Petr Novák: Travel Hacking funguje pokaždé jinak. Neexistuje univerzální recept pro celý svět (2/2)

Petr Novák: Travel Hacking funguje pokaždé jinak. Neexistuje univerzální recept pro celý svět (2/2)

Na první část rozhovoru s Petrem navazujeme jednoduchou matematikou. Na světě je bezmála 200 zemí, takže ani tempem jedna za rok je prostě za život objet nestihneme. Je potřeba proces urychlit a zefektivnit. Petr vymyslel jak – věnuje se Travel Hackinguchytré a kreativní formě cestování, která vás přijde na zlomek ceny, zato obohatí zážitky. Jaké další triky má Petr v rukávu?

Měl by podle tebe každý cestovat a poznávat další země a kultury? 

Sedět doma v křesle s ovladačem a sledovat populární dokumenty a cestopisy zvládne každý. Udělat si vlastní názor a zkušenost nelze s koukáním na televizi srovnávat. Cestování člověka neuvěřitelně obohatí. Jestli se těšíte, že jednou procestujete celý svět, pravděpodobně k tomu nikdy nedojde. Někdy znamená nikdy. Znáte to, strach, nejistota…

My jsme si doma udělali seznam destinací, které chceme navštívit, a každý rok přibližně 3–4× vyrážíme do zahraničí. Klidně i na pár dní. Jsme limitováni počtem týdnů, které má žena k dispozici na dovolenou. Důležité je, abychom každý rok navštívili jeden stát, ve kterém jsme ještě nebyli.

Takže se na známá místa nevracíš?

Nejhorší cestovatelská noční můra je, že budu každý rok jezdit na to samé místo, protože tam už to znám, tam mám jistotu, že mě nic nového nepřekvapí, tam je ta dobrá restaurace. Jednoho dne se změní majitel restaurace, což zruinuje celou dovolenou.

První návrat jsme udělali letos po 10 letech na Krétu, na pár dní. Bylo zajímavé pozorovat, jak se město změnilo, ale už tam dalších 10 let nemusím.

Cestování člověka neuvěřitelně obohatí.

Cestování člověka neuvěřitelně obohatí.

Na světě je skoro 200 zemí. Nečekejte na exotiku, jeďte teď!

Teď hodně letí vyhledávače levných letenek do exotických destinací. Co myslíš, dá se to dělat ještě jinak, lépe, levněji? Spoléháš na letenkové akce nebo bádáš na vlastní pěst?

Říká se, že svět je malý. Je to do určité míry pravda. Někdy potkáte na druhém konci světa známého, kterého jste 2 roky neviděli a bydlí ve vedlejší vesnici. Na druhou stranu destinací máme k dispozici víc než dost. Na světě je skoro 200 zemí. Tempem jedna země ročně se mi za celý život nepodaří všechny navštívit. Jen Evropa má skoro 50 států. Honit se a fixovat jen na exotické destinace mi nedává smysl. Logicky člověk zaplatí víc za letenku do Asie, než když bude jezdit po Evropě. Pokud mám nízký rozpočet a 10 tisíc za letenku je pro mě už moc, můžu cestovat po Evropě, kde letenka stojí jen pár stovek nebo maximálně tisíc.

Dechberoucí pohled na Waikiki (Honolulu).

Dechberoucí pohled na Waikiki (Honolulu).

Za korunu už se dnes nelétá

Jak se ti prosím tě povedlo letět na Havaj za 4 500 Kč? :)

Na Havaj jsme se dostali úplně náhodou. Díky akci na kreditku, kterou pořádala Citi Bank bylo možné relativně jednoduše získat 50 000 mil. Za ty jsme chtěli původně letět do Mexika. Petr Sršeň na svém blogu upozornil, že v ČSA mají chybku v mílovém ceníku a Havaj je prostě USA. Nikdo už se nepozastavil nad tím, že je od USA dost daleko. Nakonec jsme se rozhodli chybky využít, protože nikdy jindy už se na Havaj asi nepodíváme (dnes potřebujete pro cestu na Havaj 100 tisíc mil). Těch 4 500 Kč byly kompletní náklady na kreditku a letištní poplatky, které si hradíte, pokud létáte za míle. Na to si člověk musí dávat pozor. Některé letištní poplatky se můžou šeredně prodražit.

Jaká je tvá zatím nejlepší Travel Hackingová zkušenost?

Pro většinu lidí je asi nejzajímavější právě Havaj, mě osobně ale moc nenadchla. To bylo způsobeno především přehnaným očekáváním. Měl jsem pocit, že pojedeme za exotikou, jenže Havaj je Amerika. Příroda je nádherná, ale kultura americká. To jsme si neuvědomili, a pak jsme byli trochu zklamaní.

Nejvíc pyšný jsem na letenku za 1 Kč z Prahy do bulharské Varny. To bylo ještě za zlatých časů SkyEurope, než zkrachovali a přišla krize. Dodnes se občas objeví letenky za 1 EUR ale, je jich hodně málo a většinou zmizí jako pára nad hrncem. Mám radost, že se mi podařilo korunovou koupit.

Čajové plantáže Camero v Malajsii

Čajové plantáže Camero v Malajsii

Většina nebezpečných situací vznikla i zanikla v mé hlavě

Má tahle forma cestování i stinné stránky? Dostal ses třeba už do nějaké nepříjemné nebo nebezpečné situace? Šlo ti třeba někdy o život?

V Malajsii jsem už viděl jak nás podřezává banda namakaných černochů v temných podzemních garážích, kde nás vyhodil taxikář. Na Havaji jsme se dostali do spárů motorkářského gangu ověšeného lebkami.

V reálu nás černoušci vyvedli z labyrintu podzemních garáží do bytu, kde jsme měli bydlet. Dostali jsme klíče a oni odešli. Z motorkářského gangu se vyklubala parta skvělých lidí, kteří procestovali celý svět, žili několik let ve Vídni, navštívili Prahu. Lebky všude kolem byla jen halloweenská výzdoba a motorku dneska vlastní kde kdo.

Nechci tvrdit, že neexistují nebezpečná místa a nemůžete se dostat do nebezpečné situace. Mě se to zatím naštěstí nestalo. Většina nebezpečných situací vznikla i zanikla v mé hlavě.

Kdo říká, že v Evropě není nádherně? (Gibraltar)

Kdo říká, že v Evropě není nádherně? (Gibraltar)

Genderově nekorektní otázka – je Travel Hacking i pro holky? A pokud ano, tak je podle tebe cestování pro ženy jednodušší a nebo naopak těžší?

Travel Hacking je pro každého. Jasně, existují destinace, kam by se holka neměla vydávat sama. Třeba Turecko. Turci dokáží být dost otravní a sama holka to nemá jednoduché. Stačí vyrazit s kamarádem a tvrdit, že jste manželé. Pak začnou otravovat „manžela“ a nabízet obchod stylu „Dám ti dva velbloudy za tvou ženu.“ Stačí odmítnout a je klid.

Jinde to mají zase holky jednodušší. Třeba najít ubytování přes Couchsurfing je v zásadě bez problémů. Pravidla jsou jednoduchá. Stačí si vybrat správnou destinaci, kde mi nic nehrozí, a cestování je jednodušší.

Petronas Tower

Petronas Towers v Kuala Lumpur.

Kolik jazyků umíš? Respektive – kolika jazyky se domluvíš? Naučí se člověk Travel Hackingem perfektně komunikovat?

S jazyky to u mě není žádná sláva. Domluvím se bez problémů anglicky a tam to tak nějak končí. Jsem schopen dorozumět se ještě rusky, ale to už je horší. U dalších jazyků je to jen základ ve stylu Dobrý den, děkuji, kolik to stojí, zaplatím, pár číslovek…. prostě klasika. Další domlouvání přenechávám na rukách a nohách.

V květnu jsi přednášel na NaučmeseFestu v Brně (se zakladatelem Adamem Marčanem už jsme si na našem webu také povídali). Jaké to bylo?

Super, moc mě potěšilo, že jsem byl na Festival pozván jako lektor. Byl jsem už na prvním ročníku v roli pořadatele a musím říct, že pro mě bylo jednodušší přednášet o něčem, co znám, než pořádat něco, co dělám prvně.

Jediný drobný problém Festivalu z pohledu lektora je, že se díky několika kurzům za sebou rychle ztratíš v tom, jestli jsi už toto říkala nebo ne. Kurzy ti začnou splývat. To je ale celkem drobnost. Festival se hodně vydařil a já po pár hodinách spánku sedl na vlak a odjel směr Žilina užívat si na pár dní slovenských hor.

Petra a jeho ženu neláká jen exotika, skvěle si užili jižní Španělsko.

Petra a jeho ženu neláká jen exotika, skvěle si užili jižní Španělsko.

Chcete ušetřit na cestách? Opusťte komfortní zónu

Proč jsi vlastně začal přednášet a dělat kurzy na Naučmese?

Naučmese jsem objevil asi před 2 roky, v začátcích, a celý projekt a koncept mě nadchl. Od té doby jsem sám byl na skoro 30 různých kurzech. Znám většinu lektorů včetně celého Naučmese týmu, který není zas tak jednoduché potkat na jednom místě. Vlastní kurzy jsem začal pořádat, abych zjistil, jestli je o dané téma vůbec zájem.

Kurz Travel Hackingu vznikl jako zatím poslední, a to dost spontánně. Že bude mít takový úspěch, jsem nečekal, a dodnes tomu moc nerozumím. Ve finále se nejedná o nic jiného než o propojení selského rozumu, webových technologií s různými možnostmi, kombinacemi a systémy dohromady.

Na kurzu se snažím lidem ukázat, jaké možnosti mají, a je jen na nich, kterou si vyberou. Mám ohromnou radost, když mi děkují, že jsem jim ušetřil desítky tisíc, protože do té doby jezdili do Asie jen přes zájezd, který stál 70 tisíc na osobu. Prvotní impulz pro lidi jsou peníze, nakonec ale končíme u strachu a nejistoty. Pokud to někdo nechce řešit, nechce opustit svou komfortní zónu, zaplatí 70 tisíc za zájezd. On se už o něj někdo postará. Mě vždycky přišlo škoda vyhodit tolik peněz za něco, co si můžu zajistit celé sám za zlomek ceny.

Jihošpanělská scenérie.

Jihošpanělská scenérie.

Člověk se nejlíp učí praxí. Prostě do toho běžte!

Petře, vím o tobě, že tvoříš weby a věnuješ se grafice. Jak se vůbec člověk dostane od počítačů k cestování? Co pro tebe bylo prvotním impulzem, že sis jednoho dne řekl, že nasedneš do letadla a podíváš se někam?

Věřím, že jedno vede k druhému a nic se neděje náhodou. Před mnoha lety jsme dělali stránky klientovi, který zprostředkovával ubytování v Praze. Přišlo nám to super. Máte něco jako e-shop, ale nic nebalíte, nikam neposíláte. Rozhodli jsme si založit něco podobného. Byli jsme fér a klienta o tom informovali. Nevadilo mu to, asi věděl proč. Není to bohužel taková sranda. Začali jsme se scházet několikrát týdně po práci a vyvíjeli náš systém. Přibližně po roce byl hotový a my vstoupili se Suricatou na pole cestovního ruchu bez jakýchkoli znalostí. Pamatuju si, jak jsem smlouval první hotel a naprosto netušil, co mám chtít a na co se ptát. Člověk se nejlíp učí praxí, a tak dvacátý hotel už byla brnkačka.

Později jsme začali v Suricatě zprostředkovávat ubytování i v zahraničí pro české turisty a někteří řešili své pobyty velice svérázně. Nejprve ubytování, a pak teprve letenky. Tam jsem začal prvně pronikat do hledání levných letenek a jako nadstandardní službu v rámci zákaznického servisu jsme pomáhali hledat letenky či pronájem auta. Zkoumali jsme možnosti rozšíření našich služeb a různé konkurenční systémy. Nakonec jsem získané znalosti začal využívat i pro své cesty. Když se v něčem dnes a denně hrabete, dostane se vám to zcela přirozeně do krve.

S hledáním letenek začal Petr už když si založil cestovku Suricata.

S hledáním letenek začal Petr už v cestovce Suricata.

Zůstaňme ještě u práce. Programování a webdesign jsi studoval?

Vystudoval jsem ČZU (PEF) se zaměřením na informatiku. Bylo to takové studium, aby rodiče měli radost, že mají doma inženýra. Se zemědělstvím mám společnou leda tak zahrádku před domem.

Grafiku jsem dělal už v době studií a nikdo mě ji nenaučil. On to tehdy nikdo ani moc neuměl. Všechno jsem se naučil sám hodinami dnes tak nenáviděné prokrastinace a hraním si s grafickými programy. Po vysoké škole jsem si dal ještě rok na Institutu digitálních médiíkde jsem se doučil vše ostatní. Programovat jsem se nikdy pořádně nenaučil. Proto tak rád využívám již z velké části hotových systémů a mám děsně rád WordPress.

Co tě na práci baví nejvíc?

Dělat smysluplné projekty, které mají definovaný cíl a dokážou ho splnit. Už mě moc nebaví dělat web jen proto, že ho klient chce. Snažím se klienta přesvědčit o směrování požadavku na cíl. Většina webů má cíl stejný a je jím konverze z návštěvníka na zákazníka. Když se s klientem shodneme, zaměříme se na vytyčený cíl a nakonec ho i splníme, je to radost. Člověk si hraje s marketingovými nástroji, využívá A/B testů, copywritingu, tepelných map a dalších šikovných nástrojů.

Ostrov Langkawi pod Thajskem.

Na ostrově Langkawi pod Thajskem vypustíte práci z hlavy.

Digitální nomádství není pro každého

Kolik hodin denně pracuješ? A jak to jde právě skloubit s cestováním?

Kolik je potřeba. Někdy za den věnuju práci hodinu až dvě, někdy klidně 12 hodin. Záleží na situaci. Těžko se mi práce odděluje od zábavy. Pak se těžko definuje, jestli jsem pracoval, vzdělával se, nebo čas jen proflákal.

Dá se podle tebe cestovat po světě a zároveň vydělávat hodně peněz? A nebo si zkrátka člověk musí zvolit jednu cestu a po té jít, jelikož není možné skloubit obě dohromady?

Věřím tomu, že to jde, což dokazují spousty lidí. Práce a cestování není pro každého. Díky technologiím je pro čím dál víc lidí hlavním pracovním prostředkem počítač a pro komunikaci s klienty e-mail nebo Skype. Hodně lidí se vypraví na pár týdnů až měsíců do zahraničí, kde pracují jako digitální nomádi. Čas, který věnují práci, zkrátí, a víc se věnují objevování dané destinace. Pokud vyrazíte do míst s nižšími náklady na život, jde to bez problémů. Díky stránkám numbeo.com si takové místo najdete velice jednoduše i v Evropě.

Momentka ze Singapuru.

Momentka ze Singapuru.

Hubnutí nemá nic společného s fyzickou námahou. Je emoční

Jsi taky známý svým projektem Fitplán, hubnutím a osvětou ohledně zdravého životního stylu. Jak to všechno začalo?

Začalo to mou vlastní změnou, kdy jsem se rozhodl něco se sebou dělat a relativně rychle (během 4 měsíců) shodil 24 kg. Pak mě lidi nepoznávali a furt dokola se někdo vyptával, jak jsem to dokázal, tak jsem si založil blog a začal o tématu psát. Navíc mě začalo bavit zkoušet si na stránkách techniky, které následně doporučuji klientům. Mám rád, když vím dopředu, co jak funguje a co od toho očekávat. Marek Prokop píše o e-shopu s čajem na svém blogu do košíku, já o Fitplánu nikde nepíšu, ale sbírám zkušenosti a testuji velice podobně jako Marek.

Říkáš, že se ti povedlo zhubnout 24 kg, teď s tím pomáháš ostatním. Co myslíš, že je klíčové ke změně životního stylu? Co třeba tobě konkrétně nejvíce fungovalo?

Nejlíp funguje silná emoce, protože pak člověk chce a vydrží u toho. Pokud je touha zhubnout opřena o silný emoční základ, všechno jde jednodušeji. Hubnutí nemá nic společného s fyzickou námahou. Na tu si každý rychle zvykne, je to především psychická záležitost. Když nechce mozek, nechce ani tělo. Mě osobně pomohly spousty věcí od technických vychytávek, jako je FitBit, přes různá cvičení až po relativně velké změny ve stravování.

O spotřebu energie nemá Petr na cestách nouzi.

O spotřebu energie nemá Petr na cestách nouzi.

Extrémně jíme a sedíme u PC. To není přirozené

Četla jsem tvůj e-book a ráda si pročtu sem tam nějaký článek na blogu. Jsou tam skvělé insighty, jen občas mi přijde, že hodně brojíš proti sacharidům. Můžeš vysvětlit proč?

Protože jsou dneska všude. Kolem 90 % veškeré nabídky supermarketů dnes obsahuje ve větší nebo menší míře sacharidy. Snad každý zpracovaný produkt v sobě má sacharidy a když už ne sacharidy, tak zase tělu škodlivé trans mastné kyseliny. Podívej se někdy na přebal slaniny, co je jejím obsahem. Mimo jiné tam najdeš sacharidy. Žádné velké množství, ale jsou tam. Napadlo by tě to někdy? Když to hodně zobecním a vyloučím vrcholové sportovce, tak většina z nás, co dřepí u počítače, nepotřebuje víc jak 100–200g sacharidů na den. To jsou cca 2–3 banány a pak nějaká zelenina.

Zvykli jsme si sacharidy a zpracované potraviny konzumovat v extrémním množství. Díky televizním reklamám to považujeme za samozřejmost. Proto proti nim tak brojím. Asi až extrémně, ale ze zkušenosti vím, že si z toho lidi alespoň něco vezmou. Začnou tím, že přestanou konzumovat slazené nápoje a sladit kafe s čajem. Když vidí, že to funguje, omezí zase něco jiného. Důležité je, že to funguje, a mám od lidí skvělou zpětnou vazbu, že díky FitPlanu se jim podařilo konečně zhubnout. Takové e-maily mě opravdu těší.

A co jíst zdravě na cestách, dá se to zvládat? Máš osvědčené tipy?

Hodně záleží, kam člověk vyráží. V USA se něco zdravého shání velice obtížně a nakonec člověk podlehne. V Asii je radost jíst. Mají skvělá jídla plná zeleniny s masem a člověk si vybere. Po Evropě to jde jednoduše, vybrat si v restauraci většinou není problém. Nebo si člověk vaří sám a je na něm, co koupí.

V Asii je podle Petra radost jíst, i zdravě (na fotce Seoul, Jižní Korea).

V Asii je podle Petra radost jíst, i zdravě (na fotce Seoul, Jižní Korea).

Jak všechny ty aktivity stíháš? 

Těžko. Na druhou stranu mám vyzkoušené, že dělat jen jednu věc neustále dokola mě ubíjí a vysává energii. Proto toho mám víc. Člověk si od jednoho odpočine a později se může vrátit. Nejedná se o ideální stav, ale dokud funguje, nevymýšlím nic nového.

Co ti vždycky dobije baterky?

Baterky dobíjím na cestách nebo jen běháním po lese, případně jízdou na kole. Potřebuju se odtrhnout od počítače a dát si pořádně fyzicky do těla. Hlava si tak nejlíp odpočine.  Vyzkoušeno za vás.

Chtěl bys našim čtenářům na závěr něco vzkázat?

Dokud to sami nezkusíte, nebudete vědět, jestli to funguje. Neexistuje univerzální recept pro celý svět.

Zdroj fotografií: Archiv Petra Nováka

Komentáře

Nahoru