Stanislav Gálik: Poznání a vzdělávání miluju, ale i praxi, a proto podnikám

Studoval v USA, pochází ze Slovenska a žije v ČR. V současnosti vede organizaci Unifer, která propojuje talentované studenty s odborníky a firmami. Zároveň podniká a jednu ze svých firem nedávno prodal, a může si tak užívat finanční nezávislost. Do toho učí na univerzitě a jeho akademická práce vyšla i jako kniha. Jak to v necelých 28 letech všechno stíhá? A rozděluje vůbec život na práci a zábavu?

Ahoj Stando, co přesně je Unifer?

Unifer je centrum inovativní spolupráce. Je to místo, kde elitní studenti spolupracují se zkušenými profesionály na reálných projektech.

Kde se vzala myšlenka vytvořit něco takového? Co tě inspirovalo?

U zrodu myšlenky jsem nestál já, ale David Rusňák. On je iniciátorem idey věnovat se propojování studentů a reálného světa. Já jsem spíš uvedl jeho nápad ve skutečnost.

Jak to přesně funguje?

Jednoduše, Unifer projekt realizuje tím, že ve své inspirativní a inovativní kultuře propojí studenty, mentory a zadání od firem. Výsledkem je praxe pro studenta, inspirace pro mentora a fantastické řešení pro firmu.

Proč by se mělo klientům a firmám vyplatit spolupracovat právě s vámi?

Protože získají přidanou hodnotu, kterou nikdo jiný nenabídne. Tvořivost a out-of-box myšlení, které je u nás k mání, není k sehnání na každém růžku.

Kolik vás tam zatím celkem je?

Jádro organizace Uniferu tvoří 38 lidí. Spolupracujících studentů máme skoro 400.

Hledáte teď lidi na nějaké konkrétní pozice nebo specializaci?

Ano, neustále. Určitě máme prostor pro více IT specialistů, ale také talentovaných obchodníků není nikdy dost.

Kdo všechno se k vám může hlásit?

Přihlásit se může jakýkoliv student i jakýkoliv profesionál. Následně ho čeká výběrové řízení, a pokud uspěje, přivítáme ho v našem kreativním skleníku a začínáme společně růst.

Všiml jsem si, že jste změnili logo. Popravdě to předchozí na mě působilo až moc jako nějaká bezduchá korporace. Teď je to kreativní a zajímavé. Jak dlouho jste změnu zvažovali a kdo je autorem loga?

Máš pravdu. Původní logo byla pouze rychlovka k zahájení pilotní fáze projektu. To jsme si s celým konceptem ještě jenom hráli. Skutečný UNIFER – takový, jaký má být – přišel až s novým logem, novými prostory a hlavně se současným týmem. A k logu, já osobně ho zbožňuji 🙂 Stojí za ním desítky hodin práce hlavně mých kolegů Kamila Pavlíčka a Thomase Musila.

A co má logo představovat?

Představuje naši schopnost přizpůsobovat se neustále měnícímu se světu. Nejsme rigidní, nelpíme na minulosti. Jednoduše vše děláme tak, jak je potřeba teď a tady.

Z čeho vůbec vznikl název Unifer?

Univerzitní transfer.

Nedávno jste se stěhovali do nových prostor. Prozradíš nám, kde aktuálně sídlíte a proč zrovna tam?

Sídlíme v historickém areálu Vaňkovky, v takzvané administrativní budově – v té, kde úřadoval továrník Wannieck.

Jaké teď máte v Uniferu plány? A co chystáte do budoucna?

Plány máme velkolepé. Řekněme, že teď jsme tak na 5 % naší vize. V konečném důsledku chceme ovlivnit životy tisíců studentů a přinést na světlo světa stovky jedinečných projektů.

Bude Unifer jenom v Brně, nebo plánujete něco podobného vytvořit i v dalších městech? Ostrava, Praha, Zlín?

Naše linie je jasná – Brno, Praha, Londýn, New York, Tokio 🙂

Ale abychom se nebavili jenom o Uniferu. Ty osobně se věnuješ spoustě věcí a tvůj příběh je hodně zajímavý a inspirativní. Vím, že jsi studoval v zahraničí. Na jaké škole to bylo?

Studoval jsem na New Mexico State University v USA komunikační studia. Byla to neskutečně inspirativní a fascinující doba.

Co tě k tomu motivovalo?

Vždy bylo mým snem studovat v USA. A mé přání se splnilo 🙂

Jak se ti podařilo se tam dostat?

Dostal jsem stipendium. Na vysoké škole jsem již v prvním ročníku pracoval jako dobrovolník na Fyziologickém ústavu Lékařské fakulty MU a ve druháku jsem už měl i nějaké výsledky. Navíc jsem studoval dvě vysoké školy a měl jsem dobré známky i doporučení. To mi zřejmě pomohlo stipendium získat.

Co jsi dělal hned po tom, když  jsi přijel zpátky do Brna?

Na Filozofické fakultě jsem představil koncept kurzu, který bych rád vedl a tu šanci jsem dostal. Do toho jsem začal školit některé soft skills a už to jelo.

Kdy jsi vlastně začal podnikat?

Uf, tuším, že v roce 2009 přišly první pokusy. V roce 2011 jsem založil Galard.

V čem jsi podnikal poprvé a jak ses k tomu dostal?

Prvním skutečným podnikatelským pokusem byl právě Galard. A bylo to tak celkem náhodou. Pozorování okolí -> myšlenka -> rozhovory s okolím -> založení firmy -> první zakázky.

Kolik ti tehdy bylo?

25.

A teď to nejdůležitější. Je pravdou, že jsi Galard prodal?

Ano, to jsou velmi čerstvé informace.

Co tě k tomu vedlo?

Mnoho důvodů se správně sešlo ve správnou dobu. Těmi hlavními asi byly především skvělá nabídka a moje přání věnovat se více vzdělávání – jak svému, tak vzdělávání ostatních. Svět se neskutečně rychle rozvíjí a já chci držet krok.

Tak musím se zeptat… kolik takový Galard stojí?

Asi tolik, že se můžu v klidu soustředit na tvůrčí práci a opřít se o finanční nezávislost. Celé mi to dalo hlavně jednu věc – pocit úžasné svobody.

Není ti to líto?

Ty emoce související s prodejem jsou samozřejmě ohromné. Galard miluji, nechal jsem v něm obrovský kus svého života. Když se teď na ty obchody dívám, je to nepopsatelný pocit. Hrdost, štěstí a smutek zároveň.

Ty osobně jsi původem ze Slovenska. Jak se ti podniká v České republice?

V ČR se mi nejenom báječně podniká, ale i skvěle žije. Tady jsem doma.

Děláš něco i na Slovensku?

Ano, lyžuji tam a obzvláště rád navštěvuji některé přátele.

Nicméně kromě podnikání máš na svědomí i knihu s názvem Psychologie přesvědčování. Jak to vzniklo?

Vznikla z mé rigorózní práce. Nakladatelství o ni projevilo zájem, pak už vydání nic nebránilo.

Prodává se?

Prodává se. Otázkou je, jestli se i kupuje 🙂

Když jsme u psychologie přesvědčování. Stejný název má i kurz, který učíš u nás na Masarykově univerzitě, takže kromě toho, že podnikáš a napsal jsi knihu, taky učíš. Jak ses k tomu dostal?

Pravdou je, že ve svém nitru jsem primárně posedlý poznáním a vzděláváním. To podnikání je spíše taková praktická nástavba. Abych nebyl jenom suchý teoretik, potřebuji i experimentovat.

Když se zabýváš psychologií přesvědčování, nedá mi to a zeptám se tě – využíváš nějak poznatky z tohoto oboru i ve svém běžném životě?

Každý poznatek lze využít pro správné i nesprávné účely. Například, jeden odborník na atomové zbraně může přemýšlet, jak bombardovat nějaký národ. Druhý odborník může přemýšlet nad tím, jak jejich potenciál využít v případě asteroidu řítícího se na Zemi. Mým cílem je prohlubovat poznání v tom, jak probíhá změna postojů a chování u lidí. Osobně například věřím, že mnoho světových konfliktů lze vyřešit komunikací a přesvědčováním místo zbraněmi.

Učíš ještě nějaké další kurzy?

Ještě neuropsychologii rozhodování.

Takže se zajímáš i o neurovědy?

Ano, ještě v prvním ročníku na vysoké jsem dokonce plánoval přihlásit se na medicínu. Pak jsem ale raději jako druhou školu zvolil mediální studia.

Teď ještě něco o tobě a tvé motivaci. Zdá se, že se věnuješ spoustě věcí. Jak to všechno časově zvládáš?

Skvělá věc je, že všichni máme stejné množství času. A já si říkám, že když toho tolik stihl Edison, Tesla, Einstein, Churchill, proč bych já měl toho stihnout méně? I oni pracovali, vyučovali, psali, četli. A to neměli ani internet a mobil, aby šetřili čas.

Kolik hodin denně pracuješ?

Těžko říct. Je zábava prací? Pokud ne, tak nepracuji. Pokud ano, tak pracuji tak 12-16 hodin denně.

Jak vypadá tvůj běžný (pracovní) den?

Neskutečně různorodě. Schůzky, porady, samostatná tvořivá činnost, kdy nechci být rušen. Pracovní snídaně, obědy, sem tam nějaké večírky, atd.

Jak se motivuješ, když se ti nechce?

Snažím se vždy dělat to, co se mi zrovna chce. A toho, co se mi nechce, je doopravdy málo.

Nicméně i přes tvou vytíženost to vypadá, že děláš to, co miluješ. Kladeš vůbec dělicí čáru mezi prací a zábavou?

Nekladu. Když je práce zábavou, není co dělit. Věřím, že důležité je naplnit život aktivitami, které nás baví a nemáme tak potřebu oddělovat je od osobního života.

Jsi introvert nebo extrovert?

Extrovert, kterému nevadí být občas sám.

Psychologii přesvědčování jsme měli ráno na 8, takže to je asi zbytečná otázka, ale zeptám se. Jsi ranní ptáče nebo noční sova?

Jsem ranní ptáče, které si rádo přispí.

V kolik hodin obvykle vstáváš?

6:45

Daří se ti to na první pokus?

V létě ano, v zimě ne 🙂

Máš ráno nějaké rituály, jak se dostat do dobré nálady a namotivovat se na nový den?

Ano, vyhnout se televizním novinám, které ti akorát sdělí, kde, kdo, koho zabil a okradl. Mám rád pozitivní zprávy a lidi. Když jsem v jejich společnosti, nepotřebuji ráno žádnou extra motivaci.

Co je tvým životním posláním a co tě vnitřně motivuje?

Růst, poznání a tvůrčí činnost.

Je ti necelých 28 let a už jsi dokázal poměrně dost věcí. Jaké máš plány do budoucna?

Děkuji, ale myslím, že moc jsem toho ještě nedokázal. Nicméně, je toho na světě hodně, co je potřeba dát do pořádku a já se pokouším přidat ruku k dílu.

A na závěr – co všechno bys vzkázal těm, kteří by si chtěli jít podobně jako ty za svým snem a dělat v životě to, co je baví?

Buďte tvůrci svého života, ne jeho výtvorem. Mějte vizi. Soustřeďte se na to opravdu důležité. Nehledejte pravdu ve slovech jednoho člověka, ale poznávejte bezmezně. Nikdo nikdy neměl takové možnosti, jako máme my.