Věříte tomu? Google Earth našel ženu, která žila 7 let na opuštěném ostrově

Věříte tomu? Google Earth našel ženu, která žila 7 let na opuštěném ostrově

Stejně jako občas objevíte velmi zajímavé záběry s pomocí Google Street View, dají se nečekané objekty najít i na Google Earth. Tentokrát se jedná o ženu, která žila sedm let sama na opuštěném ostrově. Kdo ji objevil a jak to s ní dopadlo? Začtěte se, protože se na konci dozvíte nečekané. Celá senzace pro vás pak možná ztratí své kouzlo. Ale nepředbíhejme…

Jak se to stalo?

V roce 2007 se Gemma Sheridan se dvěma přáteli vydala na dobrodružnou cestu. Původně měli dojít z jejich rodného Liverpoolu přes Atlantik do Panamského průplavu, pak dál na Havaj. První etapa cesty probíhala bez problémů. Nicméně po průchodu přes Panamský průplav do Tichého oceánu se věci změnily k horšímu.

Přišla obrovská bouře, která zrušila funkčnost veškeré elektroniky na lodi, shodila dva kamarády přes palubu a vážně poškodila loď. Bez elektroniky a s poškozenou lodí se Gemma plavila 17 dní, než přišla další bouře. Během ní byla v bezvědomí a probudila se až na pláži obklopena troskami svého člunu. Zní to jako příběh z dobrého filmu. Čtěte dále.

„Během první hodiny jsem měla velký záchvat paniky. Byl to znepokojující pocit být izolována, sama a tak daleko od domova bez veškeré naděje. Prioritou bylo najít vodu, protože jsem své zásoby za uplynulé dva týdny již vyčerpala. Nenašla jsem žádné zdroje pitné sladké vody, takže jsem musela vymyslet stroj, který mi vodu zajistil. Dokud byly kokosy, pila jsem i jejich mléko. Rozhodně to ale nebyl dobrý začátek. První dva týdny jsem zůstávala v přístřešku vytvořeném z trosek, které zůstaly na břehu. Potřebovala jsem najít skutečné útočiště, tak jsem si našla velký strom. S pomocí obří šeble jsem ze stromu po dobu 11 dnů seškrabávala kůru, jen abych si postavila úkryt,“ popsala Gemma svá dobrodružství.

„Trvalo mi čtyři týdny, než se mi podařilo zapálit oheň. Nemáte ani ponětí, jak jsem byla šťastná, když semi to povedlo. Na ostrově bylo osm koz, čtyři dospělé a čtyři mláďata. Viděla jsem je hned první den a vypadaly, jako kdyby se mi posmívaly. Přišly tak blízko, že jsem se jich skoro mohla dotknout. Udělala jsem si luk a šípy, ale nefungovalo to. A moje kopí nebylo dost ostré. Když tedy lovecké nástroje nefungovaly, strávila jsem sedm dní budováním pasti s hroty. Ale ani ta nebyla dost dobrá. Jednoho dne jsem šla kolem ostrova a hledala jsem kraby. Uviděla jsem něco, co vypadalo jako naplavené dříví. Byla to koza. Koza jedla listí, ale zasekly se jí rohy a zpanikařila. Bylo to maso, takže jsem se snažila bít ji do hlavy. Trvalo to asi 15 minut a zabít ji bylo prostě příšerné. Ukázalo to moje schopnosti, protože i když byla v pasti, zjistila jsem, že mi zabití trvalo dost dlouho.“

Jak byla zachráněna?

Za těch pár let se ale všechno změnilo. Nejtěžší to bylo po fyzické stránce, a tak Gemma každý den na pláži cvičila. A cvičení přineslo výsledky. Pak udělala na pláži asi deset metrů vysoké znamení, aby si jí někdo všiml. Ale bylo to k ničemu. Proto se rozhodla k realizaci jiného nápadu. Věnovala několik týdnů tomu, aby vyčistila prostor a nasbírala dostatek materiálu k vybudování obrovského nápisu SOS v písku na pláži. Doufala, že nad ní třeba poletí letadlo a někdo ho uvidí. Sice za celý pobyt na ostrově žádné letadlo nikdy neviděla, ale nevzdávala se.

sos2

Nápis SOS na pláži

Pak to ale konečně přišlo. Jednoho rána ji probudil zvuk letadla letícího neobvykle nízko nad ní. Prvně si prý myslela, že je ve snu, nechtělo se jí tomu ani věřit. Běžela na pláž, křičela a mávala rukama jako šílenec. Letadlo nad ní letělo dvakrát nebo třikrát a pak shodilo malý balíček. Uvnitř bylo rádio, čerstvá voda, potraviny a malá lékárnička. Když zapnula rádio, uslyšela po letech konečně zase lidský hlas. Asi věčnost si povídali o tom, jak se má. Pak ji ale napadlo se hlasu na druhém konci zeptat: „Jak jsi mě našel?“ A ten měl jednoduchou odpověď: „Nějaké dítě z Minnesoty našlo tvé SOS znamení na Google Earth.“ Gemma v té době ani nevěděla, co to Google Earth je, ale teď je tomuto nástroji neuvěřitelně vděčná.

Přestaňte snít!

Že vám to zní jako z pohádky? Ano, občas se pohádkové věci stávají i v realitě. Ale to opravdu není tenhle případ. Ono je to totiž celé vymyšlené. Příběh je výborným virálem a většina lidí mu věří, i když zní tak nerealisticky.

Nicméně je tu pár důkazů, které vás jistě přesvědčí. Znamení SOS, které měla žena vytvořit, je vlastně satelitní snímek ničení v Kyrgyzstánu. Původně byl zveřejněn na blogu Amnesty International v roce 2010. Navíc se příběh poprvé objevil na webu, který byl registrován v lednu 2014, ale článek byl publikován ještě den před tím, když web neexistoval. Část textu je prý převzata z jednoho článku Daily Mail.

sos3

Nápis SOS ve skutečnosti vůbec není na pláži

Jste zklamaní? Příběh by to byl dobrý, dala by se podle toho i zpracovat knížka nebo natočit film. Nejlepší příběhy přece píše sám život! Tentokrát za tím ale nestojí osud, ale příliš bujná fantazie.

Zdroje: Dailybuzzlive, IB times, Wafflesatnoon

Komentáře

Nahoru