Polaroid: Láska na dlouhé věky

Snad každý z nás si vybavuje, jak vypadá instantní fotografie z toho známého foťáčku jménem Polaroid. Fotky s bílým rámečkem a širokým bílým pruhem dole v nás vyvolávají nostalgii, připomínají doby dávno minulé. To však nemusí být tak úplně pravda, protože za prvé jsou tyhle rámečky jako filtr v každé druhé aplikaci na úpravu fotek a za druhé se Polaroid ještě stále používá.

Polaroid by se ve své době dal přirovnat k Applu. Taky to byl totálně revoluční produkt, který zaujal a své příznivce má dodnes. Edwin Land, vynálezce Polaroidu, svou kameru v roce 1947 odhalil s vizí, že dá jednotlivcům se zájmem o svět kolem sebe možnost vyvolat si fotky okamžitě. Lidi to zaujalo a myšlenka je drží dodnes.

Přestože máme možnost fotit digitálně, je o analogové foťáky v Praze stále zájem. Digitalizace má své plusy – fotku uvidíte hned, jak zmáčknete tlačítko, můžete vyfotit prakticky neomezený počet obrázků a polovinu jich později smazat a v neposlední řadě si nosíte tisíce svých fotek neustále s sebou. Podobně mají své výhody také analogové varianty. V dnešní době o instantní foťáčky nejeví zájem pouze hipsteři, kteří nechtějí být jako ostatní, ale spousta běžných lidí.

Z instantních fotek se dají vytvořit doslova umělecká díla

Proč lidé stále jeví zájem o polaroidové fotky, když si je mohou vyrobit pomocí jednoduchého filtru v aplikaci? Protože instantní fotky jsou jedinečné. U každé fotky si můžete být jisti, že se jí dotkl sám umělec, který ji pořídil. Někteří teoretikové věří, že digitální věci ve skutečnosti vytváří poptávku po fyzických. Nejspíš to tak skutečně je. Jedna skutečná vytištěná fotka pro nás má stejnou hodnotu jako stovka digitálních. S fyzickými fotkami se navíc dá dělat spousta zajímavých věcí. Mezi opravdu povedené nápady s analogovou fotografií patří například dřevěný obrázek nebo fotky umělecky vyvěšené na zdi. Polaroid přitom není až tak drahou záležitostí. Vyjde asi na dva tisíce korun.