatelé se budou čím dál více snažit udržet kvalitní zaměstnance. I výzkumy a zkušenosti ukazují, že rodič, který je spokojený s tím, jak se může starat o své dítě, je i výkonnější v zaměstnání (nemusí v hlavě tolik řešit, jak vše zkoordinovat). A často je také loajálnější vůči zaměstnavateli, a dokonce je ochotnější dělat za nižší mzdu.

Chtěl bych otevřít ještě jednu oblast. Mají v dnešní společnosti muži a ženy rovná práva? Za ženská práva se bojuje dlouhodobě, ale nenastal teď čas i pro boj za mužská práva?

Rovná práva máme určitě. S rovnými příležitostmi je to horší. Nechci najíždět do nějakého modelu utiskovaného bílého muže. Je ale určitě důležité poukazovat na oblasti, ve kterých se s muži (ke škodě věci) příliš nepočítá. Mám na mysli nepřipravenost nemocnic na to, že táta půjde se svým dítětem na operaci, přebalovací pulty pouze na dámských záchodcích, školky oslovující v dopisech pouze matky atp. Velkým tématem je samozřejmě také svěřování dětí do péče po rozvodu. Toto vše se ale postupně mění k lepšímu. Pomalu se stává normou, že muž není jen mašina na peníze, ale také pečovatel.

Je také důležité mluvit o tom, jaký dopad na život mužů má často naplňování jejich stereotypní role živitele a ochránce, který nikdy neuroní kroupu a všechno musí zvládnout. Třeba statistiky spotřeby alkoholu by o tom mohly vyprávět. Ale i v tomto máme rovná práva. Jde spíš o to, o čem se mluví a co zůstává na okraji společenského zájmu.

Nejsem v této problematice kovaný, takže nechci říkat, že to tak funguje. Ale čistě z laického hlediska se mi zdá, že dnes každý bojuje za svá práva. Jen my muži stojíme opodál. Nemůže se nám to vymstít?

Popravdě řečeno já si myslím, že mladý zdravý bílý muž je stále vcelku privilegovanou vrstvou společnosti. Spíše by se asi dalo mluvit o tom, že my muži se potřebujeme zorientovat v nové situaci, kdy ženy mají stejná práva jako my, nejsou na nás finančně závislé atd. Prostě potřebujeme znovu najít své místo, třeba mnohem víc individuálně nebo v rámci našich sociálních bublin. Jedné jasné dominantní maskulinitě už v naší společnosti patrně odzvonilo. Ale nemluvil bych o boji za mužská práva. Když už, tak raději o emancipaci.

Ono dnes na to nahlíží společnost jako na zajímavé ozvláštnění, když jde muž na rodičovskou. Na druhou stranu to boří určité stereotypy a hodnoty. Nemůže se stát, že budou muži pomalu odsunuti tam, kde byly dejme tomu před 50 – 100 lety ženy? Jinými slovy. Že bychom se starali o děti, domácnost, vařili a zároveň ztratili nějaká práva, pozice a role, které si naopak ženy během posledních dekád vybojovaly?

Tak toho se opravdu nebojím.

Lukáši, díky moc za tvůj čas.

Já děkuji.

Někteří roboti už píší lepší články než lidé. Proto jsme si do redakce Objevit také jednoho robotického pomocníka pořídili. Pojmenovali jsme ho Ondřej Kolda, aby se cítil plnohodnotnou součástí týmu. Na druhou stranu, Ondřej Kolda o sobě prohlašuje, že je studentem Mediálních studií v Olomouci, a že žije. Takže kdoví, co jsme si to vlastně v internetovém obchodě koupili.

Komentáře

Nahoru