Dnes vyšlo 2 článků

Miro Veselý: Možná bych tu už dnes nebyl, kdybych se tehdy nerozhodnul pro tak razantní změnu svého života

Miro Veselý: Možná bych tu už dnes nebyl, kdybych se tehdy nerozhodnul pro tak razantní změnu svého života

Svého času byl, jak píše on sám na svém webu, „tlustý“. Ale na rozdíl od mnohých jiných, nechtěl „tlustým“ zůstat napořád. Se svou nadváhou se rozhodl bojovat. Dokázal shodit téměř 40 kil. Založil si vlastní web o hubnutí. Napsal o tom, jak shodil 35 kilo knihu. Věnuje se zdravému životnímu stylu, stravě, výživě a také programování. Je vlastně takovým žijícím příkladem, že to, jestli sedíte v práci za počítačem, není omluva pro to, abyste měli nadváhu.

Ahoj Miro! Na začátek dám i já tobě trochu prostoru, aby ses nám mohl ve stručnosti představit. Většina z našich čtenářů si určitě klade otázku, kdo to je Miro Veselý, o kterém třeba v životě neslyšeli. Odkud pochází, co dělal a nebo dělá, co ho baví…

Ahoj Michale, vystudoval jsem uměleckou průmyslovku a od té doby se samostudiem posouvám stále dál. No a ptal jste se ještě odkud jsem: z Bratislavy.

Baví mě práce na internetu. Někteří čeští čtenáři mě spíše znají jako autora recenzí digitálních fotoaparátů, kterým jsem se věnoval před 10 lety. V té době jsem ještě byl tlustý :-). Pak jsem zhubl a více jsem se začal věnovat otázkám výživy.

Ty už jsi to sám zmínil. Dříve jsi měl problémy s nadváhou. Tehdy jsi založil webové stránky chudnutie-ako.sk. Tuším, že to bylo v roce 2004. Kolik jsi tehdy vážil kilo? A proč jsi vlastně tehdy začal s psaním tohoto webu?

V roce 2003 jsem vážil 115 kilo. Trvalo rok, než jsem zhubl na 75 kilo. Ale postupně se 5 kil vrátilo.

Začali mě zastavovat známí a sousedé a ptali se mě, jak se mi podařilo zhubnout. Jelikož se živím psaním, nebyl problém udělat z toho web. A mělo to úspěch. Tím úspěchem rozumím to, že mi začali cizí lidé psát, že dík mým radám zhubli. To mě potěšilo. A povzbudilo. Vydal jsem proto pak i knihu.

Na webu je i fórum. Roky jsem z toho fóra čerpal energii a motivaci. Radil jsem jiným a tím jsem se stále udržoval sám v pozornosti, abych nepřibral.

Nyní rozjíždím i českou verzi toho webu www.hubnuti-jak.cz, ale nevěnuji se tomu naplno.

Měl jsi vždycky takovou postavu? A nebo ses o sebe jen v určité fázi svého života přestal starat a přestal sis hlídat, co jíš a jaký máš výdej?

Od dětství jsem byl „pevnější“. Ne tlustý, ne štíhlý. Po třicítce byla nadváha, po čtyřicítce by byla přišla těžká obezita. Zastavil jsem to.

V rodině máme více předčasných úmrtí a všichni byli obézní. Proto pro mě nebylo těžké spočítat si, že mám dvě možnosti. Buď dobrovolně zhubnu. A nebo někdy po 45 dostanu první infarkt. Možná bych tu už dnes nebyl, kdybych se tehdy nerozhodnul pro tak razantní změnu svého života.

Tloustnul jsem proto, že jsem nedbal na to, co jím. V naší rodině to je taková tradice. Všichni jsou a byli jedlíci. Jedli jsme velké porce, dopřávali si chutná, ale nevhodná jídla. Vepřo-knedlo-zelo-pívo-dort… Znáš to. K tomu nepravidelná strava, kdy se přes den sní málo a v noci hodně. Navíc nulový pohyb. To jsou učebnicové příčiny rychlé obezity. A k tomu si ještě vezmi, že jsi ženatý muž, který se cítí v manželství spokojený. Rychle tak zpohodlníš a nedáváš si tak moc pozor. Asi v duchu hesla „nač běžet za autobusem, ve kterém se vezu“.

Dnes už si hlídám, co jím. Pravidelně se hýbu, nesedím jednoduše doma na zadku. Vyloženě nedietuji, jen se vyhýbám nevhodným jídlům.

Co podle tebe způsobilo, že ses později dostal do fáze, kdy jsi měl pivní břicho a tukové polštáře po celém těle?

To je velmi plíživý proces. V dvacítce jsem měl na břiše snad 2 centimetry tuku, to ani nenahmatáš. V zrcadle to je vidět jen, pokud sedíte. Říkal jsem si, že „by se s tím mělo něco dělat“. Ale nechtělo se mi. V třicítce už tam bylo viditelné pivní břicho. Každý večer jsem si říkal, „něco by se s tím mělo udělat“. Nevěděl jsem ale, co. Tak jsem to odsouval a odsouval. Doufal jsem, že si to nikdo nevšimne. Vadilo mi to. Ale dál jsem dělal stále stejné chyby ve stravování. Hlavně asi proto, jelikož jsem nevěděl, že dělám nějaké chyby.

Vzpomínám si na jeden pokus z dávné minulosti. Chtěl jsem být na „dietě“ a jíst ovoce. To je snad zdravé. Ne? Koupil jsem si 2 kila banánů. Snědl jsem je za 2 hodiny a doufal jsem, že začnu hubnout. Samozřejmě to byla úplná hloupost.

Nevěděl jsem, že banány obsahují na 100 gramů 21 gramů sacharidů. To je 340 kJ. To znamená, že 2 kila mají 6800 kJ (1625 kcal). Pokud člověk hubne, měl by jíst kolem 8000 kJ, někdy možná i méně. Takové množství banánů se však skládá z necelého půl kila převážně rychlých sacharidů. Takže i kdyby to byla celodenní strava, je tu problém. Sacharidů je příliš a zcela chybí bílkoviny a tuk. Čili nevyvážená strava.

Čili hodinu na to máte takový hlad, že se neovládáte. Hypoglykémie…

Jak moc to ovlivňovalo tvé sebevědomí? Styděl ses třeba za své tělo? Bál ses svléknout třeba do plavek na koupališti a nebo jsi třeba na koupaliště kvůli tomu ani nechodil?

Ano. Bylo mi to velice nepříjemné. Myslel jsem si, že to vše skryji pod jednou velkou mikinou. To byl samozřejmě nesmysl. Stačilo, aby se někdo podíval na mou tvář. To jsem tehdy ale já neviděl. Na koupaliště jsem nechodil. Neměl jsem rád pohyb, ani studenou vodu. Prostě rozmazlený starý tlustý chlap :-).

Sebevědomí jsem neměl velmi vysoké, ale ani nízké. Jsem asi typický IT odborník. Ovládám dost věcí a jaksi jsem se pozapomněl věnovat vlastnímu vzhledu (což se nám ajťákům stává docela často). Jinak je to paradox – v profesionálních věcech se vyznám a považuji za normální, že je stále třeba studovat nové informace. Ale o stravování jsem nevěděl nic a tuhle stránku jsem trochu opomněl. Vůbec mě nenapadlo, že první pokusy s hubnutím dělám naprosto nekompetentně.

Dlouho jsem se trápil nesmyslnými dietami i léky. Teprve pak mě napadlo koupit si pár knih. Od té chvíle všechno fungovalo.

To je také důvod, proč tolik lidí selže. Jsou nekompetentní. Nevědí, co dělat, tak dělají alespoň něco a většinou blbě. Je to sice také špatně, ale to oni nevědí. Je to takzvaný Dunning-Krugerův efekt. Když člověk neví, že neví, že neví.

Šli ti třeba rodiče příkladem? Nebo měli stejně špatné stravovací návyky jako tehdy ty?

V naší rodině uctíváme kult jídla. Jíme hodně. Mastně. Nejednou jsme se vsadili, kdo sní víc knedlíků k vepřovému. 12 domácích bylo akorát. To jsem byl sytý :-).

Jak moc velkou roli hrají podle tebe v tomto ohledu rodiče? Je podle tebe důležité, když své děti už od mala učí zdravě jíst a nebo si každý podle tebe musí přijít na to, co má a nebo nemá jíst?

Rodiče své děti nevidí objektivně. Lékaři si často stěžují, že s tím mají problém. Pokud oznámí rodičům, že jejich dítě je „tučné“ (objektivně), tak se rodiče urazí a celý problém bagatelizují.

Generace, která zažila druhou světovou válku, často řeší jakýsi doznívající posttraumatický syndrom a kompenzují si to navozením pocitu úplné hojnosti. Prarodiče, tety, strýcové krmí vnuky čokoládou. Nejednou tajně, pokud jsou rodiče proti.

Děti často dědí obezitu od rodičů. Ne však přes geny. Horší je, že se dědí i kuchařka – tedy to, co se doma vaří a jí. Pokud jsou rodiče tlustí, dítě vidí, čím se živí a bude to napodobovat. Bude obezitu vnímat jako normu.

Navíc výskyt nadváhy je šílený. U nás má více než polovina celé populace nadváhu. To je strašné. To totiž vytváří laťku, laťku pro ostatní. Je známo, že člověk je stádní tvor. Pokud budete žít mezi tlustými, nejspíše i vy přiberete. Prostě se přizpůsobíte normě. Funguje to tak, že si řeknete „nejsem na tom až tak špatně“. A to je špatně.

Rodiče by měli jít dětem příkladem. Jíst rozumné jídlo a pravidelně se hýbat. A tohle také učit své děti. Výborné knihy o zdravé výživě píše třeba doktorka Václava Kunová. Píše věcně, se švihem a velice srozumitelně. Velmi rád čtu i knihy od paní doktorky Ivy Málkové. I zde platí to samé – svěží text = jasné a srozumitelné doporučení.

digitalny_fotoaparat_sony_cyber_shot_u_20_04

Jestli se nepletu, ty ses živil a „živíš zadkem“ – sedíš při počítači. Pramenily právě odtud tvé problémy s nadváhou?

Ano, sezení samo o sobě je problém. Velký problém. Dokonce je právě tahle sedavá práce příčinou mnoha onemocnění (jako samotné kouření).

Já třeba píšu, věnuji se SEO, marketingu, tvořím weby. A to všechno se stále dělá vsedě.

Myslíš si, že kdybys byl třeba zedníkem, tak bys nikdy nepřibral tolik kilogramů navíc?

Někteří zedníci mají také nadváhu. Ale z jiných důvodů. Při své práci mají dostatek fyzické aktivity. Ale často jedí nepravidelně. A to je taktéž docela problém. Pokud je pauza mezi jídly velká, metabolismus na to zareaguje. Po směně se zedník pořádně nají a sní víc, než by potřeboval. Prostě je vyhladovělý. I to stačí k tomu, aby přibral. Ani pivo nemusí pít a bírbauch, čili pivní mozol, je na světě.

Jak dlouho trval celý ten proces, kdy ses z poměrně slušného cvalíka přeměnil v Mira Veselého, jak jej známe nyní?

Jeden rok.

Co jsi vlastně během této proměny vše dělal? Zkus prosím popsat, jak jsi musel změnit jídelníček, odkud jsi bral všechny ty informace? Přece jenom asi tehdy nebylo všechno k nalezení na internetu jako dnes.

Tehdy platilo totéž, co dnes. Na internetu nejsou informace dobře dostupné. Je zde velmi mnoho balastu. Rychlejší je koupit si knihu a získáte ucelené informace.

Hned, jak jsem si nastudoval, co mám dělat, začal jsem to dělat. Pár měsíců jsem si přísně vážil stravu a počítal jsem to na kalkulačce. Vytvořil jsem si na to aplikaci. Dnes je na mém webu zdarma pro všechny. V kalkulačce BMI si spočítáte kopu podrobností. I to, kolik toho máte jíst. V kalkulačce energie si pak můžete podle těch čísel sestavit denní jídelníček.

Připouštím, je to nepohodlné. Ale už po pár týdnech jste schopní to vše udělat desetkrát rychleji. Už umíte odhadnout, kolik a co můžete jíst. Později už ani nemusíte nic vážit. Prostě to máte v oku. Už to všechno dobře znáte. V té chvíli hubnete jaksi podvědomě. Už se stravujete přiměřeně. Nemusíte to řešit. Stačí odolat a zbytečně nemlsat a neuždibovat :-).

Jinak, jestli mohu dát takovou jednu radu. Časem budou vaše porce jídla už trochu menší, doporučuji tedy jíst před každým jídlem taky zeleninu. Hodně zeleniny. Tím si zajistíte, že budete trvale přejedení. Navíc konzumace zeleniny je pro vaše tělo prospěšné.

Jak často jsi v době, kdy jsi hubnul, sportoval, chodil cvičit a nebo chodil běhat?

To byla moje největší chyba. Necvičil jsem. Nedokázal jsem se donutit. Při hubnutí jsem proto ztratil dost svaloviny. To je dost nepříjemné a také nežádoucí. Od té doby mám například i potíže s páteří.

Proto každému nyní doporučuji hubnout s pohybem. Stačí rychlá chůze. Jen to zkuste. Splňte to, co jsem napsal před chvílí a denně jděte na rychlou procházku. Za 10 dní lidé běžně zhubnou v tomto režimu několik centimetrů z pasu (to je několik kilo!).

Samozřejmě se tohle číslo může lišit, ale bývá to kolem 3 až 5 cm. To vás zmotivuje pokračovat. Tento „procházkový režim“ navíc není dieta, můžete to takhle praktikovat natrvalo.

Samozřejmě, pokud se začnete zas vracet ke staré stravě, zase přiberete. A bude za tím stejná příčina a z toho budou vyplývat stejné následky. Znáte to taky pod krycím jménem „jojo“ efekt.

Ty sám na svém webu tvrdíš, že hubnutí je běh na dlouhou trať. Stalo se ti během té doby někdy, že i když ses snažil, tak výsledky nepřicházely? Nebo přicházely, ale hrozně pomalu? A jak jsi sám sebe dokázal motivovat k tomu, abys v nastaveném rytmu pokračoval i nadále a nevzdal to?

Za těch 10 let, co si hmotnost udržuji na nízkém čísle, jsem se potýkal s mnoha problémy. A vždy na chvíli váha šla nahoru. Stačí, aby vás schvátila nějaká nemoc a trocha nevhodné stravy. Nebo si nedáte pozor přes svátky a dáte si párkrát něco, co vám hrozně chutná (a pravděpodobně to nebude zelenina :-)). Pak je problém se zastavit. Už se v tom zase vezete.

Není problém, pokud jednou za čas uděláte výjimku. Ale po výjimce máte chuť udělat ještě jednu výjimku. A pak ještě jednu a… Pak jde nahoru pás, kalhoty jsou mi těsné a zase se vzpamatuju.

Velmi mi pomáhá i to, že mě u nás dost lidí zná. Nejednou jdu po ulici a cizí lidé se zastaví a prohodí pár slov. Pochlubí se, kolik zhubli. V takové chvíli jsem vždy dojat. Těším mě, když vidím, že všechna ta práce stála za to. A pomáhá mi to si uvědomit, že stále funguji i jako vzor. O to snadněji se vzdám případných pamlsků. Přece nemůžu své příznivce zklamat. Chci, aby stále viděli, že zhubnout může každý.

Spousta lidí, i když zhubne, tak následně bojuje s tzv. jojo efektem. A sice díky drastickým dietám sice dokázali ubrat na váze, ale nedokázali pak zabránit tomu, aby opět znovu nenabrali ztracená kila zpět. Jak tobě se povedlo, že jsi pak zůstal i nadále ve stejné formě?

Povedlo se mi to díky tomu, že princip hubnutí, který jsem použil, vychází ze současných obezitologických doporučení.

Největším problémem, se kterým budete neustále bojovat, je to, abyste vytrvali ve svém snažení. Lidé vás stále podbízejí (dej si koláček, čokoládu, na to se vykašli). Musíte se naučit říkat ne. Je to dost podobné, jako s alkoholismem. I alkoholik má reálnou šanci přestat pít. Ale navždy. Nejde si dát „jen jednoho panáka“. To by se zase vrátil do těch samých kolejí.

Moje „tajemství“ jsou kedlubny a rajčata :-). Jednoduše pokud se jimi nacpu, tak jsem spokojen. Pak si dám normální dávku jídla. No a pak můžete chodit kolem mě s klobásami i dorty. Jsem přejeden. I kdybych si ty klobásky a nebo dorty dal, nedokázal bych jich sníst hodně.

Je to v rozhodnutí. Pokud se rozhodnete ráno se najíst, 3 hodiny budete spokojeni. Pak se zas musíte rozhodnout a řádně se najíst. A zas. Na dobroty pak nemáte ani pomyšlení.

Tělo funguje tak, že menší porce zvládá zpracovat. Pokud jíte vzácně velké porce, ty tělo nezpracuje. Ale uloží do zásob. A z nich jsou pak tuky. Nejčastěji kolem pasu :-).

Co na tvou proměnu říkali kamarádi a nebo partnerky?

Hodně lidí, co mě zná z internetu, mi říkalo, že vypadám špatně. Ptali se, jestli nemám rakovinu. Zhubl jsem v obličeji…

No a partnerka? Co je lepší? Pokud je vedle ní v noci tiše spící a poměrně štíhlý mladík? A nebo obézní, zpocené, chrápající čuně? Já si myslím, že tady asi není co řešit.

P1180863

V obličeji je skutečně vidět velká změna.

Je podle tebe důležité mít ve svém okolí lidi, kteří tě při tvém snažení podpoří? A měl jsi třeba po ruce takové duše ty během své transformace v hubeňoura?

Jsem spíš introvert, mnoho lidí kolem sebe nemám. Hubnul jsem sám. Má drahá polovička mě neustále usilovně podporovala. Rodiče byli spíše proti. Máma dokonce chtěla, abych nehubnul. Měl strach, abych si tím neublížil.

Byl bys ochotný poradit našim čtenářům pár receptů na relativně chutná a přitom zdravá jídla, která jsi jedl po čas svého boje s nadváhou (a jež jíš až doposud)? Ideálně nějaké rychlovky, u kterých člověk nemusí trávit hodiny za plotnou…

Zde je drobný problém v tom, co považujete za chutné jídlo. To, co já dnes označím za lahůdku, bych před 11 lety nevložil do úst.

Velmi mám rád své snídaně. Je to tekutá domácí proteinová tyčinka. Pomelte asi 2 lžíce lněných semen a jednu lžíci máku. Přisypete dávku vysokoprocentních kulturistických bílkovin. Trochu ovesných vloček. Lžičku skořice, lžička stévie. Trocha rozinek. Promíchat s trochou vody. A máte sladkou lahůdku, po které budete dokonale nasyceni několik hodin.

Nebo si otevřete konzervu cizrny. Vodu vylijte. Na cizrna nastrouhejte trochu zázvoru, pepř, zakápněte olivovým olejem. Může být trochu sýra grana padano. Vymačkejte na to šťávu z citrónu. Zamíchejte. A máte dokonalou lehkou večeři s navíc velmi zajímavou chutí. Je to skvělá pochoutka!

Nebo si nakrájejte ledový salát. Přidejte konzervu tuňáka. Trochu olivového oleje, balzamikový ocet, prolisovaný česnek a trochu prvotřídní sójové omáčky bez glutamátu. Třeba sukiyaki. Přidejte trochu tymiánu. Důležité je dresink dokonale rozmíchat a spojit se salátem. Vše musí být řádně ochucené.

Takové lahůdky máte za pár minut. Běžně jím takové jídla.

Existuje nějaká forma diety, kdy mohu jíst cokoliv, co mi chutná? A dá se pak i přesto zhubnout? Nebo prostě musím vždycky nějakým způsobem osekat jídelníček o ta tučná jídla typu smažák, knedlo-vepřo-zelo, smažené hranolky…?

Rozdělme to na dvě věci.

1. Jíst co vám chutná. Ano, teoreticky to platí. Mohli byste jíst cokoli a pak běhat do schodů pár hodin v kuse. Tak by se dala jíst i nevhodná jídla a zároveň snad i hubnout. Ale nestálo by to za námahu. Vezměte si, že smažák s hranolkami a kolou v restauraci vám dá tolik energie, kolik potřebujete na půl dne.

2. Zde je horší problém. Energie totiž není vše, co je ve hře. Důležité jsou živiny. Ta nezdravá jídla vám dají často špatně vyvážené živiny. Proto jsou označována jako nezdravá. Jsou velice mastné. Ale obsažený tuk je nevhodný pro zdraví. Jsou moc sladké, ale neobsahují prospěšné pomalé sacharidy. A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna. Takže ani energeticky přiměřená malá porce známých tradičních českých jídel není řešení.

Dnes se již ví, jaké má jídlo účinky. Ano, můžete jíst nezdravě. A pokud celý den budete sekat trávu, nepřiberete. A ve hře je také ještě vaše zdraví. Své zdraví s takovou stravou nepodpoříte. Mozek bez vhodných složek tuku nefunguje tak, jak má. Po takovém hutném obědě jste malátní a nic pak v práci neuděláte. Děti po sladkostech zlobí a zhorší se jim prospěch. Tyto souvislosti jsou již dnes známé. Neřídit se tím, je dost hloupé. Kdo umí číst a nečte, je na tom stejně jako negramotný člověk.

Hloupější je ale to, že ve školních a závodních jídelnách se dnes vaří totéž, co vařili nám za socialismu někdy v roce 1970. Lékaři a odborníci na výživu dnes vědí, že to má vypadat jinak. Ale zatím se to ve školách moc nepraktikuje.

Měl by podle tebe zdravá výživa být vyučována jako předmět již na základních a středních školách? A pokud ano, tak proč.

Neměla by být vnucována. Ale měla by tam být. Tečka.

Mělo by to vypadat nějak takto – tady máš vhodné jídlo. Nechceš? Nemusíš. Jenže nic jiného by nesmělo být k dispozici. Když dítě dostane na výběr špenát a nebo automaty na sladkosti, nebo má nedejbůh fastfood za rohem, tak je vítěz jasný.

Už jsi zmínil, že se stravujeme jako před padesáti lety. Jíme tučná jídla, která tehdy jedli naše babičky a dědečkové, kteří také vykonávali po čas celého dne tvrdou fyzickou práci. A také tehdy lidé neměli moc možnost volby, co budou jíst. Nyní už tu možnost máme. A já se tedy ptám – proč to neděláme? Proč stále jíme ta tradiční jídla z brambor, slaninu, pečené vepřové atd.?

Je to zvyk. Chutná nám to. Je to pohodlnější. A také lidé nevědí, čím to nahradit.

Já jsem přečetl o stravě a hubnutí možná 50 knih – jak pro laiky, tak i odborné publikace. Přesto stále nemám zcela jasno v některých věcech. Je to prostě hodně složité téma. Lidé dnes mají pozornost rozptýlenou zábavou a je nepohodlné učit se všechny ty věci o joulech a kaloriích.

Je to zároveň i kulturní otázka. Lidé těžko mění své návyky a postupy. Navíc ta klasická jídla mají za ta desetiletí tak vyladěné recepty, že nám i mimořádně chutnají. Vzdejte se toho ve vidině, že MOŽNÁ za 20 let budete díky tomu trochu zdravější. SNAD.

Napsal jsi knížku „Ako som schudol 35 kil“. Mě by zajímalo, jak ses vlastně dostal k nápadu, že napíšeš vlastní knihu? Oslovil tě tehdy někdo a nebo jsi ty sám aktivně oslovoval knižní vydavatelství?

Nejdříve jsem oslovil vydavatelství. Zájem byl velký, ale když mi řekli, jaký je honorář, tak jsem to zabalil. Za ty peníze se to nevyplatí. U nás jsou uklízečky lépe placené než autoři. To platí dodnes.

Pak jsem se ale spojil s investorem, který uhradil náklady na tisk. Prodejem knihy jsme dokonce vydělali o něco více než bych dostal v nakladatelství. Proto, když se doprodala, vydal jsem ještě druhé a třetí vydání.

Kdy kniha vyšla a kolik výtisků se prodalo?

Vyšla v roce 2004 a původně se jmenovala „Hubnutí v sebeobraně“. Název jsem volil proto, že hubnutí chrání před civilizačními chorobami jako je infarkt, rakovina či diabetes. V 2008 jsem vydal její druhou verzi pod názvem „Jako som schudol 35 kíl“. Tam je již o hubnutí všechno, co je potřeba vědět. V roce 2012 vyšlo třetí vydání. To jsme dali i do distribuce přes velkoobchod a v roce 2013 se dělal dotisk. Odhaduji, že koncem roku bude prodaných 7 500 kusů. Na naše poměry je to docela slušné číslo. Zejména proto, že jedu bez jakékoliv placené reklamy. Propaguji to pouze na svých webech. Podotýkám však, že text knihy je celý k dispozici na mém webu. Kdo nechce nic platit, může číst tam.

No a pokud chcete ebook, tak zdarma jsem publikoval tuto knihu, klidně si ji stáhněte. Žel, zatím pouze ve Slověnštině. Je to můj desetidenní kurz hubnutí. Každý si tak může rychle ověřit, že hubnout se dá i normálně. Bez bláznění s s paleo / nízkosacharidově / vysokostupidními dietami.

Jestli se nepletu, tak jsi také vydal o hubnutí audioknihu. Jaký měla úspěch?

Ano, vydal jsem to na CD v roce 2008. Prodalo se kolem 500 kusů. Prodej pak začal váznout, CD se totiž dnes už přestává brát jako tradiční médium. Dnes se můj audiobook prodává ve formě MP3 nahrávky (žel, taky pouze ve Slověnštině).

Jezdil jsi i na přednášky. Před jak velkým publikem jsi tehdy přednášel? A pamatuješ si na svou úplně první přednášku? Jak vypadala :-)?

Přednáším málo. To víš, my, introverti… :-). Svou první přednášku jsem měl na Lékařské fakultě, kde jsem před kolegy (jako fotograf) mluvil o významu fotografie praxi ústavu. Vím, že jsem měl velikou trému a přitom to byli kolegové, s nimiž se normálně bavím bez trémy. Párkrát jsem byl v nějakém krátkém šotu v televizi. Člověk si na to postupně zvykne. Veřejným akcím se ale spíše vyhýbám. Nerad cestuji.

Nedá mi to, abych se nezeptal, ale kolik ti je Miro let?

50 let a 3 měsíce.

fuji_finepix_a203_19

Dnes je Miro i podle obličeje hubenější.

Od kolika let se věnuješ internetu? A jaké oblasti?

Těsně po revoluci, asi v roce 1991 byl ve výprodeji Didaktik Gama za směšné peníze. Cosi mi říkalo, že toto je to, co chci. Nevěděl jsem, co to dělá. Ale věděl jsem, že chci počítač. Psal jsem na něm dopisy. Později povídky – s kamarádkou jsme v té době často psali. Jen tak, pro zasmání a pak do šuplíku. Kdyby je byli našli, asi bychom byli měli problémy. Socialismus.

Hodně jsem komunikoval a diskutovaů. Nejdříve na FidoNET, později na internetu. Pamětníci konferencí servis-internet si mě možná pamatují pod nickem Mirex. Tak jsem se naučil psát. No bavila mě i tvorba webů, webdesign. Později jsem začal dělat SEO a tím vším se dodnes živím.

Ty sám pracuješ pro nějakou firmu nebo jsi živnostník a zakázky si sháníš sám?

Jsem živnostník. Asi bych se definoval jako projekt manažér. Česky řečeno tvůrce a dozorčí. :-)

Jak sem začínal? Po roku 2000 jsem sháněl klienty, ale marně. Na Slovensku v té době nikdo o SEO neslyšel. Nabízel jsem firmám, že pro ně budu dělat úspěšné a výdělečné weby. Nikdo nechtěl. Dokonce mě odmítali i ve chvíli, když jsem to vše dělal fakt šíleně levně. Nevěřili tomu. Znělo to příliš dobře. Pak jsem si přečetl Kiyosakiho cashflow kvadrant a docvaklo mi to. Napadlo mě – co tak udělat takový ten úspěšný web pro sebe? Stejně nemám práci. Tehdy vznikl můj web o digitální fotografii digi-foto.sk. Pak i ten o hubnutí a ještě pár dalších. Takže jsem našel svého nejlepšího klienta. Sebe.

Kolik času věnuješ denně práci a kolik sportu? Máš již nějaký zaběhlý denní rytmus? Že třeba každý den ráno vstaneš a opaříš se čajem (a nebo si jdeš zaběhat či skočíš do fitka)?

Pracuji podle toho, jak je třeba. Několik hodin denně. Jsou období, kdy nepracuji a pouze odpočívám, nasávám (informace) a relaxuji. Pak je období produkce, kdy píši. Nebo něco testuji, ladím.

Nyní připravuji najednou nový web i novou knihu. A to zabere i 10 hodin práce denně.

Hodně času mi ale žere studium. Nejméně hodinu denně sleduji, co je nového v oblasti marketingu, dění na webu. Pak jdu pracovat a odpoledne jdeme s partnerkou na rychlou procházku. Někdy jen 4 kilometry, jindy jich ujdeme 16 až 20. Střídáme to. Občas přijde na řadu posilovna. Ale v poslední době to flákám. Chození mě baví víc. Na procházce pak posloucháme audioknihy. Je to praktické, hodně se dovíte a leze vám více do hlavy slovní zásoba.

A mimochodem film Ráno vstanu a opařím se čajem je titul, na který se rád zas podívám. Děkuji, že jste mi ho připomněl. :-)

P1790906

K hubnutí patří pohyb.

Co nejčastěji snídáš? A obědy si připravuješ sám dopředu a nebo chodíš jíst klasicky do restaurací?

Pracuji z domu, takže jídlo vařím já. Restauracím se vyhýbám.

Je vůbec možné chodit jíst do restaurací, pokud nechci přibrat? Pokud ano, jaká jídla si tam mohu dát a kterých bych se měl vyhnout širokým obloukem?

Když musím jíst v restauraci, dám si klidně cokoliv. Jednorázově to ničemu nevadí. Dal bych si to, na co bych měl chuť. Něco nezdravého, co normálně nejím, jak je rok dlouhý :-). Třeba takový řízek. Jeden řízek se ti totiž doma neoplatí smažit. Na to je restaurace ideální. Třeba na oslavu narozenin. Několikrát do roka. Pak klidně může jíst bez omezení ve výběru jídel.

Pravidelná strava v restauraci je asi trochu problém. Asi by bylo dobré sáhnout po salátech, nebo po jídlech s předem známým složením. Porci celozrnné rýže, porci šunky, porci sýra. Je to celkem chutné a nic tím skoro nezkazíte. Nebo grilovaná kuřecí prsa, celozrnné těstoviny. Nebo losos a kuskus. Pokud má porce rozumné množství, jsou to docela normální jídla. Jen pozor, aby vám to donesli na talíři a ne na podnose o průměru půl metru.

Co McDonald? Mohu si třeba občas skočit na jídlo do „Mekáče“? A mohu pít alkohol a nebo alkohol je také na seznamu zakázaných látek, které lidé vyznávající zdravotní styl, nevezmou do úst?

Mekáče mám moc rád. Chodím tam často. Pokaždé, když ve městě potřebuji jít na WC. To se nám, co držíme pitný režim, stává často :-). Zaplatím poplatek za vstup, ale žádná jídla si nedávám. Bojím se, že by mi zachutnala.

Alkohol je na seznamu zakázaných látek, jestli se zajímáte o své zdraví. Je to zdroj energie a navíc je to zdroj ztráty pevné vůle. To si takhle dáte tři piva a pak je to již všechno jedno. Ty dvojité brambůrky sem.

Máš nějakou oblíbenou restauraci, kterou bys rád vyzdvihnul?

Ne.

A poslední otázka na závěr – chtěl bys našim čtenářům něco vzkázat?

Pokud máte pocit, že byste měli zhubnout, nehubněte. Pokud ten pocit začne být opravdu silný, pořiďte si některou kvalitní knihu o hubnutí. Autoři jako Vojtěch Hainer, Igor Bukovský, nebo výše uvedené lékařky jsou ověřené zdroje. Všechno je to napsané v češtině lidsky a srozumitelně. Pak se začněte řídit tím, co jste se naučili.

A odkazuji vám tři věci. 1. Vytrvejte. 2. Nevzdávejte se. 3. Pokud klopýtnete, zas vstaňte a pokračujte.

Fotografie: Zive.sk

Stále ještě mladý a (snad i) krásný psavec píšící na svém blogu Krcmic.cz. Pracoval pro společnosti T-Mobile, SaveMax, Telefonica O2, Brunswick Estates, Accenture, euroAWK a Socialbakers. Založil portál Pravdu.cz. V současnosti vlastní tento web. A pracuje na tom, aby z Objevit.cz udělal další uznávaný a navštěvovaný portál.

Komentáře

Nahoru