Martin Šalek: Tiskový mluvčí pracuje v podstatě pořád, když je to třeba (V. část)

V poslední části rozhovoru se Martin Šalek rozpovídal o tom, jaká je práce tiskového mluvčího, jaká pravidla musí dodržovat a jak často používá známou frázi “Bez komentáře”. V předchozích částech rozhovoru jste se mohli dočíst o tom, jak mediální obraz nemocnice může rozhodnout o její budoucnosti, jak pomáhá budovat vztah pacienta s nemocnicí, jak vypadá jeho pracovní den a jaký je plán krizové komunikace.

Předpokládám, že  práce tiskového mluvčího je po psychické stránce náročná – ať už z toho důvodu, že musíš umět uspokojit novinářský hlad po senzacích a zároveň se nedostat do rozporu s lékařskou etikou, nebo dokonce se zákonem, tak i z toho důvodu, že zkrátka když se něco pokazí, tak ty musíš být okamžitě v pozoru a nikoho asi nejspíš nezajímá, že už máš „padla“ a prostě musíš začít okamžitě pracovat a hasit nastalé problémy.

Definice Marketing Journal říká, že tiskový mluvčí bývá nezřídka kdy na roztrhání a poskytování kvalitního servisu je vykoupeno nasazením do roztrhání těla. Já dodávám, hlavně aby to šlo ještě někdy poskládat zpět :-).

Nicméně máš pravdu. Pracovní doba je v tomto ohledu pouze formální pojmenování. Ale s tím musí počítat každý, kdo se na tuto profesi dá. A osobně si myslím, že je to tak naprosto v pořádku. Bývá totiž takovým neustálým kouzlem nechtěného, že věci se dějí v pátek odpoledne, přes týden večer, o víkendech nebo při dovolených.

Nemyslím teď hned problémy. Myslím každodenní realitu. Když bylo první podezření na výskyt Eboly v ČR, byl večer. A protože novináři také pracují do noci, musíš být v ten moment pro ně partnerem také do noci.

Žádné zítra neplatí. Stejně tak podezření na výskyty jiných vysoce nebezpečných nákaz se objevovaly zásadně mimo tzv. pracovní dobu. Hodinu po silvestrovské půlnoci zase musíš počítat narozená miminka jak poslední den v roce, tak první miminko v roce novém. V redakcích také sedí a čekají na tyto údaje. Ale jak říkám, patří to naprosto logicky k této profesi.

unnamed

Martin Šalek jako tiskový mluvčí pracuje pokaždé, kdy je to potřeba.

Jaká pravidla musíš jako tiskový mluvčí nemocnice dodržovat? Jaké informace o pacientech či případech s nimi spojených smíš sdělit médiím?

Pravidla určená zákonem. Především pravidla k ochraně osobních údajů. Výjimku z toho tvoří pouze situace, kdy pacient sám s tím nemá problém a podpisem schválí např. to, že vystoupí v televizi nebo sdělí informace o sobě a tím svou identitu prozradí.

Jak vlastně vypadá samotný kontakt s novináři? Zavolají ti a předem ti sdělí, co by s tebou chtěli probrat anebo vpadnou bez ohlášení do nemocnice a ty tak musíš většinu situací řešit z patra?

Vždycky zavolají, pokud tedy chtějí natočit nějaký synchron na kameru. Jiná věc je, když se třeba dozví, a většinou se to dozví, že máme v nemocnici hospitalizovanou nějakou, z jejich pohledu, celebritu. Pokud s ní chtějí mluvit, zkouší to domluvit dopředu, ale některým fotografům stačí jen obrázek a to už se pak neozvou a zkusí to „po paparazziovsku“. Vždy je ale prozradí technika, protože ty teleobjektivy do kapsy neschováš :-).

Můžeš třeba novináře z nemocnice vykázat nebo je nějak jinak usměrňovat, když jsou moc dotěrní, abys ochránil zájmy pacienta i nemocnice?

Samozřejmě. Nemocnice není veřejným prostranstvím, proto tu také máme, a nejenom my, ochrannou službu. Neděje se to až tak u novinářů, spíš u řekněme nepřizpůsobivých jedinců.

Jak často používáš tolik oblíbenou frázi „bez komentáře“ J?

Bez komentáře :-).

Ale vážně. Nikdy. Nemám to sousloví rád, jeho obsahu nerozumím. Podle mě to do slovníku mluvčího, a vlastně vůbec do slovníku, nepatří. Nic to nevyjadřuje. Stejně jako sousloví „vzít něco na vědomí“. Pokud něco nesmím říct, nevidím problém v konstatování: Nezlobte se, ale o tom nesmím mluvit.

Vzhledem k tomu, že působíš v nemocnici, tak asi máš tedy asi docela dobrý přehled o tom, v jakém stavu je současný systém zdravotnictví. Zkus popsat, co je podle tebe špatně, ať už z pohledu pacientů, lékařů, tak i nemocnic.

Možná tě překvapím, ale jsem skutečně rád, že žiji v České republice, kde máme zdravotnictví tak dostupné a na tak vynikající úrovni. Pokud bych potřeboval někdy při pobytu v zahraničí zdravotní péči a pokud by to bylo v ten moment možné, vždy bych se za léčbou přesunul do ČR.

A myslím si, že odvrácenou tváří právě té dostupnosti a velkorysosti a kvality zdravotnictví u nás jsou stále víc viditelné projevy lidí, kteří si toho neváží a berou to jako samozřejmost. A přitom na všechny strany od nás to žádnou samozřejmostí není. Jenže tito lidé nemají tu zahraniční zkušenost, proto neumí docenit, co se zde pro pacienty dělá a může dělat. Sekundárním efektem je také neskutečně rostoucí agresivita pacientů. A to je hodně smutné.

Dalším efektem, podle mě také neblahým, jsou nejrůznější aktivistické vstupy do léčebného procesu. Mám teď na mysli těch několik procent matek odmítajících rodit v porodnicích a vystavujících tak své děti rizikům, která mohou být fatální, těch několik procent odmítačů očkování a vystavující tak rizikům nejen své děti, ale i okolí, těch několik procent dobrodruhů, kteří bezohledně a vědomě šíří pohlavní nemoci s tím, že na to přeci existuje léčba a pokud ne, tak se určitě brzy objeví.

Kdyby si libovolný správce rozpočtu popletl grafy a považoval graf nárůstu pohlavních onemocnění v ČR za graf příjmu do své pokladny, tetelil by se spokojeností. V jistém ohledu mám obavy, že žijeme v dekadentní době.

Vzhledem k tomu, že jsi také v dennodenním kontaktu s lékaři a pacienty, určitě vídáš spoustu vážně zraněných pacientů, kteří třeba samotnou operaci nepřežijí. Jak se srovnáváš třeba s tím, že jsi každý den vidíš život i smrt v lidí v té nejsurovější podobě. Poznamenalo tě to nějak? Změnilo tě to?

Změnilo a řekl bych, že směrem k větší zodpovědnosti. Nevyhýbám se už některým preventivních vyšetření, která jsem léta odkládal a která nemusí být vždy úplně příjemná, nicméně jde o minimum, co lze udělat, aby člověk předešel skutečným problémům. Hodně mě ovlivnily u pacientů následky meningokokových onemocnění, které ale mají i svou prevenci a tím je očkování. Sice nejsou z nejlevnějších, ale představa, že bych si jednou vyčítal, že jsem na tomto chtěl ušetřit a neočkoval sebe a své blízké, tak to bych si nikdy neodpustil.

Už dlouhodobě prosazuješ využít mobilních aplikací ve zdravotnictví pro pacienty. K čemu by tyto aplikace měly sloužit a jak by měly pomoci pacientům, případně jakým situací by měly pomáhat předcházet?

Ta doba se blíží a možná jí už z části žijeme. Přijde masivnější nástup mobilních aplikací, které pomohou lidem s diagnostickými a preventivními přístupy ke svým onemocněním. Jde o asistovaný život pacientů s dohledem odborníků, ale žijících v domácím prostředí.

Protože domácí prostředí a podpora blízkých má výrazný vliv na psychiku pacienta a průběh léčby. Je to oblast, na kterou legislativa není vůbec připravena, přičemž jde o budoucí trend zdravotnictví. Už nyní výhody léčby na dálku u vhodných diagnóz zaznamenávají kardiaci, diabetici, rizikově těhotné ženy. A škála se bude rozšiřovat.

unnamed-2

Martin prosazuje mobilní aplikace, přičemž jednou z nich je Smart Matches.

Jak budou moci mobilní aplikace využívat senioři, kteří třeba neumí mobilní telefon používat? Mysleli jste i na tuto variantu?

Nemusí jít vždy o aplikace stažené do mobilního telefonu. Aplikace může být i softwarové řešení, kde mobil nehraje roli. Pacient potřebný přístroj např. formou zápůjčky získá do domácího užívání a pak už ho jen obsluhuje. K tomu stačí instruktáž. Navíc mohu vždy požádat někoho z rodiny, blízkého nebo dobrého souseda o pomoc při obsluze. Ale jde vesměs o jednoduchá ovládání. U chronických pacientů se tím každopádně šetří čas strávený v čekárně, často je pro pacienta i obtížné se k lékaři dostat kvůli pohyblivosti. A zdravotnímu systému to i šetří finanční prostředky.

Proč ses rozhodl kandidovat zrovna letos? Co tě k tomu přimělo? Přece jenom určitě podobné reformy jsou třeba již delší dobu…

Souhra okolností. Senátní volby se konaly právě letos a právě na území, které důvěrně znám a kterému jsem také chtěl osobně prospět. Samozřejmě šlo o volby senátní, takže nešlo jen o prospívání určitému senátnímu obvodu, to není hlavní úlohou senátora.

A pak se považuji za člověka politického. A ve své práci je logické, že chci-li něco pochopit až úplně na dřeň, musím chápat politiku, politiky, politickou realitu…

Co kromě mobilních aplikací jsi chtěl zkusit prosadit?

Chtěl jsem a stále chci změnit několik legislativních křivd. Jednou z nich je i neúplné znění paragrafu 127 trestního zákoníku, který předurčuje zvláštní ochranu vybraným osobám včetně obecního zastupitele, ale nijak nechrání před agresivitou potřebnou skupinu profesí, které pomáhají druhým, jako jsou hasiči, záchranáři či zdravotníci.

A jelikož jsem kandidoval za Prahu 6, tedy obvod, kde starosti i radosti místních lidí znám velmi dobře, přinášel jsem řešení pro zmírnění dopravního kolapsu v Dejvicích a Bubenči, pomoc při zastavení rozhodnutí místních zastupitelů přesunout LDN z Bubenče do Polikliniky Pod Marjánkou v Břevnově nebo recept k tomu, aby ZŠ Norbertov, jediná škola v Praze 6, nemající svůj sportovní areál, ho měla. Stejně tak chci ohlídat, aby Džbán zůstal místem pro rekreaci, nikoliv k zástavbě.

Kdo všechno tvořil „tvůj“ volební tým?

Volební tým byl vytvořený především z nadšených a obětavých lidí. Navíc velkých profesionálů ve svém oboru. Renomovaný fotograf, podnikatelka, politolog a mentor. Vždy mě bavilo a hlavně poučilo s nimi řešit různé otázky, ať už ke kampani nebo jen tak ze života.

Někdy to vypadá, že do politiky jdou lidé, kterým jde jen o koryta, peníze a moc. Nemáš strach, že časem budeš jedním z nich? Nemáš strach, že se ti třeba nepodaří prosadit nic z toho, co máš ve svém programu?

Kdo se bojí, nesmí nejen do lesa, ale ani do politiky. O pobláznění se mocí či korytem se vážně nebojím. Mám slušně zakotvený systém hodnot, zásad a priorit a v tomto směru se chovám předvídatelně.

Víš třeba, nebo aspoň tuší, co by tě čekalo po vstupu do politiky? Budeš na to mít žaludek?

Myslím, že to vím docela dobře. Sledovat zblízka 11 let komunální politiku a vlastně se jí i účastnit, ze mě nováčka nedělá. Na druhou stranu nepochybuji o tom, že by mě něco či někdo nepřekvapil. To se ale děje i mimo politiku. A o žaludek se nebojím, chodím na preventivní vyšetření :O)

Dobře Martine, tak uvidíme, Každopádně ti moc děkuji za to, že jsi nám poodhalil trochu ze života Na Bulovce.

Stále ještě mladý a (snad i) krásný psavec píšící na svém blogu Krcmic.cz. Pracoval pro společnosti T-Mobile, SaveMax, Telefonica O2, Brunswick Estates, Accenture, euroAWK a Socialbakers. Založil portál Pravdu.cz. V současnosti vlastní tento web. A pracuje na tom, aby z Objevit.cz udělal další uznávaný a navštěvovaný portál.

Komentáře

Nahoru