Standa Hruška: Lidi na YouTube nebaví mluvící hlavy ve stylu České televize (část 2.)

ukazka 2

Přes 40 tisíc odběratelů a více než 4,5 milionu shlédnutí. To jsou aktuální čísla YouTubera Standy Hrušky, který pravidelně publikuje na svém kanálu StandaShow. V druhé části rozhovoru se rozpovídal o procesu tvorby YouTube videí, ale i o fungujícím donate systému. 

Jaký je z tvého pohledu rozdíl mezi mezinárodní a českou YouTuberskou scénou?

Tohle je dotaz, na který bych před rokem odpověděl úplně jinak než dneska. V současné době jsem přesvědčený, že zahraniční YouTube scéna, a v tuto chvíli hovořím o americké / anglicky mluvící scéně, je obrovsky profesionální. Velké anglicky mluvící kanály jsou dneska z hlediska profesionality na takové úrovni, jakou jim může spousta českých internetových, ale i klasických, televizí závidět. Což je docela zajímavý posun, protože YouTube byl vždy brán jako médium s obsahem druhé kategorie oproti televizím, ale teďka se to obrací. YouTubeři, kteří jsou špičkami ve svých oborech, tak dokáží dělat daleko lepší obsah než některé televize. To mi přijde hodně zajímavé, a myslím, že to je dobré vzít v potaz, když člověk začne přemýšlet nad budoucností YouTubu versus televize.

A jak je to na té české scéně?

U nás v České republice se to zatím neděje. A myslím si, že s tím souvisí právě peníze, které v tom YouTube jsou. Protože profesionalita zahraničních YouTuberů spočívá v tom, že už se nejedná o práci jednoho člověka, ale je to práce celého týmu. Na největších kanálech spolupracuje několik lidí z různých oborů. Jsou tam kameramani, střihači, lidi dělající marketing a sociální sítě, a ten samotný YouTuber v celém projektu figuruje jako značka, nebo ksicht, toho kanálu. Asi má velký vliv na chod celého projektu, ale kanál vzniká na základě spolupráce několika profesionálů. Tohle se v České republice děje velice málo. Sice je pravda, že největší čeští YouTubeři mají také někoho na výpomoc, ale spíš je to z důvodu nějaké časové úspory než z toho důvodu, že by si chtěli najmout profíky, kteří jim s tím kanálem pomůžou. A podle mě to je škoda. Protože kdyby v české YouTube scéně bylo více peněz, tak by mohly začít vznikat i profesionálnější kanály. Ale vzhledem k tomu, jaké ceny za reklamy na českém YouTube jedou, tak si myslím, že se toho úplně brzy nedočkáme. Ale uvidíme, no.

penízeZaznamenáváš v průběhu let nějaký vývoj na YouTube scéně? Je vůbec nějaký zásadnější posun možný?

Jeden z těch vývojů je právě profesionalizace a soupeření s televizemi na úrovni kvality obsahu. A ono, když se na to podíváš obecně, tak to jede asi takhle. Před 5 lety na YouTubu frčely let`s playe. Před 4 lety jely beauty vlogy. Před 3 lety pranky. Před 2 roky názorová videa. A teď jedou daily vlogy. Prostě. Každé období má nějaký svůj trend, který jede. Takže nějaký posun určitě jde zaznamenat. I když nevím, do jaké míry je posun mezi daily vlogama názorovými videi a reakčními. Ale rozhodně z dlouhodobého měřítka je podle mě velký posun mezi let`s playem a názorovým / reakčním videem. Protože to názorové / reakční video vyžaduje od aktéra něco víc než natočit let`s play. A tím rozhodně nechci urazit letsplayery, protože udělat dobrý let`s play, je hodně těžká práce. Ale na té základní průměrné úrovni je jednodušší udělat průměrný let`s play než stvořit průměrné názorové / reakční video.

Takže YouTube se posouvá. A myslím si, že se posouvá směrem ke kvalitnějšímu obsahu. Rok od roku tam je nějaký progres.

CS GO turnajTakže dnešní trend mezi YouTubery je jaký?

Jak už jsem zmínil, tak se jedná zejména o daily vlogy. Prostě kopírka Cassey Ho. Ale jinak je dneska YouTube hodně fragmentovaný. Za ta léta se to tak různě nasbíralo, takže si dnes každý divák najde to, co potřebuje.

Teď se otočíme k tvé vlastní tvorbě. Viděl jsem video, kde jsi mluvil o učení angličtiny. Říkal jsi, že jsi to v hodinách trochu flákal, a pak jsi mluvil z patra. Jak jsi na tom s přípravou dnes? Točíš rozhovory, unboxingy, komentáře, pokecy u piva a mnoho dalších druhů videí. Který typ je pro tebe nejnáročnější?

Nejnáročnější je pro mě točit video na téma, na které má většina lidí nějaký názor. Kdybych natáčel třeba o výskytu krokodýlů na Floridě, tak to třeba bude spoustu lidí zajímat, ale myslím si, že na to nebudou mít většinově moc svůj názor. A to je vždycky jednodušší. Jakmile točím téma, na které má každý názor, klasicky to jsou témata typu: dvě holky streamují v autě a nabourají se, nebo různá politická témata, společenská témata – gayové versus lesby, Prague Pride, tak na to má každý názor. A v tu chvíli je pro mě příprava strašně těžká.

Proč?

Protože lidé mají tendence neposlouchat to, co člověk říká, ale čekat na věc, která se dá pochopit tak, jak ti samotní lidé chtějí. A v tu chvíli startují, jdou do opozice, a pak to povídání neplní účel, jaký to má plnit. Takže když dělám takové téma, musím si připravit všechny možné scénáře a myšlenky, jak to téma mohou lidé špatně pochopit. A zapracovat do scénáře také věcičky typu: „A tím, co říkám nemyslím tohle.“ Nebo. „Abyste mi správně rozuměli. Já nechci říct že …, ale chci říct tohle.“

Takže tohle je pro mě vždycky časově nejnáročnější. Z toho plyne, že to není o tom typu videa, ale je to spíše o konkrétním tématu, které zpracovávám.

Standa Hruška na Internacional film festivalu Karlovy Vary 2017

Standa Hruška na Internacional film festivalu Karlovy Vary 2017.

Můžeš popsat, co všechno se musí odehrát, než se video objeví na internetu?

První fáze je nápad. Další klíčová věc je, že musím vědět, jakým způsobem vyjádřit myšlenku, kterou chci sdělit ve videu, jednou větou člověku, který o konkrétním tématu vůbec nic neví. Klasicky si pomáhám takovým tím. „Kdyby tady byla moje babička, tak jak bych jí to řekl jednou větou.“ No. A potom, co mám tu jednu větu nějakým způsobem vymyšlenou, tak si začnu rozepisovat scénář. To trvá různě dlouho. Někdy první fáze trvá 5 minut a mám to hotové. Ale jindy první fáze trvá i týden, protože mě průběžně napadají další věci. Takže si nějak bodově rozepíšu scénář, o čem bych chtěl něco říct, a co bych naopak nechtěl říct. Pak logicky něco mažu, měním pořadí těch věcí. Způsob, jak o nich chci mluvit.  Co je důležité, co ne. Ještě bych měl říct, že na streamy mám bodový scénář. Je to vlastně taková osnova podobná té, kterou si každý psal před slohovou prací. Těch bodů se během streamu držím, ale už mluvím z patra, protože mi tak nějak vyšlo, že to působí asi nejlépe a nejpřirozeněji.

A dál?

Pak se ten stream natočí a následuje fáze postprodukce. To znamená střih. A tady je možná zajímavé zmínit, že někdo by mohl nabýt dojmu, že po napsání scénáře a natočení videa končí práce s obsahem. Ale není to pravda. Na střihu záleží také hodně, protože já pak můžu některé věci, které se mi nepovedly úplně stoprocentně, vystřihnout. Nebo případně využít takové ty finty, kdy spojím nějaké dvě věty dohromady, které jsem třeba původně neměl v plánu spojovat. Ono to na těch videích zas tak nevadí, když tam je střih, protože dneska se na YouTube stříhá všude, takže ti diváci jsou ke střihům už prakticky imunní. Takže já tomu videu dávám nějakou formu i během střihu, kdy ještě to sdělení trošičku posouvám, aby to vyznělo tak, jak já chci a potřebuju, aby co nejvíce lidí tu myšlenku pochopilo a mohlo si ji nechat projít hlavou.

Cubispace - experiment vliv zelenych latekTím ale práce ještě nekončí. Nemám pravdu?

Rozhodně. Potom, co je video sestříhané a vyrendrované, což je řekněme třetí čtvrtina té práce, tak přichází poslední čtvrtina, která je možná stejně důležitá, jako všechny ty ostatní dohromady. Řeč je o samotném vydání toho videa. A v tomhle kroku určitě nejde jen o to, že to člověk nahraje na YouTube, ale musí se vymyslet nějaký zajímavý titulek. Musí se vymyslet nějaká miniatura, která se pak musí nakreslit. A to sem tam dělám hned několik verzí těch miniatur a zkouším, která vypadá na YouTube nejlíp. Dále je třeba napsat nějaký popisek, nasdílet na sociální sítě. A sem tam se musí dodělat další detaily. Zamyslet se nad tím, jestli by to moje video mohli zasdílet na nějaké facebookové stránce. Napsat jim. Poprosit je o sdílení. Abych byl konkrétní, uvedu příklad. Napíšu na server, který informuje o mobilech, jestli by nechtěli zasdílet moje video o iPhonu, které vytvořím. A tak podobně.

Takže až v tu chvíli, kdy mám vymyšlené kanály, kterými to video chci prodat, mám vymyšlený titulek, tak ho můžu vydat. A v tu chvíli by se dalo říct, že končí práce na tom videu, ale bohužel ještě ne.

Co tě teda čeká dál?

Potom přichází fáze analýzy, kdy se na to video koukám, jakou má sledovanost, jakou má pozornost diváků. Jakým způsobem se některé věci daly udělat líp a jiné naopak hůř. A pak samozřejmě práce s komentáři. Reakce, odpovídání. To všechno spadá pod tvorbu videa. Je to zajímavý proces. Protože třeba tím úplně posledním krokem, teda analýzou, trávím klidně jeden celý pracovní den v týdnu, kdy tak nějak procházím videa, a učím se, co udělat příště líp. Z každého videa, které vydám mám nějaký poznatek. A je dobré zmínit, že některé ty poznatky přijdou třeba i z komentářů. Úplná klasika je, vydám video. Snažím se v celém procesu, aby to video bylo dobré a pochopitelné určitým jedním způsobem. Aby nedošlo k nedorozumění mezi mnou a divákem. Pak to video vydám. A hned první komentář je ve stylu: „Stando prostě, to nemůžeš myslet vážně …“ A tak si říkám: „Aha, ok. Tohle jsem zapomněl vysvětlit ve videu, to jsem tam měl dodat. A doučím se, jak to udělat příště lépe.“ Takže takhle zhruba vypadá ten můj výrobní proces videa.

Teď už máme určitou představu o tom, jak vypadá ve zkratce výroba a publikace videa. Musím se tě ještě doptat na jednu věc. Je podle tebe lepší se precizně připravovat, nebo působit přirozeně?

Rozhodně je důležité obojí. A musí to spolu spolupracovat. A také jedno nemůže převyšovat druhé. Příprava, jak už jsem nastínil, je důležitá, ale lidi nebaví mluvící hlavy ve stylu České televize. Přirozenost je také důležitá, ale lidi nebaví koukat na streamera, který tam sedí, ale nic jim nepředává, i když je třeba 100 % přirozený. Takže já se to snažím hodně kombinovat. A té přirozenosti se snažím napomáhat tím, že si nepíšu konkrétní fráze a věty, které bych měl v tom videu říct, ale píšu si právě jen stručnou osnovu, abych to vysvětlil přirozeně.

A obecně na YouTubu je přirozenost vyžadována. Možná v televizi projde, když si stoupnete, máte čtecí zařízení, a jste ta mluvící hlava, co něco přečte, ale na tom YouTubu tohle nefunguje. Diváci potřebují nějakým způsobem cítit tu autentičnost. Takže ideální to je zmixovat v nějakém dobrém poměru, aby z toho vznikl správný koktejl, který bude lidem chutnat.

ukazkaMusím se také zeptat na financování. Konkrétně mě zajímá tvůj donate systém. Všichni mluví o tom, že Češi nechtějí platit za obsah na internetu. Jak jsi tedy spokojený s fungováním donate systému?

No. Jsem velice spokojený. 😀 😀 😀 To byl také experiment. Mně se strašně líbí myšlenka spočívající v dobrovolnosti platby. Já totiž strašně nesnáším smlouvy. Nesnáším různá pravidla. Tady si koupíš něco a můžeš tohle, ale nesmíš toto a nesmíš chodit sem. A prostě různá omezení. Takže mě prostě úplně neuvěřitelně vzrušuje myšlenka toho, že někdo bude platit naprosto dobrovolně jakoukoliv libovolnou částku. A nebude za to požadovat žádné konkrétní plnění. A to na StandaShow funguje. A je to ukázání toho, že to prostě jde. Na druhou stranu s tím jsou spojené určité nevýhody. Jedna z těch nevýhod spočívá například v pravidelnosti příjmu. Kdybych chtěl StandaShow posunout zase o trošičku dál a spolupracovat s profesionály, kteří určité části umí líp než já, například střihu videa, tak je potřebuju zaplatit. A ty donaty mají tendenci kolísat. To znamená, že jeden měsíc jsou v neuvěřitelně astronomických částkách a druhý měsíc se dostanou na částky, kdy se dostanu na hodinovou sazbu, která by asi spoustu lidí překvapila. Takže to vyžaduje trošičku finančního plánování.

donateKoncept, kdy lidé jenom dobrovolnou podporou jsou schopni uživit nějaký projekt, který nota bene nemusí být úplně nejlevnější, může fungovat. Zatím. A to si myslím, že je pěkné. A je to fajn výsledek. Takže já jsem spokojený a jsme zvědavý, jak to bude do budoucna.

Jinak já se o těchto věcech nebojím mluvit na streamech, takže pokud by to někoho zajímalo, tak se určitě koukejte a můžeme o tom někdy hodit řeč. Já vám povyprávím o tom, jaký je vlastně takový backstage StandaShow. A jak vlastně tyhle věci probíhají.

Češi jsou národem pivařů, proto se musím zeptat ještě na věc úplně z jiného soudku. 😀 Během některých videí také piješ pivo. Podle čeho vybíráš jednotlivé druhy k pokecu u lahodného chmelového nápoje? Spolupracuješ s pivovary, nebo si je kupuješ sám podle chuti?

Žádný pivovar se zatím neozval. Takže musím říct, že jsou pořád dveře otevřené pro nějakou spolupráci. A jinak si je vybírám podle toho, co mi zrovna chutná. Před rokem jsem pil jinou značku, teď jsem se dal zase na pivo od jiné firmy. A někdy na streamu také nepiju pivo vůbec! Protože na něho nemám chuť. 😀 Takže vždycky záleží na mé náladě.

YouTubeři se nesmí bát mluvit, jak jsi to měl ty? Předváděl ses rád odjakživa?

Ukecaný jsem byl asi vždycky. To nikdy nebyl problém. Už ve školce mi říkali rádio, takže asi k tomu měli nějaký důvod. A to si může každý všimnout i podle odpovědí v rozhovoru, že se rád rozpovídám. Každopádně pořád to je nějaký skill, který se člověk musí naučit. Před 4 lety jsem dělal podobný formát, ale vypadalo to úplně jinak. A od té doby si myslím, že jsem se naučil maličko líp mluvit. Určitě to není ideální. Mám před sebou ještě obrovský kus cesty, protože schopnost předávat informace a komunikace mě přijde dost fascinující a chci se ji naučit hodně dobře. Je to prostě zajímavý skill a chci se ho naučit, protože mě hodně baví.

A jak ses dostal k točení videí?

Když jsem byl malý, tak jsem viděl film Truman Show, a tak jsem se prostě rozhodl, že také žiju v Truman Show. Lepil jsem po bytě „kamery“, a v tu dobu navíc běželi Vyvolení a Big Brother. A já jsem to samozřejmě žral, takže nějaké „geny“ tam byly odjakživa. A k točení videí jsem se dostal přes Minecraft. Líbilo se mi totiž, jak jeden minecrafťák točí let`s playe, a tak jsem začal také s točením let`s playí Minecraftu. Mě video prostě lákalo už odmala. A tohle byla super příležitost, jak video začít dělat. Takže jsem natočil video Minecraftu, už to bude 7 možná 8 let, a takhle to dopadlo. 😀

ZamladaPomohly ti během kariéry YouTubera zkušenosti z Českého rozhlasu, kde jsi pracoval?

100 %. A ne jenom z Českého rozhlasu. Já jsem pracoval ve více firmách na různých pozicích, za co jsem velice rád, protože jsem se dozvěděl spoustu věcí. Například. Ve firmě jsem dělal projektového manažera, který přímo komunikoval s klienty. To znamená, že jsem šel za klientem. Bavil jsem se s ním o projektu, který budeme dělat. A telefonoval jsem si s dalšími klienty. A tak podobně. Což v tu dobu mi úplně nepřišlo jako skill, který se může hodit, ale teď na StandaShow dělám rozhovory, a díky tomu, že jsem se naučil telefonovat, nabízet se, a umět tu pracovní komunikaci, tak mi teď nedělá problém sehnat hosta na StandaShow. Zavolat mu na číslo. Poprosit ho. Vím, co mám tomu člověku říct, aby mi to hned nezavěsil. Nebo v psané komunikaci vím, co mu napsat do mailu, aby si ten člověk mail aspoň přečetl a nehodil ho hned někam do koše, nebo nějaké zapadlé složky. Takže například tenhle skill vyjednávání a komunikace se mi na StandaShow strašně hodí na získávání hostů.

A co ses tedy naučil v tom rozhlase?

V Českém rozhlase jsem se naučil profesionalitu ve zpracovávání informací. Možná byste strašně rádi slyšeli, že jsem se v Českém rozhlase naučil, jak pracovat s mikrofonem nebo jak mluvit u mikrofonu, ale to úplně ne. Možná, že jsem se k tomu jenom nedostal. Ale v Českém rozhlase, kde do dneška mám spoustu kamarádů, kteří dělají třeba i redaktory, jsem si po diskuzích s nimi uvědomil, že mám aspoň nějaké základy. V žádném případě nechci říkat, že bych byl novinář, protože to není pravda. Novináři jsou úplně někde jinde než já. Ale mám základy nějaké novinářské etiky, která spočívá v tom, že se snažím neprezentovat něco jako zdroj, i když to ve skutečnosti zdroj není. Dokážu si ověřit hoax a nepouštím ho do světa. Sem tam se to třeba nepovede, ale snažím se. Takže v Českém rozhlase jsem určitě získal základy etiky novinářské práce. A myslím si, že se mi to velice hodí v různých situacích.

Vidíš na své tvorbě nějaké nedostatky?

No je je. Ale myslím, že ten rozhovor je už natolik dlouhý, že na to nemáme čas. Takže bych se asi radši přesunul k další otázce. 😀 😀 😀 Ne. Nedostatků vidím hromadu. Ale nebudu je tady říkat, protože se je pokusím odstranit dříve, než si jich kdokoliv všimne. A ještě bych k tomu dodal, že když má člověk svůj vlastní projekt, tak ten projekt není nikdy, opravdu nikdy, hotový. Já, kdybych dělal StandaShow do smrti, tak minutu předtím než umřu, budu vidět spoustu nedostatků. A to si myslím, že je správné. Mým úkolem je na těch nedostatcích pracovat a pracovat. Dělat to lépe a lépe a tím to celé posunovat. Ale nikdy to nebude ve stavu, kdy si řeknu: „Tak a už na StandaShow není co zlepšovat.“ To se prostě nestane.

donate 2Máš vytyčenou nějakou metu, kam se chceš posunout? Případně je něco, co bys chtěl ve světě YouTubu vyzkoušet, ale zatím jsi to nezrealizoval?

Taková ta trapná meta je těch debilních 100 tisíc odběratelů, abych dostal takový to play button. To bych opravdu chtěl, protože by to byla pěkná vzpomínka na nějakou část života, ve které se mi možná i podařilo něčeho dosáhnout. Ale obecně zas tak moc tahle čísla a mety nežeru. Prostě. Lidé furt říkají, že podnikání a YouTube je o tom se furt posouvat dál a překonávat ty hranice. Ale víš co? Já jsem v zásadě spokojený s tím, kde jsem teďka. S nějakými těmi čísly. Já jsem si dělal srandu z toho, že by mi vlastně nevadilo, kdyby teď na StandaShow nepřišel žádný další odběratel navíc. Já bych hlavně chtěl, aby všichni ti lidé, co chodí na mé streamy teď a podporují StandaShow, tak aby chodili a podporovali dál. A bylo by mi fajn. Nepotřebuji mít žádná větší čísla. Takže kromě získání YouTube buttonu tam nemám žádnou zásadní motivaci.

A kdybych se tě zeptal mluvou personalistů: „Kde se vidíš za 5 let?“

Mým cílem obecně je dělat věci, které mě baví. To je první věc. Když mě to nebaví, tak to nedělám dobře. Prostě přes to nejede vlak. A druhá věc. Když už mě to baví, tak by bylo dobré, kdyby v tom byl nějaký smysl. A zrovna v tuto chvíli vidím smysl v tom, dělat na YouTube dospělácký obsah. Přijde mi to jako dobrá věc, dobrý nápad. A myslím si, že tím i můžu něco zlepšovat. Může se stát, že na YouTube může přijít hromada dalších lidí, kteří budou dělat dospělý obsah. Pak už tam třeba tenhle smysl neuvidím, tak si najdu něco jiného. Ale o jedné věci jsem docela přesvědčený. A to, že zůstanu ve videu. I kdybych nedělal YouTubera nebo streamera, tak si myslím, že budu dělat nějakou formou video obsah. Zatím nevím, kde se najde to místečko, kam zapadne moje puzzle zkušeností, ale dost se na to těším, no. A jsem zvědavý.

A na závěr poslední otázka. Pokud na svém webu nelžeš, tak je ti 27, i když kdoví, kolik let ještě schováváš pod vousy. 😀 Jaké to je působit na YouTube scéně, kde převažují podstatně mladší tvůrci?

Tak teď nedávno kanál TV Twix dal moji fotku do videa. A mě to vždycky strašně pobaví, protože já mám v tomhle neuvěřitelně jednoduchou pozici. My jsme sice na YouTubu, jako platformě, ale hrajeme úplně na jiném hřišti. Takže to, co se děje na „hřišti“, kde se hraje ten baby fotbal, tak mě moc nezajímá, protože já si jedu v golfovým vozíku po svém super golfovým hřišti. A dělám si tam svoje věci. A jestli na mě někdo přes ten pomyslný plot zařve, tak je to spíš takové zpestření dne než cokoliv jiného. Takže tím nechci říct, že všichni na YouTube jsou špatní, ale pokud se bavíme o těch tvůrcích, kteří cílí na mladší cílovku než já, tak se s nimi moc neztotožňuji. Ale někdy mě i tahle tvorba zaujme a podívám se na ni. Není to v zásadě nic špatného. Jen říkám, že jsme na stejné platformě, na YouTubu, ale myslím si, že jsem tak trochu bokem. A tahle pozice mi hodně vyhovuje.

Standa Hruška s přítelkyní

Standa Hruška s přítelkyní.

Díky, že jsi přijal žádost o rozhovor! Přeju ti, ať ještě několik desítek let na YouTube scéně vydržíš…

Bylo mi potěšením. 😀 Nezapomínejte koukat na StandaShow, ať se dozvíte něco nového!

Komentáře

Nahoru