Veronika Pořízková, Z ghetta blog: S ničím se moc nepářu, ať už jde o život nebo cupcakes

Veronika Pořízková, Z ghetta blog: S ničím se moc nepářu, ať už jde o život nebo cupcakes

O práci s těstem mluví skoro zamilovaně a s nadsázkou o sobě říká, že je střelená, blond a peče „asi o něco víc“ než většina lidí. Foodblogerka Veronika Pořízková je sympatickou tváří za tak trochu jiným blogem o pečení Z ghetta blog.

Kromě studia psychologie na Masarykově univerzitě píše gastrorubriku pro časopis Instinkt, recenzuje restaurace pro Scuk i Dobrý oběd za stravenku a ještě stíhá organizovat brněnský Cupcake Cup.

 

Veru, jak se máš? Co ti dnes udělalo radost?

To je milá otázka takhle na začátek. Jsem nemocná, takže bylo i lépe, ale radost mi před chvílí udělal jeden moc pěkný komentář na blogu.

Můžeš se našim čtenářům trochu představit?

To je jako vyplňování profilu do seznamky! :) Na blogu mám sekci „ o mně“,  která mě asi vystihuje nejlépe, ale tady to zkusím trochu seriózněji.

Narodila jsem se v Brně, na které nedám dopustit, a kde také žiju a studuju. Mám bakaláře ze žurnalistiky a psychologie, ve které pokračuji i na magisterském stupni a příští rok snad budu končit. (Pokud tedy nebudu péct víc, než je zdrávo.) Mám mladší sestru Terku, se kterou vypadáme jako dvojčata, a je pro mě jedním z nejdůležitějších lidí. Učím angličtinu, píšu gastrorubriku pro časopis Instinkt a peču asi o něco víc než většina lidí.

Založila jsi foodblog Z ghetta blog – o čem je?

Z ghetta blog je o jídle ze všech možných úhlů. Jsou na něm recepty, reportáže z různých akcí, rozhovory se zajímavými lidmi z oblasti gastronomie a spousta dalšího. Ráda říkám, že Z ghetta blog je trochu jiný než ostatní foodblogy právě proto, že to není jen prostý seznam receptů, ale je poměrně dost pestrý a také osobní.

Proč Z ghetta, jak jsi na ten název přišla? Je v tom naznačená i nějaká tvá filozofie co se týče vaření?

Před pár měsíci jsem na blog psala něco souvisejícího s mým netradičním názvem a vyjádřila jsem se tak, že to je vlastně jedno, protože v nejbližší době se mnou rozhovory stejně nikdo dělat nebude, tak to nebudu muset vysvětlovat. A teď na tu otázku odpovídám asi počtvrté, tak si říkám, že jsem to snad přivolala.

Skutečně za tím ale není vůbec žádná filozofie, ani nic hlubokého. Když jsem zakládala blog, vůbec jsem nevěděla, že ho bude někdo číst a že budu psát o jídle, natož, že se mnou někdo bude dělat rozhovor. Byli jsme zrovna s kamarády v jedné vinárně, bavili se o případném názvu a moje kamarádka Monika najednou řekla, tak dej třeba z ghetta blog, to je dobrý, ne? A to je vlastně celé. Výraz z ghetta jsme tehdy s přáteli docela používali, takže mi to ani nepřišlo nijak zvláštní. Uznávám, že zní docela neobvykle, ale aspoň si ho každý zapamatuje.

veru_01

Z ghetta blog je tak trochu jiný foodblog

Co logo drsňáckého cupcaku, jak dlouho ho máš? Jak ten nápad vznikl?

Logo mám asi půl roku a vytvořil mi ho kamarád Láďa Moravec, který je strašně šikovný a musím ho tu jako odměnu vychválit do nebes. Na blogu jsem pak o vývoji loga napsala celý článek, protože to rozhodně nebyla otázka pár dnů, ale spíše několika měsíců. Říkala jsem si, že když už má blog nějaké čtenáře, zasloužil by si i pěkné logo.

Měla jsem určitou představu, že by v něm měl figurovat cupcake, který ale nebude nijak roztomilý, bude naopak vypadat trochu z ghetta a gangstersky. Láďa celou představu zhmotnil a společně jsme ladili detaily, jako je tvar pusy, barva a další komponenty. S výsledkem jsem opravdu spokojená, přesně splňuje mé původní představy. Je originální, hodí se k blogu a zároveň je trochu šílený. Nakonec jsem si nechala vyrobit i placky a razítko s logem, takže mám takový vlastní merchandise.

Co bylo impulzem ke spuštení blogu, kdy a proč jsi s tím vlastně začala?

Jak jsem říkala, mám vystudovanou žurnalistiku, takže k psaní mě to táhlo vždycky. Blogovat jsem začala na studijním pobytu v Norsku, abych si nějak uložila všechny svoje zážitky a fotky a nemusela přátelům a rodině psát zvlášť, jak se mám a kde všude jsem byla. Když jsem se vrátila domů, stále mě napadala nějaká témata na články, ale původní blog Life in Norway byl graficky i názvem poměrně monotematický. Tak jsem založila Z ghetta blog.  Psala jsem o všem, co mě napadlo a postupně jsem začala psát víc a víc o jídle. No a takhle to celé vzniklo. :)

veru_02

Sladké bych mohla jíst od rána do večera

Z tvého blogu, Instagramu a Facebooku je jasné, že ze všeho nejraději pečeš. Muffiny, makronky, dorty, buchty, cupcakes. Proč ti učaroval zrovna tento typ přípravy jídel?

Těžko říct, nikdy jsem se nad tím takto nezamýšlela. Jeden z důvodů asi bude, že sladké mám sama moc ráda a mohla bych ho jíst od rána do večera.  Taky se mi líbí, jak sladkosti vypadají, vizuálně jsou na tom zkrátka obvykle líp než třeba taková svíčková, i když chuťově je neméně skvělá. Sladkosti se taky snáze fotí a můžete je nosit jako dárky, což u hlavních jídel tolik nejde. Celkově v tom ale není moc racionálních důvodů, zkrátka jen miluji práci s těstem, hlavně kynutým, jeho vůni a konzistenci. Baví mě zdobení a také výsledné nadšení těch, pro které peču.

Sladkými dobrotami jsi prosululá. Když hledám inspiraci na něco sladkého, jdu na tvůj blog. Neuvažovala jsi přesto, že by ses pustila i do receptů na večeře?

Díky, to mám radost. V té obrovské záplavě foodblogů je totiž inspirace víc než dost. Ale do obědů a večeří se zatím pouštět nebudu. Nejsem ve vaření až tak zběhlá a myslím si, že i čtenářům vyhovuje to relativně úzké zaměření v mých receptech. Existuje spousta skvělých blogů s inspirací na hlavní jídla, přenechám to spíš jim.

veru_03

Baví tě vařit, připravuješ si jídlo doma?

Ano, vaření mě baví, ale paradoxně hlavně tehdy, když jde o něco složitého. Nevadí mi strávit v kuchyni několik hodin, naopak si to užiju víc, než když mám jídlo hned hotové. Baví mě celý proces od vybírání receptu, nákupu surovin až po samotné vaření a samozřejmě konzumaci. Určitě ale nevařím každý den, spíše o víkendu pro rodinu. A stále se učím.

Od koho ses učila vařit? Sleduješ kuchařské show?

Já vařit zas tak moc neumím, spíš peču. Neučila jsem se ale od nikoho konkrétního, máma si čas strávený v kuchyni nikdy moc neužívala a od babičky jsem se naučila nějaké základy, jako je třeba kynuté těsto. Spíše jsem si sama hledala recepty různě po internetu a v časopisech, což vlastně dělám doteď. Kuchařské show mám moc ráda, hlavně amerického Masterchefa, ty české mě naopak moc nebaví.

Jaký byl nejsložitější recept, do kterého ses kdy pustila?

Nejsložitější byl určitě croquembouche, což je věž vytvořená z plněných profiterolů a spojená karamelem. Taky jsem ho dělala nadvakrát a poprvé to skončilo fiaskem. O to větší jsem pak ale měla radost, když se dílo podařilo.

veru_01

Jídlo, kterému nikdy nedokážeš odolat?

Lepší by byla otázka na jídlo, kterému odolat dokážu, protože moje vůle je skutečně velmi slabá. Nedokážu odolat v podstatě žádným sladkostem.

Co naopak nemusíš?

Nemám ráda většinu sýrů, což hodně lidí překvapuje. Jím vlastně jen ty nezrající a chuťově se blížící tvarohu, jako je třeba ricotta, mascarpone. A mozzarellu na pizze a v těstovinách. Snažím se ale postupně rozšiřovat repertoár a doufám, že se jednou propracuju i k těm ostatním.

Bez kterého kuchyňského náčiní se neobejdeš?

Určitě bez robota. Zvládla bych péct i bez něj, ale zabralo by mi to podstatně více času. Zatím mám jen starý a plastový, který sice slouží dobře, ale těším se, až si jednou pořídím nějaký rolls royce mezi roboty, jako jsou ty od Kitchen Aid nebo Kenwood.

Co nejraději snídáš?

Snídaně je moje nejoblíbenější jídlo dne a mám ráda snad všechna typicky snídaňová jídla. Nejraději ale snídám ovesné kaše na všechny možné způsoby.

veru_04

Kam si chodíš pro inspiraci?

Na internet, do časopisů o jídle i do restaurací, kde mi něco zachutná a snažím se to pak napodobit. A aktuálně jsem se zamilovala do cukráře Antonia Bachoura, který má ten nejdokonalejší plating dezertů, jaký znám.

Jaký recept měl největší čtenářský úspěch?

Nejčtenějším receptem jsou už poměrně dlouhou dobu krémy na cupcakes následovány čokoládovým dortem a cupcakes.

veru_05

Miluju práci s těstem, pečení pro mě není práce ani stres

Děláš taky recenzentku pro Scuk a Dobrý oběd. Pověděla bys mi o tom něco?

Psát recenze je docela náročný úkol, přece jenom má každý jiné chutě a jiná očekávání a říká se, že objektivní recenze neexistuje. Zatím jich za sebou nemám tolik, pořád se učím a snažím se svoje hodnocení vždy dobře zdůvodnit a přizpůsobit ceně a typu podniku.  A samozřejmě mnohem raději píšu recenze pozitivní.

Také je rozdíl mezi recenzemi pro Scuk a pro Dobrý oběd za stravenku, cílí totiž na jiný typ návštěvníků. Scuk hodnotí podniky podle mnohem přísnějšího metru, neobstojí jen tak něco. V druhém případě se odpouští i nějaké chyby, pokud je celkový dojem dobrý a odpovídá ceně.

Jak zvládáš v tom množství zájmů školu? Nějaké tipy?

Není to úplně dobrý tip, ale školu příliš nehrotím. Plním si svoje povinnosti, dělám to, co musím, ale rozhodně nejsem žádná pilná studentka, co by jela na áčka, takže se to zvládat dá.

Nedávno jsi také vařila v televizi, to musel být super zážitek, co?

Je to tak, byla jsem jako host v Dobrém ránu České televize, kde jsem mluvila o svém blogu a pekla dobroty. Byl to skvělý zážitek a moc jsem si to užila. Ve studiu panovala skvělá atmosféra a vše probíhalo velmi přirozeně.

veru_05

Z ghetta blog je hodně upřímný, osobní a o mně

Kdy jsi začala pozorovat, že získáváš renomé jako foodblogerka? Co bylo podle tebe mezníkem?

Já jsem to takto nikdy úplně nevnímala, blog beru jako koníček, píšu o tom, co mě baví, a samozřejmě mám radost, když to baví i čtenáře. Také si nemyslím, že bych měla nějaký zásadní úspěch, zkrátka jen moje články čtou lidé, které baví podobné věci jako mě.

Nějaké nabídky začaly chodit relativně rychle, ale to není úplně měřítko, protože ten český foodblogerský rybník skutečně není zas tak velký. Nabídky v něm chodí skoro všem.

Jsi na více sociálních sítích, kterou z nich máš nejraději? A která zabírá jako nejlepší kanál pro fanoušky?

Nejvíce určitě využívám Facebook, který má taky nejvyšší čtenářský dosah. K tomu mě napadá, že to je vlastně možná jeden z mezníků, kdy mi začali přibývat čtenáři – založení facebookových stránek. Tam je to sdílení článků přece jen o dost jednodušší. V poslední době jsem si ale zamilovala Instagram, nemám ho čistě blogový, je to současně můj osobní profil, ale já mezi svým a blogovým životem vlastně moc nerozlišuji, takže na tom není nic zvláštního. Stále je tam z 90 % jídlo. Potom jsem taky na Twitteru, ale tam příliš aktivní nejsem.

veru_02

Měla bys nějaký lehký recept pro naše čtenáře, když je popadne chuť na něco sladkého na zub?

Určitě čokoládové sušenky, které jsem pekla i v televizi. Jsou skvělé, jednoduché a rychlé, takže co víc si přát.

Máš další koníčky kromě pečení?

Mě toho baví hrozně moc, potřebovala bych několik životů, abych to všechno zvládala! Baví mě sport, v posledním roce jsem se znovu vrátila do časů na gymplu a chodíme s kamarády tančit. Miluju cizí jazyky a cestování, hlavně Anglii, kam jezdím každé léto, a na podzim se chystám do Asie.  Ráda čtu, koukám na filmy a chodím do divadla. Potom samozřejmě miluju navštěvování restaurací a kaváren. Jakou skoro každou holku mě baví nakupování, a samozřejmě ráda trávím čas se svými přáteli a chodím na party :) Je toho opravdu dost, a když to tak čtu, tak nevím, jak to všechno stíhám.

Pečení se předpokládám chceš věnovat dál …?

Já moc neplánuju, uvidím, co se bude dít, až dodělám školu, jaká příležitost se naskytne a kam mě to zavane. Nebráním se ničemu, jsem otevřená spoustě možností. Zatím se mi jako nejpravděpodobnější varianta jeví, že budu pracovat jako novinářka se zaměřením na jídlo, ale kdo ví, možná ze mě přece jen bude psycholožka anebo si naopak jednou skutečně otevřu vlastní kavárnu.

veru_06

A co blog, máš nějaké plány, novinky, na které bychom se mohli těšit?

Konečně jsem začala pracovat na organizaci brněnského Cupcake Cupu, který plánuju už asi půl roku, takže se moc těším.

A závěrečný vzkaz pro naše čtenáře?

Asi jen… keep calm and eat a cupcake! :)

Zdroj fotografií: Archív Veroniky Pořízkové

Komentáře

Nahoru