Viktor Nyitray: Nebojte se studia v zahraničí, je to dobrá investice

Jít do světa na zkušenou bylo dříve normální. Mladí lidé se podívali, jak to funguje v jiných zemích, něco se přiučili a mnohdy se vrátili zpátky do rodné kotliny. Podobně na tom je i Viktor Nyitray, který studoval střední školu v Anglii. A jak sám říká, některé věci tam fungují prostě jinak: „V Anglii si opravdu zakládají na tom, aby to, co se naučíš, k něčemu bylo.“ Studium v zahraničí si pochvaluje, ale s agenturou, přes kterou se do Anglie dostal, spokojený nebyl. Protože je aktivní člověk, udělal logický krok. Spolu s kamarádem Lukášem Heřmánkem založil agenturu British Studies a pomáhá Čechům dostat se na studia do Velké Británie.

Lukáš Heřmánek a Viktor Nyitray (Archiv British Studies)

Lukáš Heřmánek a Viktor Nyitray (Archiv British Studies).

Ahoj, Viktore! Proč ses ty sám tenkrát rozhodl pro studium ve Velké Británii?

Ahoj Ondřeji! Abych se přiznal, byl to pro mě útěk z našeho školního systému. Neviděl jsem smysl v tom, že bych se na střední měl učit hromadu předmětů, kterým stejně nerozumím, ale stačí mi, když se je „nadrtím”, abych dostal dobrou známku. Celé mě to tak demotivovalo, že se to samozřejmě projevilo i na mých známkách – byl jsem „čtyřkař” a učitelé mě moc rádi neměli. A když mi rodiče řekli, že mi tohle vzdělání dopřejí, neváhal jsem a jel.

Jaký sis vybral obor pro své studium v Anglii?

Chtěl jsem si vybrat obory, které se mi zdály smysluplné pro moji budoucnost. Vzhledem k tomu, že i když mě zajímá, vědou bych se živit nechtěl a na nějaké umění také moc nejsem, business a ekonomie byly jasný směr. A protože mě vždycky zajímaly počítače, vzal jsem si k tomu i předmět ICT.

Tvé jméno Viktor Nyitray nezní úplně česky. Pocházíš z ciziny?

Otcova část rodiny je ze Slovenska a Maďarska, odtud to jméno. Já jsem ale Čech. Podle mě je úplně jedno, odkud člověk pochází. Jde o přístup k věci a samozřejmě o jakýsi nadhled. Pravidla úspěchu v zahraničí, ať už je to při studiích nebo práci a životě, jsou stejná. Musíš být otevřený novým věcem, ochotný se učit a poznávat, a hlavně se perfektně naučit anglicky. Bez toho to dnes prostě nejde.

Od kamaráda, který studoval v Anglii vysokou školu, jsem slyšel, že tam běžně studuje velké procento cizinců. Je tomu podobně i u středních škol?

Ano. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že na většině škol je cca 30 % zahraničních žáků. V tuto chvíli jsou ale statistiky poměrně hodně zkreslené, jelikož na mnoha školách jsou studenti z Evropy bráni jako domácí a mezinárodní jen ti odjinud. Hodně anglických škol ale aktivně pracuje na tom, aby si podíl mezinárodních studentů držely, protože chápou, že to má jen pozitiva. Mezinárodní studenti nejsou totiž jediní, kdo ze studia v Anglii těží. Angličtí studenti jsou vystaveni vlivu různých jiných kultur, zvětší si obzory, dozvědí se, jak se věci opravdu mají přímo od zdroje, a ne přes média. K tomu poznají lidi z celého světa, ke kterým potom jezdí na dovolené. Tyto přátelské vztahy jsou přesně to, co pro mě znamená globální společnost. A proto si troufnu „rýpnout” do těch, kteří říkají, že multikulturalizmus Anglii škodí. Je to hloupost a absolutní lež!

Co tě na studiích ve Velké Británii nejvíc překvapilo?

Neskutečně mě překvapil přístup ke vzdělání jako takovému. V Anglii, na rozdíl od Česka, kladou velký důraz na analýzu a pochopení látky, namísto prostého memorování. Například na středních školách vypadají zkoušky tak, že ve většině předmětů máš nějakým způsobem okomentovat případovou studii. Nestačí si tedy zapamatovat pojmy, musíš být reálně schopný nabyté vědomosti použít. Taky mě docela mile překvapilo to, že školy udělají všechno pro to, aby mezi tebou a vědomostmi nebyla žádná překážka. Každý žák má svého „tutora” (v podstatě studijního poradce), se kterým se pravidelně stýká. Jako dysgrafik a dysortografik jsem měl obrovský problém psát rukou při zkouškách dlouhé eseje. Na konzultaci se svým tutorem jsem dostal dobrou radu. Po předložení posudku od lékaře jsem pak dostal možnost psát eseje na počítači, což mi podstatně zlepšilo známky. Nešlo o to, že bych látku nechápal, nebo ji nebyl schopný vysvětlit, ale prostě to po mě nikdo nepřečetl. :)

V čem jsou střední školy ve Velké Británii jiné? Je to podobné jako v USA, kde preferují pragmatické vzdělávání v duchu Deweyho?

Je to tak. V Anglii si opravdu zakládají na tom, aby to, co se naučíš, k něčemu bylo. Tomu taky odpovídá styl výuky. Největší rozdíl, který vidím, je v přístupu ke studentům. S učiteli si tykáš, nemají problém se s tebou potkat po škole a vysvětlit ti, co potřebuješ. V mnoha předmětech jsou dva učitelé, jeden probírá teorii a druhý má na starost praxi. Mají reálný zájem o to, abys uspěl. Samozřejmě to nejde říct obecně o všech, ale ze zkušenosti můžu potvrdit, že o většině ano.

Kampus školy d'Overbroeck's Sixth Form (Archiv British Studies)

Kampus školy d’Overbroeck’s Sixth Form (Archiv British Studies).

Jak to tam vypadá na technických a IT oborech?

Ve většině škol se na IT dívají jako na budoucnost. Téměř každá škola má IT laboratoř s různými druhy hardwaru. Žáci mají většinou možnost se vzdělávat v IT oborech i nad rámec jejich běžné výuky.

Jaká je v Anglii technická vybavenost škol?

Řekl bych, že jsou tam trochu dál než my. Na školách, které nabízíme, mají ve většině tříd interaktivní tabule. Veškerá administrativa se řeší on-line. Samozřejmě to tak není na všech školách, ale na většině ano. Některé školy mají také mediální laboratoře, nahrávací studia, nebo dokonce plnohodnotná video studia, ve kterých žáci natáčejí své vlastní televizní pořady, které potom vysílají v rámci školního vysílání. Je tam opravdu vidět „hands on” přístup.

Čím si to vysvětluješ, že mají v Anglii lepší vybavenost škol? Vstupují do školství soukromí investoři, nebo jsou oblasti, kde se uskrovní?

Určitě do toho ze všech stran teče víc peněz. Podle mě je to ale především přístupem ke stylu učení. Jsou “hands-on”, protože to je nejlepší cesta, jak se něco naučit. Pochopili to a snaží se za tím jít. Snaží se své studenty připravit na to, jak to funguje v dnešním světě.

Jaké obory se podle tebe vyplatí studovat v zahraničí?

Obecně se vyplatí studovat ty, ke kterým se tady v Česku nedostaneš. Na většině českých škol například neexistuje možnost studovat fotografii. Samozřejmě nemám na mysli umělecké školy, ale spíš ty všeobecné a gymnázia. Také technické obory jsou podstatně dále. Když studuješ chemii nebo biologii, podstatná část výuky probíhá prakticky, v laboratořích pitváš živočichy nebo děláš chemické pokusy v rámci standardní výuky. Je super, že můžeš najednou odmaturovat třeba z ekonomie, dramatu a chemie. Podle mě je tohle ta největší výhoda středoškolského studia v Anglii, ta volnost a možnost výběru kombinace předmětů, které tě baví, a máš tak reálnou interní motivaci se v nich zlepšovat. Výsledek je pak samozřejmě poznat.

Chemická laboratoř ve škole Bexhill College (Archiv British Studies)

Chemická laboratoř ve škole Bexhill College (Archiv British Studies).

Jsou nějaké, které bys doporučil studovat spíše v Česku?

Abych se přiznal, krom češtiny mě nic nenapadá.

Co by podle tebe mělo převzít české školství, aby bylo konkurenceschopné?

Určitě je to rychlost adaptace. V Anglii neustále analyzují a mění svůj školský systém, snaží se ho posunout tak, aby lidé, co z něj vycházejí, měli schopnosti, které si trh práce vyžaduje. Zhruba každých 5 let proběhne velká změna. Naposledy to bylo v roce 2016, kdy se snížil minimální počet předmětů potřebných k maturitě, ale zase se změnil obsah zkoušek, jsou teď podstatně těžší, než byly předtím. Když to porovnáš s naším systémem, který se celkově minimálně pár desítek let nezměnil, pochopíš, proč je Británie považována za špičku ve vzdělání v Evropě.

A dál?

No a potom samozřejmě ten přístup. Jak jsem zmiňoval, jejich hodnocení jsou ve většině předmětů založená na analýze a kritickém myšlení. Myslím si, že je potřeba se oprostit od snahy umět od všeho trochu, ale spíš se opravdu zaměřit na předměty a učivo, které studenty nejen baví, ale mají zájem v něm pokračovat dále a případně v téhle oblasti i pracovat. Každý jsme jiný, máme jiné motivace, a je tedy třeba, aby to škola respektovala. V Anglii tě nepenalizují za to, že ti něco nejde, ale snaží se ti pomoci studovat a uspět v tom, k čemu máš předpoklady a motivaci. Nenutí tě zlepšovat se v tom, co ti nejde, ale podporují tě, aby ses zlepšoval v tom, k čemu máš nadání a vlohy. Ale i v Anglii mají všeobecnou výuku velmi podobnou té naší. Až do 9. třídy mají povinnost studovat zhruba stejné množství předmětů jako v Česku, mají tedy i všeobecný přehled, jen to neženou, jako u nás, do zbytečných extrémů. Mají ovšem trochu jiný systém založený na modulech a předmětech, ze kterých skládají závěrečné zkoušky, ne na počtu odstudovaných let.

Proč studium na českých školách většinou není celosvětově uznávané?

Já bych neřekl, že není světové uznávané. Obecně tě s ním nikdo nevyhodí, univerzity ho berou. Problém je, že ho většinou neznají, nedokážou si představit, co to obnáší, ale podle tabulek ho uznají. Kdežto britský A-level, ten se studuje prakticky po celém bývalém Commonwealthu, studují ho stovky milionů studentů. Zákonitě je tedy uznávanějším.

Exam hall ve škole Hove Park Sixth Form College (Archiv British Studies)

Exam hall ve škole Hove Park Sixth Form College (Archiv British Studies).

Doporučil bys zájemcům o studium v Anglii z řad českých studentů nějakou přípravu? Případně, dal bys jim nějakou radu, na co si dát pozor?

Vždycky je potřeba se spolehnout na silného partnera. Jsou studenti, kteří si studium umí zařídit sami, nebojí se toho. Ale také jsou studenti, kteří se díky tomu strachu z neznámého nechají zlákat na nabídku „renomovaných” firem a agentur, které reálně nemají ponětí, co se v místě studia děje. Také bych se, z osobní zkušenosti, vyvaroval firem a zprostředkovatelů, kteří mají v nabídce mnoho různých zemí a spousty nejrůznějších možností. Čím specializovanější, tím lepší. Jinak samozřejmě, abys mohl studovat v Anglii, potřebuješ dobrou angličtinu. Řekl bych, že úroveň B1 je minimum, a to pro jednodušší předměty. Pokud bys chtěl studovat třeba politologii nebo filosofii, potřebuješ alespoň B2, a to kvůli množství a obtížnosti látky. Nemůžeš si v takovém případě dovolit nerozumět látce a ještě k tomu i jazyku.

Jací studenti mají šanci na úspěšné studium v Anglii?

V tom je krása britského vzdělávacího systému. Je v celku jedno, jestli jsi studijní typ, nebo ne. Důležité je mít drive, chuť se posunout, dát do studia potřebné úsilí navíc. Kdo to nemá, neuspěje. Ale to ostatně ani tady.

Jaká je přibližně procentuální šance na přijetí?

Za těch 7 let, co provozujeme naši agenturu, se nám vlastně nestalo, že by studenta nikam nepřijali. Občas, a to většinou u prestižnějších institucí, naši klienti nemají potřebnou úroveň angličtiny nebo nemají dostatečný věk (v Anglii začínají základní školu dřív a na střední jdou až v 16 letech, což je ta spodní hranice), ale i to už umíme skrze různé výjimky a dobré vztahy na školách vyřešit. Měl-li bych to shrnout procentuálně, řekl bych, že máš 80% šanci dostat se na první školu, kterou si vybereš.

Čím si teda vysvětluješ, že je úroveň školství tak vysoká, když je vlastně velice snadné se na školy dostat?

To je právě to, v čem se naše pohledy na vzdělání liší oproti Británii. Vzdělání tam není kvalitní z toho důvodu, že si do škol pustí pouze ty nejlepší, ale že i těm podprůměrným a průměrným pomůže se zlepšovat a naučit se věci, které jim pomůžou v životě. Kvalitní je proto, že mají velmi kvalifikované učitele, špičkově vybavené učebny a stále rozvíjející se osnovy.

Co tě motivovalo k založení vlastní agentury?

Nahrávací studio Bexhill College (Archiv British Studies).

Nahrávací studio Bexhill College (Archiv British Studies).

On to byl vlastně nápad mého kolegy a spoluzakladatele, Lukáše Heřmánka. Oba dva jsme jeli studovat střední školu do Anglie s agenturou z Česka, každý ale s jinou. Zaplatili jsme nemalé peníze, protože jsem si mysleli, že se o nás postarají experti. Bohužel tomu tak ale nebylo. Zjistili jsme například, že se v Británii za školné neplatí. Nikdo nám sice výslovně netvrdil, že se tam školné platí, ale šikovně to zamluvili. Také jsme zjistili, že i když jsme jeli každý s jinou agenturou, obě dvě všechno outsourcovaly, vybraly si k tomu stejného britského partnera, který měl pod palcem stovky a možná i tisíce studentů. Podle toho to taky vypadalo. Ve škole o nich nikdo nic nevěděl, neměli s nimi kontakt. Když jsme chtěli s něčím poradit, vždycky naše dotazy šly přes 3 různé lidi, a výsledek nebyl úplně ideální. Naše frustrace se dostala až do bodu, kdy jsme se chtěli soudit, cítili jsme se podvedeni. Nakonec by nás to ale asi stálo více peněz, než by to přineslo užitku.

Co teda chcete dělat jinak?

Rozhodli jsme se tedy, že založíme vlastní agenturu, vyškrtneme prostředníka, který mimochodem spolknul velkou část peněz, které jsme platili našim agenturám, a že se k tomu postavíme jinak. Praktikujeme naprostou otevřenost a naše ceny jsou téměř poloviční než na zbytku trhu. V každé škole, do které posíláme studenty, si udržujeme osobní vztahy s lidmi zodpovědnými za mezinárodní studenty. Jsme tedy schopní velmi rychle reagovat v podstatě na jakoukoliv situaci a také jsme schopní pro naše studenty zařídit to, co ostatní nezvládnou, nebo čím se nemají zájem zabývat, protože buď nevědí, jak na to, nebo se jim to nevyplatí.  Tím, že jsme si vším, co naši studenti zažívají osobně prošli, máme velmi dobrou představu o tom, co studenti potřebují, a umíme jim vyjít vstříc. Chceme přiblížit tuto alternativu českého vzdělání co nejvíce lidem, bez ohledu na jejich společenský status nebo velikost jejich bankovního konta.

Kolika lidem ročně pomáháte se studiem v zahraničí?

Naše roční kapacita v případě celoročního studia střední školy je v tuhle chvíli asi 20 lidí. Přeci jenom prací s našimi klienty strávíme v průměru 2-3krát tolik času než konkurence. Je to časově velmi náročné, už jen proto, co všechno pro ně děláme. Je to full-service. Jsme například jediní, kteří osobně vyzvedávají studenty na letišti, ukazují jim město, kde budou bydlet, vodí je na prohlídky škol, pomáhají jim zařídit permanentky na MHD, SIM karty a také pomáháme najít kroužky a další mimoškolní aktivity. Snažíme se pomoct studentům redukovat stres ze změny prostředí co nejvíce to jde, aby se mohli plně věnovat tomu, proč tam jedou, tedy studiu.

Změní se něco pro studenty s vystoupením Velké Británie z Evropské unie?

Abych se přiznal, nevím. Bohužel to nevědí ani anglické školy, neví to ani anglická vláda. Jako se zbytkem této nešťastné eskapády, nic není připravené, nikdo nemá konkrétní informace. Máme ale informace ze škol a od dalších partnerů ve Velké Británii, že nejméně do roku 2020 by mělo zůstat vše tak, jak je. Co je ale podle mě nevyhnutelné, je zdražení. Očekáváme asi 20-30% nárůst cen. To bude způsobeno tím, že britská vláda už nebude dotovat studia studentům z Evropské unie, a tím pádem se bude muset na školách platit školné. To se dnes díky mezinárodním dohodám o volném pohybu a vzdělávání platit nemusí. Ale je i šance, že se to nestane, jelikož by pak ani Evropská unie nedotovala studia Britům studujícím mimo Velkou Británii.

Certiikáty, které student obdrží po dokončení předmětu a úspěšném složení zkoušek (Archiv Viktora Nyitraye).

Certiikáty, které student obdrží po dokončení předmětu a úspěšném složení zkoušek (Archiv Viktora Nyitraye).

Agenturu jste pojmenovali British Studies, znamená to, že neplánujete působit v jiných zemích?

Určitě neplánujeme. Chceme se specializovat na to, čemu rozumíme, v čem jsme schopni našim klientům přinést největší přidanou hodnotu. V angličtině existuje skvělá fráze „jack of all trades, master of none”, což znamená, že znáš ode všeho trochu, ale v ničem nejsi expert. Přesně to my ale nejsme. Nemáme zájem dělat trochu ode všeho. Středoškolským vzděláváním ve Velké Británii se zabýváme už 7 let, a to výhradně. Troufnu si říct, že jsme na našem trhu nejkompetentnější co se středních škol v Británii týče.

Viktore, děkuju za tvůj čas.

I já děkuji. Čtenářům školou povinným bych chtěl na závěr vzkázat, aby se určitě nebáli podniknout ten odvážný krok a pokusili se na studia do Anglie dostat. Je to jednodušší a levnější, než by si mysleli, a benefity, které z toho člověk těží, mu už zůstanou napořád. Ne nadarmo se říká, že vzdělání je ta nejlepší investice.

Komentáře

Nahoru