Proč Facebook nikdy nevytvořil tlačítko Dislike?

Proč Facebook nikdy nevytvořil tlačítko Dislike?

Snad není žádného Facebookového uživatele, který by nepřemýšlel o tlačítku, jímž by se dávalo najevo, že se vám něco nelíbí. Proč ho Facebook nikdy nevytvořil?

Jak všichni víme, „Like“ se nepoužívá jen v případě, když se nám něco opravdu líbí. Do velké míry je vnímán také jako uznání. Souhlasíte, že? Ale také se vždycky cítíte trochu zmatení, když lajkujete příspěvek, který je smutný nebo úzkostný?

V takových chvílích by se nám tlačítko „To se mi nelíbí“ opravdu hodilo. Tak proč ho nemáme?

Na AdWeek vyšel článek, který to jednoduše vysvětluje. Už od doby, kdy bylo v roce 2009 představeno tlačítko Like, se diskutuje i o Dislike a Facebook se mu stále vyhýbá. Bret Taylor, bývalý CTO Facebooku, který příšel s tlačítkem Like, vysvětlil, že negativní tlačítko by mělo mnoho neblahých důsledků.

Like byl potřeba, dislike nikoliv

Důvod, proč bylo v prvé řadě představeno tlačítko Like, je takový, že lidé chtěli často vzdát úctu někomu, kdo něco udělal, ale neměli jak. Také bývalo hodně jednoslovných komentářů jako „wow“ nebo „super“. To už dnes není potřeba. Prostě dáte lajk.

Like se tedy zrodil v podstatě z nutnosti něco potvrdit, rozhodně není projevem citu. Když to tak vezmete, on Facebook vlastně stejně není postavený na citech. Takový dislike by ale různé city probudit mohl.

„Pokud bychom měli tlačítko Dislike, skončilo by to u opravdu negativních sociálních aspektů,“ prozradil Taylor.

Když se vám něco nelíbí, vysvětlete proč

Jednoduché, ne? Prostě nebude. Je to tak rozumnější. A pokud chcete vyjádřit, že se vám něco nelíbí, měli byste prý napsat komentář, protože pravděpodobně existuje nějaký důvod, proč se vám to nelíbí.

Tlačítko Dislike tedy vlastně neexistuje i proto, abychom se neomezovali na pouhé dva pocity – ano a ne. Měli bychom používat slova, popisovat své myšlenky.

Tým redaktorů magazínu Objevit.cz se skládá z poměrně mladých lidí, kteří psaní článků a pohybování se ve světě IT pokládají za svůj koníček, věnují se mu a tudíž mu i rozumí.

Komentáře

Nahoru