Veronika Tomanová: Nikdy bych nevěřila, že se cestování stane mou pracovní náplní

Verča je blogerka, žurnalistka, fotografka a také vášnivá cestovatelka. Je jedním ze zástupců mladé generace, která propadla digitálnímu nomádství. Pracuje na dálku, cestuje po světě a užívá si život plnými doušky. Pokud i vy byste chtěli takový život nomáda vyzkoušet, Veronika Tomanová vám prozradí, co takový život cestovatele obnáší.

Ahoj Verčo, jak jsem v úvodu vyjmenoval několik profesí, kterým se věnuješ. Vezmeme to tedy hezky popořadě. Kdy a při jaké příležitosti ses dostala k blogování?

Úplně poprvé jsem si to zkusila během mediální stáže v Nigérii. Tehdy jsem odjela natáčet reportáž a fotit. V tu chvíli mi blog přišel jako možnost sdílet pozadí projektu. Byl věnovaný rozvojovým tématům a psala jsem ho půl roku.

Další blog už byl plně věnován cestování. Impulzem pro vytvoření bylo stěhování na Taiwan před 3,5 lety. Byla jsem tam přijatá na dvouleté magisterské studium, o tomto ostrově jsem toho mnoho nevěděla a ani internet nebyl tak bohatý na zdroje, tak jsem si řekla, že vytvořím vlastní.

Bloguješ pouze v angličtině anebo je někde k nalezení také česká verze tvého blogu?

Ano, bloguju v angličtině. Chtěla jsem oslovit větší publikum, než jen to v Česku.  Třeba Facebookovou stránku, na které sdílím cestovatelské tipy, píšu v obou jazycích.  Moje cílová skupina je 25 až 35 let, takže věřím, že Češi v tomhle věku angličtinu ovládají. Často komentují i v angličtině.

Občas se setkávám s tím, že by si někdo chtěl přečíst můj blog, ale česky. V tomto můžu slíbit, že chystaný eBook vydám i v mateřštině. 🙂

Veronika 2

Co bys poradila začínajícím blogerům? Co dělat pro to, abych se mohl psaním začít živit? Jak se můžu prosadit jako ty?

Pro spoustu lidí je blogování koníčkem. Blogují z cest, aby s přáteli a s rodinou mohli sdílet zážitky, případně si to uchovali jako vlastní vzpomínku.

Profesionální blogování stojí ale poměrně dost času a úsilí. Napsáním článku to teprve začíná. Je potřeba se věnovat sociálním médiím, komunikovat se sponzory, vypracovávat reporty z kampaní, plánovat.

Začínajícím blogerům bych poradila, aby se co nejvíce naučili o SEO, byli aktivní na sociálních sítích a budovali si emailový seznam. Aby se nebáli oslovit značky a spolupracovat s nimi, ale nesmí zapomínat na povinnosti vzhledem ke svým čtenářům.

Jak dlouho ti vlastně trvalo, než ses naučila psát také v anglickém jazyce?

Ono to přišlo samo. Angličtinu jsem se učila poměrně dlouho, často jsem jezdila na různé dobrovolnické nebo výměnné pobyty. Líbilo se mi být v kontaktu s lidmi z různých částí světa a to přece bez jazyka nejde.

Jinak v rámci magisterského studia už pak bylo vše v angličtině. Četba, prezentace, diplomka. Samozřejmě je ale pořád co zlepšovat. Říká se, že angličtina je jednoduchá, ale taky má svoje chytáky.

Studovala jsi vlastně vůbec některých z těchto oborů anebo ses všechno naučila stylem monkey-see–monkey-do. Tedy že jsi to někde odkoukala od ostatních a sama ses vše naučila stylem pokus-omyl?

Těmto oborům jsem se věnovala i během studia. Mám za sebou bakalářské studium Mediálních studií a Žurnalistiky na Masarykově univerzitě a magisterské studium Mezinárodní komunikace na National Chengchi University.

Nejvíc zkušeností člověk ale samozřejmě získá v praxi. „Blogovací studium“ zatím neexistuje, vzdělávám se pomocí online kurzů, blogovacích skupin, konferencí atd. Odkoukávat a učit se je určitě potřeba, protože tento obor je velmi dynamický.

Co tě baví nejvíc? Psaní? Fotografování?

Fotila jsem vždycky ráda. Úplně nejvíc se mi líbí sdílet své zážitky. V tomto jsem měla vždy takového reportážního ducha nebo jak to nazvat. Líbí se mi vytvářet věci online.

V Malajsii napíšeš článek  z předchozí cesty do Rakouska, a druhý den si to přečtou třeba lidi z USA. Není to vzrušující?

Verčo, o tobě je dobře známo, že také hodně cestuješ. Kdy jsi vlastně cestování propadla tělem i duší?

Takovou první ochutnávkou bylo výměnné studium v Hong Kongu, tehdy ještě přes MU. V Asii jsem před tím nikdy nebyla, čelila jsem poměrně velkému kulturnímu šoku, všechno se mi zdálo naopak.  Postupně se mi to začalo líbit, i přesto, že jsem tomu moc nerozuměla.

Moje velká batůžkářská cesta přišla až později, byly to 3 týdny po Filipínách. Na univerzitě v Taipei nám tehdy dali kvůli Čínskému novému roku na měsíc volno. Letenka do Česka byla drahá a Vánoce už dávno skončily, tak jsem si to naplánovala jinak. Přesunovala jsem se každé dva dny, abych toho viděla co nejvíc. Filipíny jsou ráj…

Jaké země jsi už a svůj život navštívila?

Celkem jsem byla ve 28 zemích, většina z nich je v Evropě a Asii. Na blogu píšu asi o dvacítce z nich.

Ba Yan wild hotsprings in Yangmingshan National Park, Taiwan

A kde se ti nejvíce líbilo a kde naopak nejméně a proč?

Moje srdcová země je Taiwan. Nádherná příroda, výborné jídlo a nejpřátelštější lidé na světě. Kromě toho se ráda vracím i do Malajsie, Thajska nebo třeba sousedního Rakouska.

Zatím nejhorší zkušenost jsem měla v Dubaji. Chlapi mne neustále zastavovali a otravovali, vůbec nerozuměli, co je to NE. Nemyslím si, že to je vhodná destinace pro solo cestovatelku.  Pokud teda není od rány.

Shodou okolností přes Spojené arabské emiráty brzy opět letím. Díky přestupu mám jeden celý den v Abu Dhabi. Ani přes negativní zkušenost nehodlám dřepět 12 hodin na letišti.  Třeba teď získám nějakou lepší zkušenost…anebo ne? 🙂

Jak vlastně cestuješ mezi jednotlivými zeměmi? Letecky? Místní dopravou? Nebo pro přesun používáš vlastní auto či motorku?

V letadle trávím poměrně hodně času, ale jde spíš o dlouhé lety mezi kontinenty. V rámci země se pak pohybuju raději místní dopravou, takže autobusy a vlaky. Pokud objevím i nízkonákladový přelet, nebráním se tomu. Většinou totiž cestuji jen s příručním zavazadlem.

Vlastní dopravu volím jen výjimečně, nejsem moc dobrý řidič. Skútr zvládnu, když je to nevyhnutelné. Výjimečně jedu i stopem.

Co všechno musíš vyřídit před tím, než se vydáš do nějaké další země? Jak a kde si třeba vyřizuješ cestovní zdravotní pojištění, kde kupuješ letenky a na kolik třeba jeden takový trip může odhadem vyjít?

Základem pro plánování cesty je pro mne letenka, cestovní pojištění, itinerář a pár kontaktů.  Někdy si plánuji vše sama, jindy jsem pozvaná na kampaň, kde už je většina programu naplánovaná a vše mi přijde i s letenkou do mailu.

Cena výletu je individuální, ale často spolupracuji s hotely, lokálními cestovkami a tak dále.  Asi největší položkou ve výdajích je samozřejmě letenka. Většinou se se koukám na orientační cenu přes Skyscanner, ale nakonec si ji většinou koupím na českých portálech: Skypicker, Student Agency, Pelikán nebo Letuška.

Nejsem cestovatel, který bloguje. Jsem bloger, který píše o cestování a kvůli tomu i celkem často cestuje. Jestli mi rozumíš. Pokud jedu na svou vlastní dovolenou, což se moc často nestává, nemám potřebu o ní nijak blogovat a internet bych nejraději úplně vypla.

Patříš mezi takzvané „lovce letenek“? Tedy vyhledáváš cíleně nabídky aerolinek, které sem tam občas vlastní chybou dají do oběhu neskutečně levné letenky? Pokud ano, tak na jakých webech tyto informace najdu?

Nojo, který cestovatel nesní o levných letenkách. Samozřejmě, odebírám novinky od webů jako je například JAKnaLetenky.cz a Cestujlevne.com. Musím ale přiznat, že jednu z minulých super levných letenek od Ryanairu jsem nakonec ani nevyužila, protože jsem stejný měsíc pracovala na jednom online projektu a rozhodla jsem se mu věnovat více času.

Levná letenka je sice super, ale k vytvoření super obsahu mi sama o sobě nestačí….

Na čem se dá při cestování nejvíce ušetřit? Zkus prosím shrnout nějaké tipy, které pomohou dalším nadšeným cestovatelům ušetřit peníze za výlet do ciziny.

Žijte co nejvíc jako místní lidé. Ti vědí, co je nejlepší a zároveň nejlevnější. Sledujte, kde jedí a kde nakupují.  Člověk se naučí žít trochu jinak a snáze se i seznámí.

Porovnávejte si ceny ubytování. Když na Bookingu a Hostelworldu nenajdete nic ve vašich možnostech, hledejte dál. Některá místa na Filipínách mají omezený internet a webem či napojením na Booking se může chlubit jen hrstka nejbohatších.

Pokud máte na cestování vice času, zapojte se do různých dobrovolných projektů, kde budete pomáhat místním výměnou za ubytování. Velmi lákavé projety najdete třeba na Workaway.

place-to-stay-in-langkawi-malaysia-five-stunning-resorts-veronika-tomanova-veronikasadventure-com-1

Co vše si balíš s sebou na cesty? Co nesmí chybět v tvém cestovním zavazadle?

Hromada tamponů. Ne opravu, to je základ. Často zjišťuji, že v mnoha zemích toto není standardně dostupné zboží.

Lahvička dezinfekce na ruce, náhradní baterky do foťáku a nějaká ta nabíječka a pár kusů oblečení. Hodí se i nějaké náhradní boty, protože v Asii ve velikosti 41 seženu jen pánské. A samozřejmě plavky.

Kvůli blogování jsem oblečení a „holčičí fidlátka“ musela poměrně omezit. Do příručního zavazadla se musí vejít i digitální výbava:  laptop, outodoorová kamera, čtečka karet a pár nabíječek.

Co třeba různé exotické nemoci? Musíš bedlivě sledovat, proti čemu se máš předem očkovat?

Před odletem do Nigérie jsem se tehdy nechala očkovat proti všemu, co bylo doporučeno (a že toho bylo!), od té doby nic moc neřeším. Když se někam chystám a vím to dostatečně dopředu, zavolám si na kliniku cestovní medicíny o radu.

Stalo se ti už třeba, že ses nakazila nějakou zákeřnou nemocí, kvůli které ses musela dlouhodobě léčit?

Naštěstí ne. Jsem zdravá jako ryba. Když už s něčím mám na cestách problém, tak je to většinou ledová klimatizace (například v dálkových autobusech nebo MHD).

Když už jsme u těch nemocí, kdybys měla srovnat zdravotnická zařízení u nás a v zemích, ve kterých jsi už byla, tak jaká je úroveň zdravotnictví u nás?

Ve zdravotnickém zařízení jsem byla jen na Taiwanu, kde to bylo docela v pořádku: moderní přístroje a anglicky mluvící personál.

Jinde v Asii to naštěstí nebylo potřeba. Asi bych si tuto zkušenost získala, jen kdybych byla ve vážném stavu, že by mne tam vyloženě dovezli v bezvědomí. Jinak se doktorům vyhýbám, jako čert kříži.

Když bys měla shrnout kladné i stinné stránky života digitálního nomáda?

Já jsem digitální nomád tak napůl: jsem na cestách, když je projekt. Někdy jich můžu spojit i víc a být na cestě déle. Ne ale za každou cenu. Docela oceňuju i čas, kdy nemusím každý víkend někam letět. Někdy je to totiž docela únavné.

Často mám na psaní a další pracovní věci jen večer nebo noc a když zrovna není dobrý internet nebo elektřina, je to na nic. Taky je to poměrně osamělý život. Pořád potkáváš nové lidi, ale pořád se i s někým loučíš.

Super je to, že si s volným časem můžeš dělat, co chceš. Víkend strávený objevováním nového místa na planetě je určitě zajímavější, než ho trávit v důvěrně známém prostředí.  Je to prostě svoboda a každý den se píše nová kapitola.

Langkawi v Malajsii

Stalo se ti třeba někdy během tvých cest, že ses ocitla ve velkém nebezpečí anebo že ti šlo o život?

Na Filipínách jsem absolvovala jedu zajímavou lodní plavbu. Všude stříkaly obrovské vlny, ale kapitán se usmíval, tak jsem mu věřila. To a pár dalších momentů jsou spíš nebezpečí, jak jsem ho subjektivně vnímala.

Většinou cestuju sama, takže se snažím být opatrná a obezřetná. Obecně, častěji se bojím, že mne okradou o laptop a foťák, než že by mi chtěl někdo ublížit. V Evropě si přitom musím svoje věci hlídat daleko obezřetněji, než v Asii.

Cestuješ výhradně sama anebo s kamarády?

Kamarádi nemají zdaleka tolik volna, aby se mnou mohli cestovat. Tu a tam se povede společný výlet, ale spíš cestuju sama. Občas s dalšími mezinárodními blogery.

Co na to přítel, respektive –  je vůbec možné si při takovém stylu života najít či udržet stálého partnera? Přece jenom vidina toho, že se spolu uvidíte jednou za půl roku asi není pro každého příliš lákavá. Navíc asi ne každý partner má v toho druhého takovou důvěru, aby věřil, že se mu tam někde 2 000 km jeho přítelkyně s nikým nespustí. Je totiž přece jenom naivní myslet si, že se tak neděje. Oprav mě když tak, pokud se mýlím. 🙂

Najít si a udržet přítele je jistě těžké samo o sobě. Přítele nemám a tudíž neřeším, jestli by se mu to nebo ono líbilo. Věřím, že když potkám někoho, kdo za to bude stát, dokážu se mu přizpůsobit. Určitě to neznamená, že už nikdy nikam nepojedu.

Kolik času v roce tak v průměru strávíš v zahraničí a kolik času u nás doma v České republice? Anebo už domů vůbec nejezdíš?

Tak to se liší měsíc od měsíce.  Abych pravdu řekla, více mi vyhovuje se po jedné cestě vrátit a na všem pracovat, posunout to dál, a pak znovu někam vyrazit…

Po studiu na Taiwanu jsem se vrátila zpět do Česka, takže teď mám „základnu“ tady. Zimu teda moc nedávám, nejraději bych vůbec nevylézala.  Ještě že se brzy podívám do tepla.

Jestli se vzdám blogování, cestování určitě zůstane mým koníčkem. Jendou dvakrát do roka se někam můžeme podívat spolu, anebo každý solo a prostě věřit.  Pokud se člověk s někým chce spustit, nemusí na to být 2 000 kilometrů daleko.

Cestování je také finančně hodně náročný koníček. Kde tedy bereš peníze na cestování a obživu? Co tě živí, když zrovna blogování není u nás (na rozdíl od zahraničí) příliš lukrativní obor. Rozhodně si u nás přední český bloger nevydělá za rok na luxusní bydlení v hodnotě několika milionů jako v zahraničí. Stejně tak je na tom v podstatě fotografování. Nebo se mýlím?

Blogování sice není u nás lukrativní, ale vždycky je super být první, kdo prorazí, nebo ne? 🙂

Cestování už nějakou dobu spíš považuju za práci. Už poměrně dlouho jsem nevyjela nikam, kde jsem neměla závazky a nepracovala. Kdybych byla na dovči, nikde se o tom nedočteš a ještě si vypnu i internet. Ale nestěžuju si, je to nejlepší práce na světě.

Jinak samozřejmě čas věnuji i dalším projektům, hlavně v online marketingu. Dokážu vytvořit super obsah webu, článek, nebo třeba vést profily na sociálních sítích.

Kolik se dá tedy vydělat peněz, když člověk jen píše a fotí a přitom vše dělá jen na dálku? Dá se tím třeba dobře uživit anebo je to jen na přežití z ruky do úst a na pokrytí nákladů za cestování?

Některé měsíce jsou lepší než jiné. Problémem je spíš nepravidelnost a nejistá budoucnost, ale to znají všichni, co pracují na svých projektech. Třeba leden byl dobrý měsíc, dost jsem pracovala  na jednom firemním blogu a účastnila jsem se kratší kampaně v Rakousku.

Jsem dospělá a mám ráda nezávislost, takže určitě cílím na to, abych byla v plusu, něco mohla investovat do blogu a něco ušetřit.

Stalo se ti třeba někdy, že ti během cestování došly peníze a neměla jsi ani na jídlo?

Asi až takový extrém jsem nikdy neměla, ale asi je to tím, že třeba Filipíny nebo i Taiwan mají spoustu velmi levného a velmi dobrého jídla!

Máš stanovený nějaký časový rozvrh, tzn. že třeba v 8 vstaneš a 3 hodiny pracuješ, pak si dáš pár hodin volno na pláži a pak jdeš zase pracovat. Anebo tímto stylem vůbec nepracuješ a nemáš pro práci žádný pevný řád, protože jinak by tě práce vůbec nebavila?

Rozvrh mi docela vyhovuje, ale můžu ho mít jen doma (ať už to byl Taiwan a teď opět Česko). Na cestách mám často nabitý program, který nelze vynechat.

Spanensko, Pyreneje na kolech (1)

Jsou tvé příjmy z blogování / psaní závislé pouze na odměně za množství a délku článků, které napíšeš anebo využíváš třeba také affiliate, placené recenze a jiné formy monetizace svého blogu a jména?

Využívám affiliate, recenze hlavně pro hotely, účast na kampaních a tu a tam i sponzorované články, ale většinou jsou mimo mísu, tak je často odmítám, protože nevidím benefit pro čtenáře.

Jak jsi vlastně získávala první zakázky v blogování a focení?

S focením to přišlo samo. Během studia na Taiwanu jsem si přivydělávala v novinách, protože tiskovky byly zásadně v čínštině, tak jsem chodila fotit a dokumentovat. V té době zrovna propukly na Taiwanu poměrně velké protesty, takzvaná Slunečnicová revoluce. Takže jsem se nenudila.

S blogováním je to jiné, člověk musí nejdřív získat publikum, čtenáře. Když je máte, značky se ozvou samy. A když ne, dá se zkusit je oslovit.

A jak získáváš zakázky teď? Stává se ti třeba, že někdy nemáš skutečně do čeho píchnout a musíš si přivydělávat i jinou prací? Například v barech, v hotelech apod.?

To je dobrý nápad, někdy by práce rukama byla pravdu pěkným odreagováním.  Šla bych ale spíše do nějakého sezonního sběru ovoce, tam by mi to šlo víc, než za barem…. Když hledám práci mimo blog, tak většinou zůstávám u online marketingu a podobných věcí.

Tea picker at Maokong mountain. Taiwan

Nemáš třeba strach, že jednou nadejde den, kdy se budeš chtít usadit, a bude ti dělat problém si zvyknout žít na jednom místě?

Nebojím. Já bych se usadila! Možná ale někde, kde je tepleji? 🙂

Neděsí tě také třeba fakt, že se pak jednoho dne probudíš z té „diskotéky“ a najednou si uvědomíš, že nemáš našetřené žádné peníze a musíš třeba v 35 letech začínat úplně od nuly?

Musím prostě uspět s tím, co dělám. Jinou možnost si nepřipouštím.

Máš třeba ty sama našetřenou nějakou rezervu na nějaké horší časy?

Na delší dobu, než na pár měsíců by to rozhodně nebylo. „Fond“ ale mám a snažím se do něj podle možností přispívat.

Verčo, ty jsi nedávno vyhrála v blogerské soutěži dvoutýdenní výlet do Krealy (Indie). V jaké soutěži to bylo, co jsi pro to musela udělat a jak se ti nakonec povedlo vyhrát? :-)!

Soutěž se jmenuje Kerala Blog Express a bylo to vyloženě o popularitě. Přihlásilo se několik set blogerů a soutěž byla na měsíc nebo víc otevřená pro hlasování veřejnosti.

Mám štěstí. A hodné followery. 🙂

Kdy odlétáš a co si od této cesty slibuješ? Byla jsi už vůbec vlastně někdy v Indii?

Ano, odlétám už ve čtvrtek a moc se těším! I když celé je to trochu tak na poslední chvíli a v tuto chvíli nemám ještě ani víza (snad zítra?).  V Indii jsem ještě nebyla, takže to bude poprvé.

Vzpomeneš si z dohledné doby na nějaký podobný úspěch, kdy se ti podařilo vyhrát v nějaké soutěži?

Loni jsem se účastnila video soutěže o nejlepší video propagující Taiwan, ale získala jsem jen nepopulární a veřejně ani nevyhlášené druhé místo. Účastník z Hong Kongu měl video lepší a vyhrál letenku kolem světa.

Jaké máš plány na tento rok? Respektive – co by sis chtěla letos splnit?

Asi úplně konkrétní plány nemám. Spíš obecné: pracovat na sobě, být lepší blogerka, spolupracovnice, dcera, vnučka…

Využít potenciál příležitostí, které přicházejí. Spát déle o víkendu. Řešit zbytečné věci méně. Žít.

A kde vidí sebe sama Veronika Tomanová za 5 let?

Neblázni, vždyť já ani nevím, kde budu za měsíc!

Verčo, děkuji moc za rozhovor.

Komentáře

Nahoru