Kazma: Z dětské izby až ke hvězdám (1/2)

Moderuje. Má vlastní pořad. Je to takový druhý internetový Jan Kraus. Akorát se nejmenuje Jan. Je mladší. A když nad tím tak přemýšlím, tak se Honzovi Krausovi ani moc nepodobá (ale to zase tak nevadí, kdo by tak chtěl vypadat, že?). Na internetové televizi Stream.cz produkuje a moderuje svoji vlastní talk show (ONE MAN SHOW). Víc asi netřeba říkat. Ano. Dnes si budeme povídat s Kamilem (Kazmou) Bartoškem. Jo a na začátek by se slušelo říct, že rozhovor jsme dělali v Kolkovně a Kazma si dal guláš (byl prý výborný, jen za něj zapomněl zaplatit). A pak ještě své přítelkyni snědl smažený sýr (a během toho ji celý rozhovor tlačil do toho, ať si dá jeho guláš, aby jí ten sýr mohl sežrat)… Ano. Už z toho je jasně patrné, že to je nenažraná svině :-).

Nazdar Kazmo Kazmiči!

Tebe, jako u jednoho z mála hostů, představovat asi ani moc nemusíme. Každý ví, co děláš a kdo jsi. Tvůj pořad znají všichni a všude (všichni = 0,00000001 % lidské populace, všude = ČR a Slovensko). Nicméně když jsem tvé jméno zmínil před svou babičkou (budiž jí země lehká), tak se zeptala: „Kdo? Jaký Kazma? Cooooooo?“ A já moc nevěděl, co jí na to odpovědět. Mohl bys mi poradit? Protože já, když jsem se snažil najít pár informací o Kazmovi, tak jediné, co jsem našel, bylo info, že pocházíš z Kuvajtu. Je to pravda?

To si piš! Jsem původně z Kuvajtu, což je podle mě docela znát už z toho mého projevu. A odtud jsem se v nějakých šesti letech sbalil a emigroval jsem do České republiky. Prostě jsem utekl od rodičů a nasedl na nákladní loď a cestoval jsem v nákladním prostoru s tuňákama a dostal jsem se sem po Labi :-).

A teď bez prdele – odkud jsi?

Původem jsem z Kroměříže. Můj táta ale žil ve Zlíně, takže doteď jezdím do Zlína, když jedu za našima. Takže jsem takový polozlíňák a polokroměřížák.

OK, tak já tam raději napíšu ten Kuvajt. Přece jenom to zní lépe a vypadá to zajímavěji. Jak ses dostal do Prahy?

No za to může má bývalá přítelkyně Veronika. Jsme oba skončili školu, výšku – bakaláře. A přemýšleli jsme, co dál se životem. A ji právě tehdy napadlo, že pojďme tedy do Prahy, pojďme do velkého světa. A tak jsme jeli. Ale nechtěl jsem sem jít, já se toho strašně bál a první rok jsem z toho byl fakt nešťastnej. Tenkrát jsme bydleli na Zahradňáku, kde jsme v pěti lidech sharovali byt 3+1. No a tak jsme si tu vybrali oba školu, oba jsme sem šli studovat magisterské studium, které mě taky strašně sralo a nebavilo.

A když už jsi zmínil tu školu, tak co jsi studoval?

Dělal jsem finance a daně.

Tak to je pěkná nuda, to ti povím… Proč sis vybral tento obor?

Já tam šel kvůli tomu, že tam byly samý holky v té době. Byli jsme tam fakt asi 3-4 borci. A já z nich byl nejhezčí, takže jsem věděl, že to budou krásné roky strávené mezi ženskými. A fakticky to byly nejlepší roky.

Takže dodělal jsi bakaláře, pak šel na magisterské. Dodělal jsi magistra?

Ne. 2 roky jsem byl ve čtvrťáku. A po těch dvou letech jsem se už na to vysral. Protože už v té době se rozjela ta OneManShow a já už se tehdy cítil pevný v kramflecích a věděl, že tu školu v životě nepotřebuji. A že to zvládnu i bez ní a budu si moci dělat, co mě baví, a živit se tím. Takže proto jsem se školu rozhodl opustit. Protože jsem přestal věřit tomu, že k tomu, aby byl člověk dobrý, potřebuje školu.

Jak vlastně přišel Kazma k přezdívce Kazma? Není to náhodou odvozené od slova karma (z budhismu)? Nebo ti jednoho dne prostě blbla doma u kotle karma (průtokový ohřívač, znají to určitě vaše babičky)? A tak sis na truc řekl, že sám sebe pojmenuješ podobně?

Kuzmo Kuzmiči! Na to se mě vždycky všichni ptají u rozhovorů a já si už říkal, že kolem toho musím vymyslet nějakou zajímavou historku, aby to zaujalo. Ale bohužel je to úplně trapný. V dětském fotbalovém táboře, když mi bylo asi 11, tak mi tak začal říkat kamarád. A asi je to nějaká zkomoleninajména Kamil, což je mé jméno :-). A vod tý doby mi tak začali říkat všichni.

Tak to je ale hodně slabé. Nechceš si teď vymyslet něco lepšího? Není to třeba nějaké národní jídlo – třeba v Kuvajtu?

Jo… Já vlastně už zjistil, odkud se vzala ta má přezdívka, to je tureckej fotbalovej tým.

(Někdy tady začíná první handlování a snaha o směnu guláše za smažený sýr mezi ním a jeho přítelkyní Veronikou. Kazma vs Veronika 0:1. Tento souboj však pokračuje během našeho rozhovoru ještě několikrát. Až nakonec Kazmič uspěje. Z toho plyne, že Kazma vždy dostane, co chce. Alespoň, co týká žrádla. Jinak ten smažák byl prý dobrý jak debil.)

Kdy jsi začal točit svá první videa a proč jsi s tím začal?

Čórnul jsem v dětství mámě kameru, kterou měla v zástavě od jejího bratra, který jí dlužil nějaký prachy. Ten bratr se pak uchlastal k smrti. Takže už jsme tu kameru nemuseli nikdy vracet :-). A první, co jsme točili, tak byly demolice sklepů. Kamarádovi jsme se třeba vloupali do sklepa a naházeli mu tam zavařovačky vod meruněk a pak jsme ten sklep zapálili :-).

Veronika: No počkej, ještě jste někomu zničili ten počítač, ne?

Jo, ale to byla až na intru… Tam už jsme demolovali počítače kamarádům a tak. Hele budeš ještě jíst ten smažák? Protože mně to chutná jako sviňa…

Kdy jsi ta videa začal dávat na internet? Hned, jak jsi začal točit?

Hele dřív jsme to nikam na internet nedávali. Všechno bylo offline. Tehdy nebylo ani YouTube. Já jsem pak odjel do Ameriky na půl roku – pracovat a cestovat. A někdy v té době jsem objevil Youtube a koukal jsem na to říkám, že to je super. Tady si můžeš dávat ta videa. A to možná o mně ani nevíš, ale já jsem totiž začínal jako bloger. Ono je to sice starý jako prase a ten blog je už mrtvý, ale stále je to dohledatelný na kazma.blog.cz. Měl jsem tedy vlastní blog a… tehdy to četla celá škola. Já tam dával články z mejdanů a psal jsem píčoviny a bavil tím celou školu.

Co jsi tam dělal v té Americe?

Prvně jsem dělal na baseballovém stadionu, kde jsem dělal blowera. To je takový týpek, který přijde na stadion na noční směnu v jedenáct večer. Společně s bandou vězňů, s lidmi, který nemají povolení k pobytu, seš tam s imigranty. Prostě s lidmi, kteří dodělají tuhle práci a pak jdou zase po skončení směny zpátky do jailu :-).

A co teda přesně jsi na tom stadionu dělal?

Na záda ti nasadí takový třicetikolový motor, ze kterýho trčí hadice, kterou ty máš v ruce. Z ní fouká vzduch A s tím ty pak chodíš po stadionu a sfoukáváš z něj všechen bordel. Většinou teda sfoukáváš arašídy :-). Tohle jsem dělal 14 dní, páč mě bolely záda jak debil. A pak jsem šel dělat stěhováka.

Tak to byl teda velký pokrok. 🙂

No to je. Sice mě pak taky bolelo tělo jak debil, ale byly za to dvakrát lepší prachy :-). A nedělal jsi s trestanci, s vrahy a tak.

Chtěl jsi prostě být prvním Čechem na YouTube (sorry, nepovedlo se) anebo jsi chtěl být už tehdy nehorázně prachatý?

Mou inspirací byl Janek Rubeš, který měl Noise Brothers. A právě on tehdy začal na YouTube. A já jsem ho tehdy taky sledoval z té Ameriky a říkal jsem si, že mě baví, jak to dělá.

A pak začal někdy v roce 2008 Stream.cz. a on se právě na ten Stream taky nějak dostal, protože oni ho tam nějak taky přetáhli. No takže první jsem určitě nebyl. Z mého pohledu byl první Janek. On byl první z těch, kteří netočili žádný takový píčárny, a už to mělo nějakou takovou kvalitu a hodnotu. Byla to pro mě velká inspirace, a kdybych to možná tehdy neviděl, tak bych možná dnes asi vůbec nic netočil. I když to je asi těžké říct teď, jestli bych se k tomu pak dostal a nebo ne. Ale určitě to byl jeden z prvních lidí, kvůli kterému jsem tehdy jako začal točit.

Přemýšlel jsi už tehdy nad tím, že by tě to živilo? Uvažoval jsi nad tím, že bys na tom mohl vydělat nějaké peníze?

Ne, to ne. Jak říkám, mě to bavilo už od mala, tehdy jsem peníze neřešil a žádné jsem ani neměl :-). To začalo jako čistej koníček. Určitě to nebylo tak, že bych si řekl, že na tomhle začnu vydělávat teď prachy. Ale logicky se to pak dostalo do fáze, kdy mi to začalo vydělávatpeníze. Asi jako všechno, co děláš, když tě to baví. Tak ono si to pak najde svý publikum a i ty peníze přijdou. Ale nebyl to rozhodně žádný kalkul. Ostatně to je asi ta nejlepší cesta, jak se k těm prachům dostat. Co může být víc, než dělat to, co tě baví a ještě se tím živit?

Jak dlouho ti trvalo, než se z tebe stala mediálně známá osobnost?

Myslíš internetová legenda, jo :-)?

No něco takového…

Já nevím, v jaké fázi tohle o sobě můžu říci. Jako, že jsem slavnej. Myslím si, že to byl takový postupný vývoj. Jako tak teď jsem slavnej. Ale dneska, ať to zní jakkoliv debilně, tak dneska když tě denně lidi poznávají na ulici, v baru, tak už si uvědomuješ, že jsi slavnej. Pak už si to musíš přiznat, že jsi asi veřejně známej.

Já osobně bych tě nepoznal…

To dělaj ty brejle. Ty dělaj strašně moc. Já když si je nasadím, tak ten fame efekt stoupne o 90 %. Takže, když si chci jít koupit rohlík do krámu, tak si je určitě nedávám.

Počkej, ty jíš ROHLÍKY? Pfffff… Ale pokračuj.

No já jen dokončím tu myšlenku. Jako, že to je postupný proces. Děláš na tom roky a pak to postupně přichází. Bavíš se se známými lidmi. Najednou se o tom baví kamarádi. Pak o tom mluví známí, pak o tom mluví i cizí lidi. A pak tě poprvé někdo potká, pak se s tebou někdo vyfotí. A pak je to častější a častější. Jak říkám, šlo to postupně a trvalo to roky.

Kdy ses natáčení začal věnovat naplno?

Tak od roku 2008, kdy jsem rozjel tu OneManWhow. Do té doby jsem točil píčovinky a pak někdy v tom roce 2008 přišla doba, kdy jsem si řekl, že chci začít točit něco pravidelného, co bude mít nějaký smysl. Takže od té doby jsem začal točit každých 14 dní. A od té doby to tak je, co dva týdny vydám vždy jeden díl.

Musel jsi projít podobným castingem jako Jaro Slávik a nebo až tak v prdeli to nebylo?

Bohužel ne, ty vole :-). Není to úplně moje cesta. Moje cesta byla taková trapná, úplně normální, standardní :-).

Ve své ONE MAN SHOW děláš vlastně totéž, co já. Zveš si tam zajímavé lidi a občas si z nich děláš prču. Pouze ty to natáčíš na video, já to sepisuju a jsem vtipnější. Znáš to, když se člověk směje svým vlastním vtipům? Ale to je vedlejší, to sem nepatří.

To je často základ mého humoru. Pokud se tomu nezasměješ ty, tak se tomu nezasměje ani nikdo jiný. Takže já to dělám a dělám to často. A dělám to nezištně. Nedělám to proto, abych dal najevo, jako že teď se máš smát. Ale prostě když se začneš smát ty, tak rozesměješ i toho druhého.

A hlavně mně ty moje fóry fakticky přijdou vtipný. To je ten důvod, proč to dělám. Já se jim od srdce směju, protože je to dobrý. Já vždycky koukám na tu OneManShow a vždycky si říkám – ty vole, to je tak geniální. Já to žeru, já to miluju. To je vtipný jak debil. Úplně si u toho ujebávám vždycky :-).

Veronika: Já tedy můžu říct, že to je pravda…

Verčo, můžu dojíst ten tvůj smažák?

Nicméně – podle čeho si vybíráš své hosty do ONE MAN SHOW? Já vím, že tobě tam ty hosty teď už vlastně zve produkční. A nebo ty si jen sestavíš list lidí a k tobě do studia ti je zve někdo jiný? Nebo jak to funguje?

Dřív jsem si všechno dělal já. Všechny hosty jsem si také obvolával. A také si je samozřejmě vybírám sám. Ale dneska už jen řeknu: „Hele Lucko (to je má produkční), zavolej Zemana.“

Ne toho ne… Tak řeknu: „Lucko, zavolej Havlovi!“

Jo on je vlastně už mrtvej, ale tak to nevadí. No a ona zvedne telefon a zavolá do toho krematoria…

Ale hosty si stále vybírám sám. A vybírám si je podle toho, když je někdo aktuální. Někdy podle toho, kteří mě baví, které bych tam chtěl rád mít, kterým fandím a nebo jsou pro mě důležitý. A pak kretény, které chci sundat.

Ale už je to boj. Protože těch lidí tolik není, spousta lidí už tam byla, spousta lidí už to viděla. Nechceš tam zkrátka tahat pořád ty samý lidi a nebo takový jako Elišku Bučkovou. Takový ty low celebrity.

Jak probíhal nábor hostů do tvého pořadu? Jak jsi je lanařil? Musel jsi své hosty nějak ukecávat? Co jim slibuješ a pak nesplníš :-)?

Prvně pro mě bylo tehdy nepředstavitelný, že by za mnou někdo přišel do toho pořadu. Já to tehdy točil v bytě, nikdo to neznal. Nikdo tehdy neznal Stream skoro. Takže to jako bylo těžký. Ale postupně se to nabalilo.

Pak přišel Robert Rosenberg, to byl první hvězdný host. Pak Pavel Novotný  v tý době byl ještě streamák. No a pak se člověk oháněl jmény lidí, co tam už byli a na to lidí slyší. Ale postupem času se to změnilo, že ti lidi to znaj. Minimálně ti z tý branže. A hlavně, že se občas stane, že někomu voláme a on neví wo co gou.

Ale většina lidí slyší na ty čísla, když na to kouká půl milionu lidí, tak už je to pro ně zajímavý. Navíc díky tomu, že to už ty lidi znaj, tak ví, že to je docela vostrý. A některý lidi, který jsem oslovil, tak měli strach, spousta z nich nepřišla. Ale to je dobře.

Jen ať se mě bojí ty svině. Napiš to tam! Dělej, napiš to tam!

Dobře, je to tam. Dostávají hosté za účinkování v tvém pořadu nějaké „love“?

Ne. Ale myslím, že za celou historii chtěli peníze tři lidi. Jedním z nich byla Iveta Bartošová. Paka Tara Wild – pornoherečka. Rozdíl mezi něma byl asi litr. Přitom tuším ta Tara dostala víc :-).

A kolik peněz to bylo?

Jako fakt skoro nic. Tuším Tara dostala nějaký tři litry, Bartoška tuším 2 litry.

A kdo dál chtěl peníze?

Mesároška chtěla prachy. Ale té jsme řekli, že nedostane ani piču a stejně tam přišla :-). A to je to, o čem mluvím. Ten fame. A třeba zítra natáčím s Jonákem a ten chtěl prachy. A když jsme mu řekli, že normálně hosty nevyplácíme, že mu můžeme dát maximálně litr, tak řekl, ať na to serem, že to udělá zadarmo. Tak to je zase takový hezký.

Chcete vědět, jak vlastně ONE MAN SHOW vznikla? Tak si přečtěte druhý díl rozhovoru.