Robert Vlach: Evropany čeká evoluční skok vpřed

Robert Vlach: Evropany čeká evoluční skok vpřed

Na volné noze provozuje již nějaký ten pátek. Vlastně skoro deset let. Stal se Živnostníkem roku Moravskoslezského kraje v roce 2011. A pomohl naší freelance scéně jako málokdo předtím. Přišel s nápadem prezentovat na internetu lidi na volné noze, aby si vyměňovali zkušenosti a získali nové klienty i zakázky. A tak vznikl portál s příznačným názvem Navolnenoze.cz. Dnes v ČR nenajdete jiný větší web podobného druhu.

Roberte, co jsi vlastně dělal předtím, než jsi založil portál Navolnenoze.cz? Kde všude jsi pracoval, co vše jsi dělal?

Žil jsem v cizině a živil se jako vývojář webových služeb na volné noze.

V jednom rozhovoru jsi psal, že jsi pracoval ve Španělsku 12-16 hodin denně až do té doby, než přišlo vyhoření. Jak takové vyhoření vypadá a co by měl člověk dělat, aby nikdy nepřišlo? A co jsi tehdy udělal ty, když jsi zjistil, že tě práce nebaví?

V nějaké formě to vyhoření jednou potká asi každého. Člověk musí poznat své hranice. V mém případě to byl právě ten problém, že mě práce přestala úplně bavit. Už jsem nechtěl IT ani vidět. Zatáhl jsem za brzdu a šel na rok dělat do moravského vinařství. Stříhat vinohrady a dělat víno. Pomohlo to. Brzy jsem byl zpátky ve hře, na volné noze.

Jak moc těžký byl pro tebe odchod na volnou nohu? Šel jsi do toho po hlavě s tím, že se prostě prosadíš a nebo to byl pozvolný přechod, kdy sis postupně během času budoval jméno a měl jsi již relativně zaběhlou klientelu?

To rozhodnutí bylo velmi těžké, ale z jiného důvodu, než si možná myslíte. Vůbec jsem nepochyboval, že se na volné noze uživím. Měl jsem obavy hlavně z toho, aby mě podnikání nepohltilo, nepřipravilo o svobodu, přátele a koníčky. Dnes vidím, že to bylo naivní, ale tehdy jsem ještě plně nechápal, že práce na volné noze je fundamentálně jiná než podnikání na firmu. Z toho pramenily mé obavy.

Může podle tebe podnikat úplně každý? A pokud ne, tak kdo by rozhodně neměl nikdy začít podnikat?

Úspěšně podnikat na volné noze může každý, tedy pokud se bavíme o normálních lidech. Ale to neznamená, že se to musí podařit hned napoprvé. Hodně prvopodnikatelů je bohužel neúspěšných.

Než se člověk rozhodne podnikat a postavit se na vlastní nohy a založit si živnost, jaký by měl být první krok?

Myslíte, ještě před tím rozhodnutím?

Ano :-)

Informovat se. Pustit si nějaké video, přečíst si nějakou knihu pro freelancery v angličtině. Nebo náš blog. Dost důležitý je i aktivní přístup — nečekat, že vás k podnikání někdo dokope.

Co dělá začínajícím živnostníkům největší problém? Rozjet byznys? Marketing? Péče o zákazníky? Přijmout odpovědnost sám za sebe? Neprokrastinovat?

Zkuste se na to podívat jinak. Podnikání není lineární problém, kde A vede k B, to zase k C a tak dále. To je, jako byste uměli polovinu abecedy a chtěli napsat román. Největší problém začátečníků je v tom, že se nenaučí základní podnikatelskou abecedu, od A do Zet. To pak vede k situacím, kdy například špičkový odborník neplatí řádně daně, nebo zcela nevhodně komunikuje s klienty a na sociálních sítích ventiluje frustraci z rodinného života. Mezery v základech, to je největší problém začátečníků. Když pochybí dva tři základní kameny, začne vám to padat na hlavu.

A co bys vlastně radil lidem, co mají problém s pracovní morálkou? Přece jenom ve spoustě firmách se dá dokonale zašít a vlastně kolikrát člověk toho ani nemusí moc umět… Co tedy podle tebe nejlépe zabírá v boji proti prokrastinaci?

Nejsem expert na psychologii práce. Ale vím, co mi pomáhá: udělat každý den něco důležitého, zásadního. Každý den se počítá. Pokud dnešek utopím v nepodstatných drobnostech, vím, že tohle kolo jsem prohrál. Nedávno jsem zjistil, že tenhle přístup dobře rezonuje s knihou The War of Art.

Dodržuješ třeba ty nějaký systém GTD?

Nedodržuju. Stejně jako většina zavedených freelancerů, co znám, používám širokou paletu postupů a nástrojů k tomu, abych byl produktivní v tom, co zrovna dělám. Je dobré si uvědomit, že když jste na volné noze, tak podnikáte. A podnikání není nějaká metoda, která se dá nacpat do pár pouček a prodávat na stánku za pár kaček. Jistě – existují best-practices, na kterých se většina profesionálů shodne, nicméně výjimek je i tak hodně. Nejsem proti nástrojům jako GTD, ale tvrdím, že jejich kombinace je většinou lepší než rigidní přizpůsobení se jednomu systému.

Think-tanku v Ostravě

V kolik třeba stáváš a kolik hodin denně spíš?

V létě spím 6 a v zimě až 9 hodin. Vstávám mezi osmou a devátou. Životní režim hodně ovlivňuje náš mentální výkon. Když jsem odpočatý a mám dost zdravého jídla i pohybu, dosahuji zdaleka nejlepších výsledků. Nikomu to necpu, ale je to důvod, proč nepiju tvrdý alkohol a nejím junk-food. Koho to zajímá, mohu vřele doporučit knihu Spark a vynikající web Margit Slimákové.

Co podle tebe profesionály na volné noze nejvíc brzdí? Je to zbytečná administrativa a byrokracie?

Ne, to určitě ne. Administrativa živnostenského podnikání bez zaměstnanců už je u nás zanedbatelně malá. Myslím, že největší brzdou je ve skutečnosti názorová a jiná omezenost, která vede k přehlížení nesčetných příležitostí. Nezávislý profesionál by měl udělat všechno pro to, aby aspoň občas opustil ulitu vlastních problémů a zajímal se o to, co a jak dělají ostatní, kudy se ubírá trh apod.

Jak moc je pro freelancera důležitá reputace? A jak si podle tebe lze nejlépe udržet dobrou pověst? A jde vůbec mít 100 % spokojených zákazníků, když je člověk živnostník? Přece jenom, pokud nechce freelancer skončit na mizině, tak musí pracovat souběžně na více zakázkách, aby se uživil… Nebo je tomu jinak?

Dobré jméno je pro nezávislého profesionála zásadní, hlavně z dlouhodobého hlediska. I bez něj se dá podnikat, ale v šedém průměru a s řádově nižším příjmem. Vůbec nejde o to mít 100% úspěšnost, to se asi povede málokomu. Jde o to odvádět dlouhodobě kvalitní práci a budovat dobré vztahy s klienty i s kolegy z oboru. Malé chyby se ztratí, důležitý je převažující přínos a úroveň vaší práce.

Z čeho mají začínající podnikatelé největší strach? A jak lze tento strach překonat?

Prvotní strach je pocitový. Je to neurčitá obava ze ztráty pravidelného platu, komfortu a jistot zaměstnaneckého života. Je to pocitové vzrušení, které zažíváme vždy při opuštění zóny komfortu a vykročení do prázdnoty. Druhá rovina strachu je ale racionální. I laik přece tuší, že podnikání není žádná sázka na jistotu! Vždy obnáší nějaká rizika. Strach se dá překonat. Ne hned, ale postupně, krok za krokem. Nedělat velké riskantní skoky, ale budovat postupně zajištěné pozice, do kterých se můžete v případě chybného kroku vrátit. Nezadlužovat se, když to není nezbytně nutné atd.

O jaké profese je na Navolnenoze.cz největší zájem? A chodí lidem zaregistrovaným na tvém webu pouze poptávky z ČR? A nebo i ze Slovenska a z dalších jiných zemí?

Zájem je o všechno kolem IT, webu, grafiky, marketingu, jazyků, vzdělávání, poradenství, řemesel a odborných služeb obecně. Zahraničí má zanedbatelný podíl, významnější je pouze Slovensko.

Proč vlastně web nemá nějakou jazykovou mutaci a je pouze v češtině?

Protože českému trhu opravdu dobře rozumíme a umíme zde naše členy podpořit. Mezinárodní trh práce (freelancerů) už je hodně našlapaný a dominují mu velké servery jako oDesk, Elance aj.

Jak dlouho v tvé hlavě zrál nápad založit web Navolnenoze.cz? Jaká byla počáteční investice do projektu?

Založení portálu předcházelo asi dvouleté období, kdy jsem provozoval menší projekt s podobnými prvky. Počáteční investicí byl převážně čas. Čistých 6 měsíců práce padlo na vývoj první verze.

Neměl jsi třeba obavy, zda se podobný nápad vůbec chytne? A odkud jsi bral inspiraci?

Obavy jsem neměl.  Spíš jsem byl zvědavý, jaký bude ohlas. Inspiraci cíleně nevyhledávám, snažím se rozvíjet vlastní nápady. Originální podnikatelské strategie mívají větší potenciál než ty odvozené.

Měl jsi zpočátku vše na starosti sám a nebo jsi měl k ruce společníka? A jak je tomu nyní?

Rozjel jsem to úplně sám. Dneska se na chodu celého projektu podílí asi tucet lidí.

Dovedeš spočítat, kolik hodin jsi už u tohoto webu strávil?

Spočítat ne, ale odhaduju to na pět tisíc hodin, plus mínus nějaký ten tisíc.

Jaký obrat generuje portál na Navolnenoze.cz nyní? A když bys to měl přepočítat na hodiny za ty roky, co se webu věnuješ, tak jaká by byla tvá průměrná hodinovka?

Obrat je přes milión korun ročně, což odpovídá tomu, že jde o nízkonákladovou službu určenou pro všechny nezávislé profesionály v Česku. Je to moje srdeční záležitost. Jsem rád, že mohu pro tyto lidi něco dělat. Nicméně to není hlavní zdroj mých příjmů, k tomu se možná ještě dostaneme.

Kam bys chtěl projekt posunout v následujících letech? Co se změní k lepšímu? A je zde vůbec ještě prostor na zlepšení a nebo si myslíš, že jsi již dosáhl vrcholu a portál již nelze nikam dále posunout?

Nápadů je spousta, snažíme se realizovat jen ty nejlepší. Ono je něco jiného rozvíjet startup a etablovanou webovou službu s 10letou tradicí. Uživatelé nemají rádi radikální změny. Ani já ne. Hodně si slibuju od našeho think-tanku pro freelancery, ten je vůbec první svého druhu v Evropě.

Nepřemýšlíš nebo nepřemýšlel jsi někdy třeba nad prodejem webu Navolnenoze.cz? Za jakou částku bys jej bez váhání prodal :-)?

Mě ta myšlenka nijak nepřitahuje. Je to komunitní projekt. To je, jako by někdo chtěl koupit Jednotu tlumočníků a překladatelů. Asi by to šlo, ale nedává to moc smysl. Nic takového nemám v plánu.

Jsi příznivcem digitálního nomádství. Co tě na tom tak fascinuje? A co vše musí člověk mít k tomu, aby mohl cestovat kamkoliv po světě a zároveň mohl vydělávat peníze na dálku?

Digitální nomádství mě fascinuje jako zcela neintuitivní řešení problému s dovolenou na volné noze. Podle jednoho z našich průzkumů nemůže být 80 % freelancerů offline déle než týden. Nemůžete jen tak na měsíc někam vypadnout a na všechno se vykašlat! Nomádská dovolená je ideální kompromis. Stačí notebook a mobil, sem tam něco udělat, ale jinak si užívat jako na dovolené. Je to fakt skvělé!

Jak třeba řešíš připojení k internetu v cizích zemích? A jak jsou tam na tom s cenami za internet? Jsou ceny daleko vyšší nebo daleko nižší než u nás?

Všechny země, kde jsme byli, včetně Maroka, už dnes mají dostatečně rychlou konektivitu pro běžnou práci. Připojení je vždy v ceně nájmu, jen je nutné si předem zjistit jeho rychlost.

Mohl bys zkusit vyjmenovat země, ve kterých jsi byl a jsou podle tebe vhodné pro internetové podnikatele? Mám na mysli zejména země, v nichž je možné trvale žít (a na dálku podnikat) s daleko nižšími životními náklady… Který stát je podle tebe ten pravý?

Já jsem v tomhle docela konzervativní. Být digitálním nomádem znamená nadále pracovat s klienty v Česku, byť komunikace dočasně probíhá po telefonu, emailu apod. Tím, že pracuji z ciziny, se pro mé klienty nic zásadního nemění. Nadále beru telefony a pracuji jako obvykle. Z toho plyne, že je dobré být v přibližně stejném časovém pásmu a ne někde na druhém konci světa, s roamingem, který vás zruinuje. Jednoznačně preferuji EU: Španělsko, Francii, Portugalsko, Kanárské ostrovy apod.

Robert Vlach přemýšlí, kam pojede letos na dovolenou :-)

Kolik měsíců v roce cestuješ po zahraničí a kolik měsíců jsi v ČR?

Různě. V průměru trávím dva až čtyři měsíce v cizině, v souladu se sezónností mé práce. Zima a léto.

Ty sám školíš. Co přesně se od tebe mohou lidé dozvědět a proč by měli přijít k tobě na školení? A kdy a kde se koná tvé další školení?

Možná vás to překvapí, ale vedu jeden jediný kurz už od roku 2007, a ten neustále vylepšuju. Je to naše školení pro úspěšné podnikání na volné noze a jeho náplní jsou především osvědčené nejlepší praktiky. Nejbližší termín se koná 25.–26. dubna 2014 v Praze.

Je právě předávání zkušeností jiným lidem a konzultace tvým hlavním zdrojem příjmů?

Školení pořádáme proto, aby se nejlepší praktiky šířily dále. Setkání think-tanku proto, abychom mohli vést diskusi o tématech, která ještě tak jednoznačná nejsou, nebo v nichž se nějaký konsenzus teprve rodí (např. sociální sítě). Poradenství, které tvoří mou hlavní profesní náplň, je spíš o řešení jedinečných problémů, se kterými za mnou lidé chodí. Někdy si připadám trochu jako soukromý detektiv. Je to diskrétní, individuální služba. S většinou klientů spolupracuji dlouhodobě.

Jaké země jsi navštívil a kde se ti nejvíce líbilo? A kdy jsi vlastně začal s digitálním nomádství?

Miluju jižní a západní Evropu. A taky Mexiko! Nomádské dovolené pořádáme pravidelně od roku 2010 a jsou čím dál tím lepší a delší. Ostatně – jsme otevřeni všem novým nomádům. Stačí se ozvat.

V kolika letech hodláš jít do důchodu? A nebo pro tebe žádný důchod prostě neexistuje a hodláš pracovat neustále, ale jen třeba zvolnit pracovní tempo?

Důchod? Myslím, že člověk by se měl vždycky poohlížet po nějaké smysluplné činnosti, ať už tomu říká práce, nebo ne. Být k něčemu, dokud mi to zdraví dovolí, aby měl můj život smysl. Činorodost je myslím něco, co člověk potřebuje v každém věku. Nezakrnět, mentálně ani fyzicky, rozvíjet se.

Když bys měl v několika větách napsat, co ti přechod na volnou nohu dal, co bys vyzdvihnul?

Byla to bezesporu velká životní změna, způsobená přijetím plné zodpovědnosti za můj vlastní život. Důsledky byly dalekosáhlé. Otevřelo se mi úplně nové pole možností a příležitostí. Potkal jsem úžasné lidi a nikdy to nebyla nuda. Naopak. Od prvního dne je to jedno velké dobrodružství.

Robert Vlach ve Valticích

A co ti život podnikatele naopak vzal? Jaký vliv mělo podnikání na tvůj osobní život?

Patřím k lidem, kteří obecně špatně snášejí nejistotu a latentní stres s tím spojený. Musel jsem se s tím naučit žít a prošlapat cestu ke spolehlivější prevenci rizika. Jde to. Celkově to byla hodně malá daň za to, co pozitivního mi podnikání dalo a dává.

Proč stále podnikáš na IČ a nevlastníš nějakou firmu?

Firemní podnikání není z mého pohledu v Česku tak jednoduché a administrativně nenáročné, jak by mělo být. To je také důvod, proč u nás ve srovnání s cizinou méně freelancerů expanduje do firemního podnikání. I pro mne je mnohem výhodnější být na volné noze jako živnostník a do vybraných firem pouze investovat jako spoluvlastník. Ideální kombinace a jistě nejen pro mne. Investování mě baví a pomáhám také jiným investorům vyhledávat perspektivní příležitosti.

Roberte, jaké jsou tvé plány na letošek? Dal sis nějaké předsevzetí? A nebo žádná předsevzetí neuznáváš a jsou podle tebe k ničemu?

Dubnové školení bude vůbec první v Praze a navíc rozšířené o nová témata a blok expertů, takže na to se teď intenzivně připravuju. Celý trh práce se hodně mění a nastupuje podnikatelská generace lidí, kterým je něco přes dvacet a jsou plně orientovaní do světa. To se mi líbí a chci být u toho. Děje se to v celé Evropě. Pro Ameriku byl obří vývojový skok, když lidi mohli začít skutečně volně (a levně) cestovat — za prací, za dobrodružstvím, za poznáním, za kulturou, za bohatstvím, za teplem, za štěstím… Je možné, že to samé nyní probíhá ve sjednocující se Evropě? Přesun národů. Celá ta věc se pomalu sbírá k obrovskému skoku vpřed. A my máme velké štěstí, že můžeme být u toho.

A poslední otázka na závěr. Kam se chceš podívat letos? Do jakých zemí?

Až do jara budeme na zimním bytě v Las Palmas na Kanárských ostrovech, to je velmi krásné místo. Léto je zatím otevřené. Máme pár opravdu bláznivých nápadů, snad se některý ujme!

Které například? Můžeš být konkrétní?

Ale tak jo! Dám je do placu a třeba to někoho zaujme natolik, že z toho vzejde nové spojení. Nápad č. 1: Pronajmout pro digitální nomády buď a) nějakou jachtu s kapacitou 20-30 lidí a kotvit během prázdnin v různých kosmopolitních přístavech, nebo b) pronajmout někde v EU na prázdniny obrovský hausbót a na střeše pořádat večírky. Nápad č. 2: Uspořádat okružní nomádské prázdniny po nejlepších místech ve Francii. A konečně nápad č. 3: Vyrazit s nomády o prázdninách do Mexika.

Tak uvidíme, jak to dopadne :-). Nicméně, náš čas se nachýlil, Roberte. Budeme se muset rozloučit.

Můj také, díky za rozhovor!

Amen!

Komentáře

Nahoru