Počítačový bug pomohl superpočítači porazit velmistra v šachu

Počítačový bug pomohl superpočítači porazit velmistra v šachu

V květnu 1997 se podařilo superpočítači ze stáje IBM se jménem Deep Blue porazit úřadujícího šachového světového šampiona Garryho Kasparova. Právě on kdysi pronesl památnou frázi, že nebude nikdy poražen strojem. Kasparov i další šachoví velmistři mají jasno v tom, že pod porážkou světového velmistra se podepsal jeden zdánlivě nenápadný tah. Počítač Deep Blue tehdy učinil oběť, což mělo naznačovat jeho dlouhodobou strategii. Jak se později ukázalo, šlo o chybu.

Tento tah považuje jak Kasparov, tak i další hráči za příliš složitý pro předpovězení už na počátku hry. Slovy velmistra Yassera Seirawana: „Byl to nesmírně rafinovaný tah. Počítač se po celou partii bránil a pak Kasparova doslova zařízl.“ O 15 let později prozradili designéři počítače Big Blue, že to byla chyba programu a tedy softwarového rázu. Dané odhalení bylo publikováno v knize“The Signal and the Noise“od Nate Silvera (odborník na statistiku a občasný novinář píšící pro New York Times).

V dané knize se Silver bavil s Murray Campbellem, jedním z počítačových vědců, kteří se podíleli na tvorbě supermoderního počítače Deep Blue. Murray naznačil, že stroj byl v té chvíli na vážkách a neschopný vybrat tah, zvolil si proto mezi těmi nejslibnějšími zcela náhodně. A jeho volba byla, jak se později ukázalo, správná. Dá se řící – doslova smrtící.

Historický milník

Duel počítače Deep Blue versus Kasparov byl brán jako milník počítačové historie. Jednalo se o další hru, v níž zvítěžil počítač nad člověkem!

Mnoho šachových mistrů a velmistrů se shoduje, že Kasparov byl během zápasu v nevýhodě. Tvůrci Deep Blue totiž měli možnost dokonale poznat herní styl Kasparova a perfektně na něj stroj připravit. Rovněž měli přístup k nesmírné databázi veřejných her. Naopak Kasparov neměl k dispozici žádné materiály o Deep Blue, nemohl se tedy na hru svého soka nijak speciálně připravit. Onen dokonalý tah byl zřejmě výsledkem všeho řečeného – stroj tušil, jak se partie v jeho stylu bude vyvíjet, tak se přizpůsobil a volil optimální strategii, která by u někoho jiného nemusela fungovat. V neposlední řadě – stroj měl v daném duelu také pořádnou dávku štěstí. Z desítek možných variant vybral jeden náhodný tah. Tah, který se pak nesmazatelně zapsal do dějin šachu.

Dalším důvodem, proč byl Kasparov v jasné nevýhodě, je, že autoři stroje mezi hrami opravovali jeho bugy (a tedy i ten s nečekaným tahem) a dále pilovali herní strategii stroje. Ačkoliv šlo tedy o bug, ironií osudu jej Kasparov pochopil jako mega-mistrovský-super-tah a lehce mu to zneklidnělo mysl. Ani ho nenapadlo, že jde vlastně o chybu. Že jediný, kdo právě netuší, jak má hrát, je právě jeho mechanický protivník.

Je to celé tak trochu tragikomické. Jedna lidská chyba způsobila, že se Deep Blue zdál mnohem lepším, nežli ve skutečnosti byl. Možná kdyby se program choval standardně, tuto osudovou partii by vyhrál Garry Kasparov.

Vývoj šel však nezadržitelně dopředu. Následující roky pak již stroje dominovaly. Když později další šachoví velmistři (Garry Kasparov, Vladimir Kramnik – pokračovatel na postu světového šachového šampiona) hráli partie s následovníkem stroje Deep Blue (superpočítač Fritz), dopadlo to pro lidské zástupce poměrně nevalně. A to i navzdory faktu, že modifikace kódu mezi partiemi už nebyly povoleny a Kramnik měl šanci, dát si proti zařízení i jednu partičku před „ostrou“ hrou. Měl také právo hru odložit, pokud trvala déle jak 56 tahů. Jak vše dopadlo? Kasparov proti X3D Fritz v roce 2003 remízoval, stejně jako Kramnik proti staršímu modelu Fritz v roce 2002. Kramnik posléze v roce 2006 svou partii proti superpočítači Fritz prohrál. Nebyla to žádná významná vítězství, kdy by počítače vítězily na plné čáře, ale na druhou stranu – nikdy už stroje s umělou inteligencí neodešly z boje poraženy. Aby taky ne, když jsou každým rokem rychlejší, nedělají už skoro žádné chyby. Hlavně – nejsou nervózní a při jejich hře nehrají žádnou roli faktory jako strach nebo únava.

Komentáře

  • Tomáš Bednár

    Zajímavý článek. 

Nahoru