Markéta Hezinová: Prošla jsem během své pracovní kariéry celou oblastí dopravy

řív, jak říkal Markétin mentor Wachler, stačilo k profesi speditéra vlastnit telefon, tužku, papír a mozek. Dnes je situace jiná. Své o tom ví Markéta Hezinová, která má téměř dvacetiletou praxi v oboru. Vlastní firmu Markéta založila před 13 lety a dnes patří mezi významné hráče na trhu. „Byla jsem nadšená, měla jsem odvahu a bojovnost,“ popisuje recept na úspěch, ale zároveň dodává: „Čerpejte ze své jedinečnosti, nechte se inspirovat příběhy druhých, ale nepokoušejte se slepě kopírovat jejich cestu. Najděte tu svou.“

foto-objevit-04Ahoj Markéto! Jaký to je pocit, vést úspěšnou logistickou v oblasti spedice?

To je mi ale otázka na začátek rozhovoru. Děkuju. Těší mě, že takhle mou společnost vidíš. Nebudu tu předstírat falešnou skromnost. Já osobně se ale na věci dívám trochu jinou perspektivou. Úspěch znamená pro každého něco jiného. Někteří hodnotí úspěšnost kritériem spokojenosti zákazníků, prestiží, jiní zase pohledem financí. Pro mě je úspěchem, krom toho všeho, co jsem už zmínila, schopnost sebereflexe a nadšení pro to vše neustále posouvat dál a dál. Řekla bych, hlavně nezblbnout a dívat se na věci pořád s nohama na zemi. Může to znít někomu zvláštně, ale já se tomuhle oboru věnuju pro to, abych pomáhala lidem. Budou-li spokojení klienti, zaměstnanci i já, při tom všem, co se děje, při běžném provozu, když se bude společnosti hodně dobře dařit i během občasných krizí, které nastávají v každém byznysu, budu se moct radostně ohlédnout s pocitem, že moje firma je úspěšná.

V čem si myslíš, že je Madasped lepší než konkurence v oboru?

Máme pro svoji práci dostatečné teoretické znalosti, které považuji za stejně důležité, jako praxi, kterou mám v oboru 19 let, své znalosti a dovednosti předávám dále. Umíme vysvětlit, o co jde, na nic si nehrajeme, nepřebíráme za nikoho rozhodnutí, dáváme klientům i sobě prostor. Komunikujeme přímo a otevřeně, umíme říct svoji pravdu a respektujeme pravdu ostatních. Zaměstnáváme lidi kreativní, schopné pracovat ve stresových situacích, pohotové a dobře o ně pečujeme.

Čím to podle tebe je, že se ti za 13 let povedlo defacto z ničeho vybudovat firmu těchto rozměrů?

Když tak o tom přemýšlím, jednoduše mě to bavilo a úplně celou mě to pohltilo. Byla jsem nadšená, měla jsem odvahu a bojovnost. Svou roli v tom hrála možná i trocha naivity. Slovy člověka, kterého považuji za nejlepšího kouče – Mariana Jelínka: „Baví mě vydělávat peníze.“ Baví mě ten proces, prostě si myslím, že jsem milovala a miluji každého zákazníka – obrazně řečeno, každou přepravu, a troufám si říct, že i každý průšvih. Tedy těch bylo za ty roky jen pár, ale na poučení to stačilo. Sama si říkám, že o takových věcech se v byznysu moc veřejně nemluví, ale mně přijde přirozené se ke všemu postavit čelem a řešit to, ne zametat pod koberec.

Přitom tvé kroky se mohly ubírat úplně jiným směrem. Pokud se nepletu, původně jsi chtěla vstoupit do jiných podnikatelských vod. Konkrétně to mělo být něco s chůvami, nemám pravdu?

Ano, to máš pravdu, byla jsem jako au pair v Německu, to se psal rok 1998. Sama jsem ze tří sourozenců a práce s dětmi mě dost bavila. Vedla jsem i dětskou skupinku v Sokolu v naší vesnici. No, a v tom mém ohromném nadšení po návratu z Hamburku jsem si prostě myslela, že každý potřebuje chůvu (!). A tak jsem si udělala letáčky z našich rodinných fotek, dodnes je mám schované, a začala roznášet po menším městečku. Brzy jsem pochopila, že naše společnost na tyhle služby asi ještě není připravená. Myslím, že to přišlo až tak o pět let později.

Proč ses nakonec rozhodla pro spedici?

Občas mám pocit, že jsem se na tenhle obor připravovala svědomitě už od dětství. Jako pětiletá jsem dostala svůj první psací stroj. V jednom kuse jsem někomu telefonovala, protože babička měla jediný telefon ve vesnici. Dědeček na mě mluvil německy. Všechny a všechno jsem organizovala a všechny jsem řídila… Myslím, že teď žiju svůj sen. Mám ráda lidi, baví mě jim pomáhat, baví mě vydělávat peníze.

Nelituješ svého rozhodnutí?

Zatím mě při pohledu do minulosti ani nenapadlo, že bych něco měla udělat jinak. Svých kroků a rozhodnutí nelituju. Teď to vypadá, že jsem neudělala žádné chyby. Jistě, že udělala. Co je ale důležité: poučení a pokora. Nebudu tu rozvádět nějaké bolestínské příběhy o tom, jak jsem kolikrát nemohla v noci spát nebo se budila ve tři ráno, jak mě různé věci trápily, protože to ve firmě nešlo tak, jak bych si představovala… Tohle všechno se dělo, ale posunulo mě to zase dál. Když si to celé zpětně projdu, vím, že bych to udělala znovu stejně, asi ne lépe. Přijde mi, že vše se děje tak, aby se člověk neustále posouval a zlepšoval. Pokud se mu samotnému nechce, rozumím tomu tak, že stejně ho do změn evoluce či vesmír, nebo jakkoliv chceš tuhle hybnou sílu pojmenovat, nějak dostane.

Co všechno v současné době obnáší podnikání v oblasti spedice?

Moc záleží na tom, co přesně od tohoto oboru očekáváme – záleží, zda v pozici zákazníka potřebujeme řešit jen jednorázové přepravy, nebo zda máme nějaký velký projekt, včetně logistiky – skladování, rozvozů, či námořní přepravy, letecké i železniční přepravy. Můžeme sem zahrnout celou logistiku, skladování, rozvozové služby nebo mezinárodní dopravy. My se věnujeme pouze organizaci mezinárodních a vnitrostátních přeprav. Prošla jsem během své pracovní kariéry celou oblastí dopravy. Tohle jsem si vybrala, přišlo mi to efektivní a také na začátku podnikání nejméně náročné. Díky tomu, že jsme se specializovali, máme prostor se tomu věnovat tak, abychom to dělali co nejlépe. Uvědomuji si také, že vše, co dělám, stojí a padá s lidmi, které mám kolem sebe. Věnuju se tedy hodně i svým zaměstnancům. Organizuju pro ně vzdělávací aktivity nejen v našem oboru, ale i v jemu příbuzných odvětvích, jako je celní problematika, přepravy nebezpečných nákladů po silnici. Umožňuju jim ale objevovat i témata související s osobnostním rozvojem.

Jak hodnotíš ze svého úhlu pohledu podnikatelské prostředí v České republice? Máš určitě hodně informací i ze zahraničí, tak to klidně můžeš zkusit porovnat.

Ráda bych se na tohle téma podívala trochu specifičtěji. Přiznám se, že nejlepší srovnání mám s rakouskými podnikatelkami. Zúčastnila jsem se několika společných akcí a měla možnost s rakouskými podnikatelkami na toto téma diskutovat a nejen diskutovat, ale i v praxi zažít rakouské podnikatelské prostředí. Vypíchla bych jen pár dílčích zkušeností. Rakouské podnikatelky mají povinný vstup do rakouské obchodní komory, mají svoji sekci Frau in der Wirtschaft. A v této sekci najdete opravdu všechny podnikatelky, od cukrářek, přes spolumajitelky vinařství, majitelky vzdělávacích agentur, právničky, až po majitelky velkých i nadnárodních firem. Výhody, které jim toto povinné členství nabízí, jsou zcela zjevné: podnikatelky můžou využít zástup v provozu – když jsou na mateřské, když onemocní, při úrazu či rehabilitaci, samozřejmostí je networking a vzdělávání, společenské akce, ale i eventy pro podnikatelky a jejich děti. Je jasné, že to Rakušanky nemají zadarmo, vstup do komory a poplatek s tím související je přesně stanoven dle výše příjmů.

A jaká je tedy situace v České republice?

I u nás působí různé asociace na podporu žen v podnikání. Nemají sice tak silnou pozici, jaká je v Rakousku, navíc ještě dána zákonem, ale přesto, i zde – zejména díky Českomoravské asociaci podnikatelek a manažerek, která tu působí už 20 let – mají ženy možnost propojení, vzdělávání, a to jak v rámci České republiky, tak i v mezinárodním měřítku, protože právě tato asociace se stala členem Celosvětové organizace podnikatelek a manažerek – FCEM. V regionech ale také vznikají další formy podpory žen v podnikání – velmi se mi líbí počin brněnské Regionální hospodářské komory, která iniciovala vznik Ladies Clubu.

Neustále se hovoří o technologických změnách. Je to podle mého názoru do značné míry nafouknutá bublina, kterou vydatně přiživují odboroví předáci a politici. Jak to vidíš ty? Jakým způsobem se projevuje rozvoj nových technologií ve tvé firmě?

Trochu se stydím přiznat, jakou představu jsem měla v začátcích. Když jsem začínala v tomto oboru ve Vídni, zaučoval mě jistý pan Wachler, kterému bylo v té době asi 65 let. Tvrdil mi tehdy, že mi stačí telefon, tužka, papír a mozek. Fajn. Bylo mi 18 let, čerstvě po maturitě, takže jsem se s ním nepřela. Dneska jsme ale jinde. Díky bohu a moderním technologiím. Promítlo se to samozřejmě i do našeho oboru – dnes už naštěstí můžeme sledovat kamiony přes GPS, každý může sledovat dílčí, tedy tu svoji, zásilku on-line. Jsme tak nějak víc informovaní a v centru dění. Když je například špatně uložen náklad a dojde ke škodě, dozvíme se to prakticky okamžitě, máme zprávu, a to včetně fotek, naskenovaných či vyfocených průvodních dokumentů. Nedávno jsem se na vlastní oči přesvědčila, že si někteří dopravci natáčejí nakládky a vykládky na GoPro. Všechno je rychlejší. Objednávky přijímáme přes mobily, faktury posíláme e-mailem. Svět se prostě od dob pana Wachlera propojil a zrychlil. Ve většině případů je to skvělé, i když tahle rychlost přináší taky své problémy. To si uvědomíte ve chvíli, kdy řešíte v 11 hodin v noci škodní událost v Doveru v Anglii přes Viber. Taky nic moc. Ale doba je prostě taková.

foto-objevit-03Kam se podle tebe bude oblast spedice posouvat do budoucna? Je na obzoru nějaká zásadní změna?

Vidím asi to takhle: Pokud se Elonu Muskovi skutečně podaří poslat na Mars první lodě s nákladem v roce 2022, tak máme co dělat, abychom se dostali do tendru. Jenže já to vidím tak, že Musk vždycky trochu přehání, myslím, že to zase posune asi o 3 roky. To mám ještě čas do té doby něco vymyslet. Reálně vzato, změny se dějí pořád. Nejsem nejpovolanějším odborníkem, který by mohl na základě statistik či analýz predikovat vývoj oboru. Já ten obor prostě žiju tak, jak přichází. Řeším věci, když přijdou, snažím se neustále dozvídat nové informace – jako třeba, jestli budou jezdit další vlaky z Česka až do Číny – ale k hodnocení celku se opravdu necítím být dost kompetentní.

A kdybych se tě zeptal na tvou firmu? Jaké výzvy na tebe čekají v nejbližší budoucnosti?

V nejbližší budoucnosti se chceme stále rozvíjet a rozšiřovat a vylepšovat služby pro naše zákazníky. Jsem teď nadšená z holek, které k nám během roku přišly, jsem ráda, že moji firmu vnímá generace dnešních mileniálů pozitivně – a že tu chtějí pracovat. Díky nim se nyní více otevíráme v on-line prostoru a začínáme spolupracovat se zajímavými firmami a startupy. V tomto trendu bych chtěla dále pokračovat. Jinak po praktické stránce se teď chci více orientovat v oboru přeprav nebezpečných nákladů a budou mě čekat různá školení k tomuto tématu, dodělat si studium MBA. Také bych chtěla zefektivnit vnitrofiremní komunikaci a usnadnit lidem práci mimo kancelář a začít pracovat na úpravách nových stylových prostor pro své zaměstnance.

Máš nějaký svůj osobní vzor? Nějakou firmu, která to dělá podle tebe dobře? A nemusí to být jen firma z oblasti spedice.

Největší inspiraci jsem získala od svého táty. Spoluvlastní firmu na výrobu wolframových součástek do aut, pracuje se svým společníkem už 25 let. Viděla jsem u něj všechno: Starosti, obavy, radost z úspěchu, prohry, ale i pády. To, co mi utkvělo nejvíce, byla ovšem pokora, zdravý selský rozum a takový ten instinktivní čuch na dobrý obchod. Dávno si ho nestavím na piedestal, ale pořád mě inspiruje. I když… Už jdu sama vlastní cestou a jako jeho dcera si nenechám moc poradit, jsme oba trošku tvrdé palice a každý přece potřebuje vlastní lekce pro svůj růst. Ráda bych také zmínila maminku, jí rozhodně podnikání nebylo dáno do vínku, přesto se do něj pustila. Snad to nebude číst. I když, jak se znám, stejně jí to nakonec pošlu já sama. Od ní jsem se naučila nechat věcem trochu volný průběh, věnovat se i něčemu jinému než jen podnikání, nezapomínat na vztahy a na rodinu. Myslím, že je fajn obojí v sobě nějak přirozeně spojit. Ve všem. To je pak paráda. Někdy ta cesta sice není jednoduchá, ale stojí za to.

V současné době je velice malá míra nezaměstnanosti. Mnoho firem si s tím nedokáže poradit. Jakým způsobem se s tímto aktuálním specifikem trhu vypořádáváš ty?

Kouč by to patrně nazval vytvářením emocionální vazby k firmě. Mám prostě ráda jednoduchost. Mým přáním je, aby se lidé měli dobře. A ti moji taky. O to se tady snažíme všichni. Náš kolektiv není velký, takže se mi poměrně dobře daří udržovat rodinnou atmosféru sdílení, podpory a pomoci. A naproti tomu očekávám výsledky, které pak ovšem skutečně přicházejí.

Slyšel jsem, že máš obecně trochu odlišný přístup k zaměstnancům. Můžeš svou filozofii popsat?

Sjednocuju se s vizí svobodné firmy a zároveň se symbolikou firmy, která působí jako živý organismus. Líbí se mi myšlenka spoluzodpovědnosti každého za celek. Snažím se podporovat u každého to, co mu jde nejlépe, a na tom stavět. Hodně pracuju i na sobě, své osobnosti, vzdělávání, vztazích, aby se to dobré mohlo pak šířit ve vlnách po celé firmě. Každý by měl začít sám u sebe. Jde mi především o to, aby věci šly jednoduše, snadno a přirozeně. Baví mě různé věci, které zapadají spíš do představy o alternativě, jako je čínská medicína, jóga nebo meditace. Věnuju se tomu ale jen do té míry, aby mě to každý den podpořilo a pomohlo mi v tom, čeho potřebuju dosáhnout. To stejné se snažím dopřát kolegům, takže tu vedu kurzy čchi kungu nebo meditací. Pravidelně s lidmi mluvím o tom, co prožívají v soukromém životě, zajímám se o ně. Nejde to všechno hned, ale za tento půlrok už vidím pozitivní změny v přístupu lidí. Jsou kreativnější, odvážnější, přístupní novým způsobům řešení, empatičtější ke klientům a rozhodně vyrovnanější. A to za to všechno stojí.

foto-objevit-01Díky čemu jsi k těmto názorům dospěla?

Řekla bych, že díky vlastním zkušenostem, díky své povaze, přesvědčení, no a něco jsem i načetla v knihách nebo se dozvěděla na zajímavých přednáškách. Všechno se to jednoduše spojilo v tento celek. Říká se to o uměleckých dílech, že jsou výsledkem toho, co jejich tvůrci v životě zažili, viděli, kde byli, co slyšeli, nebo dokonce i jedli a pili. No, moje firma je mým dílem a tohle všechno jsem do ní vložila. A líbí se mi, jaké to má výsledky. Možná to některým lidem přijde zvláštní, ale já spedici považuji za svého druhu pomáhající profesi. Je to služba, kterou pomáháte lidem v tom, co dělají, řeší a vytvářejí. A proto mě těší, že se naši klienti při komunikaci s firmou cítí dobře, že to není jen o tom, že dokážeme dobře naplánovat přepravu a zrealizovat ji, že je baví být s námi v kontaktu. A to je ta největší satisfakce.

Společnost Madasped jsi vybudovala od nuly. Na postupném rozvoji pracuješ více než 13 let. Je něco, čeho lituješ? Něco, co bys udělala jinak?

Dobré vztahy jsou pro mě ve firmě základem dobrého fungování a stability. S tou svojí srdečností jsem to ale v jednu dobu pojala hodně nevyváženě, a jak to vnímám, cílem všeho by měla být rovnováha. Takže teď už říkám, ano – úleva ze strany firmy je možná, ale co na oplátku dáš, milý zaměstnanče, firmě ty? Teď se vážně snažím o vyrovnanost všude, kde to jde. Někdy to jde sice ztuha, ale odvaha mi nechybí.

Doporučila bys něco na závěr lidem, kteří se teprve odhodlávají k založení firmy?

Myslím si, že nejlepší je být sám sebou. Někdy s trochou nadsázky popisuju ideální stav jako nohama pevně na zemi a hlavou v oblacích. Znamená to jediné, mít svoji vnitřní jistotu, víru, něco, co nás podrží, a potom se nebát roztáhnout křídla a letět. Je krásné plnit si své sny, je ale třeba si k tomu vybudovat zázemí.

Markéto, hodně štěstí v dalším podnikání, ale i ve studiu. Díky, že sis udělala čas a řekla nám spoustu zajímavých informací!

I já děkuju. Ráda bych ještě na závěr dodala, pro všechny nadšené a začínající: Čerpejte ze své jedinečnosti, nechte se inspirovat příběhy druhých, ale nepokoušejte se slepě kopírovat jejich cestu. Najděte tu svou.

Komentáře

Nahoru