Novinářská kachna

Výrazem novinářská kachna (doslovný překlad německého Zeitungsente) se označuje neověřená, senzační či skandální, často nepravdivá zpráva.

Takovou informaci vydavatelé odedávna opatřovali latinskou zkratkou N .T. (Non testatur) – neověřeno. Fonetická podoba zkratky – ente – je zvukově podobná německému die Ente, česky kachna a tak nejspíše vzniklo ono označení. I tuto definici by však šlo označit zkratkou N.T.

Proč se začal používat pojem novinářská kachna?

Patrně za to mohou francouzské Zemědělské noviny, které roku 1775 otiskly článek s názvem Nový způsob chytání divokých kachen. Kachny měly být chyceny za pomocí žaludu, uvařeného v projímadle a uvázaného na rybářský vlasec. Ten měl lovec přinést k rybníku, kde žijí kachny a předhodit jim ho. Některá z kachen nastražený žalud spolkla, ale díky projímadlu ho ihned vykálela, pak žalud spolkla druhá, opět ho vykálela a tak to pokračovalo, dokud nebylo celé hejno navlečené v řadě za sebou na vlasci jako korálky. Tento způsob lovu je samozřejmě zcela přitažený za vlasy, ale i přesto se dostal i do literatury.

Obdobně měl totiž chytat kachny i legendární baron Prášil. Tuto a jí podobné kuriózní neověřené informace vydavatelé novin opatřovali latinskou zkratkou N .T. (Non testatum) – neověřeno. Fonetická podoba zkratky [enté] se zvukově podobá německému die Ente, česky kachna. Je tedy pravděpodobné, že za vznikem tohoto pojmu stojí jak vymyšlená historka o chytání kachen, tak i slovní hříčka se zkratkou N. T.

Na podobné téma o novinářských kachnách kdysi vyšel celkem vtipný článek s názvem:

Jak se peče novinářská kachna

Vezmeme jednu neověřenou zprávu, opláchneme pod proudem špatných informací a vložíme do formy „senzační téma“. Okořeníme slohovou úpravou, přidáme několik zrnek znalostí, na špičku nože humoru, a podlijeme vínem (ve víně je vždycky pravda). Pečeme pak ve vlastní šťávě tak dlouho, dokud nevypadá „k nakousnutí“. Servírujeme rustikálně, nejlépe na novinovém papíře, ale kachna musí být zaručeně horká! Hotový chod ještě ozdobíme tučnými titulky a jménem redaktora.

Teď ale vážně! Smyšlené, nepravdivé zprávy v tisku označujeme jako novinářskou „kachnu“. Tento výraz vznikl zhruba před sto lety a stal se pojmem, nad kterým se už dnes nikdo ani nepozastaví. Proč ale právě kachna? Drůbeže máme přece dost, mohl by to být právě tak krocan, slepice, kohout nebo husa …
Svůj původ má novinářská kachna v Německu. Články, které nebyly ověřené, se v textu označovaly mezinárodní zkratkou N.T., která byla pravděpodobně odvozena z anglického not testified (neověřeno), jiné zdroje zase tvrdí, že z latinského non testatum, což znamená to samé. Ať už tak, nebo tak, fonetická výslovnost těchto dvou písmen zní v Němčině jako eN-Té (Ente) a tím se konečně dostáváme k jednoduchému vysvětlení malé záhady – Ente totiž znamená v českém překladu kachna.

Tolik k teorii. V praxi známe dva druhy novinářských kachen: kachny nechtěné, které vznikly ze špatných informací, a kachny úmyslné, které mají za účel vyprovokovat, zmást nebo pobavit. V dnešní době není díky televizi, rozhlasu a především internetu natolik obtížné pravdivost zpráv ověřit. Takové ověřování ovšem funguje jen za předpokladu, že se kachna mezitím nerozšířila do všech médií – i to se totiž stává. Výstižným příkladem jsou například poslední prezidentské volby v USA, kdy jedna americká televizní stanice po druhé začala šířit falešnou zprávu o volebních výsledcích na Floridě. Původcem byla stanice Fox, která (alespoň se zdá) vyslala svou kachnu úmyslně, za účelem čistě politickým a manipulačním. Učiněným kachním hnízdem se stal internet a rozesílání mailových zpráv. Připomeňme si například poplašnou zprávu z roku 1994 o šíření viru Good-Time, který měl údajně zničit každý počítačový hardware. Nejen noviny, ale dokonce i odborné časopisy začaly tuto kachnu zveřejňovat, jakoby tento virus skutečně existoval. Byl to ale jen vtip neznámého autora, který začal s jeho šířením několika málo maily. (Smyšlená zpráva o mailech, které mohou poškodit počítač, se stala rozesíláním viru Loveletter o několik let později skutečností). Ta nejběžnější „kachna“ v našem životě přitom vzniká jednoduchou komunikací mezi sousedy a známými – však to jistě znáte: „Jedna paní mi říkala, že jí jedna paní říkala …“ To už ale není kachna novinářská, nýbrž kachna obecná!

Zbývá už jen otázka, zdali tento článek o vzniku novinářské kachny není náhodou sám jednou velkou kachnou. Německý historik novinářského žurnalismu, Martin Welke, objevil karikaturu z roku 1849, která znázorňuje jakéhosi novináře s brašnou, ze které vykukují dvě kachny. Přestože byl původně zastáncem teorie N.T., zpochybnil po svém objevu její pravdivost.

Článek vyšel na: http://behensky.blog.respekt.ihned.cz/c1-46061740-jak-se-pece-novinarska-kachna

Komentáře

Nahoru