Tomáš Studeník: Život po životě nám má pomoci si připomenout životní příběh každého našeho blízkého skrze texty, fotky či videa

Tomáš Studeník: Život po životě nám má pomoci si připomenout životní příběh každého našeho blízkého skrze texty, fotky či videa

Postavit projekt na lidské smrtelnosti? Zdá se vám to šílené? Možná je to trochu ujeté, ale přece jenom nebyl by to první pokus. V zahraničí se uchytil projekt Everplan, startup umožňující vám naplánovat, co vše se musí udělat v případě, že umřete – včetně závěti. A připomene to pak všem lidem, které si vyberete. A to je jen jeden z mnoha projektů. Dalším z nich je Životpoživotě, se kterým přišel Tomáš Studeník. Projekt, který vás může konečně učinit nesmrtelným – tedy alespoň v tom digitálním světě. 

Ahoj Tomáši, tvůj projekt Životpoživotě má pomoci uchovávat vzpomínky o zesnulých osobách v digitální podobě. Zkus prosím vysvětlit, jak a proč by lidé měli vlastně už teď myslet na to, co bude, až oni tady nebudou.

Nemusí hned myslet jenom na sebe. :-) V první řadě náš projekt chce pomoci vzpomínat na ty, kteří již mezi námi nejsou. Tedy například na mého tatínka, babičku, nebo pradědečka. Máme malý rodinný hrob na malém lesním hřbitově a právě tam digitální náhrobek patří. Když beru své děti na hřbitov, tak si přes smartphone vybavený čtečkou QR kódů dokáží zpřítomnit moje a jejich předky mnohem barvitěji. Samotná příprava vzpomínkového profilu, kdy se skenují staré fotky nebo zpovídají příbuzní, kteří zemřelé ještě znali nebo o nich něco slyšeli, je sama o sobě přínosnou objevnou plavbou na vlnách ztrácejících se příběhů.

Samozřejmě pokud si někdo chce “předpřipravit” svůj odkaz budoucím pokolením sám, tak tím lépe. Málokdo o smrti uvažuje, je to přece jenom nepříjemné téma. Na druhou stranu, nemnoho z nás by bylo rádo, aby po nich zbyly jen vtipné posty na Facebooku a komentáře, které jsme ve víru vášně zanechali v internetových diskuzích. Náš digitální odkaz potřebuje kurátora. Doporučuji se zamyslet nad tím, co skutečně chcete, aby o vás na internetu jednou dohledali vaši pravnuci.

Hned poté, co se Život po životě objevil v médiích, tak se k strhla lavina diskuzí, zda je vlastně tohle vůbec morální a vhodné. Proč si myslíš, že někteří lidé mají takový problém přijmout digitální náhrobky?

Spousta lidí také odmítá smartphone nebo Facebook. Hřbitov je také stále vnímán jako místo sui generis s osobitými truchlícími rituály a kontemplativními narativy. Každý jsme jiný, nikomu nic nenutím, ale určitě si nemyslím, že by pár mramorových destiček někomu mohlo vadit.

Jak tě vlastně napadlo, že se pustíš do vytváření digitálních schránek zemřelých?

Jedné tmavé noci jsem si uvědomil, že vše jednou v prach se obrátí a my zapadneme v oceánu času. Co kdybychom měli možnost zanechat po sobě něco příštím generacím? Byly by to věci? Mně přišlo rozumnější, aby to bylo spíš svědectví, vyprávění, příběh o životě, který žijeme. A když příběh, tak jak a kde ho napsat? Jak ho zpřístupnit? No a zbytek už znáte.

Jak si budou moci pozůstalí připomenout zesnulého? Obdrží nějaké přístupové heslo do aplikace? Nebo u hrobu bude naskenovaný QR kód, který pak budou mít uložený také u sebe v mobilu?

Předně se některý z pozůstalých musí chopit úkolu vzpomínkový profil na www.zivotpozivote.cz vytvořit. Ačkoli je to velmi jednoduché, na bázi předpřipravené šablony, tak bude třeba vyplnit o zesnulém alespoň základní informace, případně naskenovat a nahrát fotky či videa. Pokud si pozůstalí vyberou Prémiový profil, pak budou informace o zemřelém pro veřejnost skryty. Jsou přístupné jen přes konkrétní link nebo QR kód na digitálním náhrobku.

Tomas Studenik (4)

Takže chápu to správně, že budu muset chodit po hřbitovu s mobilem?

Vzpomínkový profil je přístupný odkudkoli, podmínkou je jen připojení na internet a znalost odkazu vedoucího na vzpomínkový profil. Digitální náhrobek s QR kódem je jen jednou z možných cest, jak se na něj dostat. Pokud měl zesnulý nějaké oblíbené místo či zákoutí, tak se může vedlo rodinného hrobu digitální náhrobek také nainstalovat i tam. Já mám osobně velmi rád slovinský Piran a chtěl bych, aby můj digitální náhrobek byl umístěn v mojí oblíbené kavárně u moře.

Předpokládám, že vaše služba není zadarmo. Takže kolik stojí jeden náhrobek s QR kódem? 

Cena mramorového digitálního náhrobku o rozměrech 8 x 8 nebo 10 x 10 cm je 1 000 Kč. K tomu je třeba přiobjednat prémiový vzpomínkový profil nawww.zivotpozivote.cz, kam povede QR kód z digitálního náhrobku. Celková cena se taky odvíjí podle délky, na kterou si prémiový vzpomínkový profil předplatíte. Možnosti jsou 1, 5, 10 a neomezeně let. Jedná se tedy o cenu mezi 1 100 až 2 499 Kč. Digitální náhrobek vám samozřejmě zůstane i po uplynutí vybrané doby, ale prémiový vzpomínkový profil navázaný na digitální náhrobek by se v případě neprodloužení objednávky překlopil do free verze.

Nehrozí, že budou zloději tyto digitální náhrobky ze hřbitova krást? Přece jenom jsme v Česku :-) . Nebo je nějak váš produkt zabezpečený tak, aby jej nešlo odcizit anebo zloději byl ukradený kousek zcela k ničemu?

Pokud někdo bude chtít digitální náhrobek ukrást, tak k tomu bude potřebovat kamenické náčiní. Vlastní silou nejde z hrobu odstranit. Existují lidé, kteří nalézají potěšení v hanobení míst odpočinku už nyní, a já nepředpokládám, že se jejich počty nějak výrazně zvýší díky naší doplňkové destičce.

Bude existovat něco jako volně dostupná databáze lidí, kteří dali svolní k tomu, aby jejich digitální profil byl veřejný?

Ano, ta je dostupná již nyní na www.zivotpozivote.cz. Avšak zatím to vypadá, že většina zákazníků o veřejný profil nestojí.

Co vše si mohu ke svému profilu nahrát? Předpokládám nějaké vlastní bio, fotky, videa. Co dál tam lze nahrát?

Můžete nahrát tři typy obsahu: text, foto a video. Video se nenahrává přímo, ale je nalinkováno z portálů jako jsou YouTube nebo Vimeo.

Kdo všechno může mít přístup k této digitální schránce? Kdo tam může přidávat informace o dané osobě? Mohu si sám zvolit, kdo bude moci má data editovat, obohacovat je a kdo bude mít „jen čtecí“ práva?

Ano, sám můžete určit, kdo může profil upravovat a v jaké míře.

Mohu si nechat data třeba vypálit na CD, DVD či nahrát na jiné datové úložiště? Nebo bude vše u vás v cloudu?

Zatím je vše v cloudu, ale v budoucnosti bychom tuto službu mohli nabídnout, například prostřednictvím jakýchsi digitálních uren. Představte si designový hermeticky uzavřený ocelový USB Flash Disk.

Kde jsou všechna data o zesnulých osobách uchována a jak jste vyřešili otázku zabezpečení dat? Protože přece jenom se jedná o docela zásadní problém v případě úniku dat. Jak jste tuto palčivou otázku vyřešili?

Data jsou uchovávána na zabezpečených serverech a každý den se provádí jejich zálohování. V současnosti zabezpečení ještě zdokonalujeme.

_M0G1272

Jak mně, jako uživateli, zajistíte, že služba za pár let neskončí a o data svých blízkých nepřijdu? Chápu, že ani v případě Facebooku nám nikdo nic podobného negarantuje, ale přece jenom u Facebooku je daleko menší pravděpodobnost, že to tvůrci zítra zabalí.

Stejně jako Facebook to nezajistíme. A zítra to opravdu zabalit nehodláme. :-) S klesajícími náklady na uchovávání dat a hosting serverů nepředstavuje dlouhodobé uskladnění informací větší problémy.

Samotný Facebook umožňuje také zdigitalizovat a uchovat identitu člověka a po smrti mu vytvořit tzv. Memorial page. Další sociální sítě neaktivní účty rovnou mažou. Zkus mi tedy prosím vysvětlit, proč bych si měl nahrát profil právě na Život po životě. V čem tkví ta hlavní výhoda oproti třeba Facebooku, když pominu tedy možnost si vytvořit náhrobek opatřený QR kódem?

Facebook je primárně určen pro živé. Je to síť, kde to žije a kde se žije. Na Facebook postujete proto, abyste přátelům servíroval dnes a denně své sociální já. Kouněte, jak jsem happy, zírej, na čem si pochutnávám, záviď, jak jsem zamilován. Prezentujete někoho jiného, než kým ve skutečnosti jste. Život po životě je na druhou stranu zaměřen na mrtvé. Potažmo na vaše žijící já nahlížené sub specie aeternitiatis, tedy jako na příběh, vyprávění,  které chcete po své smrti o sobě zanechat. Nejspíš si váš profil nevyšperkujete plytkými vtípky z Facebooku. Možná se na chvíli zastavíte a zkusíte zapřemýšlet, co je ve vašem životě skutečně důležité a co byste chtěli jednou předat vašim potomkům.

V Americe například existuje služba, kdy rodiče malých dětí pro ně připraví jakousi krabici, archu, kam jim nahrají své poselství. Tento vzkaz si jejich děti přehrají v den své plnoletosti. Ale už bez rodičů, kteří při nahrávání vzkazu věděli, že mají rakovinu a té chvíle se nikdy nedožijí.

Máš zmapovaný i trh? Respektive máš představu o úmrtnosti v České republice a tedy počtu možných zájemců o služby Život po životě?

Čísla samozřejmě mám, ale moc mi nepoví. Nelze dopředu určit, kolik lidí bude mít o naši službu zájem. Počítám, že jednou, pokud se služba rozšíří, by si každý rok mohla digitální náhrobek pořídit tisícovka klientů. V řádu 5 – 10 let. Zatím jsme na začátku.

Kolik uživatelů už využilo možnosti si založit svou digitální pohřební schránku?

Desítky.

Mohu se díky tvému projektu stát nesmrtelným ve virtuálním světě? Že na mě už zkrátka nikdo nikdy nezapomene?

Zapomíná se i na živé, pozor! Nesmrtelným se člověk asi nestane díky jakémukoli náhrobku. Nesmrtelnost, ukazuje se, v budoucnu zajistí propojování člověka s technologiemi, tzv. kyborgizace a možná snad i kompletní výměna substrátu vědomí, tj. lidského těla, za jiný hardware. Ostatně takhle o tom uvažuje i šéf vývoje společnosti Google Ray Kurzweil.

Pokud otázka míří na budoucnost digitálních náhrobků, tak očekávám, že bude možné na předky vzpomínat ještě lépe. Díky digitalizaci genomu DNA bude možné v budoucnosti vytvořit váš hologram, se kterým budou vaše vnoučata rozmlouvat o životě.

Tome, první výkop máte za sebou. Odhalili jste první digitální náhrobek u hrobu spisovatele Karla Havlíčka Borovského v Praze. Jaké máš s projektem plány do budoucna? Kam jej chceš v dohledné době posunout?

Určitě jej chceme představit veřejnosti jako službu pro každého. Nejdná se o projekt jen pro clebrity či VIP, právě naopak. Digitální náhrobky šetří oproti tradičním náhrobkům místo a peníze a navíc je s nimi větší zábava. :-)

Kdo je anebo by měl být „klientem“ služby Životpoživotě? Instituce, které chtějí využít právě možnost si načíst pomocí QR kódu informace o daném člověku (tedy nejenom hřbitovy a pohřební služby, které by váš výrobek mohly předprodávat). Anebo samotní koncoví uživatelé, kteří si chtějí uchovat vzpomínky na své blízké? Pokud jsou to zejména koncoví uživatelé, tak jak vypadá takový váš typický zákazník?

Jedná se nám primárně skutečně o koncového zákazníka. Vedle teenagerů, kteří si udělají vlastní náhrobek a náš projekt mají za dobrý “úlet”, jsou naši skuteční zákazníci starší lidé, kterým odešel někdo blízký. V této situaci pak řeší, jestli mají od kameníka objednat vytesání a vyzlacení dalších písmen do kamene a nebo jestli není náhodou lepší pořídit náhrobek digitální.

Tome, kdyžtak mě oprav. Tento projekt tě neživí. Takže má další otázka směřuje právě tam. Čím se tedy ve skutečnosti živíš? Co děláš a kde? 

Pracuji v digitální agentuře Confidence Digital www.cdigital.cz na pozici kreativního ředitele. Staráme se o profily velkých značek na sociálních sítích v regionu střední a východní Evropy, ale také vyvíjíme třeba mobilní aplikace. Nedávno jsme úspěšně vyvinuli a spustili globální sociální síť pro básníky Poetizer dostupnou na Google Play. Navíc pořádáme Fuckup Nights Prague (www.facebook.com/FUNPrague), což je momentálně asi nejzajímavější akce pro někoho, kdo si chce poslechnout příběhy jiných, jak něco v byznyse podělali a co si z toho vzali do budoucna.

Tomas Studenik (2)

Existuje podle tebe reálná šance, že se Život po životě natolik rozjede, že by ses mu věnoval na full-time?

V příštích letech je to asi těžko představitelné. Na druhou stranu mě oslovilo několik lidí aktivních v jiných zemích (nejenom) Evropy s tím, že by měli zájem Život po životě spustit i jinde. Logicky větší trh má, marketingově řečeno, větší potenciál. Další možností je rozšiřování služeb, které bude Život po životě nabízet. Už nyní připravujeme možnost digitalizace vzorku DNA tak, aby bylo v budoucnu možné rozmlouvat s hologramem vašeho předka přímo na hřbitově nebo kdekoli jinde díky VR brýlím.

A poslední otázka na závěr. Ty už máš svůj digitální náhrobek připravený?

Samozřejmě :-)

Díky za rozhovor a přejeme Životu po životě hodně úspěchů.

Stále ještě mladý a (snad i) krásný psavec píšící na svém blogu Krcmic.cz. Pracoval pro společnosti T-Mobile, SaveMax, Telefonica O2, Brunswick Estates, Accenture, euroAWK a Socialbakers. Založil portál Pravdu.cz. V současnosti vlastní tento web. A pracuje na tom, aby z Objevit.cz udělal další uznávaný a navštěvovaný portál.

Komentáře

Nahoru