Dnes vyšlo 1 článků

Tomáš Vejmola: Křížalky mě naučily jít si za svým cílem, i když to může mít různé následky

Tomáš Vejmola: Křížalky mě naučily jít si za svým cílem, i když to může mít různé následky

Mladý podnikatel Tomášek, který se nebojí v 11 letech pustit do všeho na plno, je se svým podnikáním s křížalami znám po celém Česku i na Slovensku. Tomášek je ztělesnění toho, že když se chce, tak to jde v každém věku. Jeho stránka na Facebooku už má přes 13 tisíc fanoušků.

Dodáváme, že Tomáškovi s rozhovorem pomáhal jeho tatínek.

Ahoj Tomášku. O tobě toho bylo napsáno více než dost. I přesto se nám prosím zkus ve stručnosti představit, protože ne každý asi o tobě slyšel. A nemusíš být vůbec stručný a klidně se rozepiš, co hrdlo ráčí.

No, tak já jsem Tomáš Vejmola a jednou v říjnu jsem začal prodávat křížalky na knoflíkový trh a potom jsem začal prodávat křížalky, abych si vydělal na počítač. A v podstatě je to dost stručný, ale asi takhle to nějak je.

Tvým cílem bylo vydělat si prodejem křížalek 24 tisíc korun. V jednom z rozhovorů jsem četl, že jsi se pro výrobu křížalek rozhodl z čistě praktického hlediska a sice měli jste doma obrovskou úrodu jablek a nevěděl jsi co s nimi a také jsi zmínil, že máš prostě jablíčka hrozně rád. Platí to i nadále? Nemáš k jablkům a jablečným výrobkům už odpor?

Ne, prostě jablka jsou zdravý a mně chutnaj. Jsou sladký. No a to je asi tak všechno. A napadlo mě to prostě, protože lidi neměli na tom knoflíkovým trhu nic k snědku. Tak jsem se rozhodl to tam dodávat takhle.

Jak dlouho ti trvá, než vyrobíš jedno balení křížal? Mohl bys zkusit popsat celý proces výroby?

No, tak nakrájíš si jablko, vyříznou se z něj ty různý hnusoty, pak se překrojí na půlku a dá se do vody, ve který je kyselina citronová, aby jablka nezhnědly. Pak se to naskládá do sušičky a dá se to sušit.

Kolik na to potřebuješ jablek?

Tohle dělám s hodně jablky. Potřebuju na to asi tak dvě plný tašky.

Takže to děláš po nějakých várkách? A kolik ti to zabere denně času?

No, dělám to po várkách a denně asi tak 1 až 3 hodiny.

Když to potom máš usušený, tak s tím děláš co?

Tak to vyklepu do koše na křížaly, počkám, než se to uleží, aby to nebylo tvrdý a potom to napytlíkuju do pytlíčků, zalepím a můžu to poslat.

1604511_255145014652363_1694365114_n

Jedno balení křížalek stojí 40 korun. Jaké jsou náklady na výrobu a podle jakého vzorce sis určil, že právě jedno balení bude stát 40 korun?

No, náklady na výrobu jsou asi, jakože ty jablka a ta voda s tou kyselinou citrónovou a sušička.

Tatínek: Já teda tohle trošku rozvedu. Vlastně Tomáš, když se rozhodl tyhle ty křížaly sušit před dvěma rokama, tak s tím přišel, že by teda dělal ty křížaly. A k té ceně jsme dospěli tak, že jsme si nasypali pytlík, zvážili jsme ho a řekli jsme si, za jakou cenu by se mohl podávat. Já jsem se podíval na internet, co stojí podobnej balíček křížal, co prodávaj různě lidi a prostě tu cenu jsme určili takhle nějako, že asi takhle plnej pytlík by mohl bejt za cenu 40 korun. Že nám to přišlo, že to odpovídá. A ani to nějako nevybočovalo z těch cen, který jsme našli. Samozřejmě jsme našli levnější, ale i dražší. A pro nás to bylo v tu danou chvíli výhodou pro Tomáše, že jsme měli ty jablka na zahradě a ty náklady, který s tím byly spojený, byly čistě na sušičce, kterou jsme měli doma, plus jsme koupili pytlíky, kyselinu citrónovou a do budoucna, když se to rozhodl prodávat, tak s tou cenou nic nedělal. Dneska vlastně ty náklady na to poslání jsou mnohem vyšší, než ta stovka, kterou určuje. Ale domluvili jsme se, že s touhle tou cenou už nějako hejbat nebudeme. Takže k tý ceně jsme dospěli takhle, no. Takže žádnej složitej vzorec, až potom ze zkušenosti jsme zpětně dospěli k tomu, kolik tam ty náklady jsou a z mé strany táty, ta myšlenka ať si vydělá na počítač, byla z části výchovná a vlastně ty náklady spojený s tou výrobou nebyly v podstatě nějako důležitý. My jsme tyhle ty náklady platili a platíme. Takže polovina z těch 40 korun jsou nějaký náklady, který jsme platili přímo my. Abychom mohli dokoupit další dvě sušičky, první už jsme měli. Část si ale platil Tomáš. Další věc je elektřina, kterou mu samozřejmě neúčtujeme, část jsou pytlíky, které než si vydělal na ten počítač, tak jsme mu také kupovali. V práci jsem mu vyrobil samolepky a samozřejmě jsme mu koupili krabice apod. Od té doby, co si na ten počítač vydělal tak teďka vyřizuje ty zbývající objednávky, už přesahující cenu toho počítače, tak tyhle všechny položky, co se spojují s těma křížalama, už si platí sám a my mu v podstatě dál platíme jenom tu elektřinu. Je to vlastně příležitost pro toho kluka, aby si nějakou činností pomohl k penězům.

Mnohé jsi překvapil tím, že jsi vydělané peníze investoval do nákupu vybavení, aby se tvůj byznys rozrostl, což je super. Jelikož jsi v tomto ohledu předčil daleko starší lidi, kteří se bojí investovat. Stal se z tebe hnedle daleko schopnější a výkonnější podnikatel. A mě by zajímalo, zda jsi na to přišel sám, nebo ti rodiče pomáhali a říkali, co bys měl dělat a proč?

Tak v podstatě na něco jsem přišel sám, s něčím mně pomohli rodiče, když jsem se jich zeptal.

Tatínek: Tohle je tady na denním pořádku. Jako rozlišit, kdo je autorem jádra nějaký myšlenky je docela těžký. Tomáš má fůru skvělých nápadů a řekl bych, že má nějakou schopnost dobře určit, co se má dělat, čemu se má věnovat pozornost. Já bych řekl, že v tomhle směru má právo veta. Padají návrhy ode mě, od manželky, dědečka, babičky a ostatních, co sem přijedou, co všechno by mohl dělat. Hladí ho a říkají, ty jsi šikovnej, Tomášku, a ještě bys mohl sušit ryby a datle a já nevím co všechno. Prostě v tomhle tom směru jsme si stanovili nějaký pravidlo, že Tomáš má jakoby konečný slovo v tom, co se nakonec z těch všech nápadů kolem bude dělat. V tomhle bych řekl, že je ta jeho role. Prostě nápadů je všude fůra, ale to čemu se člověk bude věnovat a čemu dá tu energii, to je bych řekl ta nejcennější Tomášova role.

Podniká někdo z vaší rodiny anebo jsi takovou první rodinnou vlaštovkou?

Tak podnikají moji rodiče žejo, takže vlastně nejsem jedinej.

Tatínek: Jasně, tak máme malou firmičku, tak se snažím vlastní zkušenosti, co mám předat Tomášovi a poučit ho.

Když jsi začal, Tome, prodávat křížalky, ptal ses předem na svolení rodičů anebo se to dozvěděli až tak nějako časem?

Já jsem si o svolení rodičů tak nějako neříkal, spíš jsem přišel, že budu vyrábět křížaly a oni na to: “No tak jo“. Nějako mně nebránily.

Tatínek: Vlastně před těma dvouma rukama, když šel na ten knoflíkovej trh, tak pak přišel s tím, že ty jablka bude sušit, já jsem mu přinesl sušičku a mrknul jsem se na internet, jak se ty křížaly mají dělat. Do tý doby mně nikdy nenapadlo, na tý sušičce něco dělat, nikdy jsme na ní nic nedělali. Tomášovi jsem jenom napsal nějakej postup, jak je dělat a on se do toho dal. Vlastně až po roce, když za mnou přišel, že chce počítač, tak jsem mu tak nějako navrhl, že mu udělám facebookové stránky. Ale v té chvíli už vlastně dělal křížaly, a ta myšlenka, že by si mohl šetřit peníze na ten počítač, přišla tak nějako ode mě.

Ty sám dokonce v Mníšku pod Brdy rozvážíš křížaly osobně. Předpokládám buď na kole anebo všechno řešíš hezky po svých? Kolik takových objednávek ti přišlo ze samotného Mníšku pod Brdy?

No, tak já to řeším spíš tím, že jdu pěšky, protože na kole se mně to vozí dost blbě. No a objednávek mně přišlo…no moc ne, moc jich nebylo, byly asi tak 4 nebo 5.

Máš představu, kolik objednávek jsi celkem odeslal svým zákazníkům?

Tu představu radši nemám, protože by to bylo možná moc velký číslo.

Tatínek: No zhruba pošle 10-15 krabic týdně.

Vím o tobě, že si všechny svoje objednávky zapisuješ do deníčku. Nemáš v tom pak trochu zmatek? Neztratíš se v tom? Koumáš co poslat a zda jsi to poslal? Anebo ti to takhle vyhovuje?

Tak já jakože deníček mám furt, ale už mně dědeček pomáhá s objednávkama a zapisuje to všechno do Wordu, takže je to všechno takový už přehlednější, dá se v tom víc vyznat a ten deníček už nepoužívám.

A jak se v tom teda orientuješ, co jsi poslal a co ne?

Napíšu si tam, jakože číslo tý objednávky a když to odešlu, tak si to zaškrtnu.

Zkusil bys popsat celý tvůj systém, jak pracuješ? Myslím, že mnozí lidé, kteří sní o založení vlastního internetového obchodu, by to mohlo zajímat a mohlo by to být takovou malou inspirací.

Já vždycky jako přijdu na ten  Facebook, kouknu se na zprávy, co mi přišlo, když tam je objednávka, tak si tam připíšu do toho Wordu jméno, adresu, kolik pytlíčků, konečnou cenu a potom prostě tu objednávku zabalím vždycky, napíšu tam adresu, zalepím krabici, pošlu to a ve Wordu si napíšu číslo objednávky. Teď už to dělám i tak, že si vytisknu štítek, nalepím na krabici a služba GLS to rozveze zákazníkům.

Tatínek: On teprve teďka Tomáš vlastně končí, to co bylo napsaný v tom sešitě, což byly objednávky řekněme někdy do 15. ledna, kdy to dělal tímhle tím způsobem. Teď vlastně přecházíme s tím GLS na ty objednávky, že to dědeček přepisuje do Wordu a já tam mu tenhle ten seznam načtu do toho programu pro tu kurýrní službu a Tomáš v podstatě vždycky jenom hlásí jméno toho člověka a kolik si objednal těch balíčků a já mu v tom GLS programu toho člověka vyhledám. On mně nadiktuje jakou má dobírku, já tam tu sumu doplním, vytisknu ten štítek a Tomáš podle toho štítku zabalí tu krabici a pošle to. Takhle se to dělo poprvé před čtrnácti dny tímhle tím způsobem. Takže teď to má takhle zjednodušený, no.

Z jakých zemí ti nejčastěji chodí objednávky? Vysvětli, co musíš udělat, když chceš svůj balíček poslat do zahraničí?

No, tak nejčastěji mi přicházejí objednávky z Česka většinou. A když chci poslat balíček do zahraničí, tak to jsem ještě nějako nevymyslel.

Tatínek: On už tam objednávky má do zahraničí, ale vlastně jak to postupně vyrábí ty objednávky, tak se k těmhle ještě nedostal. Takže aby fyzicky popadnul ten balík a poslal ho někam do zahraničí, tak takhle daleko se ještě nedostal, ale ty kurýrní služby to všechny uměj, takže já myslím, že až se k tomu dostane, to nebude žádný problém. Jediná věc je snad, že tam je dražší dobírka do zahraničí. Což se vyřeší, že ty lidi buď zaplatí větší dobírku, což někteří už odsouhlasili a někteří by mu zaplatili ty peníze dopředu, a tudíž by vlastně v tý poště ta dobírka nebyla. Těch objednávek do zahraničí tam je možná 10, ale ještě se k nim nedostal no.

Posíláš zakázky skrze Českou poštu? Pokud ano, máš v Mníšku pod Brdy poštu blízko a znají tě tam již všechny pošťačky, protože tam pravidelně chodíš posílat svoje balíčky?

No, tak jak už jsem tady zmínil s tátou, tak už Českou poštu nepoužívám, už používám tu balíkovou, která je lepší v tom, že si přijede před barák pro balíčky a já nemusím nikam chodit. Když jsem tam dřív chodil, tak už mě tam jakože znali, ale ne tak moc.

Tatínek: Výhoda je taky v tom, že nemusí vyplňovat žádný papíry, co vyplňoval na poště, žádnej podací lístek, 3 krát složenku apod. Tímhle strávil mnohem víc času, než těma samotnejma křížalama, protože třeba celej den vyplňoval složenky. Takže jsme oslovili nějaký firmy, který mu v tomhle pomohli a připravili mu nějaký systém, kde vlastně ty všechny základní údaje jsou vyplněný. Takže v tomhle to je jednoduchý. Na poště s ním moc nechtěli ani bavit, občas se i balíky vracely.

Když započítáš i svůj čas, jsi schopen říct, kolik si vyděláš na prodeji jednoho balení? A kolik si vyděláš za jednu hodinu svého času?

Tak musím brát ty náklady, jakože jablka občas zaplatím, zaplatím i jiný věci, takže z toho jednoho balíčku mám asi 20 korun.

Tatínek: Odhadl bych to tak na 4000 korun týdně, z toho jde tak půlka na náklady. Takže to nejsou malý peníze na 11 letého kluka.

A teda kolik tak těch pytlíků uděláš za den?

Za den udělám tak 15 balíčků z těch sušiček, víc se toho udělat nedá.

A děláš každý den v týdnu?

Ne, jenom v pracovní dny, když pracujou rodiče, tak já taky pracuju. V sobotu většinou pytlíkuju a v neděli krabicuju.

Takže těch pytlíků za ten týden uděláš?

To já nevím.

Tatínek: Má taky svoje aktivity. Někdy jede na vodáka, někdy se mu nechce, tak to dohoní jindy. Jindy zase třeba jedem pryč. Někdy mu zase pomůžeme v tom zamakat a podpořit, když se mu třeba nechce. Vždycky, když ty křížaly dělá, tak s ním někdo je. Já, manželka, babičky, prostě vždycky s ním někdo je. Nikdy nedělá tu práci úplně sám. Ale zase není to tak, že někdy by dělala rodina a on nic. Tomáš na tom maká a my se do toho nějako zapojíme a pomůžeme. Tomáš je moje třetí dítě, máme ještě dvě děti, které už jsou dospělí, a my jsme se vlastně díky Tomášovi naučili doma trávit víc času, takže to je úplně skvělý. On dělá křížaly, manželka je v kuchyni, já Tomášovi pomáhám, nebo Tomáš nám povídá svoje zážitky z her, z venku, ze školy a to je ta věc, která se nám doteď nikdy nepřihodila.

1897919_253472694819595_1404367585_n

Kolik času věnuješ denně křížalkám? Musíš se jim věnovat denně? Nebo až když se nakupí objednávky, tak musíš začít pracovat?

Tak já se jim věnuju denně. Třeba v tu sobotu, kdy mám volno, tak se podívám, co mi přišlo a prostě sobota je takovej objednávkovej den, pracovní dny jsou takový křížalkový dny a neděle je takovej balící den. Objednávky už mám udělaný na dlouho dopředu.

Tatínek: Ta produkce je jakoby fakt relativně malá. Ono to z venku vypadá, jak když tady je strašná fabrika na křížaly, ale těch pytlíků tady denně vznikne maximálně 20 a v tuhle chvíli tam má Tomáš objednávky na 2/3 měsíce dopředu. Spíš je to tak, jak to udělat, aby se nezbláznil z dělání křížal a trošku si ještě užil mládí a školu, her co chce hrát a současně aby vyhověl těm zákazníkům. Takže to má teď nejtěžší rozhodování. Jestli makat anebo si užívat. Ale snažíme se to nějako vyrovnat, no.

Jak to všechno zvládáš se školou? Je to pro tebe složité vše stíhat? Anebo je to zatím pro tebe brnkačka?

Spíš jako, já nevím. Podle toho jak školu jakože máme dlouho, nebo co zrovna se učíme, ale většinou to tak nějak stihnu, třeba si ještě lehnu a čtu si. Brnkačka to není.

Tatínek: Tomáš se učí docela dobře, protože teďka přešel už na druhej stupeň a tam toho učení je víc, takže ho musíme hlídat, ať z toho není vykolejenej. Tý práce ohledně křížal není až tak a ještě k tomu mu pomáháme, takže zbytek času věnuje škole, nebo zábavě. Občas mu zahesluju počítač, aby se taky věnoval škole a ne jenom zábavě.

Zkus se pochlubit, jaký jsi student? Jsi ten pilný jedničkář? Nebo ten raubíř, který rozhodně domů samé jedničky nenosí, maximálně dvojky… z chování?

Tak teď jak jsem na tom druhým stupni, tak už je to těžší to učivo, takže už dvojky se tam objevujou častejc než na prvním stupni, kde jsem měl samý jedničky až do pátý třídy. Nejsem zrovna ten typ, co každej den přinese domů tři poznámky, takže jsem spíš ten pilnej.

Tatínek: Tomáš se ani moc nepotřebuje učit, ve škole dává pozor a to co se tam naučí tak ví. Takže je bezproblémovej, nejhorší známka je dvojka, ne z chování teda.

My Češi, jsme tak trochu závistivci, takže asi nikoho nepřekvapí, že zatím co spousta lidí viděla za křížalkama snahu někoho prorazit a naučit se podnikat, jiní za tím viděli snahu tvých rodičů, udělat si z tebe otroka, což asi rozhodně nebyl jejich záměr. Dokonce pár závistivců usilovalo o zrušení tvé skupiny na Facebooku, jelikož ti ještě nebylo 13 let. Facebook při tom jasně vyžaduje, že každý kdo si chce založit účet, musí mít minimálně 13 let. Překvapili tě právě třeba tyto negativní reakce lidí a opravdu hrozilo, že by ti Facebook mohl tvoji skupinu zrušit?

Reakce lidí mě nějako nepřekvapovaly, já jsem si říkal, že takových lidí bude víc. A o zrušení tý skupiny na Facebooku, tak o žádným ohrožení teda nevím. Možná se někdo chystá, ale já o tom nevím.

Tatínek: No, měl založenej svůj profil, ale jelikož mu není 13, tak ho někdo nahlásil a zablokovali mu jeho profil. Ale nezablokovali mu stránku Tomáškovy křížalky, správu Facebookové stránky dělá z mého profilu, takže tam nic nehrozí. Takže není důvod jeho stránku nějako rušit.

Co bys dělal, Tome, kdyby ti tvou skupinu Facebook skutečně smazal?

No, tak to já nevím, asi bych šel do postýlky se vybrečet možná. To já nevím, já jsem nad tímhle vážně nějako nepřemejšlel. Protože všechno běží tak jak má, nebo v takovým normálu, takže nevím, co bych dělal.

Jak ses s tím vypořádal a co na to říkali rodiče, když se tě někdo snažil obviňovat z něčeho, co není pravda?

No, tak já jsem se to snažil brát nějako pozitivně, protože zase jako nemůžu rozmlátit počítač, kvůli tomu, že někdo něco o mně takhle píše. Takže jsem se tak nějako snažil, se s tím tak nějako vypořádat.

Co tvý kamarádi z Mníšku pod Brdy? Podporují tě? A nakupují pravidelně?

Kamarádi mě podporují dost. Každý den, když přijdu do školy, tak slyším, jak jdou křížaly. A v Mníšku mě podporujou, ale jako já se s lidma moc nepotkávám, protože jsem furt u toho počítače, no. Ne, nenakupují pravidelně.

Objevily se také názory, že žádný Tomášek neexistuje. Že se jedná o fiktivní osobu a že dříve nebo později se z celé akce vyklube virál. Takže Tomášku, otázka na tebe. Jsi skutečný a můžeš to nějako dokázat?

Takže, já jsem se tady na tu otázku podíval, než jsme vůbec začali tady ten rozhovor dělat. Tak mě napadlo, že bych se mohl zkusit štípnout, abyste to viděli, ale nevím, jestli vám to bude stačit.

Tatínek: Vlastně bych chtěl říct, že když jsem Tomášovi stránku na Facebooku zakládal, tak jsem to rozeslal pár přátelům, že prostě: „Ahoj, syn začal dělat křížalky, jestli bys mu mohl pomoct a nějaký si od něj koupit.“ Což bylo někdy v říjnu. Mě ani ve snu nenapadlo, že by z toho mohla být takováhle záležitost. Mně to přijde normální, že děti by se měli snažit. Já ve svém okolí znám spoustu rodičů, co mají děti a taky něco tvořej a snažej se něčím bejt užitečný. Mně to přijde jako základ lidskýho fungování společnosti.

Dokázal bys shrnout do několika desítek vět, co vše tě křížalky naučily?

Já jsem takovej ten typ, co spíš dělá jenom ty slova a ne věty, to stačí většinou. No, tak co mě naučily, tak to byla trpělivost, protože jsem měl takzvaně nervy v kýblu. Vlastně kdy už to konečně bude a tak. Naučily mně práce, že jsem si uvědomil, co mě za těch pár let čeká, takže už jsem na to tak nějako připravenej. Taky mě naučily prostě jako věřit v ten cíl, protože kdybych v půlce přestal, tak by to asi nebylo moc super. A taky mě naučily jít si za tím cílem. I když tam jsou nějaký následky třeba, třeba jako jestli existuju. Prostě se nebát, jít si za tím.

Rovnou se zeptám, protože tato asociace se přímo nabízí. Ty prodáváš jablíčkové produkty. Neplánuješ třeba časem prodávat jablíčkové produkty od Applu?

No, tuhle otázku jsem taky četl ještě před videem. Tak mě napadlo, že bych mohl okrájet ten iPad, ale nevím, jestli by se mi nerozlámal. Takže, asi jo, sušenej iPad.

Hodláš se podnikání věnovat i nadále? A co máš v plánu nyní? Co dalšího bys chtěl zkusit rozjet?

No já se v podstatě tomu budu dál věnovat a v plánu mám to, že pomůžu prostě těm dětem si splnit svůj sen, jako ať už je to kolo, nebo cokoliv. Tak že si prostě ten sen splní a naučím je všechny dělat křížaly a budou jako spadat pode mě a já budu v podstatě ten šéf a oni ti pracovníci, ale já do toho nebudu nějako zasahovat, jenom nad nima budu mít furt kontrolu.

Začal jsi prodávat jablíčkový čaj se skořicí. Proč? A jak moc se liší výroba čaje od výroby křížal?

No, začal jsem ho prodávat, protože i pití je důležitý pro život. Tak mě to napadlo, jako novinku. Liší se to tím, že to je pití a že ta výroba je jiná a má jiný složení. Nevyrábí se přímo z těch jablek, ale ze slupek. Samozřejmě jenom hezkejch.

Jak dlouho ti trvalo, než přišla první objednávka?

Trvalo to chvíli, ai tak 10 minut.

A kdo byl prvním člověkem, co si od tebe první jablíčkový produkt koupil?

Byl to pan zástupce starosty z Mníšku myslím.

A jak si mohou lidé od tebe tvoje produkty objednat?

No, tak na Facebookové stránce mi napíšou: „Ahoj, objednávám si 10 balíčků a 1 čaj.“ Zadají adresu a telefon, abych to mohl dát kurýrní službě a oni se potom domluvit dál, já jim na to odepíšu, zapíšu si do sešitu a pošlu, až na ně přijde řada.

1723862_252624771571054_1901002430_n

Proč prodáváš zrovna přes Facebook?

Protože to byl nejlehčí způsob tý nabídky. Protože kdybych chodil tady po Mníšku a nabízel lidem, tak nevím, jestli by to fungovalo.

Bylo to kvůli tomu, že byl zkrátka nejdostupnější? Že tě nezdržovalo žádné programování webu apod. od samotného prodeje?

No, tak to asi jo.

Jak se ti podařilo první lidi do tvé teď již 13 tisícové Facebook skupiny?

No, tak jak už tady jednou zaznělo u nějaké otázky. Táta to rozeslal kamarádům. Ty jako napsali, že mi pomůžou teda. Ti to rozeslali svým kamarádům a pak ještě dál a dál. Všichni mi dali nějako lajky a teď tam mám 13 tisíc.

Díval jsem se, že jsi celou komunikaci na Facebooku pojal po svém a taky je to dá se říct tvůj osobní deníček. Působí to hrozně upřímně a je hrozně fajn vidět, jak málo stačí k tomu, aby lidé nějaký produkt milovali. Stačí být otevřený a upřímný. Jak se tedy prosím tě stalo, že se na tvé stránce octlo 13 tisíc fanoušků?

Kamarádi to poslali dál a ti zase dál. A jednou to vlastně bylo tak, že táta měl u sebe kamarády, jezdce od těch trabantů a ty v podstatě když mě viděli, co dělám, sdíleli moji stránku na svých stránkách, a jelikož tam mají dost lajků, tak jich tam pak dost přibylo.

Tatínek: Já mám na svém Facebooku asi 300 přátel, tak těm jsem napsal, jestli by nemohli Tomášovi takhle pomoct. Z toho se přihlásilo asi 100 lidí, který si řekli tak jo a sdíleli tu stránku dál. Já mám ve firmě takovej sálek, kterej jsem shodou okolností půjčil těm klukům, co dělaj ty expedice s trabantama, takže Tomáš tam zrovna stál a pomáhal jim. Dokonce tam prodával i svoje křížaly, v době, kdy jich měl vyrobených dost a prostě Tomáš je fajn, klukům se zalíbil, tak sdíleli jeho stránku a následně se tady o tom jeho projektu zmínili další média a úplně první byl vlastně nějakej student z fakulty žurnalistický z Brna, kterej volal mně a žádal nějakej souhlas o použití fotek a sepsání toho příběhu. Takže to byl první článek v médiích. Pak to vyšlo i na blogu na iDnesu, další článek byl myslím v Blesku, taky zajímavej článek byl na Extra.cz. O Tomášovi taky napsali ve FirstClassu, kde o něm napsali myslím dvakrát. Takže ty to sdíleli a tak se to dostalo mezi lidi. Tohle byly ty kroky, který mu přinesly tisíce fanoušků.

Překvapila tě tak brzká medializace tvé osoby?

No celkem jo, protože prostě to bylo moc brzo. Jako nestěžuju si.

Brzy se o tebe a tvé křížalky začali zajímat média a začali o tobě psát. Čekal jsi to? Byl jsi mile překvapen, jak lidé reagovali na to, že tak mladý klučina začal podnikat?

No, trochu jsem to čekal, ale jenom trochu. Nevěděl jsem, že se to tak rozlehne.

Nakonec ti nabídla Alza.cz, že ti ten vysněný počítač dají zadarmo. Jsi za tu pomoc vděčný anebo bys byl radši, kdyby sis ho koupil za ty vydělané peníze?

Jako vděčnej za to nejsem, ale jsem za to rád. Ty peníze mi zbyly a mohl jsem přispět na rozvoj tý mojí křížalkový organizace a ještě si koupit nějaký doplňky k počítači. Jako nevadí mi to, jsem za to rád. Proč ne.

Tatínek: Zaznamenal jsem velkej humbuk ohledně týhle věci. Mně přijde zajímavý, že jak lidi přišly na to, že by to mohlo bejt jako něco nevýchovnýho? Mám takovej pocit, že v Česku, ten co se snaží a ten co vydělává, tak by měl bejt nějakým způsobem zkrouhnutej. Ale ve skutečnosti to tak není. Ten kdo se snaží, by naopak měl něco dostat a být odměněn. To je taková nespravedlnost. To je to, co ničí lidskou společnost. Já nevím, jak to bylo, nevím co je v pozadí. Já si představuju, že to bylo tak, že nějakej šéf tam odsaď seděl u počítače a říká hele, tady je kluk, něco dělá, snaží se a má už vybranej počítač od nás, tak já mu ten počítač prostě dám. Možná by bylo fajn, kdyby se k tomu ten někdo vyjádřil, kdo to napsal. O tom že to je reklama a že se o těch lidech dozví, tak to je jedině dobře.

Máš sám pocit, že Alza chytře využila medializace tvé osoby? Nebo se ti jenom zkrátka rozhodli pomoct a rozhodně jim nešlo o to, aby se na tvé slávě nějako přiživili?

Oba s tátou si myslíme, že to bylo tak že, chceš si vydělat na počítač od nás, snažíš se, tak na, tady ho máš. A jestli to byla nějaká reklama, tak co. Tak byla.

Docela mě zajímá, jakou první hru sis zahrál, na svém prvním počítači? Přeci jenom kvůli tomu jsi to ze začátku všechno dělal.

No v Alze jsem si koupil Battlefield 4, což je taková ta novinka, která šla na trh. Tak to byla první hra, kterou jsem si tam nainstaloval.

Nemáš strach, že se pro tebe stane z počítače žrout času a tvoje křížalky tak půjdou stranou? Anebo to neřešíš, protože počítači věnuješ minimum času?

No, tak nebojím se, ale hraní rozhodně nevěnuju minimum času, věnuju tomu maximum času, ale tak samozřejmě i křížalkám, aby se lidi nezlobili.

Do čeho jsi nakonec investoval peníze z křížalek, když ne do počítače?

Jak jsem už říkal, tak to byly doplňky k počítači. Taky tiskárna, abych mohl tisknout štítky pro GLS a taky rozvoj těch křížalek, třeba na registraci ochranné známky.

Tatínek: Taky nás jednou pozval na plavečák. Děkujeme.

Takže Tomášku teď bych chtěl dát taky prostor tobě. Teď máš možnost něco vzkázat všem našim čtenářům, nebo svým vrstevníkům. Máš možnost říct všechno, co tě napadne.

No, tak já bych jim chtěl říct to, co jsem tady před chvílí říkal. Že ať se nebojí jít za svým cílem, i když tam budou nějaký následky, tak ať se drží třeba nějaký tyče pevný, aby nespadli.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho dalších úspěchů jak v podnikání, tak v životě.

Taky děkujeme, ahoooooj.

 zdroj fotografií: Facebook stránka – Tomáškovy křížalky

Komentáře

Nahoru