Michal Burda: Lidé by měli vědět, že tetování budou mít na celý život. Pokud si tím nejsou jistí, ať to prostě nedělají (4/4)

Po delší odmlce konečně přinášíme poslední část rozhovoru s Michalem Burdou, který před pár lety založil asi nejznámější tatérské studio u nás (Tribo). Stal se doslova českou žijící legendou a průkopníkem české tatérské scény. I díky němu se dnes dívají Češi na tetování trošku jinak. A i díky němu mají mnozí z nich nějakou malůvku na svém těle.

Pokud jste nečetli předchozí části, doporučujeme pročíst si:

  1. Tribo jsme založili v roce 1996
  2. Styly tetování se vrací. Je to jako s módou či hudbou
  3. Tetování o člověku hodně napoví
307909_2205246367470_8195460_n

Michal Burda

V čem se liší ženská a mužská tetování?

Do určité míry platí klasické stereotypy. Ženy většinou preferují jemnějsí  a decentnější motivy, které ladí s jejich tělem. Někteří muži zase naopak mají ta tetování větší s drsnějšími náměty. Rozhodně to ale neplatí u každého, výjimky jsou na obou stranách. Je to, jako ostatně všechno u tetování, hodně individuální.

A v čem se liší tatéři a tatérky? A kdo je podle tebe v tetování lepší? Muži? Nebo ženy?

U nás vždycky pracovali jak tatéři, tak tatérky, a to i v době, kdy to nebylo ještě tak běžné. Ve světě jich bývalo jen pár a u nás v Čechách ještě méně. Dnes už jich je mnohem víc. Ženám tatérkám jsme vždy příležitost dali, když byly dobré a pracovité. Nikdy jsme to nerozlišovali.

A kdo jsou lepší tatéři, jestli muži nebo ženy? To se nedá vůbec říct. Muži i ženy, ale vlastně všichni pracují odlišně. Nedá se to mezi sebou moc srovnávat.

Tereza_tribo_tattoo

Tattoo by Tereza, archiv Tribo

Myslíš, že je to pro tatérky výhodou, když jich není tolik?

Ze začátku to měly těžší, protože možná obecně měly nebo někde stále mají problém prosadit se v těch mužských profesích, mezi které tetování určitě patřilo.

Výhodou žen tatérek je třeba to, že spousta jiných žen se raději nechá tetovat zase jen od ženy, protože předpokládají, že si budou asi i více rozumět.

Občas je třeba se také u tetování částečně svléknout, a tak je to pro ně mnohdy příjemnější.

Jak probíhá vlastně takový nácvik tetování u začínajícího tatéra?

Do jisté míry to lze nacvičit na syntetické kůži, což je jakoby guma nebo takový měkký plast. Také se často používá třeba pomeranč, rajče nebo jiné ovoce. A pak už přichází na řadu vlastní kůže – většinou si to lidé zkouší nejprve na stehně nebo na lýtku. Zkrátka na místech, která jsou pro ně lehce přístupná a dostanou se na ně tetovacím strojkem. Pak už přicházejí na řadu odvážní kamarádi.

Filip_tribo_tattoo

Tattoo by Filip, archiv Tribo

Podle čeho si vybíráš tatéry do svého studia?

Většinou je to tak, že nás ti lidé sami osloví.

Jsou to třeba tatéři, kteří mají někde na malém městě studio, které zas až tak nefunguje. Nebo funguje, ale nedostanou se tam k práci, která je zajímá nebo baví, nemají možnost dělat své vlastní věci. Tak se ozvou s tím, že by u nás chtěli pracovat, sbírat zkušenosti, něco se naučit a mnohdy také si vydělat peníze.

Někdy to mohou být naši zákazníci, kteří se k nám pravidelně chodí tetovat, zajímá je to a chtěli by se to naučit a pak také různí umělci, kteří by chtěli zkusit něco jiného a je to pro ně jen ovládnutí další umělecké techniky. Než se takový člověk dostane k nám, v prvé řadě posuzujeme kvalitu jeho práce na základě portfolia tetování a kreseb.  Jestli má vkus a umí kreslit. Dokážu už většinou odhadnout, zda má nějaký potenciál. Taky nám samozřejmě ten člověk musí sednout i lidsky. Musíme mít pocit, že mezi nás zapadne.

I kdyby ten člověk dělal prostě ty nejlepší věci na světe, ale byl to nějaký nafoukaný idiot, nebo nácek, nebo nemá problém tetovat nácky, tak s ním prostě spolupracovat nebudeme.

Také nás občas oslovují takoví ti domácí tatéři, kteří už třeba něco na kámoších nebo různých obětech za pár korun udělali a chtěli by se učit, zlepšovat, ale spíše vydělávat ty peníze. Z toho většinou nic moc dobrého nekouká, ale mohou se najít výjimky, občas může někdo šikovný překvapit.

Když prostě vidíme, že ten člověk má vkus, cit, umí kreslit, je pracovitý a je nám sympatický, tak rádi zvážíme, zda má cenu se mu věnovat.

Myslíš, že Tribo patří k tomu nejlepšímu, co se dá na světě najít? Nebo, jak si podle tebe stojíte v tom zahraničním měřítku?

To by asi měli posoudit jiní, protože posuzovat takhle sám sebe je divné.

Ale osobně si myslím, že určitě patříme k tomu lepšímu a to i v evropském a možná i světovém měřítku.

Svědčí o tom třeba ceny z mezinárodních tattoo soutěží, kterých jsme za dobu naší existence nasbírali kolem čtyřiceti. Také máme i četnou zahraniční klientelu. V březnu bude Tribo slavit 20 let existence. Pokud něco přetrvá takhhe dlouhou dobu, tak to podle mého názoru o nějaké kvalitě svědčí.

Michel_tribo_tattoo

Tattoo by Michel, archiv Tribo

Jaká jsou další studia, o kterých si myslíš, že jsou taky dobrá?

Vážím si třeba práce Petera Bobka, Fishera z Ostravy, Ondrashe ze Znojma, Petry Hlaváčkové nebo One Love Tattoo z Prahy.

Jak dlouho trvá tatérovi než sám na sebe vydělá? Pomáháte jim nějak?

Většinou je dobré, když člověk má na začátek alespoň nějaký základ skládající se ze známých nebo kamarádů.
Stálou klientelu si pak tatér buduje postupně. Začíná většinou od jednoduchých věcí, na které si troufá, a my kontrolujeme co
se začínajícímu tatérovi dá svěřit a co ne. Většinou ti lidé mají sami v sobě určitou pokoru a soudnost a  řeknou si sami, že tohle zatím ještě ne.

Někdo si dokáže tu klientelu vybudovat rychle, u někoho to může trvat déle a dejme tomu, že to řádově může trvat půl roku až několik let. Záleží hodně na stylu a taky takové té obecné líbivosti. A někdo si tu klientelu nemusí třeba najít nikdy.

Je podle tebe pravidlem, aby tatér byl sám potetovaný?

Většinou to je takovým nepsaným pravidlem, ale také to tak být nemusí. Znám tatéry, třeba Boris z Maďarska, což je docela známý tatér, a co si pamatuju, neviděl jsem, že by na sobě měl viditelnou jedinou čárku. Pro většinu tatérů je totiž tetování prací a zároveň i koníčkem, takže je logické, že se mezi sebou tatéři tetují navzájem.

David_tribo_tattoo

Tattoo by David, archiv Tribo

Co dělat, když chci tetování, ale bojím se té bolesti?

Vzhledem k tomu, kolik lidí v dnešní době tetování má, tak je evidentní, že to není nic tak hrozného.

Neříkám, že to je zrovna vždycky úplně příjemné. Samozřejmě to bolí. Také mám pocit, že čím jsem starší, tím to bolí víc. Ale vydržet se to dá. Zas tak ukrutné to není.

Existují například nějaké přípravky na umrtvení té kůže? A používají se vůbec?

Občas se to používá, přípravky na to existují, ale není to u nás vlastně ani legální, takže ve studiu se bez toho obejdeme. Umrtvování při tetování trošku deformuje kůži a barvy se pak špatně dostávají do kůže. Používá se to spíš pak u větších „projektů“, kdy se třeba musí tetovat do ještě ne zcela zahojené části kůže na conventionech, kde se tetuje občas třeba osm hodin v kuse. Po pěti hodinách toho má většinou každý dost a takhle se ta životnost klienta může trochu prodloužit. Ale jsou to spíše extrémní případy v zahraničí na conventionech, tatéři i klienti to podstupují kvůli soutěžím, kam rádi hlásí rozsahem velká díla.

Třeba v Americe k tomu přistupují úřady benevolentněji a anestetika se tam používají podle mě více než v Evropě. Ale já myslím že ta bolest a její překonávání k tomu celkovému prožitku z tetování patří.

Kolik času může zabrat samotné tetování? Je nějaká hranice, kterou by tatér a zákazník neměli překročit?

Já si myslím, že u velkých tetování jsou optimální takové 3-4 hodiny na jedno sezení. Pokud třeba někdo nemá čas a potřebuje to udělat vše naráz, tak tetování může trvat samozřejmě i o dost déle.

Ale není to úplně optimální, protože to je pak pro toho tatéra i pro toho člověka velmi náročné. A to jak z hlediska koncentrace samotného tatéra, tak i z hlediska následného hojení. Může to prostě zbytečně prodloužit celý ten regenerační proces, protože pro tělo je to pak dost velký stres. Když je čas a trpělivost, tak je lepší dělat kratší nebo středně dlouhá sezení v délce těch několika hodin.

Lukáš_tribo_tattoo

Tattoo by Lukáš, archiv Tribo

Co všechno nesmíš dělat před nebo po tetování?

Měli byste být zdraví, neměli byste být nemocní, ženy by neměly být těhotné nebo kojit. Stejně tak byste neměli být opilí nebo na drogách.

Proč by vlastně člověk neměl být během toho tetování opilý?

Především proto, že alkohol rozproudí krev, takže by to potom více  krvácelo. Za druhé je tetování seriózní věc a člověk by ji měl absolvovat střízlivý a s čistou hlavou.

Platí to, že čím déle se tetuje, tím více to bolí?

Vnímání bolesti je individuální, ale v zásadě to tak platí. Každý to má jinak. U někoho to je v takových vlnách, že ho to bolí na začátku, pak je taková středová fáze, která bývá je taková klidná. A pak, když už je to moc dlouhé, tak to ke konci může být hodně nepříjemné a člověk je rád, když je pak konec.

Kóca_tribo_tattoo

Tattoo by Kóca, archiv Tribo

Co bys poradil lidem, kteří o tom tetování přemýšlí, ale bojí se toho, jak to bude vypadat za pár let, že je to bude bolet… Co bys jim poradil, aby překonali ten strach? Mají jít vůbec takoví lidé na tetování, když se toho bojí?

Především by si měli být jistí a  pokud nejsou, tak to nemá smysl dělat. Pokud o tetování přemýšlí, tak je dobré si o tom dopředu zjistit dostatek informací. O tetování samotném, o studiu a o konkrétním tatérovi. Projít si co nejvíc jeho prací a referencí, nebát se navštívit studio osobně a na všechno se zeptat. Od toho jsme tady.

Nejlepší je  domluvit si nezávaznou konzultaci s tatérem, kterého si zákazník vybere na základě jeho portfiolia. Osobní kontakt je důležitý a může nerozhodnutého člověka utvrdit v tom, že tetování opravdu chce, anebo naopak nechce. Může ho to trochu  uklidnit. Pro někoho je to přeci jen krok do neznáma a někteří lidé můžou mít strach právě z toho, že vstupují do neprobádaných vod. Na druhou stranu je to jen větší či menší kus obarvené kůže…  Pro někoho to ale může být zásadní krok.

Po konzultaci se pak mohou lidé svobodně rozhodnout a v případě vážného zájmu si domluvit pevný termín a zaplatit zálohu. Je to čistě na nich, měli by si ale uvědomit, že to pak budou mít na celý život. To nejsou žádné kecy. Takže pokud si tím nejsou jistí, ať to prostě nedělají.

Michalovi moc děkujeme za rozhovor, který nám osvětlil mnohá zákoutí tetování, a přejeme celému Tribu hodně úspěchů do budoucna.

Stále ještě mladý a (snad i) krásný psavec píšící na svém blogu Krcmic.cz. Pracoval pro společnosti T-Mobile, SaveMax, Telefonica O2, Brunswick Estates, Accenture, euroAWK a Socialbakers. Založil portál Pravdu.cz. V současnosti vlastní tento web. A pracuje na tom, aby z Objevit.cz udělal další uznávaný a navštěvovaný portál.

Komentáře

Nahoru