René Nekuda: V posteli se rád pomazlím s dobře vyrobenou knihou

Autor fotografie: Petr Florián

Autor fotografie: Petr Florián

Lektoři tvůrčího psaní jsou ohrožený druh. René Nekuda uvádí, že jsou v České republice pouze dva lidé, kteří dělají lektory tvůrčího psaní na plno. René je jedním z nich. Na živobytí si mimo jiné vydělává vedením různých kurzů, díky kterým se účastníci zlepšují v komunikačních dovednostech, rozvíjí kreativitu a fantazii. René Nekuda pořádal kurzy pro Komerční banku, Siemens, Člověka v tísni a mnohé další. V současné době nabízí volně k vyzkoušení také několik online kurzů – Jak napsat knihu, Online trenér kreativity a 3 měsíce inspirace zdarma.

Ahoj René, jsem rád, že jsi přijal pozvánku k rozhovoru. Podle čeho se pozná dobrý spisovatel nebo obecně dobrý tvůrce textů?

Děkuju za oslovení. Hele, těch kritérií je strašně moc – může to být prodejnost, můžou to být různé literární ceny, může to být už jenom to, že kniha byla vydaná. Ale taky to může být fakt, že někdo píše, tvoří – to byl například Kafka. Nebo že dokončuje své příběhy se záměrem někoho dalšího obohatit. Ono v tom literárním světě je to složitý, protože peníze či sláva tam nemusí být vždy na prvním místě…

Zeptám se tedy jinak. Je nějaký konkrétní autor, ke kterému ty osobně vzhlížíš?

Miluju Oscara Wilda. Nesmírně si ho vážím za to, že se nebál experimentovat, měl cit pro pojmenování závažných témat tehdejší, ale vlastně i současné, společnosti, uměl pracovat se svým publikem a nikdy nepřestal s vlastním rozvojem. V českém kontextu tohle podle mě umí třeba Daniela Fischerová.

Ve svých kurzech se potkáváš s mnoha tvůrci textů. Kolik z nich má opravdový potenciál se prosadit a živit se touto prací?

Je na to jakási statistika, která říká, že se tady v Evropě uživí psaním 3 až 5 % z těch, kteří se o to pokoušejí. V mých kurzech je to procento samozřejmě vyšší, protože sdružuju lidi se zájmem o psaní, seberozvoj, tvorbu a čtení.

Našel by se mezi absolventy kurzů i někdo, kdo se výrazně prosadil. Někdo, na koho jsi speciálně hrdý?

Těch je strašně moc! Na první dobrou mě napadá třeba Oliver Burian, Olga Landová nebo Eva Vychodilová. Ale lidí, kteří publikovali alespoň povídku, jsou za ta léta doslova stovky. A chodí ke mně i známé tváře, které už mají vlastní zkušenosti ze showbyznysu a ti to mají samozřejmě snazší.

Dají se schopnosti, které napomáhají k psaní dobrých textů opravdu naučit?

Nedají se naučit v tom smyslu, že by nějaký kurz tvůrčího psaní udělal z účastníka hotového spisovatele. Protože – a jsme zase u toho – co to je hotový spisovatel? Je to prodejnost? Je to vydání knihy? Je to literární cena? Na druhou stranu se dá schopnost a dovednost psaní velmi dobře rozvíjet. A to mi přijde jako nejdůležitější bod. 😀

Autor fotografie: Petr Florián

Autor fotografie: Petr Florián

Jakým způsobem je učíš?

Za těch dohromady 12 let, co se motám okolo tvůrčího psaní (pozn.: 5 let studia a 7 let praxe), jsem si, myslím, vypracoval dost osobitý přístup k věci. Můj styl je, aby se všichni účastníci hodně oťukali a to z různých úhlů. Například jak přesně funguje jejich kreativita, kdy a za jakých podmínek se jim nejlépe tvoří, k čemu mají předpoklady – dialogy, popisy, reálné či smyšlené příběhy, jak umí přijímat kritiku či nakolik dokáží vystoupit z vlastní bubliny, umí-li se srovnat ve skupině podobných lidí, jaké mají hranice a které z nich chtějí překonat. Těch faktorů a hledisek je tam samozřejmě mnohem mnohem víc. Pak totiž snáze dokáží poznat, co jim jde a proč, a co jim případně nejde a proč. Samozřejmě existuje teorie tvůrčího psaní, která ke kurzům s tímto zaměřením rozhodně patří.

Nenaučíš účastníky kurzů jen určitá schémata, která se pak v tvorbě opakují?

Ano, částečně ano. Když to řekneš takto, tak to zní možná jako něco špatného, ale ono je to naopak něco naprosto skvělého! Můžeš díky tomu definovat v průměru velmi dobře fungující bod 0. A pak už je na každém, zdali se tomu podřídí, nebo se vůči tomu vymezí. Bez tohoto bodu 0 by to bylo rozplizlé pole umění plné výjimek a nikdy bys nikomu nic nemohl předat. Tedy alespoň ne v tak širokém spektru jako to dělám já.

Autor fotografie: Petr Florián

Autor fotografie: Petr Florián

Mění se nějakým způsobem trendy v oblasti psaní?

Jsou oblasti, například popisy, kde došlo až k významnému posunu. Samozřejmě jsme nyní mnohem více přesycení příběhy než naši předkové. Proto se třeba dnes více pracuje s principem zaujmutí, tedy více než v klasické literatuře. Dneska je to téměř nutnost. Těch oblastí je samozřejmě mnohem víc…

Mně osobně jako laikovi přijde, že se v průběhu posledních let hodně změnila povaha příběhů. Dneska mají hlavní hrdinové mnohem více špatných vlastností, častěji také hlavní postavy umírají. Stačí si vzpomenout na Game Of Thrones. Je i tohle určitý objektivní trend, nebo se jedná jen o mé subjektivní pocity?

Nemyslím si, že je to vyloženě trend, ale je to spíše přirozený vývoj. Stejně jako s rozšířením novin přišlo variování obecně známých příběhů, dnes jsme zase o krok dál. Zmíněné seriály například „šidí“ diváky a testují ho z dlouhého a někdy opravdu nekonečného oddalování konce, jedné z nejdůležitějších složek příběhů.

O tom by byla asi debata na dlouho. Vraťme se tedy k tvé práci. Kde hledáš inspiraci při vymýšlení kurzů? Jak vypadá celý proces, než otevřeš nový kurz?

Z každodenního kontaktu s lidmi, kteří na kurzy tvůrčího psaní chodí. V prvním plánu vymýšlím kurzy, které by mě bavily z pohledu účastníka. V druhém plánu musí bavit mě jako lektora. A někdy si o nový kurz řeknou přímo účastníci. Naposledy jsem takto otevřel Kurz tvůrčího psaní pro pokročilé ve víkendové formě, protože mě doslova přemluvila jedna konkrétní kurzistka z Liberce. A kurz se uchytil.

Jakým způsobem vyhodnocuješ, jak jsou jednotlivé kurzy přínosné?

Po každém kurzu všichni účastníci obdrží formulář zpětné vazby, který je dobrovolný a anonymní. Mohou mě, kurz a pár dalších podbodů nezávisle a s odstupem ohodnotit. Předpokládám, že nespokojení účastníci by se hned ozvali. Každopádně míra spokojenosti s mojí prací je v tuto chvíli 96 %, což mě velmi těší a pohání mě to dál a dál.

Jaká je z tvého úhlu pohledu v současné době poptávka po lidech, kteří umí napsat knihu, ale i nějaký smysluplný text podle zadání?

To první spíše ne, neboť český knižní trh je a) přeplněn a b) není úplně závislý na českých autorech. Většinové zisky jsou z překladů. Naopak „napsat smysluplný text podle zadání“ je podle mě čím dál tím víc žádoucí a stále nedostatkové zboží. Psaní s hlavou a patou není prostě pro každého, respektive ne každý to umí.

Autor fotografie: Petr FloriánChápu to tedy dobře, že z finančního hlediska je lepší se věnovat komerčním / marketingovým textům než psaní příběhů a knih?

Statisticky určitě ano. 😀

Co musí spisovatel knih v 21. století dělat, aby se v pohodě uživil?

V českém kontextu je to pravděpodobně být ochoten, a schopen, psát pro masy.

Dělal jsi také kurzy pro různé komerční subjekty. Ve své sebeprezentaci uvádíš například Siemens, Komerční banku, SCIO a mnoho dalších. V čem se chtějí takové firmy zlepšovat?

Má hlavní práce se dotýká fungování příběhů, které jsou opravdu všude. V druhém plánu je to o kreativitě a umění se vyjádřit v psaném textu. Tyto firmy mě využily pro školení svých tiskových či marketingových oddělení, které třeba zpracovávají i B2B, B2C a B2E magazíny.

Kdybys nemusel řešit peníze. Čemu by ses v profesním životě věnoval nejraději?

Hele, já jsem fakt šťastný tam, kde jsem. Smířil jsem se s tím, že byt v New Yorku si prostě nikdy nekoupím, ale svoji práci bych neměnil. Mám to tak už poměrně dlouho.

Každý, kdo píše, tak to asi zná. Někdy se prostě člověku nechce ani začít, nic ho nenapadá, je bez inspirace. Jak se s takovým stavem poprat? Máš nějaký osvědčený recept?

Aha, jsme už potřetí zase u toho – tohle je jeden z největších omylů, protože univerzální recepty na tvůrčí krizi jednoduše neexistují. Důležité je poznat sám sebe a vědět, jak funguju. Pak se to nejsnáze dá řešit. Obvykle nám v tom brání pocit nutné dokonalosti první verze. To, že toužíme na první dobrou napsat něco výjimečného, což ale v 99 % není možné. Úpravy a pilování textu jsou nutnou součástí tvorby, takže je zbytečné zírat na blikající kurzor a bát se začít psát. K výsledku se beztak jinak než samotným psaním, přepisováním, laděním a upravováním nedostaneme.

A ještě úplně poslední věc. Patříš ke staromilcům, kteří raději drží v ruce knihu, protože mají rádi tu vůni a šustění papíru, nebo si s chutí přečteš i knihu v elektronické podobě?

Obojí. 😀 Jsem velký fanda elektronických knih, ale zároveň nedám dopustit na šustění papíru a vůni ohmataných knih. Do tramvaje a na cestování beru většinou čtečku, v posteli se rád pomazlím s dobře vyrobenou knihou.

René, díky za odpovědi! 

Děkuji za oslovení.

Komentáře

Nahoru