Rostislav Kocman: Pokud vás jako tiskového mluvčího někdo vykolejí, špatně jste se připravili (2/3)

Rostislav Kocman: Pokud vás jako tiskového mluvčího někdo vykolejí, špatně jste se připravili (2/3)

Pokračuje naše příjemné povídání s Rosťou. Tentokrát nám prozradil něco o své profesionální deformaci, vyjádřil se ke klasické odpovědi tiskových mluvčí „Bez komentáře“ a prozradil, jak vyvést takového tiskového mluvčího z míry! Navíc se nám do toho vložily i Rosťovy děti, které jsou jasným důkazem, že skloubit náročnou práci s rodinným životem někdy vážně nebývá lehké. Pokud jste ale ještě nečetli první část, tak se prvně vrhněte na ni!

Jak moc usnadňují nebo naopak ztěžují práci tiskovému mluvčímu sociální sítě? A ještě druhá otázka co mě zajímá – měl by takový člověk být na sociální síti vidět, nebo by měl být spíše ta šedá myš?

Já jsem člověk, který na sociálních sítích vidět je. A myslím si, že tiskový mluvčí a PR manažeři a manažerky by se o sociální sítě měli starat. Neznamená to, že by měli celý den sedět na sociálních sítích a odpovídat na každý dotaz a reagovat na každý diskuzní příspěvek. Na to musí existovat specialisti, kteří se tomu věnují, kteří by měli být v úzkém kontaktu s oddělením zákaznické péče, s tiskovým mluvčím a s marketingovým oddělením. A měli by být podle mě na stejné vlně a měli by pracovat v jednom týmu. Ale myslím si, že dnes, kdy většina novinářů (i v České republice), používá jako zdroj informací Twitter a debatuje se svými kolegy na Facebooku, prostě nemůžete ignorovat fakt, že komunikace směrem k médiím se změnila.

Navíc – vy už pro novináře jako tiskový mluvčí nejste jediným zdrojem informací. Ještě před dvěma třemi lety to tak bylo. Skutečně když novináři něco potřebovali, tak vám zavolali nebo napsali mail. Dnes se nejdřív podívají na sociální sítě. Podívají se na web. Umí pracovat s RSSkama, což dřív taky nebývalo zvykem. A vidí, že se o nějakém tématu mluví na Facebooku mezi jejich známými. Čtou lidi, které dneska nazýváme influencery, sledují je i to, co říkají, co komentují. Takže vy jako tiskový mluvčí musíte být na sociálních sítích. Vy tu informaci, že se o vás bude mluvit, musíte zachytit ve stejný okamžik jako novináři. Bez toho to nejde.

Když jste pracoval jako tiskový mluvčí, dělal jste nějaká cvičení na rétoriku? Ať už třeba předtím nebo během výkonu této profese…

Já se přiznám, že jsem osobně nikdy žádná rétorická cvičení neabsolvoval. Ale už jako novinář jsem často chodil komentovat některé události, které se týkaly telekomunikačního trhu v České republice do České televize nebo na komerční televizní stanice. V tu chvíli jsem zjistil jednu věc. Že když mluvíte na kameru, tak si to pár milisekund poté, co něco řeknete šíleně blbě, moc dobře sám uvědomíte. A začnete mluvit hůř a hůř a hůř. Lidi, kteří se na to dívají u obrazovky, si pamatují poslední tři slova, takže pro ty je to úplně v pohodě :-).

Ale to vás trošku donutí přemýšlet nad tím, co řeknete. A člověk se pak i naučí přepínat mezi tím, kdy mluví veřejně. Naučí se pár základních cvičení tak, aby uměl vše správně vyslovovat, aby uměl správně artikulovat a mně to vždycky stačilo. Samozřejmě, pokud má někdo reprezentovat firmu, tak si myslím, že nemusí přímo absolvovat školení u profesionálů, ale měl by si něco načíst o rétorice a měl by se připravovat. Základ dobrého projevu je vždycky příprava.

Když si připravíte to, o čem budete mluvit, promyslíte si varianty, jak na něco odpovídat a jak na něco neodpovídat (ideálně to řeknete ještě doma partnerovi, partnerce nebo to ukážete kolegům v práci), tak vás to neskutečně posune. Ale samozřejmě by měl být člověk soudný, a pokud skutečně má nějaké rétorické problémy nebo problémy s prezentací, tak se dá najít dost profesionálů, kteří vám s tím pomůžou.

Rosťo, vy se považujete za trémistu? A pokud jste byl nebo jste trémista, jak jste s tím bojoval, co se týče vyjadřování nebo prezentací?

Já se považuju za trémistu, ale už jsem se to odnaučil. Bojoval jsem s tím asi tak, že jsem se prostě postavil před publikum a začal jsem mluvit. Ono mi často ani nic jiného nezbylo. Když jsem ještě psal jako novinář, tak to bylo strašně jednoduché. Prostě něco napíšete, publikujete, pak si přečtete, pokud je to v onlinu, nějaké reakce, kdy se dozvíte i svoji psychoanalýzu :-). A na něco z toho zareagujete, pokud ten člověk není vyloženě vulgární. Když už pak musíte mluvit jako mluvčí, je to horší. Tréma se odnaučit dá. A to tak, že nejprve vystupujete před lidmi, které znáte, což je vaše okolí, vaši kolegové, kteří jsou k vám paradoxně většinou přísnější než úplně neznámé publikum. Tomu je to totiž úplně jedno, protože to je vaše věc, jestli je zaujmete nebo ne. Kdežto vaši kolegové, vaši blízcí, se vám snaží dát nějakou zpětnou vazbu, trošku vám pomoci. Dá se to odnaučit tak, že se prostě postavíte a mluvíte.

Já strašně rád čtu. Takže ve chvíli, kdy se chystám na nějakou veřejnou prezentaci nebo ve chvíli, kdy si uvědomuju, že dělám stále nějakou chybu, tak dneska není nic jednoduššího, než sednout k počítači nebo k notebooku, a stáhnout si něco. Nějakou teorii, podívat se na YouTube na nějaké ukázky toho, jak se to dá dělat dobře a lépe. A poučit se z toho.

Jak moc je podle vás u tiskového mluvčího důležitá mimika? Je to podle vás hodně důležité? A dá se to naučit? Trénoval jste třeba něco takového před zrcadlem?

Před zrcadlem ne. Ale mám jiný recept… Určitě si umíte představit situaci, kde jdete na nějaký oběd, kde vás vaše partnerka žádá, abyste se nemračili jako obvykle. Tak to je asi ten nejlepší trénink :-).

Rostislav Kocman kolo 1

Rosťa mimiku před zrcadlem trénovat nepotřebuje

Chodil jste někdy na nějaké argumentační nebo diskuzní soutěže?

Nechodil. Zase je to věc, kterou jsem se naučil postupně. Stačí být komunikativní nebo se snažit komunikovat. Vzpomínám si, když jsem přišel do Mobil serveru, což bylo v roce 2000, tak to bylo moje první setkání s diskuzemi pod článkem. Tehdy nám ještě lidi hodně psali mailem a jen část jich psala do diskuzí. Tehdy ti lidé ještě byli slušní, vulgarit tam bylo strašně málo. A já, protože jsem si svoji práci chtěl obhájit, tak jsem to samozřejmě musel umět vyargumentovat.

Vlastně svoji práci si musíte obhájit vždy a praxe a chyby v minulosti vás naučí si ji vyargumentovat. Přemýšlet o tom a najít vhodné argumenty. Samozřejmě pro práci mluvčího je strašně důležité umět vypíchnout přesně ty argumenty, které se hodí. Což znamená, že musíte vědět, jak fungují média a co zajímá čtenáře. Abyste se nedívali na problematiku jenom z pohledu firmy, kterou reprezentujete, ale musíte se umět podívat na vše i z pohledu čtenáře. A musíte najít právě tu informaci, kterou dáte novináři, aby se hodila i jeho čtenáři. Když to umíte, když se vám to daří, tak pak to může úžasně fungovat.

Stává se vám, že když se díváte na televizi a vidíte tam proslov nějakého tiskového mluvčího, začnete ho hodnotit? Máte už takovou profesní deformaci?

Stává se mi to pravidelně. Naštěstí nemám doma televizi, takže kolegy v televizi moc často nevídám :-).

Ale když se dívám na nějakou prezentaci, debatu nebo konferenci, přečtu si nějaký článek, tak se mi to stává. Nesoudím ty lidi, protože vím, jak jednoduché je vykolejit tiskového mluvčího z role. Ale samozřejmě nad tím přemýšlím. Už jenom kvůli tomu, že člověk by si měl dávat pozor, aby se mu nestalo totéž.

A když už jsme tedy u toho, jak ho vykolejit, tak co byste novinářům poradil? :-)

Já na to odpovím obráceně. Pokud vás jako tiskového mluvčího někdo vykolejí, tak to znamená, že jste udělal špatně přípravu na rozhovor. Samozřejmě, může vám novinář zavolat v sedm ráno a chtít po vás odpověď na něco, co v tu chvíli nevíte. Dobrý mluvčí se ale nepozná podle toho, že umí odpovědět na cokoliv, ale že si umí sehnat podklady k čemukoliv.

Každý novinář umí akceptovat, když mu řeknete: já se strašně omlouvám, teď tu odpověď nemám, zavolám vám za hodinu. Musíte ale dodržet obě podmínky. Za tu hodinu musíte mít odpovědi a skutečně mu zavolat, nesmíte zavolat za dva dny.

Takže pokud vás někdo vykolejí, tak se prostě zeptal na něco, čeho jste se báli nebo jste s tím nepočítali. A to znamená, že jste se špatně připravili. Protože i když jsou odpovědi, na které odpovídat nechci, tak není problém říct na tohle nebudu odpovídat, ale nemůže vás to vykolejit.

A ideální je také říci proč. Ty důvody můžou být různé a váš partner nebo protistrana v debatě by je měli znát. Dost často jsou to věci legislativního charakteru, kdy na to odpovídat nesmíte. Nebo se to týká zákazníků, kdy bez jejich svolení stejně nemůžete nic konkrétně komentovat. Ale vždy se to dá vysvětlit. A pokud má firma nějaký problém, tak jako tiskový mluvčí vím, že není otázkou, jestli se to provalí a jestli se to dozví veřejnost. Ale kdy se to dozví.

Vždy jsem svým kolegům kladl na srdce, že pokud se cokoliv stane, pokud se cokoliv podělá, aby mi o tom řekli, abych se mohl včas připravit. Ne vždy to vyjde a ne pokaždé je příprava tak dobrá, že to zvládnete. Ale je dobré se o problémech firmy nedozvídat od novinářů, ale vědět to o něco dříve. Takže vykolejit dobrého mluvčího se dá těmito způsoby, pokud podcení přípravu.

Co taková ta oblíbená odpověď tiskových mluvčích: „Bez komentáře.“ Je to správná odpověď?

Je to hloupá odpověď.

A zkuste říct proč, prosím :-).

Hloupá odpověď je to proto, protože na každou otázku se dá odpovědět tak, jak jsem říkal v předchozí odpovědi. To znamená – nechci na něco odpovídat, třeba proto, že se to týká konkrétních zákazníků. Nebo nemůžu na něco odpovědět, protože mi to neumožňuje konkrétní zákon. Nebo ty informace teď nemám a neumím je zjistit. Bez komentáře je takové klišé, které se hodilo do pár amerických filmů ze sedmdesátých let. Ale ta doba už je nenávratně pryč. Je to jedna z odpovědí, kterou by tiskový mluvčí používat jednoduše neměl.

Rosťo, vy jste tedy zmínil, že některé odpovědi ven ventilovat nemůžete. Mě by právě zajímalo, jak to poznat? Těch informací musí být strašně moc a já si nedovedu představit, že tiskový mluvčí vždycky ví, jestli tu informaci může a nebo nemůže pustit ven. Takže jak v tomhle postupovat?

No obecně nikdy nemůžete mluvit o konkrétních zákaznících, pokud k tomu nemáte jejich svolení. Dost často se to taky týká čísel. Spousta firem je na burze a tiskový mluvčí by v takovém případě měl odhadnout, co může ovlivnit například vývoj akcií. A já si myslím, že až na výjimky to všichni znají a ví, co můžou komentovat a co ne.

To znamená, že jako tiskový mluvčí si pamatuju, co už jsme zveřejnili a co ještě ne. Pokud si to nepamatuju, není nic jednoduššího, než se podívat do svého archivu, do svých poznámek, které by si mluvčí měl vést.

Pokud to sdělit nemůžete, pak v tu chvíli je na místě se omluvit a vysvětlit, že z nějakého konkrétního důvodu na to odpovědět nelze. Dost často tu odpověď ani neznáte a víte to, že v nějakých interních statistikách se ten údaj ani nesleduje, i když to veřejnosti může připadat zajímavé. Takže to jsou věci, které buď víte „na beton“, a pokud si nejste jistí, tak je lepší se omluvit a zjistit si to. Není povinností tiskového mluvčího, aby odpověděl po telefonu nebo naživo na každý dotaz. Ale je jeho povinnost si ten dotaz zaznamenat a pokusit se na něj odpovědět, a pokud to nejde, tak říct, proč to nejde a vysvětlit to.

Jak moc dobře je práce tiskového mluvčí ohodnocená? Je to podle vás lukrativní povolání, nebo je to spíše práce, kde člověk získá právě zkušenosti, které pak může využít kdekoliv jinde?

Já nemůžu mluvit za ostatní kolegy a za ostatní firmy, ale myslím si, že je to dobré povolání, které je dobře ohodnocené.

Takže za 3, jestli to chápu správně :-)?

Vždycky může být lépe:-). A samozřejmě ty rozdíly tam jsou. Spíš to ale souvisí s velikostí firmy a s oborem, ve kterém funguje, než se samotnou pozicí. Prostě běžná asistentka nebo špičkový specialista se stejnou pozicí na vizitce budou v různých firmách placení různě. Ale co si myslím, že je obrovská výhoda této práce, je právě možnost potkávat se s lidmi, se kterými se normálně nepotkáte.

Já jako tiskový mluvčí jsem se potkal se spoustou šéfů firem, se kterými bych se normálně nepotkal. Tím, že se to děje často, tak člověk je víc zvyklý na podobná setkání a není z toho tak zaražený a nemá trému. Nebo trému možná má, ale ví, jak se s ní vypořádat. A síť kontaktů, která se takto dá vytvořit, je úžasná. A možnost nahlédnout pod pokličku celé firmy je něco, co mě na té práci vždycky lákalo a co mě baví.

Zkusil byste vyjmenovat třeba nějakých pár rad pro začínající tiskové mluvčí, kterých by se měli držet, aby neudělali chybu nebo nezavařili si to v práci?

Jak už jsem říkal, pokud si něčím nejsou jistí, ať se zeptají, ať se poradí. Myslím si, že rivalita mezi tiskovými mluvčími až tak velká není. Znám spoustu svých kolegů, kteří dělají tiskové mluvčí a nemám problém si s nimi sednout a nasdílet si nějaké zkušenosti. Vím, že se to v Čechách moc nenosí si sdílet zkušenosti mezi konkurencí. Ale já vždycky říkám, že i kdybych konkurenci dal interní data, ona s tím stejně nic nenadělá, protože má svoje problémy a naše data jsou jí úplně k ničemu.

Takže určitě bych doporučil potkávat se s lidmi z oboru a potkávat se s novináři.

Další rada – možná to není přímo pro tiskové mluvčí. Pokud se někdo chce dostat do médií, tak ať začne tím, že si vybere jedno médium, kde chce článek. A z tiráže si opíše kontakty – dost často je to jenom mail nebo jméno. Ať tomu člověku napíše. Když mu nezareaguje, ať se ozve někomu dalšímu a ať vytrvá, protože ta práce je hlavně dlouhodobá. Ale ať nesedí s rukama v klíně a nenaříká, že nikoho nezná a neví, jak začít.

Novinář musí vědět, kdo jste. Musí vědět, že už půl roku se mu snažíte nabídnout nějaké téma a teď konečně se mu to vaše téma hodí.

Takže určitě to chce vytrvat, komunikovat, bavit se s dalšíma lidmi, bavit se s lidmi ve firmě.

Měli byste si kupovat noviny, pokud se chcete dostat do papírových médií, abyste viděli, co tam vychází, co lidi čtou. Redakce ví velmi dobře, o co je mezi čtenáři zájem. Nemá smysl se rozčilovat nad tím, že si všichni chtějí přečíst něco o Ivetě Bartošové, protože to tak prostě je. Pokud chcete mít podobné téma, tak super. Pokud se chcete vymezit více intelektuálně nebo se vůči tomu vymezovat jinak, tak se vám holt strašně zužuje okruh médií, kde se můžete prosadit.

Shrnuto a podtrženo – sledovat to, číst to, debatovat s lidmi, potkávat se bez toho, že byste z toho očekávali nějaký výstup nebo článek. Běžte si sednout s  novinářem. Pozvěte ho na kávu. Zeptejte se ho, co píše. Proč to píše. Co můžete udělat pro to, aby zrovna o vaší firmě napsal.

A hlavně, byť to ve spoustě firmě neradi slyší, tiskový mluvčí musí být tak trošku ďáblův advokát novinářů. Nemůže si jenom vzít marketingové teze, kampaně a snažit se je dál předat médiím. Dost často se musí postavit uvnitř firmy do opozice a dívat se na věc z pohledu novináře, aby přesně vytáhnul argumenty, informace, které potřebuje k tomu, aby je mohl novinářům prodat. No prodat, to zní blbě, ale… my to tak prostě říkáme. Musíte to umět prodat médiím, aby měly o vaši firmu zájem.

A co bych každému důrazně doporučil – ať to hlavně zkouší a nepřestává, když se něco hned nepodaří. A ať si píše blog. Ať si píše do šuplíku. Ať se naučí psát.

Rostislav Kocman kava

Zajděte si s novináři jen tak na kávu bez očekávání nějakého výsledku

Rosťo, vy už jste zmínil, že si občas chodíváte sednout i z kolegy z branže. Mě by zajímalo, kterého z kolegů byste vyzdvihl? Kupříkladu proto, že jeho práci opravdu uznáváte a myslíte si, že patří k top v daném oboru… Nemusí to být ani tiskový mluvčí, klidně to může být i nějaký markeťák, kdokoliv, jehož jméno vám přijde na mysl.

Tak teď jste mě dostal :-).

Takže 1:0 pro novináře :-)?

To je přesně ta otázka, na kterou vám neodpovím. A neodpovím vám, protože nechci na nikoho zapomenout. Těch lidí, kteří tuto práci u nás dělají dobře, je strašně moc. A tady právě narážím na znalost svého oboru a na to, že kdykoliv vidím nějaký výstup, tak si umím i představit, co je za tím. A já vždycky říkám, že je strašně jednoduché dělat PR světové jedničce. Bylo by jednoduché dělat u nás PR pro Apple, protože Apple má obrovskou fanouškovskou základnu, všichni ho znají a vlastně tam nemusíte dělat skoro vůbec nic, jenom to nekazit. Teď přeháním, ale je strašně těžké dělat pro nějakou malou začínající firmičku. A já bych nechtěl zapomenout na kolegy, kteří za sebou nemají aparát velké firmy, nemají PR agenturu, která jim pomáhá a dělají napůl ještě hromadu dalších věcí. Musel bych se na to připravit, kdybych měl někoho vyzdvihnout a nechci nikoho vyzdvihnout na úkor ostatních.

Dobře, co se dá dělat… :-) Co třeba v zahraničí? Tam máte nějakého oblíbence? Kdo se vám třeba líbí a líbí se vám jeho práce? A ještě druhá otázka, co by mě zajímalo, jestli se tam chodíte inspirovat ohledně nějakých výstupů a tak dál?

Já mám strašně rád PR nebo obecně přístup PR tak, jak se praktikuje ve Spojených státech, což je asi úplně nejvyšší liga. A v Evropě se mi líbí Velká Británie. Samozřejmě, já sleduju hlavně velké firmy. Já jsem měl možnost si to osahat, protože jsem pracoval pro Microsoft, kde do nás investovali strašné peníze do různých školení a do setkávání se s kolegy z celého světa. Takže jsem mohl porovnávat přístup různých kultur, různých národností a anglosaský přístup se mi velmi líbí. On je trošku až otravný směrem k novinářům, protože mají ve zvyku nedat novinářům pokoj a volat jim klidně i třikrát denně. Budete se divit, ale ono to docela dobře funguje :-). Teda, funguje to v anglosaském světě. U nás by to asi nefungovalo, to by vám lidi dřív přestali zvedat telefony. Ale jsou tam velcí profíci.

Hodně mě zajímají technologické firmy, takže se hodně snažím sledovat Microsoft, Google, Apple, výrobce mobilních telefonů. Musím říct, že se trošku poťouchle bavím, když má firma jako Nokia prezentovat pokles svých prodejů nebo podobné záležitosti :-). Ale vůbec to těm lidem nezávidím, protože to je mnohem těžší práce, než komunikovat za firmu, která roste, které se daří a která je miláčkem médií.

Jak by měl tiskový mluvčí skloubit pracovní a osobní nebo rodinný život? Protože já si dovedu představit, že se někdy dejme tomu v šest hodin v sedm večer provaří nějaký opravdu velký průser a on má naplánovanou večeři s manželkou, tak zkrátka tu večeři musí odložit. Jak často se třeba tohle stává a jaký vliv to mělo na váš rodinný život? A dá se na to, že nastane nějaká krizová situace, kterou nečekáte, připravit?

Samozřejmě ten důvod, proč v tuto chvíli nemám zájem pracovat pro nějakou obrovskou firmu, je ten, že se to kloubí dost blbě. A vede to k tomu, že přes den se úplně nepředřete, ale přijdete domů, otevřete si notebook a připravujete si něco, co potřebujete na druhý den ráno, ale dozvěděl jste se to v těch šest sedm večer, jak jste přišel domů. Nicméně přes den si volno dát nemůžete, protože musíte řešit něco jiného. Takže to není úplně ideální. Ale můžete proti tomu bojovat tak, že si vyberete zaměstnání, kde k těmhle situacím nedochází. Ale čím atraktivnější firma to je, tím více se o ni zajímají různá média a pak se s tím musíte smířit a musíte být připravený. Jak už jsem říkal, ty průšvihy se nedějí z ničeho nic.

Pokud děláte mluvčího nějaké továrny, může se stát, že začne hořet. Nebo se tam někomu něco stane. Někdo se zraní a nebo nedej bože dojde k úmrtí. V tu chvíli večeře jde stranou a jdete pracovat. Ale pokud pracujete ve firmě, která tyto problémy nemá, nebo jsou to věci, na které se můžete připravit, tak na tu večeři hold musíte mít s sebou tablet, ve kterém si otevřete potřebné podklady. A nebo se připojíte do mailu a podíváte se na intranet. Stejně tak jako novináři volají tiskovému mluvčímu, tak v případě, kdy nastane krizová situace, tiskový mluvčí volá relevantním kolegům, kteří mu k tomu můžou dát nějaké komentáře a nějaké podklady.

Michale, já se omlouvám, já pošlu děti zpátky do pokoje a pak budeme pokračovat, ano :-)?

(v telefonu se jasně ozývá křik „tati, tati“ – pozn. redakce) :)

Jasně :-).

No a vidíte. To je vlastně typický příklad práce tiskového mluvčího. Takto nějak v reálu vypadá ono skloubení osobního a pracovního života v podání tiskového mluvčího. Bavíme se spolu po telefonu a já u toho doma uspávám děti :-).

Teď jsem to právě chtěl říct :-).

Takže jak jsem řekl – dělá se to blbě. Jde to, ale ve chvíli, kdy je to situace, kterou jste popsal, tak s tím právě nic nenaděláte. A novinář ještě pochopí, že se potřebujete věnovat dětem, ale děti nepochopí, že potřebujete pracovat.

V určitých firmách a u určitých pozicí s tím ale musíte počítat. Platí pravidlo, že čím důležitější pro vás ta večeře je, tím pravděpodobnější je, že vám někdo zavolá a budete něco muset urgentně řešit :-). Ale zase říkám, důležité je, abyste na tu situaci byl nějak mentálně připravený. Abyste s tím počítal. Abyste hlavně věděl, co uděláte. Pokud tušíte, že ve firmě nějaký problém je, tak si holt na tu večeři ten notebook vezmete.

A nezapomeňte si počkat ještě na třetí část rozhovoru. V ní se totiž konečně dostaneme k té situaci, která na vás vybafne okamžitě, jakmile se o Rosťu začnete trochu zajímat. Podíváme se s ním na to, jak udělali z komára velblouda.

Stále ještě mladý a (snad i) krásný psavec píšící na svém blogu Krcmic.cz. Pracoval pro společnosti T-Mobile, SaveMax, Telefonica O2, Brunswick Estates, Accenture, euroAWK a Socialbakers. Založil portál Pravdu.cz. V současnosti vlastní tento web. A pracuje na tom, aby z Objevit.cz udělal další uznávaný a navštěvovaný portál.

Komentáře

Nahoru