Příběh ze života: Co dokáže jedna zveřejněná fotka

Běžně nepřemýšlíte o tom, co o sobě na internetu zveřejňujete. Nebo o tom, že cokoliv, co někdy zveřejníte či někomu pošlete, může být jednou použito proti vám. A když na to přijdete, je už obvykle pozdě… Tak si pojďte přečíst příběh Holly – příběh, který vás dostane.

Před dvěma lety byl můj život docela fajn. Ale pak přišla ona změna. Můj bývalý přítel Ryan zveřejnil moje nahé fotky, které jsem s ním během našeho tříletého vztahu na dálku sdílela, na internetu.

Ano, v listopadu 2011 jsem se pomalu pokoušela vydat novou cestou. Potkala jsem někoho nového a znovu jsem se učila do někoho zamilovat a někomu důvěřovat. Byla právě doba svateb a tak jsme se s mým přítelem několika zúčastnili. Na jedné takové jsme tančili v dešti, ochutnávali všechno svatební cukroví a vyfotili spoustu fotek, abychom zdokumentovali ty šťastné chvíle. Druhý den jsem se rozhodla dát svůj vztah s přítelem veřejně najevo a zveřejnila jsem fotografii z předchozí noci na Facebooku. Nikdy jsem si nepředstavovala, co všechno by to mohlo způsobit.

Fotografie ze svatby, kterou jsem zveřejnila. Svého přítele jsem odstřihla, jsem obtěžována dost za nás oba.

Fotografie ze svatby, kterou jsem zveřejnila. Svého přítele jsem odstřihla, jsem obtěžována dost za nás oba.

Fotka se stala hitem – ale ne tak, jak bych si představovala

V pondělí 7. listopadu 2011 jsem se probudila, pracovala na své diplomové práci a pak si dala přestávku, abych si zašla na oběd do nedaleké restaurace. Zatímco jsem se těšila, co dobrého si asi dám, zkontrolovala jsem si příchozí emaily. Narazila jsem na zprávu od adresy, kterou jsem nepoznávala. Kdybych věděla, že po otevření tohoto emailu se z mého života stane peklo, dala bych si k tomu obědu asi něco silnějšího než pivo.

„Neznám vás a nemám s tím nic společného. Někdo se snaží ztížit vám život. Na www.doxed.me zveřejnil vaše fotky. Jste na nich jasně označena. Podívejte se do sekce galerie nebo vyhledejte své jméno.“

Poznámka: Web Doxed.me je v současné době již nefunkční. 

Zhoupl se mi žaludek, vyschlo mi v ústech a měla jsem potíže s polykáním sousta, které jsem právě žvýkala. Kliknula jsem na odkaz a ani jsem nemusela hledat své jméno. Moje galerie byla hned na třetím místě přímo na domovské stránce. Pak se začaly valit další emaily.

„Dobé ráno Holli, víš o té fotografii? Je tam také pěkné video. Už ho viděli Paulette a Andrea?“

Paulette byl můj šéf a Andrea byla kolegyně… O hodinu později jsem dostala následující email:

„Ať jsi, kde jsi, je 8:15. Máš čas do 8:37, abys mi odpověděla. Pak začnu fotku šířit.“

O tři dny později byly moje fotky na více než 200 webech a dostala jsem hromadu emailů od cizích lidí. Někteří se snažili být zdvořilí a informovat mě o zveřejněných obrázcích, jiní mi chtěli dát vědět, jak moc se jim líbí moje fotky a posílali mi na oplátku svoje obscénní fotografie.

“‘WOWWWWWWWWWW!‘ napsal mi ‚Chef S.‘. Nemůžu se přestat dívat na tvou sexy prdelku… Naprosto neuvěřitelné… Díky!“

Den poté se na internetu začalo šířit i video. Uskutečnila jsem několik hovorů a vyslýchala lidi, kteří byli za různé weby zodpovědní. Šla jsem na dvě policejní stanice FBI v Miami. Všichni mi odpověděli, že to, co dělal můj expřítel, podle trestních zákonů nebylo nezákonné. „Je to problém mezi vámi a ním, měla byste si najít právníka.“

Na vlastní pěst

Stálo mě to $2000, když jsem něco řešila s advokátem v roce 2009. Nedovedla jsem si představit, kolik by mě stál soud. Jako studentka pátého ročníku žijící ze studentských půjček jsem měla omezené zdroje.

A tak jsem se snažila vypořádat se s tím na vlastní pěst. Snažila jsem se pochopit Google algoritmus a vytvářet o sobě pozitivní materiál, abych vytlačila negativní výsledky vyhledávání co nejvíce dolů. Podala jsem stovky oznámení o mých fotografiích a s některými webmastery pornostránek jsem se poznala až tak dobře, že jeden z Ruska pro mě dokonce našel právníka a pozval mě na večeři, až někdy budu v Rusku.

Poté, co jsem po dobu jednoho měsíce nepřetržitě pracovala – ve dne jsem psala svou diplomovou práci a v noci likvidovala mé výsledky vyhledávání – jsem se konečně všech negativních materiálů zbavila. Uf.

Do dvou týdnů však bylo vše zpátky, tentokrát už na více než 300 webových stránkách. Nevzdala jsem to. Vytvořila jsem si nové emailové účty a zrušila všechny profily na sociálních sítích. Změnila jsem zaměstnání a měla pár nepříjemných rozhovorů se svými profesory. Tekly slzy a dokonce jsem spadla ze židle a zlomila si kotník.

Zaplatila jsem $500, abych si mohla legálně změnit své jméno. Bylo to strašné. Měla jsem své jméno docela ráda. Jistě, nebylo to vhodné jméno pro celebrity nebo tak něco, bylo příliš dlouhé. Ale ne moc lidí může říct, že mají unikátní první jméno a exoticky havajské druhé jméno, které znamená „krásná květina“. Ale co se dá dělat.

Moje profesní pověst? Zničená. To, že mě mí rodiče vždycky vnímali jako svou andělskou holčičku? Bývávalo…

Denně jsem brečela. Nejvíc ve sprše, protože jsem nechtěla, aby to můj přítel, který se mnou bydlel, věděl. Spala jsem, ale můj ex mě ohrožoval i v mých snech. Tak jsem nespala. Strávila jsem mnoho nocí sezením na gauči a zíráním ven na světla a svět přede mnou, uvažujíc, jak z toho všeho ven. Myšlenka na sebevraždu mě děsila, ale co mě vyděsilo nejvíce byl fakt, že mě vůbec něco takového napadlo.

Sitting_Courthouse

Bratr mi řekl, že bych o své situaci měla dát vědět na AMA (Ask Me Anything). Máma mi řekla, že musím sledovat výsledky vyhledávání a dál se snažit svůj případ zviditelnit. Třeba by to někoho dohnalo ke změně zákonů. Přemýšlela jsem i o tom, že začnu psát blog, kde budu úplně upřímná a vysvětlím celému světu, co se mi stalo a jak to ovlivnilo můj život. Lidé by to jistě pochopili, kdybych jim řekla, jaké problémy mi to způsobilo.

Zrození snu a kampaně

Pak se to jednoho dne všechno sešlo. Můj vnitřní hlas, nápady od lidí kolem mě a moje bolest a vztek z toho, co mi Ryan dělal. Po chvíli se tyto prvky vyvinuly v myšlenky a emoce, které byly pravým opakem toho, co byste očekávali od tak zničujícího zážitku. Cítila jsem se motivovaná, plná naděje, inspirace a života. Více než kdy jindy.

Rozhodla jsem se, že konečným řešením tohoto problému by mělo být mít podloženy skutečné příběhy, které by mohla prozkoumat policie. A tak jsem začala s webovou stránkou. Udělala jsem petici a sbírala podpisy. Ptala jsem se sama sebe, jaké druhy služeb by lidé ve stejné situaci jako já mohli potřebovat: právní zastoupení, zastavení šíření, psychologické služby a další. Připadalo mi, že by bylo hezké mluvit s jinými ženami, které si prochází tím, čím jsem si procházela i já. Začlenila jsem i několik dalších stránek, postupně jsem je rozšiřovala.

Budování armády

Po přečtení odborných článků o souvisejících tématech jako je sexting, kybernetická obtěžování a kyberšikana, jsem nakonec narazila na termín „pomsta pornem“ (viz článek Pomsta pornem: Aneb jak se muži mstí svým ex). Zaregistrovala jsem si doménu EndRevengePorn.com. Četla jsem články o králi pomst pornem Hunteru Mooreovi  a Dr. Charlotte Laws, která ho chtěla zničit. Napsala jsem jí email a řekla jí o svém příběhu a snaze změnit zákon. Souhlasila se mnou.

Současná podoba webu www.endRevengePorn.com

Současná podoba webu www.endRevengePorn.com

Pak jsem potřebovala přijít s legislativním návrhem. Stáhla jsem si právní články z celého světa. Četla jsem o „Právu být zapomenut“, které mají v Evropě. Strávila jsem mnoho dní čtením veškerých materiálů, které jsem si shromáždila. Sotva jsem spala, byla jsem příliš zapálená po poznání ničeho a všeho, co souviselo s touto otázkou. Ale stávala jsem se stále vzdělanější v oboru psychologie, nikoliv práva. Potřebovala jsem na to odborníka.

Narazila jsem na článek Idealismus a diskriminace v kyberprostoru, který napsala Dr. Mary Anne Franková. Tento článek se dotkl pomsty pornem a snah bránit se proti tomu zákonem. Dr. Franková k tomu měla spoustu argumentů a musím uznat, že byly sakra dobré. Tuhle ženu jsem prostě musela poznat a požádat ji, aby mi pomohla sestavit zákon. Zjistila jsem, že je profesorkou práva na univerzitě v Miami, její kancelář byla jen 15 minut od místa, kde jsem žila. Poprvé v životě jsem uvěřila v osud.

Seznámila jsem se s Marry Anne a i když se prostřednictvím emailu zdála prvně trochu odměřená, po prvním setkání bylo vidět, že s ní mohu počítat. Později mi řekla, že se již setkala s několika oběťmi, ale žádná z nich nebyla tak naštvaná a odhodlaná jako já.

Poznámka: Ocenit a přijmout svůj hněv, spřátelit se s ním; to je to, co bude pohánět váš boj.

Marry Anne mě seznámila s Danielle Citron, profesorkou práva na Marylandské univerzitě a odbornicí na ochranu soukromí. Danielle je skvělá a umí projevovat takovou tu mateřskou něhu. Nejen že se mnou skutečně sympatizovala, když jsem jí odkrývala všechny bolestivé detaily svého příběhu, ale nabídla mi fakty, které mi tolik pomohly. „Jsi úžasná, Holly. Samozřejmě že ti pomůžu!“

Danielle mě seznámila s Colette Vogele a Ericou Johnstone, spoluzakladatelkami projektu Without My Consent (Bez mého souhlasu), který pomáhá obětem online obtěžování. Mluvila jsem s Colette po telefonu a bylo jasné, že pokud jde o pomoc obětem, máme stejné cíle.

Nakonec jsem je seznámila všechny dohromady. Mary Anne a Charlotte se seznámily se spoluzakladatelkami Without My Conset. Od toho dne v září 2012 jsme byly všechny navzájem v téměř každodenním kontaktu. Naše emaily obsahovaly různé články, nápady, argumenty a otázky. Po roce jsme nakonec přišly s legislativním návrhem anti-pomsty pornem. Sdíleli jsme ho v celé zemi a po celém světě.

Dokončila jsem svůj doktorát a pak věnovala veškerou svou energii práci pro neziskovou organizaci s názvem Cyber Civil Rights Initiative (CCRI). End Revenge Porn (Konec pomsty pornem) je naše první kampaň, ale není to konec. Po přečtení všech různých forem online obtěžování, které se dnes vyskytují, jsem se rozhodla, že budu pracovat na pomoci obětem každé jedné z nich.

Aug13_Graduation

Zatím jsme úspěšně pomohly tomu, že Kalifornia schválila zákon proti pomstě pornem, ale na poslední chvíli se ještě objevily nějaké chyby. Nyní tedy Mary Anne a Danielle pracují přímo se zákonodárci a snaží se vypracovat dodatky, aby již bylo vše v pořádku. Přidat by se měly i New York, Maryland, Wisconsin, Florida a Texas.

Je těžké uvěřit, čeho všeho jsme dosáhly v době něco málo přes rok. Každá z nás má mimo to práci na plný úvazek, ale to nás nezastavilo od toho, abychom svoji energii, mozek a srdce věnovaly věcem, které jsme odhodlány vést. Ukončíme pomstu pornem a pak skoncujeme i s dalšími nechutnými trendy, které se objevily v kyberprostoru. Vím to, protože poprvé ve svém životě mám pocit, že jsem přesně tam, kam patřím.

Nikdy jsem nechtěla být jen psychologem nebo statistikem o nic víc, než jsem chtěla být obětí. Chtěla jsem být aktivistou. 

Zdroj: xojane

Komentáře

  • Kleo

    Myslím, že Miguel de Cervantes y Saavedra již pojednal o podobném konání této dívky dosti ve svém „bestselleru“. Jedno je jisté, internet byl, je a bude anonymní. Nedá se nic jiného než to přijmout. Slečna vyvíjí úsilí, které sic je ušlechtilé, tak se do budoucna setká se zmarem a pocitem nicoty.

    Kdy už si konečně všichni lidé uvědomí, že problém není v systému (rozumněj svět, vlády, sociální prostředí atd.), ale v chování uživatele (rozuměj člověk).

Nahoru