Nešťastný příběh internetového podnikatele s otevřeným koncem. Uspěje?

Nešťastný příběh internetového podnikatele s otevřeným koncem. Uspěje?

Všude slýcháme a čteme příběhy lidí, kterým se podařilo pohádkově zbohatnout. Nikde se však moc nepíše o těch stovkách, kterým se to nepovedlo. O těch, kteří skončili na dlažbě. I o tom je příběh Marka Sýkory. Podnikatele, který již okusil samotné dno.

Ale nevzdává to. Jako jeden z mála se však při neúspěchu neodstěhoval na druhý konec Afriky. Ale snaží se své závazky plnit. Naivní? Hloupé? Kdo z nás by udělal totéž. Proto jsem se rozhodl s Markovým příběhem podělit s vámi čtenáři.  Za odvahu, že se nebál jít s kůží na trh. Za to, že jako jeden z mála podnikatelů ctí heslo, že dluhy se mají platit. Za to, že se chce sám oprat s osudem. Opět stejná otázka. Kdo z vás by na to měl koule? Kdo z vás by to již dávno nezabalil?

Markův příběh je názorný příklad toho, kam nás může zavést jeden chybný krok a nebo celý sled špatných rozhodnutí. A také ukázka, že i ode dna se dá odrazit. Někdy je to však těžší, než se zdá.

Začalo to v 18 letech

První společnost jsem založil ihned po návratu ze studií v USA v 18 letech, zažil jsem počáteční euforii a pak přišlo kruté vystřízlivění. Nevyšlo to a já jel dál. Tentokrát to přeci musí vyjít, říkal jsem si. Bude to hit. Pod tíhou nadšení a snahou zachránit situaci jsem postupně vyzkoušel všechny možné způsoby podnikání. Mělo to však jednu zásadní chybu – bez startovacího kapitálu.

Více peněz, vyšší náklady

Vždy když jsem viděl, že faktury spotřebuji více peněz, než jsem schopen vydělat, přeřadil jsem na vyšší rychlost, nabral si toho více, než jsem byl schopný zvládnout. Logicky se vše zhroutilo. Na koleni jsem pak vymyslel projekt nový, takový aby splatil projekty předchozí. Opět s nulou do startu. Scénář se opakoval. Znovu a znovu. Internetové diskuze rostly, moje jméno ztrácelo na kredibilitě a já se snažil víc a víc s menším a menším výsledkem.

Neúspěch je u nás tvrdě trestán, ale když se o něm nezačne více mluvit, potká mnohem více lidí. Jistě, úspěch je inspirující, ale proč se o neúspěšných podnikatelích nepíše tak, aby ostatní neudělali stejnou chybu. Proč musí být hned za podvodníky. Před časem jsem si nedovedl představit mluvit otevřeně o své situaci. Teď to vidím jako nutnost.

Tentokrát to bylo jiné, objevil jsem úžasnou sílu přírodních pleťových olejů. Začal jsem je do České republiky dovážet pod značkou SKINGUARD. Vše jsem tvořil na koleni. Rozjelo se to. Začal jsem opět ožívat, prodej rostl. Klienti byli nadšení.

Období hojnosti

Celý projekt začal nabírat obrátky, měl jsem slíbenou zajímavou investici, začalo se o značce SKINGUARD mluvit a psát a já jsem získal pocit jistoty. Jistoty, že se mi podařilo z nuly postavit na nohy silnou značku. Utvrzovali mne v něm klientky, které pravidelně navštěvovali můj Showroom a odcházeli nadšené. Rostl zájem novinářů a kosmetických redaktorek. Rozhodl jsem se za značku postavit.

Problém nastal v momentě, kde jsem za značku veřejně vystoupil coby její zakladatel. Před svoji minulostí jsem se skrýval neuvěřitelně dlouho, dusila mne a nedávala mi dýchat. Poprvé jsem začal veřejně vystupovat, omluvil se za své chyby a začal být kontaktní.

Nikdo nevidí druhou stranu, než jsem za značku veřejně vystoupil, dělali jsme na naprosto novou značku spoustu objednávek a najednou konec. Těsně před vánoční sezónou. Všechno připraveno. Rozjetý marketingový plán, podrobné plány do budoucna. Konec. Moje PR agentura mi nedoporučila veřejně za firmu vystoupit, já jsem však chtěl. Cítil jsem povinnost. Po letech negativních komentářů v diskuzních fórech, kde jsem měl vždy sklopenou hlavu, jsem potřeboval vykřičet do světa: ,,Tohle se mi povedlo, funguje to a já budu moct pokrýt své závazky a konečně něco vybuduji. Konečně na mne bude moct být moje rodina hrdá a já ze sebe sundám svoje břímě.“

Snažím se nevnímat negativní komentáře, narážky, výhrůžky a zesměšnění. Vím, že mi to i patří, sklápím hlavu a jdu dál. Je mi jako bych měl svěrací kazajku, pásku na očích a s tím musel normálně žít a fungovat. Psychicky to na člověka ale samozřejmě dolehne.

Google je mocný. Bohužel i bohudík

Google je však mocný a léta, kdy jsem se snažil být neviditelný a v diskuzních fórech se ke svým věcem nevyjadřoval, si vybraly krutou daň.

Po oficiálním vystoupení coby zakladatel značky SKINGUARD nabraly události dosti rychlý spád.
Vcelku obratem jsem byl vyhozen z pronajatého showroomu, kde jsem měl platně uzavřenou smlouvu a nebyl jsem v prodlení s žádným nájmem.

Okamžitě se vyrojilo spoustu příspěvků tipu, že můj projekt je podvod, že nikdo nikdy neviděl žádný můj pleťový olej a že to je můj další tunel. Ke komentářům nějaký dobrák připojil odkaz na nějaké extra šťavnaté vlákno s diskuzí k mé osobě a ortel byl vynesen. Je to jeho další podvod, zrušit objednávku, nepřevzít objednané zboží, chtít vrátit peníze, zažalovat, zničit.

Pykání za chyby z minulosti

Je to nelogické, chci se někam posunout, s takovou zátěží se nadá dlouho žít. Jak to mám však udělat. Kdybych byl zaměstnaný, v životě bych své závazky nesplatil. Říkám si, je však takto krutá daň nutná?

Jakákoliv snaha, jakýkoliv pokus o vysvětlení a komunikaci je tvrdě setřen, zesměšněn. Začnou Vám chodit maily s výhružkami, noční záplava sms, které Vám přejí konec, začnete brát jako běžnou součást života, psychický nátlak je to obrovský.

Smutné je, že jsem si jistý, že každý projekt, který jsem kdy vymyslel by byl úspěšný, kdybych nepotřeboval, aby si sám na sebe začal vydělávat během 14 dnů.

Kdybych si nebyl s úspěchem SKINGUARDU jistý a neměl jsem vše spočítané, v životě by mne nenapadlo začít veřejně vystupovat, odhalit na sebe úplně vše a pravidelně na videích situaci komentovat.

Každý měsíc se mi daří splatit minimálně 60.000,- Kč ze svých podnikatelských závazků. Nečekám úctu, vděk ani soucit. Pracuji ve dne a v noci jako přivýdělek překládám. Chybí mi občas uznání, něco jako, snažíš se, je vidět, že se snažíš být seriózní, nevyšlo to, ale ty se z toho „neposereš“. Jakmile jsem nemohl všechno splatit hned teď, nikoho částečná úhrada nezajímá. Podvod, šup s tím do diskuze.

Uznávám a sypu si popel na hlavu, měl jsem více komunikovat, měl jsem být otevřenější, měl jsem více přemýšlet. Rozhodl jsem se to učinit až teď. Kompletně jsem se otevřel, zveřejnil své fotografie, kontakty a snažil jsem se vše vysvětlit. Paradoxně mi to ale takřka zničilo celý můj pracně a od nuly budovaný nový začátek. Opět to na mne vrhá špatné světlo a posouvá mi to hluboko pod startovací čáru. Díky své situaci jsem se odřízl od většiny přátel. Žiju uzavřen sám sobě v problému, který řeším 24 hodin denně.

Nevzdávám to

Já se nevzdám, mám chuť bojovat. Nemyslím si, že by kdy kdo takto v Česku vystoupil.

Svým olejům věřím natolik, že je nyní na facebooku prodávám fanouškům za symbolickou cenu 129,- Kč. Mám jich plný sklad a byl jsem přesvědčen, že se do Vánoc hravě prodají. Oleje jsou tak perfektní, že si je klienti zakoupí znovu. Troufám si tvrdit, že 9 klientů z 10 tak učiní. Navíc doufám, že klienti popíšou pravdivou zkušenost s oleji do diskuzí. Teď když se mi kdokoliv zastane, je dalšími 5ti lidmi napadnut, že je to nějaký můj profil a recenze je zcela rozcupována.

Netoužím po ničem víc, než-li se postavit na nohy a začít žít normální život. Tuhle věc chci a musím dokončit. Nemůžu to nechat rozdělané.

Potřebuji, ale šanci, dokázat Vám, že na to mám. Nemůžu se do koce života schovávat a opět se snažit být neviditelný. Potřebuji se opět umět zhluboka nadechnout.

Je to paradox, mám revoluční produkt, na českém trhu není, klienti ho hodnotí velmi pozitivně, kupují si ho znovu, mají ho rádi. Sám značku nejsem schopný udržet nad vodou, pro investory jsem vzhledem ke své minulosti nezajímavý. Přitom si troufám říci, že žádná kosmetická značka v Česku obdobnou olejovou řadu nemá. Potenciál v ní je obrovský a vše je připraveno na rychlou expanzi. Bez fungujícího a životaschopného projektu je moje situace neřešitelná. Začarovaný kruh. Já to však nehodlám vzdát. Nemůžu. Chci dýchat.

Povinnosti

Omlouvám se každému, koho moje podnikání jakkoliv poškodilo. Věřte mi, že přes všechen stres co prožívám, jsem hnán morální povinností všem svým závazkům dostát. Neustále jsem začínal znovu a znovu. Neustále si říkám, co jsem mohl udělat jinak. Moc mi toho nenapadá. V 18 jsem měl nejprve našetřit balík a bez peněz do světa businessu nelézt. Když já jsem si tenkrát myslel, že udělám díru do světa. No teď už ale budu muset. Chci se zase sám sobě moci podívat do očí.

Spousta lidí mi v mailech přeje konec, podivuje se jak sám se sebou dokážu žít, nutí mne se denně zamýšlet nad smyslem mého bytí na zemi. Jsem hnán touhou za tím to dokončit. Jsem hnán láskou a podporou nebližších lidí, kterým můj stres neuvěřitelně ubližuje. Jsem hnán touhou znovu začít mít radost z maličkostí. Jsem hnán touhou probouzet se normálně a ne v kaluži potu.

Jsem hnán touhou všechno narovnat a podělit se o svůj úspěch.

Já to nevzdám.

Marek Sýkora

 

Poznámka: Markovi jsem dal možnost popsat nám v rozhovoru, jak to vše bylo. Jaké chyby udělal a čemu by se měli ostatní podnikatelé vyhnout obloukem. Jak budoval firmu, co se mu honilo hlavou, když měl dluhu a spoustu dalších věcí. Rozhovor u nás vyjde co nevidět.

Komentáře

Nahoru