Dnes vyšlo 2 článků

Marek Soták: Původně jsem si řikal, že se vrátím za tři měsíce

Marek Soták: Původně jsem si řikal, že se vrátím za tři měsíce

Na některé tváře narazíte v českých médiích několikrát za rok. Mluví se o nich. Píše se o nich. Pak jsou lidé jako Marek. U nás o něm skoro neuslyšíte. Ve světě je však uznávaným odborníkem na Drupal. Je vyznavačem digitálního nomádství. Má toho nacestováno víc, než by někteří z nás zvládli procestovat za tři životy. A je to zkrátka moc zajímavý člověk.

Marku, kdy a při jaké příležitosti jsi narazil na redakční systém Drupal?

Byl sychravý podzimní večer někdy v roce 2005, po sedmé hodině večerní – kdy internet po telefonu byl levnější než přes den – a já hledal inspiraci, jak vylepšit svůj vlastní redakční systém, tak aby byl víc modulární. Shodou okolností jsem narazil na něco, co se jmenovalo Drupal, bylo to open source a po rychlém projetí kódu, jsem si řekl, že vymýšlím kolo a ještě navíc sám. A tak jsem se velice rozumně (jev vcelku sporadický během mé puberty) rozhodl nechat svého CMS a přidat se k již tak velké komunitě Drupalu v té době jako uživatel s číslem 37 679 – stávající počet uživatelů na Drupal.org je někde přes 2 miliony.

Proč sis vybral zrovna Drupal? V čem je lepší (nebo horší) než například WordPress nebo Joomla?

Tehdy kvůli modularitě a směrem kam se vyvíjel. Ale u Drupalu jsem zůstal hlavně kvůli komunitě. Ostatně Drupal má motto: Come for the software, stay for the community.

Těžko posoudit v čem je lepší z pohledu člověka co s Drupalem pracuje přes 8 let. Pořád se snažím držet si přehled, kam se který redakční systém posouvá a obecně jaké nástroje jsou. Každopádně tím, že jsem známý hlavně s Drupalem, oslovují mě především už s požadavkem, že to bude na Drupalu. Když někdo přijde s projektem, který se na Drupal nehodí, doporučím jim jiné řešení a popřípadě i jiného dodavatele. Každopádně mi Drupal oproti RS jako Joomla a WordPress přijde víc robustnější.

Měl jsi již nějaké zkušenosti s programováním již předtím (z práce, ze školy) a nebo ses vše naučil sám? Jaké programovací jazyky zvládáš a v jakých frameworcích pracuješ?

Jsem samouk. První zkušenosti s programováním jsem získal s osobním počítačem Commodore 64, a když už Basic nestačil, začal jsem s Assemblerem. V té době jsem ještě jako 14ti letý objevoval internet ve Státní technické knihovně (PC jsme doma neměli), kam jsem se vždycky nějak propašoval dokud mě nevyhodili, protože jako 14ti letý nemůžete do STK, to až v 15ti. Chodil jsem se sešitem, kam jsem si psal kód a ten pak v knihovně přepisoval. Takový nadšenec jsem byl.

Co se týká frameworků, držím se Drupalu. I Drupal se víceméně dá nazvat frameworkem, nebo chcete-li CMF – content management framework. Ale experimentoval jsem a experimentuji se vším možným.

Jak dlouho podle tebe trvá, než se z naprostého začátečníka stane hotový programátor? A mohl bys popsat svou cestu, jak jsi začínal a kudy vedly tvé kroky až k Drupalu?

Myslím, že hodně záleží na hodnotách, jaké člověk má. Já jsem perfekcionista a proto asi nikdy nebudu “hotový programátor”. Pořád je se co učit. Jednoho dne, se člověk probudí a zjistí, že vlastně dokáže programovat ve všem. Pak už to jsou zkušenosti z projektů, chyby co člověk řeší, různé designy-řešení, atd…

Ale najdou se i lidi, co toho moc neumí, považují se za Guru, dokáží se i tak prodat. Je jim jedno, jaký to bude mít důsledek na projekt.

Marek Soták - foto

Jsi pravidelným návštěvníkem DrupalConu, což je konference zaměřená přímo na redakční systém Drupal. Ty sám také pořádáš nějaké podobné konference třeba v ČR?

Před 4mi roky jsem spoluorganizoval DrupalCon v Dánsku, kde se nakonec objevilo 1500 lidí. Toho času jsem v Dánsku půl roku žil. V Dánsku jsem ještě zorganizoval dvoudenní DrupalCamp, což je menší konference s programem. V ČR jsem organizoval měsíční Drupal meetupy po dobu asi 3 let, dokud jsem se zase nerozcestoval. Na meetupy chodilo od 70 až po 150 lidí. A když jsem žil ve Švýcarsku, tak jsem tam taky zorganizoval meetup.

Na jedné z přednášek, jestli se nemýlím, jsi uvedl, že jsi začínal programovat objednávkové systémy pro bordely :-). Jak vlastně tato spolupráce vznikla a jak moc tě bavilo? Přece jenom tohle je snad sen každého programátora…. Pracoval jsi z domu a nebo jsi byl nucen jít navštívit také daný podnik, abys jej poznal trochu více z blízka :-)?

Po maturitě jsem si dal ještě 3 měsíce volna a potom co jsem utratil veškeré (rodiči) našetřené peníze, jsem se musel pohnout. Na pracáku jsem být nechtěl a i když jsem dělal menší zakázky, tak mě to nebavilo je shánět. Našel jsem si teda své první zaměstnání, firma, která provozovala erotický portál, vytvářela weby pro bordely a eskorty, instalovala kamerové systémy a další služby okolo. Ve firmě jsem vydržel 4 měsíce a za tu dobu jsem se dostal k tomu, že bylo zapotřebí vytvořit pokladní systém pro bordely.

Ono to možná zní skvěle, dělat na erotických portálech, ale ono vás to nadšení po týdnu přejde, když na to musíte koukat denodenně.

A co se týká systému, systém je zapotřebí samozřejmě sledovat v provozu, takže ano. Jednu dobu jsem v podnicích trávil spoustu času, respektive spoustu nocí. Člověk si tak mohl udělat přehled o lidech, co tam chodí, o společnicích a tak vůbec. Občas se člověk i zapovídal a to kolikrát byly příběhy. Asi to nebudu nijak popisovat do detailu, ale se všema těma informacema co mám, bych si s přehledem mohl založit podnik vlastní a nebo vytvořit hru BrothelTycoon :-).

Marek Soták - přednáška

Na začátku jsem zmínil, že jsi vyznavač tzv. digitálního nomádství. Jsi jednoduše schopen ze dne na den odjet za prací na druhý konec světa (pokud to samozřejmě umí náležitě také firma finančně ocenit). Kdy a kam jsi poprvé vycestoval za hranice kvůli práci?

Trošku bych to opravil. Když dělám pro klienty s vlastní firmou (atomicant.co.uk), tak prakticky můžu cestovat kamkoliv, kde je internet, protože s klienty komunikujeme online. S jedním z našich klientů (který se například staral o ecommerce řešení Olympijských her v Londýně) jsem se viděl všeho všudy třikrát za 5 let.

Pokud jde o práci jakožto kontraktor, když si mě někdo někam chce pozvat a vyžaduje, abych byl na místě, tak nehrajou hlavní roli jen peníze, ale spousta dalších faktorů. Jestli je to místo zajímavé, co mi to přinese, jak moc budu šťastný, co se naučím, čeho se vzdám, vnitřní pocit a mnoho dalších. Každé nabídky si vážím, ať už je to z Indie nebo New Yorku.

Moje první vycestování bylo do Londýna, ale vlastně ne tak úplně kvůli práci, jako se pohnout někam dál. Začal jsem na sobě pozorovat, že jsem zlenivěl, zpohodlněl. Toho času stále u rodičů.

Bylo to tehdy těžké rozhodování?

Rozhodování samo o sobě nebylo těžké, jako to odhodlání. Byl jsem líný, u rodičů, atd… Ale cítil jsem potřebu si něco dokázat, pořád jsem to oddaloval, až jednou se to stalo a bylo to asi to nejlepší, co jsem mohl pro sebe udělat, od té doby se v tom “vezu”.

Měl jsi něco ušetřené pro případ, že by to nevyšlo a musel ses brzy vrátit? A doporučil bys vycestovat ostatním za prací ve chvíli, kdy již mají nějaké úspory? A nebo to podle tebe není nutné a dá se začít nový život v nové zemi s minimem financí?

Měl jsem 40.000 korun, který v té době bylo něco málo pod 1000 liber. Což nebylo moc, respektive tak na přežití na měsíc. Ale před odjezdem jsem si sehnal práci ve firmě co dělala weby, udělal pohovor přes Skype a měl jistotu, kterou jsem si myslel, že potřebuju.

Původně jsem si řikal, že se vrátím za tři měsíce, až se naučím anglicky, první měsíc byl těžký, co se týká nověho prostředí, nový lidi, ztráta kontaktu s kamarády atd… Postupem času jsem si ale uvědomoval, že to jen na tři měsíce nebude a že mi to dáva smysl zůstat dýl.

Jestli je nutné mít minimum financí, záleží na oboru. IT lidi se neztratí, ty si zvládnou najít práci i online, atd… takže těm teoreticky bude stačit, když budou mít základ na prvních 6 týdnů. Každopádně člověk, co dokáže prodat to, co umí, bez toho, aby měl pohovor a bez toho, aby musel soupeřit se stovkou dalších uchazečů, tak má pohodu. Pokud člověk vyjede s tím, že nemá zkušenosti a neumí ani jazyk a začne u mytí nádobí, tak musí počítat s tím, že s větší pravděpodobností práci nedostane hned, takže pro něj platí, že čím větší rezerva, tím líp.

Na základě čeho tě vlastně kontaktují firmy s podobnými nabídkami? Jak se o tobě dozvědí a čím to je, že mají o tebe takový zájem i v zahraničí?

Když jsem se dostal do Londýna, tak Drupal začínal být populární. V té době, když v Londýně někdo řekl “Potřebujeme někoho na Drupal”, bylo tam cca 5 lidí, kteří za něco stálo. Jeden z nich jsem byl já. Což mi pomohlo pracovat na více místech, na zajímavých projektech a získat spoustu kontaktů.

Do toho jsem vytvořil uživatelské rozhraní pro Drupal, které zpřehledňovalo práci s aplikací jak pro administrátory, tak klienty. Svého času podle oficiálních čísel jej používalo okolo 8 000 webů po celém světě. Spousta zajímavých firem, jako třeba EA Sports, CNN, Johnson&Johnson, atd…

Pak jsem hodně cestoval a objížděl konference, kde jsem přednášel a získával další kontakty. Například Atomic Ant nikdy neměl a nemá obchodníka, protože se na nás firmy obracely samy. A to se vám pak daleko líp pracuje, když vám klient věří hned od začátku.

Co vše musí splňovat pracovní nabídka od zahraniční firmy, aby pro tebe byla zajímavá? A jak vlastně probíhá smlouvání o podmínkách spolupráce? Jsi tvrdý obchodník?

Z nabídky musím mít pocit, že mi to něco dá. Kolikrát nabídka může být skvěla – co se projektu týká – ale třeba mi nesedne firma jako taková, její hodnoty a podobně. Tvrdý nevím, hlídám si pořád rovnováhu, jak jsem spokojený a co všechno práci vyvažuje.

Jak zvládáš pobyt v neznámém prostředí? Patříš mezi ty, kteří se snaží rychle naučit cizí řeči a nebo si vystačíš všude s angličtinou?

Zatím jsem si všude vystačil s angličtinou. Teď jsem byl dva roky ve Švýcarsku, v kanceláři, kde jsem byl jediný, kdo nemluvil německy, respektive se ani nesnažil. Německy lehce rozumím, mluvit si netroufnu, mohl jsem se víc snažit, ale asi mám frustraci z německýho jazyka, ještě ze základky. Místo toho jsem chodil na kurzy španělštiny na chystající se cestu po Jižní Americe. Pracoval jsem pro všechny možný země a nikdy nebyl problém si vystačit s angličtinou. Ono podle mě, když už k vám někdo jde na jistotu, tak lokální jazyk už je minimální problém.

Jak jde neustálé cestování dohromady s osobním životem? Bereš přítelkyni / rodinu vždy s sebou? A nebo se vždy navštěvujete?

Z toho, že naše kultura je dost spjatá se zázemím, tak to může kdekomu dělat problém, ne každý si rychle najde nové kamarády. A kamarádi je to, co vám bude chybět jako první. Proto první věc co musíte udělat, když kamkoliv přijedete a není to jen na jednu noc, tak je vybalit kufr, naskládat oblečení do skříní, vyložit kartáček  a podobně – zabydlet se. Je to náročný, ale stojí to za to. Pomůže vám to, se postavit na vlastní nohy a dokázat si, že můžete přežít a žít v mnohem dravějším světě, než je například česká kotlina. A to je asi ten nejlepší pocit, že nejste na nikom závislí – na rodině, na státu, atd…

Work sucks

A kde vlastně nyní pracuješ a co tam máš na starosti? A jak se ti tam líbí?

V prosinci jsem skončil 22 měsíční práci v největší Švýcarský bance, která začala jakožto 3 měsíční kontrakt, který mi pak stále prodlužovali. Prodloužit chtěli i teď v prosinci, ale řekl jsem si, že už to stačilo. Zkušenost pracovat pro tak obrovský korporát byla k nezaplacení, ale není to prostředí, kde bych se chtěl zaseknout.

Teď jsem se přesunul na měsíc z Prahy do Londýna, kde se věnuju dalšímu vlastnímu startupu InlineManual.com – potřeboval jsem se zase pohnout, být v prostředí, kde se něco děje. Dát si zas nějakou výzvu, ale už teď vím, že Londýn je mi malý. Starám se víceméně o všechno, až na vývoj dvou částí systému. Obchod, kontakty, marketing, promo, vývoj, atd…

V Praze se pak rozjíždí výroba polohovatelného stolu pro práci jak v sedě tak ve stoje (www.facebook.com/sotable), na kterém pracuju s tátou. A dál se věnuju aktivitám co mě baví, kultura, kreslení, animace a snažím se si ten život trošku víc užívat.

Jsi vyznavačem motta: „Work hard, party hard“? Když jsme u toho pití, jaký je tvůj nejoblíbenější drink?

Za tím, co vidím jako práce, se neschovává jen ta práce, nutnost vydělat peníze, nutnost někam chodit a dělat to, co mě nebaví. Mám to tak, že se snažím dělat věci, co mě baví, abych se z toho těšil a když už mě to nebaví, tak se v tom snažím najít něco, aby mě to bavilo. Na jednu stranu je to fajn, na druhou stranu je těžký si sám uvědomovat, kde práce začíná a kde končí, obzvláště když všechno, co děláte, vás baví. Lezení po skalách můžu brát jako práci, která mě nejenom baví, ale posiluje moje tělo a mysl… Stejnou věc můžu říct o vývoji, produktu, atd…

Takže vlastně ta odměna za tvrdou práci může být párty, pocit, atd… Jen nedávno jsem pochopil, že člověk se musí sám odměnit, i za negativní věci, když se něco nestihne, a podobně, protože ne vždycky se všechno povede, jak chceme, ale je super, že se tomu věnujeme a kam se to dotáhlo.

Drink – white russian.

A jak vlastně trávíš svůj volný čas?

Teď hezky můžu navázat na předchozí odpověď. Čímkoliv co mě baví a co mi dává smysl zrovna dělat. Takže to může být práce, běhání, cestování, potkávat kamarády, starat se o někoho, pití white russian v baru až do rána…

Předpokládám, že na konferencích přednášíš i v anglickém jazyce. Jak dlouho ti trvalo, než ses naučil takhle dobře anglicky? Učil ses jazyk za běhu a nebo sis platil privátní lekce ještě předtím, než jsi vycestoval?

Z angličtiny na maturitním vysvědčení jsem měl čtyřku. Ale to bylo hlavně kvůli tomu, že učitelka mě neměla zrovna v oblibě a já jí taky ne, bohužel takovýhle věci moc neschovávám. Už v Čechách jsem komunikoval po chatu a emailech v anglickém jazyce. Až pak v Anglii, jsem si uvědomil, jak je moje verbální angličtina špatná. 3 roky v Anglii pomohly. A teď, jak jsem se vrátil do Londýna, tak slyším od lidí, že mám skvělou angličtinu, což potěší. A kdokoliv co se chce naučit jazyk pořádně (verbálně), tak musí být hozený do prostředí, kde se mluví jen a jen tím jazykem.

Baví tě přednášet? A býváš před konferencí nervózní? A nebo sis už zvyknul?

Baví mě předávat vědomosti, přednášení je jedna ze skvělých možností, obzvláště si pak o tom osobně s někým popovídat. Nervózní jsem snad vždycky, čím míň se připravuju, tím víc jsem nervózní.

V jaké zemi jsi pobyl nejdéle a kde se ti nejvíce líbilo?

Nejdéle jsem žil v Anglii. Nejvíc se mi líbilo v Dánsku. Kdyby tam nebyla taková zima, tak bych tam snad i chtěl žít. Ale třeba na život na Bali, nebo kdekoliv u moře s pláží, bych si taky relativně brzo zvykl.

Když bys měl srovnat českou mentalitu s tou zahraniční, v čem se Češi nejvíce liší? Jsou podle tebe méně cílevědomí? Chybí jim sebevědomí? Neumí dostatečně komunikovat?

V první řadě máme problém asi s malostí. Spousta lidí okolo mě se bojí vycestovat, změnit prostředí, protože jsou zaběhnutý tam, kde jsou. A pak už se pohybujou celý život v jednom prostředí, kde se skoro všichni znají, navzájem se plácají po zádech, jak je všechno super a chybí jim rozhled, co všechno se dá dělat, kam se posunout. A z toho se pak těžko hledá cesta ven, respektive těžko se po takové době hledá impuls vypadnout a hledat větší cíle, ale zase nemusí to být pro každého, lidi mají rádi jistoty, ale zrovna ta nejistota vás dokáže posunout dál a hledat něco lepšího.

Studoval jsi dle LinkedInu na University of the Arts London. Co přesně ses zde rozhodl studovat? A bylo studium těžké? Nebo jsi vše zvládal levou zadní? Dokončil jsi studia a nebo ses dal raději na dráhu podnikání? Pomohly ti někdy nějak v životě kontakty ze školy?

No… studoval jsem animaci, ale jenom jeden semestr, než si mě vyhlídla jedna londýnská firma a dala mi nabídku, kterou jsem nemohl odmítnout. Každopádně zkušenost to byla skvělá, trošku jsem ještě bojoval s angličtinou, ale ve výsledku to bylo vlastně ok. Kontakty ne, protože jsem v úplně jiném oboru, ale co nezapomenu, je přístup a pak věta jedný profesorky. Když jsem se jí představoval, řekl jsem, že se jmenuji Mark. Ona se mě zeptala ještě jednou a pak mi řekla, že nejsem přece Mark. Ale Marek a že to je moje jméno, to je to, kdo jsem já. A od tý doby jsem si víc uvědomoval sám sebe a svojí hrdost.

Marek přednáší v Indii

Když už jsem zmínil LinkedIn, kde tě lidé mohou zastihnout? Máš nějaký osobní web, blog či něco podobného? A kde tě lidé mohou zastihnout v reálném životě? Na Barcampu třeba?

Můžou na Twitteru (twitter.com/sotak), Facebooku (facebook.com/sotak), LinkedInu (uk.linkedin.com/in/mareksotak/) – a když se někdo bude chtít se mnou spojit přes LinkedIn, tak napište prosím důvod, aspoň krátké představení, než tu generickou hlášku :-).

Blog mám (sotak.co.uk), ale moc často nepíšu, každopádně chci s tím trošku pohnout.

V reálném životě, teď budu přes únor po Londýnských eventech. V březnu v Brazílii asi na měsíc, pak zpátky v Praze na pár dnů, týdnů a dál už pak neplánuju. Každopádně, když by se chtěl někdo spojit, potkat a tak dále… a probrat nějaké věci, tipy na vycestování, odvahu… tak moc rád.

Co považuješ za svůj největší úspěch v životě? A co bys chtěl ještě dokázat?

Největším úspěchem je moje nezávislost. A co bych chtěl dokázat, udržet si nezávislost a mít dál schopnost poprat se s čímkoliv, co ještě přijde.

Lituješ třeba něčeho, co se ti v minulosti nepovedlo? A nebo jsi ten typ, který prostě dovede vše špatné hodit za hlavu a vzít si z toho vždy jen to dobré (zkušenosti, poznatky, zážitky).

Člověk nijak neovlivní to, co se už stalo, maximálně se z toho může poučit a už stejnou chybu neudělat znovu. Takže se snažím si z toho odnést oboje, nezapomenout na to jaké to bylo, proč se to stalo a co se dělo potom.

V kolika letech plánuješ jít do důchodu? A nebo hodláš pořád pracovat, ale jen později zvolnit tempo? Přece jenom už do té doby budeš mít asi vše potřebné koupené a zařízené.

Pro mě asi důchod neexistuje. Důchod vnímám asi jinak, než lidi co pracují ve fabrice 40 let a musí, i když je to nebaví a spoléhají se na stát, že jim dodá dostatečný příjem na oddych. Osobně nevěřím, že se můžu spolehnout na stát a už jsem si zvykl se postarat sám o sebe a i o okolí. A třeba skončím s tím, že nakonec nic mít nebudu, nebo jen minimální počet věcí a s tím si vystačím, hlavní je, že budu spokojený a šťastný s tím, co mám.

Jak člověk cestuje, sem tam mu přijde, že už se potřebuje usadit. Zařídí si byt, nakoupí věci a pak najednou zjistí, že chce jet zase pryč a že drtivou většinu věcí nepotřebuje. Skončí teda s jedním kufrem a to mi zatím bohatě stačí.

Marek Soták - Brázilie - nejspíš

Marku, stejně jako všem našim zpovídaným hostům, i tobě dám stejnou možnost. Chtěl bys našim čtenářům a nebo komukoliv jinému něco vzkázat?

Asi bych to uzavřel citátem od Tomáše Bati, se kterým se docela dost ztotožňuji:

„Lidé se obávají neznáma. Jest pravda, že každé opuštění starého znamená nejistotu – skok do tmy. Avšak kdo chce pomoci sobě a jiným, musí opustit dobré, aby mohl vybojovat lepší. Nesmí držeti pevně vrabce v hrsti jen proto, že je lepší než holub na střeše. Bez odvahy ke změně není zlepšení, a tak není ani blahobytu!“ – Tomáš Baťa

Marku, tak to byla poslední otázka. Díky, že si našel čas na toto interview. Ať se ti v roce 2014 daří.

Děkuju, tobě a čtenářům taky! A přeju hodně odvahy a úspěchů.

Stále ještě mladý a (snad i) krásný psavec píšící na svém blogu Krcmic.cz. Pracoval pro společnosti T-Mobile, SaveMax, Telefonica O2, Brunswick Estates, Accenture, euroAWK a Socialbakers. Založil portál Pravdu.cz. V současnosti vlastní tento web. A pracuje na tom, aby z Objevit.cz udělal další uznávaný a navštěvovaný portál.

Komentáře

Nahoru