Otto Bohuš: Oceňuji, že „copywriting“ už není v ČR sprosté slovo

Otto Bohuš: Oceňuji, že „copywriting“ už není v ČR sprosté slovo

Reklamní texty, slogany a vše kolem copywritingu je jeho parketa. Mistr prodejního textu, vládce písmenek. Prostě psavec na plný úvazek. Chcete-li – prostě copywriter.  Své práci se věnuje naplno, má jí rád, dělá ji co nejlépe, jak může a s grácií. Zajímavé jméno, zajímavé texty, to je Otto Bohuš alias Ottocopy.

 

Ahoj Otto, já tě sice znám. Ty mě asi ne. Ale možná se naleznou lidé, kteří tvé jméno vidí poprvé. Mohl bys nám proto říct něco o Ottovi Bohušovi, kdo to je, a odkud se tady vzal…?
Narodil jsem se, jako nikdo jiný, v Hodoníně. Na základní škole jsem občas vstával na 7:00, abych v přírodopisných laborkách řezal žížaly. Této pozoruhodné snaze československého školství, jak přijít věcem na kloub, jsem dále sekundoval v porevolučním Znojmě. Na tamní SPgŠ jsem mimo jiné přišel na to, že určitě nechci být vychovatelem. Ovšem pozdě.
Definitivní odpověď na otázku po smyslu života jsem se vydal hledat do Brna na FF MU. Katedra historie mi řekla, že už tu všechno bylo. Na filosofii mi řekli, že bych se měl ptát dál a dál. A na studijním mi řekli, že tohle nemůžou rozhodnout, a ať se odvolám k rektorovi. Zhruba v téže době jsem prošel naprosto zásadním a bouřlivým obdobím nicnedělání, ve kterém jsem dosáhl profesorských úspěchů. Záhy po odchodu z promoční síně jsem si uvědomil, že nic nevím, nic neumím a měl bych se začít pořádně učit. A tak se ze mě stal copywriter. V kostce řečeno.

Zmínil jsem, že se plně věnuješ copywritingu, mohl bys lidem, kteří se s copywritingem nesetkali, nastínit, co to vlastně je?
Copywriting je, když… napíši tuto větu, která tě neomylně zaujme. A pak si hned přečteš další. U té třetí už zapomeneš, že ti někdo něco prodává. Nakonec si to celé dvakrát přečteš a uděláš to, co chci já jako autor textu.

otto_copycamp

Co vlastně pro tebe znamená ten pojem “copywriting”?
Pro mě osobně už to znamená čím dál méně. Asi jako pro designéra slovo „grafika“. Prostě obecné pojmenování profese. Ale to je asi jen moje deformace. Hlavně oceňuji, že „copywriting“ už není v ČR sprosté slovo. A v tomto ohledu bude čím dál lépe. Firmy pomalu chápají, že bez dobrého obsahu začnou na internetu akorát požírat samy sebe. Dobrým copywriterům svítá na lepší časy.

Používají markeťácké názvosloví i tví klienti, když ti posílají poptávky? A nebo prostě “napište mi sem reklamní text, sem slogan, apod.”?
Většinou píší od srdce, tak nějak lidsky. S „markeťátčtinou“ si možná honí triko pár čerstvých absolventů embíej. Především při osobních jednáních. Takže jakmile na schůzce dojde na penetrování trhu, tak ztrácím koncentraci na byznys a začíná se rozjíždět má fantazie i koutky úst.

Taková klasická otázka, jak ses vlastně ke copywritingu a celkově psaní dostal? Byl si vždycky tím, kdo měl cit pro jazyk? Psal jsi třeba na škole rád slohovky a bavila tě literatura?
Jo, je to tak. Už na základce jsem miloval, když jsem byl jen já, pero a čistý papír. Na střední jsem začal větřit, že Remarque nebo Hrabal můžou být mí kamarádi do deště. Na výšce jsem pak četl už hodně. Vždycky jsem si někam zalezl s knížkou, vypisoval si nejlepší pasáže… to pak ten cit pro jazyk přijde nutně sám.

Jaké vlastně byly školní roky Otto Bohuše? Měl rád školu a ona jeho? A nebo tomu bylo naopak?
Škola mě měla ráda. Já jsem její city neopětoval tak vášnivě. Byla i léta, kdy mezi námi jiskřil napjatý vztah. V závěrečném období i studená válka.

Řekni mi, resp. napiš, musí mít podle tebe člověk, který se chce věnovat psaní, nějaké nadání? A nebo se to může naučit úplně každý? Může se úplný začátečník vypracovat do “textařské elity”?
To je přece empiricky dokázáno. Všichni ti, kteří jsou teď textařskou elitou, museli být někdy začátečníky. „Nadání“ je významné plus, dost vám toho asi usnadní, ale obecně se stále přeceňuje. Není prostě nezbytné. Hlavně jde o cokoli jako „vášeň, motivaci, zápal“. Do textařské elity vás nedostane ani tak nadání, jako léta tréninku. Stejně jako ve všem.

Pokud se nemýlím, pracuješ jako OSVČ? Nebo pracuješ pro nějakou agenturu, jako klasický zaměstnanec? A jak tě vlastně napadlo, že si budeš vydělávat “na vlastní pěst”? Byl to tvůj dětský sen?
Můj dětský sen bylo dělat sportovního komentátora jako Štěpán Škorpil. Což se mi nepovedlo. Na živnosťák si vydělávám proto, že mám problém s tím, abych v práci někomu říkal pane. Zásadní byl moment před šesti lety, kdy mi kamarád Tomáš Izák nabídl místo copywritera v agentuře Proof  & Reason. Tam, kde jsem teď, to je v podstatě i jeho zásluha. Ale „klasický zaměstnanec“ není u nás nikdo – celé to tam naštěstí funguje na daleko otevřenějším principu.

Neměl si nikdy chuť všechno zahodit, podnikatelský život pověsit na hřebík a chodit do nějaké práce jako zaměstnanec, který přijde ráno, odsedí si svých osm hodin a už nemusí nic dělat? Lákalo by tě to?
Jak se říkávalo: to bych raději vytíral prdel Saddámovi Husajnovi. Ne, neláká mě to ani trochu. Já chci ráno vstát a dělat to, co zrovna potřebuji. Někdy je to sednout k počítači a sedět u něj osm hodin v kuse. A jindy zase zajít na bazén a dát si svůj kilometr. Abych pak mohl efektivně sedět u toho počítače.
Kancl je užitečný jako zázemí, kde je klid, teplo, světlo, internet a rychlovarná konvice. Ale sedět tam každý den jak trubka přesně od devíti do pěti jen proto, abych si vyplnil hodiny někde v Excelu a nějaká podobně smutná paní na účetním mi za to každý měsíc přiřadila výplatu… to je asi jeden z nejhorších vynálezů lidstva ve 20. století. Má to devastační účinky na sebehodnocení a sebeúctu lidí. Nemluvě o jejich životním elánu.

Máš svůj copywriterský život postavený jenom na zakázkách nebo se věnuješ i nějakému svému projektu? A pokud ano, můžeš nám ho nějak představit?
Projekty mám dva. Jeden se jmenuje Vojtěch Bohuš, druhý Roňa Bohušová. O ostatních projektech nevím a budu moc rád, když to tak i zůstane.

Docela žhavým tématem je copywriting v Česku. Myslíš si, že se dá tady v těchto končinách uživit psaním nebo naopak? A je podle tebe u nás psaní dobře ohodnoceno? A nebo si myslíš, že tohle není zrovna řemeslo, které má, jak se říká, zlaté dno?
Já, Martin Tomčík, Richard Dobiáš a další copywriteři jsou asi důkazem, že se uživit lze. Barák si z toho nicméně zatím nestavím. A zlaté dno stále hledám.

Stalo se ti třeba někdy, že jsi zakázku špatně ohodnotil? A sice – řekl sis příliš málo. Co bys radil lidem, co se dostanou do podobné situace? Je podle tebe na místě začít v takovém případě začít smlouvat? Nebo je lepší se z toho prostě do příště poučit a při další spolupráci s tímto klientem navrhnout zvýšení ceny?
Doporučuji sklopit uši, poučit se a příště to nacenit lépe. 

1451568_221304954718962_2003392674_n

Strasti a pasti copywritingových začátků

Z čeho si měl jako začínající copywriter největší radost? Co tě nejvíce bavilo, když jsi před lety začínal?
Popravdě, to mě nebavilo téměř nic. Nevím, jak to měli ostatní, ale mé copywritingové začátky byly lehce krušné. Docela jsem pochyboval, zda to má solitérská duše vůbec unese. Myslíte si o sobě, jak jste hrozně nezávislí… a najednou musíte psát, jak klient píská. Teď to trochu přeháním, takhle psát samozřejmě vůbec nemusíte a ani nemáte. Ale to právě začínajícímu copywriterovi nikdo neřekne. K tomu samozřejmému sebevědomí se musí každý propsat sám. Občas to bolí. Na začátku asi nejvíc.

A jaký byl vlastně tvůj první klient? Můžeš říci, kdo to byl a jestli spolu  ještě spolupracujete?
Ze začátku to nebyli „moji klienti“, ale dostával jsem už hotové zadání od agentury. Jedna z prvních zakázek, na kterou si pamatuji, byla pro Foodex v roce 2007. Dokonce ten web, který už v podstatě neexistuje, získal tehdy v nějaké soutěži 3. místo. A v rámci hodnocení bylo také napsáno: „Přednostmi webu jsou netradiční vzhled, dobrá použitelnost a skvělé texty, které sepsal copywriter Otto Bohuš.“ To byla pro mé klubající se copy ego samozřejmě vzpruha.

Můžeš nám z tvého pohledu popsat, jak jsi psal na začátku a jak píšeš teď? A sice – v čem ses zlepšil? Byl bys ochoten dát odkaz na jednu z tvých prvních prací a odkaz na texty, na které jsi nejvíce pyšný?
Určitě jsem ze začátku psal více textu, než jsem musel. Co dnes zvládnu jednou větou, na to jsem dříve potřeboval menší odstavec. Odkaz na jednu z prvních prací dám těžko, protože životnost odevzdaného textu je na internetu zhruba 1–3 roky. Pak si to začnou přepisovat, doplňovat, rozšiřovat, upravovat, matlat… a může se začít od podlahy. Z textů, které jsem napsal nedávno, mám nejlepší pocit z mindless.cz.

Mohl bys nám k tomu ještě popsat tvé úplné začátky?
Tady je třeba asi říci, že jsem nespadl z copywritingového nebe. Copywritingem se na full time živím od roku 2009. Předtím jsem ale už pár zakázek dělal. A texty, byť trochu jiné, jsem soustavně psal od roku 1999. Filmové recenze pro e-ziny, články a zprávy z festivalů pro Hospodářské noviny a Cinepur, pak měsíční bulletin brněnského kina Art… atd. Posledních patnáct let vlastně nedělám nic jiného, než že pořád něco píšu. Proto mám poměrně vypsanou ruku a při „úplných začátcích copywritingu“ jsem nemusel začínat od nuly. Už tehdy jsem měl v podstatě hotový svůj vlastní styl. Myslím.

Bylo pro tebe těžké kdysi prorazit? Co ti pomohlo vyšvihnout se na pozici, na které se nyní nacházíš? Byli to přátelé, práce…?
Znovu se vracíme k Proof & Reason. To, že jsem mohl začít v agentuře, beru zpětně jako největší výhru. Chtít prorazit nyní jako no name copywriter na vlastní pěst, bez referencí, bez zkušeností… je podle mě sebevražda. Nikdo vás nezná, pracujete za almužnu a celé se vám to brzy znechutí. V agentuře se zato ihned dostanete k větším zakázkám. A hlavně zjistíte, co vše do sebe musí zapadnout, aby vznikl dobrý web. Máte pak větší úctu a pochopení k práci accounta, projekťáka, vývojáře, grafika, kodéra, webového analytika, k holce na supportu… tohle na volné noze nikdy nezažijete. Tam je hrozně lehké spadnout do toho klišé “zneuznaného pisálka”, kterému nikdo nerozumí. Pozor, nekritizuji volnou nohu, ten fenomén obecně je samozřejmě super. Ale asi to není úplná spása pro copywritera-začátečníka.

ottocopy

Dokázal bys nám říct, kolik jsi odhadem napsal za své působení textů, a kolik na ně bylo vypotřebováno cca písmenek? Máš představu, kolik čistého času jsi již strávil nad psaním pro klienty za peníze?
Nedávno jsem si to zkusil spočítat. Orientačně. Vyšlo mi 6 250 hodin na copywriting za posledních pět let.

Jak si tehdy sháněl klienty? A co je na tobě nejvíce lákalo – malá cena, kvalita…? Změnili se nějak klienti postupem času? Chtějí toho třeba více za málo peněz?
Díkybohu jsem klienty na začátku shánět nemusel – protože jsem byl „vykrytý“ agenturou. I proto jsem nikdy neměl „malou cenu“. Co bylo tehdy pro mě za zakázky navíc, to byl příjemný bonus, ale nijak jsem zprvu ottocopy.cz neinzeroval. To je ovšem luxus, který jsem si mohl dovolit právě jen díky tomu zázemí v agentuře.

Máš v současnosti nějakou zakázku rozpracovanou? Můžeš nám říct o čem je? A hlavně, pro koho je a jaký je deadline?
Hm, to by bylo krásné, kdybych nějakou zakázku rozpracovanou neměl… to jsem naposledy zažil asi v lednu 2009. V praxi je to samozřejmě tak, že rozpracovaných zakázek je v jednom momentu vždy několik. Ale dobře, chceš nějaký příklad: tak třeba optimuser.cz. Monitorovací software pro zaměstnavatele. Právě jsme dokončili landing page a tvoříme celý web.

Byl s tebou někdy nějaký klient nespokojený? Jak jsi to tehdy řešil?
Ano, byl. Jednou. Řešil jsem to profesionálně, stejně jako on. Prostě jsme si popřáli vše nejlepší – a naše byznys cesty se rozešly. Tečka. Nebylo v tom nic osobního.

Kolikrát si nejvíce přepisoval jeden a ten samý článek, odhadem?
Takto já nepracuji. Když odevzdám copy a jsou k tomu připomínky, tak je rád zapracuji. Když jsou i další připomínky, tak zbystřím, ale zapracuji je také. Ovšem jen pokud mají hlavu a patu a jsou to změny k lepšímu. Když to stále nestačí, tak už problém většinou není v textu. Buď je špatně původní zadání, nebo jde o jiný šum v komunikaci.

 No pain, no game

A naopak? Který článek se ti podle tebe úplně nejvíc povedl? Nyní máš šanci se trochu poplácat veřejně po ramenou :-).
„Článek“ není úplně ten formát, co dělám za práci dnes. Ale články vlastně píši pro svůj blog, takže pokud myslíš toto, tak jsem rád, že jsem byl schopen vytvořit post s názvem Pište jako pornomagnát. Je to suverénně nejčtenější článek blogu. Uvažuji o druhém dílu. Ale to se budu muset podruhé v životě zase podívat na nějaké to porno. Ach bože.

Máš nějakou vtipnou vzpomínku třeba z dopisování s klientem? Co tě při tvé copywriterské hvězdné dráze nejvíce rozesmálo a proč?
Rozesmálo mě teď sousloví „při tvé copywriterské hvězdné dráze“. Směji se jinak pokaždé, když mi někdo napíše, že by chtěl „nějaké ty SEO texty“. Toho je ale naštěstí pomálu. A spoustu vtipných historek mám z dopisování s klientem, který píše e-maily v poměrně komplikovaném jazyce na pomezí češtiny a esperanta s lehkou příměsí dysgrafie. Někdy si u toho připadám jako Bedřich Hrozný.

Taková naše tradičnější otázka, přišla ti někdy nějaká písemná pozvánka na rande nebo žádost o ruku :-)?
Nepřišla. Děkuji za upozornění. Můj e-mail je chci@ottocopy.cz.

A kdo jsou vlastně tví klienti? Normální lidé (živnostníci) nebo většinou firmy? Píšeš jen pro český trh nebo zvládáš psát i v jiných jazycích – třeba anglicky?
Přes Ottocopy jsou to většinou živnostníci nebo menší firmy. Přes Proof & Reason už střední až větší firmy. Ale není to pravidlo. V drtivé většině píši copy v češtině. V angličtině zatím jen slogany.

Asi každý copywriter u nás má nějaké oblíbené odvětví, na které se soustředí. Které odvětví je tedy tobě nejbližší? O čem nejčastěji píšeš?
To je velmi častá otázka, ale já se doopravdy na nic konkrétního nesoustředím. Copywriterskému umění to, tuším, ani moc neprospívá. Psal jsem medical, cestovky, stavebnictví,  finance, internetové agentury, různé e-shopy, start-upy, IT, penziony, právnickou kancelář, polygrafii, neziskové projekty, restaurace, projektový management, výtvarnou školu, přepravní společnost… Fakt všehochuť. Možná je to tím, že nepíši kvantitativně (popisky produktů, firemní blogy…), ale vždy hlavně to základní copy. Tedy homepage, nadpisy a úvody stránek, rozcestníky, atd.

Co tě nejvíce na práci copywritera baví? A na co se nejčastěji specializuješ? Psaní webových textů, sloganů, kompletní přestavění webovek? Nebo od každého trošku?
Pokud mě něco vyloženě baví, tak je to situace, která nastala právě při zmiňovaném projektu Mindless. Tam se povedly tři věci, které patří k charakteristice „zakázky snů“. Zaprvé: Karel Novotný měl naprosto jasnou představu, co chce. Zadruhé: měl skvělý produkt a uvěřitelný osobní příběh. Zatřetí: nechal mi při vytváření copy zcela volnou ruku. To je kombinace, kterou moc často nevidím. Vlastně je to dost výjimečné.

Určitě jako každý občas nestíháš. Dokážeš nám vyčíslit, kolik bys potřeboval celkově životů, abys všechno stíhal? A co děláš pro to, aby se ti nestávalo, že nestíháš?
Pokud bych měl k ruce další dva tři copywritery, kteří by mi dodali texty, za které bych strčil klávesnici do ohně, tak bych je ze současných poptávek uživil. Ale člověk nesmí chtít všechno. Termín „nestíhat“ bych nejraději ze svého slovníku vypustil. Zamořuje ovzduší a nutí lidi otvírat počítač i večer, když by si měli raději hrát s dětmi nebo jim číst Fimfárum. „Nestíhá“ teď každý, je to taková civilizační nemoc. Nejsem v tom bohužel zatím jiný a pěkně mě to začíná srát. Asi opráším prvorepublikový spolek „Nežeňme se“.

A co všechno máš naplánováno na tento rok? Máš nějaké cíle, které chceš v tomto roce pokořit? Čeho bys chtěl dosáhnout letos?
Napsat knihu, uběhnout maraton, dokončit triatlon, mít samá pozitiva, získat sociální jistoty a odjet na dovolenou do Jugoslávie.

Co všechno potřebuješ jako psavec znát od klienta? Musíš nastudovat celý web a pak ho přepsat do poutavého jazyka? Nebo ti klient pošle všechno, co chce, abys napsal? A pokud ne, tak účtuješ mu třeba i ono seznámení s jeho webem a nebo ne?
Pardon, ale když slyším slovo „psavec“, tak mi z toho rostou licousy a v kapse se mi otevírá Dobrovského Zevrubná mluvnice jazyka českého …  Říkejme raději „copywriter“. A co potřebuji od klienta vědět? Úplně všechno. Většinou je to tedy na mém umu, co z něj dokáži dostat. Pohled na jeho stávající web prostě nestačí. Cena za výsledné copy by pak měla v sobě obsahovat i to seznámení a dolování smysluplných podkladů. Jinak je to sponzoring mého času.

Zkus prosím popsat, jak vlastně vypadá tvá typická spolupráce s klientem od začátku až do konce?
Klient mě osloví, řekne co potřebuje, já mu většinou napíši, že potřebuje něco trochu jiného, pak se ho ptám, ptám, ptám – a pak pošlu první návrh textu. Následují korektury. Když je text finální, začíná další boj. Tentokrát s programátorem, který text na web vkládá. Pokud tuto fázi nepohlídám, nebo už nejsou vyslyšeny mé připomínky, je z toho často kočkopes.

Co vlastně všechno potřebuješ vědět o firmě, které píšeš texty? Setkal ses někdy s případem, že ti klient řekl, abys “vařil z vody”? Respektive použil takovou oblíbenou frázi: “Já to nechám na vás?”
Pokud už mám z čeho vařit, tak ať to klidně nechá na mně. S tím nemám problém. Ale pokud nevím, jaký je smysl prezentace, pro koho je určena a co tam má uživatel provést za akci – tak tam nepomůže svěcená voda ani Claude Hopkins.

Ty se věnuješ převážně direct e-mailingu, mám pravdu? Jak se liší psaní rozesílkových mailů od třeba psaní článků? Dokázal bys nám sepsat pár tipů, jak správně napsat takový direct e-mail?
Direct e-mailing je jen jeden z typů textů, co píši, určitě to není to hlavní. A sepsat pár tipů, jak správně vytvořit obchodní e-mail, jsem se už pokusil udělat.

A jaké dělají společnosti nejčastější chyby při direct e-mailingu? A když ti přijde od nějaké firmy tento reklamní e-mail, otevíráš ho, nebo rovnou směřuje do speciální přihrádky na důležitou korespondenci – spam/koš?
Nevím, jestli nejčastější, ale jednou z hlavní chyb je, že firmy stále věří na nějaké koupené databáze či na databáze „vyzobaných“ e-mailových adres odněkud z hlubin internetu. Že je někdo mateřskou školkou, ještě neznamená, že ji bude zajímat váš nevyžádaný e-mail o tom, co byste té mateřské školce chtěli prodat za hračky. Jinak já si ale každý reklamní e-mail otevřu a s profesionálním zájmem prohlédnu. Opět moje deformace.

Dokážeš nám říct, v čem se lišíš od ostatních copywriterů? Co od tebe klient může dostat (řekněme) navíc?
Zřejmě se liším svým osobním tónem, kterým vedu blog a i facebookovou fan page Ottocopy. Ten osobní styl se pak snažím dostávat i do prodejního copy. Klient ode mě za to dostane nějakou tu tisícovku navíc vyúčtovanou ve faktuře.

Asi každý pisálek by se měl učit a trénovat sám sebe. Rozšiřovat si svou slovní zásobu – třeba čtením. Zkus tedy prosím nastínit, co ti pomohlo k tomu, aby ses dostal tam, kde jsi teď.
Pomohlo mi číst, číst, číst – čím více, tím lépe. Pak doporučuji učit se, učit se, učit se – jak funguje (online) marketing, lidský mozek a jak vše propojovat. A nejvíc mi pomohlo na sobě makat, makat, makat – možná se to nezdá, ale za posledních pět let jsem se docela proměnil. Vznešeně se tomu říká „osobnostní rozvoj“. Já tomu říkám „konečně se sebou něco udělej, Bohušu“. Trenér v posilovně tomu bude asi říkat „no pain, no game“.

A když už jsem nakousnul to čtení, tak čteš rád? Jakou knížku si naposledy četl a jaká se stala tvojí nej?
Teď čtu Zrádnou nahodilost od Taleba – má skvělý esejistický styl. Takhle bych chtěl někdy psát. A nej knížka? Není to ani Korán, ani Bible, ani Rádce mladého sviště… ale Tao te ťing. Tam je vše, co potřebuji. Pokud to musí být tip z beletrie, tak Mailerův román Nazí a mrtví. To mě semlelo. Stejně jako řada jiných knih… ale tahle prostě nějak speciálně a nezapomenutelně.

Trilogie zdarma pro (nejen) copywritery

Avšak ty jenom knihy nečteš, ty je i píšeš. Mohl bys nám v krátkosti říct něco o svých třech e-knihách? Co v nich čtenáři naleznou? Čím je poučí? Proč by je měli číst?
Nemusí je číst, pokud mají super web, který jim funguje a oni sami ví o lidském chování dost na to, aby připravili obsah úspěšné kampaně. Pokud tomu tak úplně není, tak jim trilogie Pište jako copywriter asi pomůže.

553168_202061369976654_169368499_n

A jak dlouho ti zabralo je napsat? Uvažoval jsi někdy nad tím, že bys je vydával na pultech v knihkupectvích?
Něco s tím určitě provedu. A jak dlouho jsem je psal, už ani nevím. Slévá se mi čas, kdy jsem své myšlenky otrocky datloval do notebooku a kdy jsem si je přepisoval v hlavě. Na to první padlo dost víkendů, to druhé dělám už permanentně.

Každý ziskuchtivý podnikatel by chtěl na tom vydělat “majlant”. Proč ty ne? Proč si je takřka kdokoliv může zdarma stáhnout? Podporuješ tím začínající copywritery a nebo to má sloužit jako nástroj k přesvědčení nerozhodnutých klientů?
Proč „takřka“ kdokoli? Já doufám, že si je může stáhnout opravdu kdokoli. A že na nich nevydělávám, to si nemyslím. E-booky mi od září minulého roku přinesly hodně nových zakázek. A pokud trio e-booků slouží i začínajícím copywriterům, tak z toho mám jen radost. A moje karma též.

Seš ten typ člověka, který se snaží pracovat vždy co nejlépe a především co nejefektivněji?
Marně pátrám po někom, kdo by se tímto způsobem (v naší branži) nesnažil pracovat. Je to samozřejmě ideální stav. Problém je, že „co nejlépe“ vyžaduje také hodně času, což se většinou nekryje s „co nejefektivněji“.

Setkal ses někdy sám u sebe s tím, že si kritizoval práci ostatních copywriterů? Nebo kritikou prací ostatních neztrácíš čas?
Ne, nekritizuji. Nemám potřebu.

Jako copywriter “vládneš” písmenkům a textu obecně. Zabolí tě u srdce, když v nějakém médiu vidíš miliony chyb? Nebo je přehlížíš? Anebo je třeba vůbec taky nevidíš :-)?
Pokud by mě mělo zabolet u srdce vždy, když někde v textu uvidím chybu, tak jsem dávno po infarktu. Opravdový šlak myokardů se o mě ale pokouší, když někdo najde hrubou chybu v mém textu. To bi sem se zabyl.

Do jaké skupiny by ses zařadil – ranní ptáče nebo noční sova? Chce se ti ráno vstávat? Nebo tě taky musí pomalu “dostávat jeřábem” z postele?
Býval jsem noční sovou. Teď vodím kluka na osmou do školy – takže v sedm ráno už v kuchyni vařím čaj. Vyhovuje mi to. Musí.

1236166_202061323309992_889299650_n

Kolik denně vypiješ hrnků kávy nebo jiného “nakopávače” (popř. čaje), abys celý den vydržel?
Zajímavé je, že jsem se kafe naučil denně pít právě po příchodu do agentury. Práce, kolegové, deadliny, rozehřátý kávovar, kapsle zdarma… Podle mě je to mor, nakopávat se kávou, abych vůbec fungoval. Kafe jsem přestal pít zde dne na den v únoru 2010. Pak jsem si tehdy v květnu dal svůj první sedmidenní půst a od té doby nepiji kafe, černý čaj, ani žádné limonádové srajdy. Jako nakopávač mám pohyb a neperlivou vodu. Té vypiji denně klidně i deset hrnků. Pokud to někomu zní jako laciný zen, tak ať napřed zkusí provést podobný tělesný restart. Prostě vyčistit trubky. Pro mě je to zásadní věc.

Když potřebuješ nabrat odněkud informace, kam směřují tvé kroky? Do knihovny anebo na internet? Používáš Google nebo třeba Wikipedii?
Když něco potřebuji vědět, napíši to do vyhledávacího řádku. Když to tam nenajdu, tak se ptám hvězd.

Jak by podle tvého názoru měl psavec ovládat Google? Stačí základní znalost, sem napíšu text a dám vyhledat, nebo musí s tímto vyhledávačem umět lépe pracovat? Které fičury (produkty) od Googlu používáš třeba ty a nedáš na ně dopustit?
„Fičury“? Děláš si ze mě čurinu? (smích) Ale zpět k tvé otázce. Nejsem v tomto žádný maniak, který by si myslel, že mě všechny nové aplikace pomůžou ušetřit čas nebo být kreativnější. K tomu jsem ještě nedorostl, nebo už jsem z toho vyrostl, teď nevím. Ze stáje Googlu používám hlavně Drive přes den a Google Earth v noci. A pak specifičtější věci jako Keyword Planner atd.

A na závěr – co bys vzkázal našim čtenářům popř. začínajícím copywriterům?
Začínajícím copywriterům vzkazuji, ať si přečtou můj poslední článek na blogu – je pro ně jako stvořený. A ostatní čtenáři to mohou risknout též.
Mockrát děkuji za rozhovor. Přeji hodně spokojených zákazníků!

 

Vybírá jen ta nejlepší témata a snaží se psát tak, aby to lidi bavilo. Nezastavuje se před ničím, na rozhovory bere suprové lidi. Řídí se heslem "Per aspera ad astra", tedy "Přes překážky ke hvězdám".

Komentáře

Nahoru