Dnes vyšlo 1 článků

Nebezpečný projev na sociálních sítích a internetových forech

Když mluvíte s fyzickou osobou (nemyslím teď právní pojem) v reálném světe a vidíte a slyšíte, že osoba se kterou mluvíte není zcela OK, tak tomu přizpůsobujete svojí reakci.

Tím, že osoba se kterou diskutujete není zcela OK, nemám na mysli primárně intoxikaci alkoholem a drogami, ale třeba nějakou rozčilenost, kdy je horší sebeovládání (záleží na nátuře jedince, aktuálním zdravotním stavu či aktuální životní situací), i když ta intoxikace má také vliv na volbu slovníku a intonace.

Pokusím se to napsat ještě jednou a jednodušeji. Když mluvíte tváří tvář s osobou, která je rozčílená tak pokud „používáte rozum“ (nemyslím to ve zlém) tak se snažíte osobu více nerozčilovat, aby se situaci zbytečně nevyhrotila, třeba až k agresi.

Když s někým komunikujete pouze psanou formou tak tu ta emocionální složka diskuse chybí a může se stát, že si uděláte chybný názor a rozčílíte se, třeba i zbytečně, protože můžete nabýt dojmu, že daná osoba je „neslušná“, přitom Vám email mohla napsat v nějakém špatném rozpoložení, kdy se jí jen špatně hledaly správná slova.

Toto není moudrost na kterou jsem přišel, ale na toto už přišli před desítkami let a vymysleli se smajlíci, které mají částečně emocionální složku projevu suplovat, ale i tak může vzniknout problém v „nedostatečné fantazii čtenáře“.

Podle Wikipedie smajlíky vymyslely pánové Scott Fahlman (rok 1982) a  o dvacet let dříve Harvey Ball (rok 1963).

Mě se už takovýchto situací stalo nespočet, proto radím, maily, příspěvky v diskusi, statusy a komentáře na sociálních sítí berte s rezervou, když nevíte kdo je na druhé straně „monitoru“, ať zbytečně neskončíte oba na Policii České republiky.

Komentáře

Nahoru