Petr Sýkora: Založil nadaci Dobrý Anděl, která pomáhá tisíce rodinám

Petr Sýkora (41) a Jan Černý (43) si přesně před 22 lety založili firmu, která se zabývala prodejem kancelářských potřeb. Asi si všichni dokážete představit, jak takové začátky mladých kluků mohly vypadat. Přece jen lidé v 19 a 22 letech toho moc o podnikání neví, ale i přes všechny překážky, které se jim snažily zkřížit cestu, se jim vše povedlo. A co víc, spolu se svým celoživotním přítelem Janem založil nadaci Dobrý Anděl, která pomáhá tisíce rodinám, které zasáhla rakovina.

Založit a financovat nadaci Dobrý Anděl nevedla Petra Sýkoru rakovina, jak by se mohlo očekávat. Má to štěstí, že jeho rodině se zhoubná choroba vyhýbá obloukem.

„Měl bych to zaklepat, ale je to tak,“ uvedl Petr s klidným hlasem.

Přesto před 4 lety získal spolu se svým přítelem Janem Černým z prodeje své první firmy Papirius získal poměrně velkou částku, z které věnoval rovných 25 milionů korun na provoz české pobočky Dobrý Anděl.

Hlavním důvodem založení Dobrého Anděla, byla žena!

„Jindra byla na přednášce současného slovenského prezidenta Andreje Kisky, který založil Dobrého Anděla na Slovensku. Doma mi o tom nadšeně vyprávěla,“vzpomíná na rozhodující okamžiky osudu nadace.

Zkrátka, Petr s Janem si uvědomili, že jsou ve správné životní situaci, aby založili Dobrého anděla v Čechách. Pro začátek potřebovali kapitál na 5 let provozu a ten díky prodeji firmy měli. Takže už jim nic nebránilo v tom, začít dělat něco krásného a užitečného pro ostatní lidi. Díky tomu, že z vlastní kapsy zajistili financování provozu projektu, není motto nadace, Vaše peníze předáme do posledního haléře, žádné klišé.

Dnes již na financování provozu Dobrého anděla nejsme sami. Postupně se k nám přidali další šikovní podnikatelé tak, aby nám všem Dobrý anděl sloužil ještě hodně dlouho.“

b9aa5986-48fb-41a6-882b-cfa15e0bb614

Petr miluje dobrodružství, účastnil se nejdrsnějšího závodu na světě

Petr se zúčastnil Patagonia Expedition Race, což je nejdrsnější závod v divoké přírodě na světě a účastníkům jde kolikrát i o život. To si ovšem Petr nepřipuští. Životní etapu plnou závodění má za sebou. Stejně jako už nikdy nechce podnikat v kancelářských potřebách.

„Chtěl jsem si prožít tu divočinu a podívat se na přírodu jiným způsobem. To, že to byl závod, bylo někde vzadu. Bylo to šílené, i krásné. Byli jsme hodně unavení, nevyspalí a byla nám velká zima. Mozek v takových podmínkách nepracuje vůbec dobře, jako byste v sobě měli po celou dobu pár piv, v hlavě se vám honí všelijaké věci a je těžké rozumně uvažovat. Přitom pořád potřebujete být soustředění, abyste nedělali chyby, postupovali rychle správným směrem. Stačí zapomenout jedinou věc a je po všem. Bylo to fyzické i psychické vypětí, ale ani jednou jsem neměl pocit, že už nemůžu,“vzpomíná Petr na jeden z nejsilnějších zážitků svého života.

Závod se svojí skupinou dokončil na krásném 4. místě. V té době už byl vegetariánem, a přestože tvrdí, že svůj životní příděl bifteků už zkonzumoval, v nouzi nejvyšší by maso snědl. Ale ani po necelých dvou týdnech vyčerpávajícího závodu se masa nedotkl.

„Pamatuji si, že po skončení jsme asi dva dny jeli na takovém prastarém trajektu, kde všichni v podstatě bezvládně leželi. A tam byly jenom fazole s nějakým párkem, tak jsem to maso vybral a snědl jen ty fazole.“ 

sykora-dva

 Začátky byly velmi těžké

„To byl Honzův nápad. Šli jsme spolu z ekonomky na Hlavní nádraží. A on říká, co kdybychom nabídli kancelářské potřeby do několika bank? Zavoláme tam, taková banka potřebuje náklaďáky papíru a on že má kamaráda v Roudnici a jeho táta vlastní velkoobchod s papírem. Když měl někdo v roce 1993 velkoobchod, bylo to něco, jako kdyby dnes vlastnil Google. Vzali jsme Zlaté stránky a zavolali pár zákazníkům a asi po týdnu se jedna paní slitovala a objednala si dva balíky papíru. Jenomže ten velkoobchod slíbený papír neměl. Ani jeden z nás nebyl ochotný té dámě zavolat zpátky a její objednávku zrušit. Museli jsme ho sehnat jinde a já jsem jí ho pak odvezl. Metrem ze Staroměstské na Náměstí Míru a pak ještě kousek pěšky. Takhle jsme začali. Po čase jsme pochopili, že by z toho mohlo být pěkné solidní podnikání,“ líčí dnes už úsměvnou historku Petr Sýkora.

Ovšem nebýt tohoto prvního problému, nebyla by firma Papirius tak úspěšná. K budoucímu úspěchu se dva kamarádi dopracovávali postupně.

 „Nejprve jsme kancelářské potřeby rozváželi městskou hromadnou dopravou, po pár měsících Honza půjčil od dědečka žigulíka a později přivedl kamaráda, který nám pomáhal rozvážet. Pak jsem si dělal autoškolu a i s tou autoškolou jsme rozváželi papír. Myslím, že jsem měl dost trpělivého učitele…Nesčetněkrát jsme to odtahali pěšky v batohu. Natahali jsme se hodně, ale nám to tehdy jako klukům bylo jedno. Podstatné bylo, že zákazníci dostali objednané zboží až na stůl a včas. Vydělat větší peníze v kancelářských potřebách zase není tak jednoduché. Těch balíků jsme vynosili opravdu miliony. Nebyly to easy money.“ 

9163ebbd-3ed6-4c16-98bf-d5096c60b2cb

Rok od roku se společnosti dařilo víc a víc

Firma se hezky rozvíjela, rok od roku se zdvojnásobovala a rostly i obraty.

„Nejprve ze 150 na 350 milionů, později z 350 milionů na tři čtvrtě miliardy. My jsme ale neřešili, jestli jsme chudí nebo bohatí, protože jsme byli mladí a moc jsme nepotřebovali. Neměli jsme rodinu, nepotřebovali jsme velké bydlení. Takže všechno, co firma vydělala, zůstalo v ní, a to jí umožnilo růst. My jsme to moc neprožívali. To byly peníze firmy, ne naše. A v tom je veliký rozdíl. Spíš nás zajímalo, jak to udělat, abychom byli schopni dodávat i v Ostravě nebo později i na Slovensku, abychom měli pořádný sklad, pořádný software,“ prozrazuje jeden z klíčů k úspěchu Sýkora.

Začínali ve dvou, později měla společnost 700 zaměstnanců

Začínali ve dvou, a když firmu v roce 2006 prodávali, měla sedm set zaměstnanců. Jejich výběr byl klíčový.

„Největším problémem v životě i v podnikání jsme my sami. Je hrozně jednoduché říct, že je legislativa v Česku složitá a že je těžké sehnat správné lidi. Myslím, že to tak není. Mně se při slově zaměstnanci vybaví mnoho pěkných věcí. Velké problémy jsme si zpravidla způsobili sami – vlastním špatným rozhodnutím. Pak se z toho firma čtvrt roku lízala,“ přiznává Sýkora s tím, že chyby se mu nevyhýbají ani dnes.

Jednou z těch zásadních bylo rozhodnutí jít s Papiriusem do Ruska. 

„Nejprve jsme tam chtěli koupit už existující firmu, pak jsme pochopili, že to nepůjde, protože většina se pohybovala v poloilegalitě, většinou neplatily ani DPH. Takže kdybychom takovou firmu koupili a začali platit DPH, veškerý zisk by se nejspíš vypařil. Nic slušného se tam koupit nedalo. Tak jsme se rozhodli, že tam vybudujeme firmu na zelené louce. Nebylo mi tehdy ani třicet. Rozhodli jsme se, že si najmeme pro Rusko ředitele, jmenoval se Jerry Svejda, žil v Kanadě a předtím v Rusku pracoval. Byl víc než dvakrát starší než my a byl perfektní. Vybral tým, půl roku tam s ním tvrdě pracoval, stálo to spoustu peněz, připravoval se katalog a my jsme těsně předtím, než jsme měli podepsat nájemní smlouvu, dospěli k rozhodnutí, že kdybychom do toho Ruska šli, pravděpodobně bychom nikdy neuspěli,“ vzpomíná Petr Sýkora.

Ten telefonát, ve kterém Jerrymu oznamoval, že nájemní smlouvu v Rusku nepodepíše, byl jeden z nejtěžších v jeho životě. 

„Bylo to těžké rozhodnutí a předcházela mu velká chyba. Nicméně kdybychom to udělali, byla by mnohonásobně větší. Cítil jsem se hodně mizerně, Jerry taky. Přesto jsme pořád přátelé. Víte, když se vydáte po cestě, která nikam nevede, je lepší přiznat si chybu a vrátit se zpátky.“

_MG_5240.TIF

Z ničeho nic přišla nabídka, která se neodmítá

I přes zaváhání v Rusku a pozdější neúspěch akvizice v Litvě se Papiriusu dařilo velmi dobře. Kancelářské potřeby už dávno nebyly dodávány jen po Praze, ale stal se jedničkou mezi distributory kancelářského vybavení ve střední a východní Evropě. A z ničeho nic přišla nabídka, která se neodmítá. Americká společnost Office Depot projevila zájem o odkup Papiriusu a Sýkorovi a Černému udělala cenu, kterou nešlo nepřijmout. Spekuluje se o stovkách miliónů, oba podnikatelé však částku odmítají potvrdit. Ve vedoucích funkcích Office Depotu zůstali ještě tři roky. 

„Na začátku to bylo těžké, asi tři čtvrtě roku jsme se s tím všichni srovnávali. A pak jsme si s Honzou řekli, že to buď budeme dělat naplno a s chutí, anebo u toho radši nebudeme. Když jsme si tohle v hlavě srovnali, vycházeli jsme s kolegy výborně. Po celou tu dobu jsme měli velikou volnost a důvěru od lidí z Holandska až po Ameriku. Nakonec jsme ve firmě zůstali ještě déle, než bylo původně v plánu. Na odchod jsme tak byli všichni připravení. Když teď potkám vůz Office Depotu, vždycky se podívám, kdo sedí za volantem, pár řidičů ještě znám. Jak se říká, blesky málokdy udeří dvakrát na stejné místo. Možná, že zase začnu podnikat, ale určitě ne v nejbližších letech. Pořád ještě je potřeba věnovat se Dobrému Andělovi, k tomu tři roky studia, rodina, a to je tak akorát. Pak se uvidí,“ usmívá se spokojeně Petr Sýkora Stejně tak je smířený s tím, že už možná žádná jeho budoucí firma nebude tak úspěšná jako ta vůbec první. 

Petr Sýkora také získal ocenění Arnošte Lustiga

Nadace Dobrý Anděl má dnes na účtě přes 55 tisíc dárců, jejichž trvalé příkazy pomáhají v rodinách, do nichž pronikla rakovina nebo jiná vážná nemoc. Jednu třetinu příjemců tvoří onkologicky nemocné děti, druhou onkologicky nemocní rodiče a třetí děti s dlouhodobým nevyléčitelným onemocněním, např. se svalovou dystrofii Duchenne nebo s těžkým průběhem Downova syndromu, který postihl také Sýkorovu sestru Haničku.

Cena_Arnosta_Lustiga_2014-317

Dobří andělé pomohl od listopadu 2011 celkem 3 000 rodinám s dětmi ve finanční tísni

Velké díky patří onkologům, pediatrům a sociálním pracovníkům v nemocnicích – bez jejich doporučení bychom nemohli zařadit ani jednu rodinu. Hrají tedy klíčovou roli v celém procesu. Lékařů a sociálních pracovnic, kteří doporučili rodinu do systému pomoci je přes 1 500.  A konečně – díky Dobrým andělům. Dobře totiž vědí, že vedle peněz posílají rodinám i důležitý vzkaz:

„Záleží mi na Vás a na Vašich dětech.“

Petr by si moc přál, aby Dobrý Anděl přinesl co nejvíce lidem v naší zemi radost z pomáhání druhým. A nakonec a především – díky maličkému týmu sedmi statečných v čele s Martinou – díky kterému vše bezvadně funguje! To se to pak „podniká v pomáhání“ samo.

bc96cba2-e838-4aea-b95a-c5f6b32238a9

Zdroj: zivnostenskelisty

Komentáře

Nahoru