Vězni na Kubě si v křesle hrají videohry a ještě je při tom krmí

Vězni na Kubě si v křesle hrají videohry a ještě je při tom krmí

Ve věznici Guantánamo na jihovýchodě Kuby se snaží zadrženým osobám trošku zpříjemnit život. Vězni si mohou sednout do pohodlného křesla (dobře, ne doslova, protože jsou za kotníky připoutáni) a hrát si videohry nebo se koukat na televizi. A při tom jim ještě trubička přivádí tekutý doplněk stravy. Že byste si to přáli taky? Ne, tady jde o mučení.

Guantánamský knihovník vysvětlil, že si zadržení mohou vybrat ze stovek videoher a filmů. Mohou si pustit Alenku v říši divů, nebo si zahrát třeba Portal 2. Nicméně určitá omezení mají. Třeba Call of Duty: Ghosts si nezahrají. Vězení nechce podporovat násilí. Takže na střílečky, násilné hry a filmy zapomeňte.

library

V knihovně mají slušný výběr titulů.

Jak to je s krmením

Nápad na krmení byl realizován v říjnu loňského roku. Bylo to zhruba ve stejnou dobu, kdy dali vězeňští úředníci dohromady nový operační postup pro ty, kteří nechtějí jíst. V něm kvalifikoval hladovku jako „dlouhodobý nenáboženský půst“.

„Lékař a já jsme se shodli, že u určitých zadržených bychom měli používat měkkou židli,“ uvedl John Bogdan, armádní plukovník, ve svém prohlášení ze 14. dubna. „O židli se mohou opřít, sledovat televizi nebo hrát videohry, přičemž mohou být krmeni.“

Jenže umělou výživou taky nemůže být krmený každý. Ten, pro koho není vhodná, má prostě smůlu. Takový člověk se nesmí dívat na televizi, nesmí hrát videohry a nesmí používat ani speciální měkkou židli. Místo toho je krmen násilím a sedí u toho připoutaný v židli, která omezuje jeho pohyb. To je teda spravedlnost.

Nucené krmení je mučivá procedura a pohodlné křeslo na tom nic nemění

Federální soud popsal postup krmení v Guantánamu jako „bolestný a ponižující“ proces a Organizace spojených národů jej odsoudila jako formu mučení. Bogdan ale řekl, že má léčit ty, kteří stávkují s jídlem. Mělo by jim to pomoci zlepšit stravovací návyky a tím celkový zdravotní stav. A když si u toho mohou hrát videohry nebo koukat na televizi, tak přece o nic nejde.

Jenže tak se to očividně jeví jen zaměstnancům Guantánamu. Celý zbytek světa to vidí jinak. Videohry nevideohry. Křeslo nekřeslo.

Jon Eisenberg je právník zastupující Abu Wa’el Dhiaba, který držel hladovku, a tak ho posadili do křesílka. Dhiabovi se ale tenhle postup nelíbí a ještě více se mu nelíbí, že si ho při celém procesu několikrát natáčeli.

„Jsem ochoten být krmen humánním způsobem,“ řekl Dhiab svému právníkovi. „Je k tomu nezbytné, aby mě mučili? Je nezbytné, aby mě každý den dusili trubičkou? Je nezbytné, abych měl každý den oteklý krk? Musím každý den trpět? Je nezbytné, aby mě mučili v židli?“

Ne, krmení v Guantánamu opravdu není hezký zážitek, ani přes ty videohry, televizi a luxusní pohodlnou židli. Jak vysvětlil právník Eisenberg, kdyby to bylo tak hezké, vláda by se jistě nemohla dočkat veřejného promítání tajných videokazet, které se tak snaží skrývat.

Zdroj: Vice News, fotografie: Jason Leopold

Dlouholetá podpora týmu.

Komentáře

Nahoru