Michaela Losekoot: Neberu konkurenci jako špatné slovo

A pak přišla panda. A byla růžová. Přesně takto začíná motto jejího blogu.  O kom je řeč? Nebo přece o Michaele Losekoot, o naší známé blogerce, copwriterce, knihomolce a hlavně také pohledné Twitteristce :-).

Jestli se nepletu, začínala jsi pracovat pro Mladou Frontu jako editorka. Dá se tedy říci, že někdy tou dobou sis řekla, že bys mohla začít psát a že by tě psaní také mohlo bavit?

Psaní byl jediný kroužek, na který jsem jako malá nechodila. Chodila jsem na zpěv, malování, keramiku, fotografování, dramaťák, taneční, klavír… mám vystudované dva cykly hry na příčnou flétnu. Psaní bylo tedy to jediné, co mě mohlo bavit. Když jsem se přestěhovala do Prahy, řekla jsem si, že chci pracovat v Mladé frontě. Tenkrát ji četl můj táta. Chtěla jsem, aby ty noviny jednou otevřel a našel tam můj článek. A tak jsem tam jednou poslala email, že tam chci pracovat. A oni mě vzali.

Mohla bys popsat, jak vypadá tvá aktuální náplň práce pro Martinus? Jak ses vlastně dostala do knižního vydavatelství. Našli si oni tebe nebo ty je? A jak tě tato práce naplňuje? Splnila tvá očekávání?

Mám na vizitce BOOKLOVER. Znamená to, že se nám starám o sociální sítě, nárazově o public relations, dohlížím na produkty a vedu knižní blog. Asi dělám marketing, já nevím, moc nerozumím tomu, co to slovo vlastně znamená. Pro mě je marketing i to, jak chodím oblékaná do práce nebo jak pozdravím člověka do telefonu. Martinus miluju. Pustila jsem pro něj svou vlastní firmu i stoprocentní freelancerovství, a to bylo nějaké rozhodování.

Co tvůj shopík Pillow Heaven, prodala jsi jej a nebo v něm ještě nějak figuruješ?

Zručnost v googlení se Ti nezapře. Pillow Heaven jsem opustila před rokem. Snažila jsem se chvíli udržet PH, Martinus, školit a ještě spoluzaložit PR agenturu, ale zjistila jsem, že potřebuji víc spánku, než jsem si naplánovala.

Píšeš pro svůj blog ruzovapanda.blogspot.cz. Proč sis vlastně pěstovat vlastní blog? Přece jenom lidé, co se psaním živí, případně pracují dennodenně s textem, tak si chtějí od všech těch písmenek odpočinout. Necítíš se pak unavená, když musíš psát ve své volném čase pro svůj blog?

Já psaní i studovala, takže mám kolem sebe písmena celý den. Mám to ráda. Blog je místo, kam si dávám sebe a své myšlenky, nic se na něm neprodává a nenabízí. Je to čisté psaní.

Co tě nejvíce motivuje k tomu, abys psala?

Schopnost donutit lidi zamyslet se, zasmát se, nebo se rozplakat. Jak Ti potvrdí každý dobrý copywriter nebo spisovatel, umět psát a ovlivňovat svým psaním názory lidí, je magické.

Jsi docela hodně činná na sociálních sítích. Na kterých sociálních sítích tě mohou čtenáři najít?

Asi na všech, které znají.  Aktivní jsem na Facebooku, Instagramu, Twitteru, Googlu + a Foursquare.

Které sociální síti věnuješ nejvíce svého času?

Facebook a Twitter.

Je ti bližší Twitter a nebo Facebook?

Twitter. Tam jsem jako ryba ve vodě.

Na Twitteru máš už kolem 5 000 followerů (4408).  Mohla bys prozradit, kde jsi všechny tyto Twitter duše nabrala? Spousta firem i jednotlivců totiž stále dumá nad tím, jak se stát slavnými na Twitteru. Mohla bys poradit čtenářům pár technik, které používat a obecně, jak se na Twitteru chovat?

Být lidští, vtipní a respektovat své followery. Nespamovat je, vnímat, co je baví a na co reagují,  psát zajímavé věci z oboru atd. Záleží, jakou social media image si chtějí vytvořit. Moje účty fungují jako něco mezi zábavnou reality show (protože tweetuji osobní věci z mého soukromí) a pracovní věci (protože tweetuji dost praktických pracovních věcí).

Dokázala bys českou Twitter scénu rozdělit do několika škatulek a charakterizovat je. Případně zmínit, v čem se česká Twitter scéna liší od zahraničních Twitteristů.

Na zahraničním Twitteru jste většinou slavní, pokud jste něco dokázali, pokud jste slavná zpěvačka, slavný sportovec, herec atd. V Čechách je v nejvyšších kloutových patrech jen několik málo lidí, které poznáte na ulici, i když se na Twitteru ani nepohybujete. Jsou slavní kvůli jiným věcem. Jsou dobří novináři, programátoři, designeři, copywriteři, markeťáci, atd. Ale nejsou „masově“ slavní. Český Twitter je  rozdělen do několik kast, které se většinou navzájem nemají rády a zbrojí proti sobě. A většinou mají ve vedení jednoho nebo více lidí, které ti ostatní uznávají.  Je to malý rybník.

Jaké tweety mají podle tebe největší ohlas? Vtipné, tweety upozorňující na aktuality, tweety s obrázky….? Případně mohla bys zkusit rozškatulkovat typy tweetů do nějakých kategorií a pokusit se říci, jaké publikum by se na ně mohlo chytit?

Umět fabulovat a vypointovat 140 znaků je umění. Pokud to člověk zvládne, je jedno, jestli bude psát o práci, nebo zábavné historky ze svého života.

Používáš na správu svých profilů nějaký nástroj, který ti tuto práci usnadňuje? Například náš tool Analytics PRO od Socialbakers (neskrytá reklama :)). Proč by měl uživatel tyto nástroje používat a v čem tkví jejich hlavní výhody? Platíš si tyto nástroje sama a nebo ti je platí firma, pro kterou pracuješ?

Nepoužívám nic, jsem v tomhle strašně oldschool.

Už jsem nakousnul, že pracuješ pro Martinus, což je internetové knihkupectví, původně ze Slovenska. Mohla bys našim čtenářům o tomto vydavatelství něco říct, klidně přihodit i nějaká čísla, co se týče obratů, prodejů.

Martinus je na českém trhu něco přes rok a půl. Je to internetové knihkupectví, které si zakládá na skvělé zákaznické péči. Jsme známí tím, že jsme jedna z těch mladých, punkových, svobodných firem, ve které se snažíme pro knihomoly dělat vždy něco navíc – Den nepřečtených knih, Knižní výzvu, Knihoběžníka atd.

Čím je podle tebe specifické publikum „knihomolů“? Já třeba právě pracoval pro vaši hlavní konkurenci Euromedia (takže dá se říci, že jsme skoro kolegové) a právě lidé milující knihy byli docela činní na sociálních sítích. Rádi se bavili o knihách, rádi komentovali a sdíleli novinky o nadcházejících titulech. Máš podobnou zkušenost?

Knihomolové jsou skvělé publikum, jsou pozorní, náruživí, pokrokoví a sečtělí. Mají své knihy, za které se budou prát a obecně s námi sdílí myšlenku: Tisíce příběhů, jedno knihkupectví. Nevýhoda je v tom, že každou vaši chybu poznají, protože jsou pozorní, náruživí, pokrokoví a sečtělí. 🙂

Kdo je v tvých očích hlavní konkurence pro Martinus? V čem jsou třeba vaši konkurenti lepší a v jakých oblastech naopak zaostávají?

Neberu konkurenci jako špatné slovo.  Myslím, že konkurence je dobrá věc, můžeš se díky ní učit a vždy Tě vybičuje k lepším výsledkům. V českém prostředí je několik jiných knihkupectví, které svou práci dělají fakt skvěle. Já mohu ze svého pohledu hodnotit jen sociální sítě, takže za sociální sítě skvěle šlape třeba Neoluxor.

Která kniha je podle tebe nejlepší na světě (pomineme Bibli, která je asi nejčtenější)?

Pěna dní od Borise Viana.

A kterou knihu považuješ za nejhorší?

Padesát odstínů šedi + její dva následující díly.

Preferuješ spíše papírové knihy a nebo jdeš s dobou a vlastníš už jen čtečky a papírové knihy pálíš jako komunisti?

Preferuji papírové knihy, ale mám i čtečku.

Co ty a chlapi?

Mám je ráda a oni mě. Většina mých nejlepších přátel jsou muži. Blízké kamarádky spočítám na prstech jedné ruky.

Na tvém blogu jsem si všimnul jednoho příspěvku týkající se dá se říci potratu. Jednalo se o velice osobní záležitost. Co tě přimělo se o tom rozepsat na svém blogu. A vůbec – myslíš, že emoce patří na blog?

Ten text vzbudil mnoho rozruchu. Byl to jediný text, na který jsem se  dopředu rozhodla nereagovat a jen pozorovat ohlasy a komentáře. Byl to nejzajímavější blogovací experiment, který jsem kdy podnikla. Sama jsem si chtěla vyzkoušet hranici soukromí. To, že ji mám jinde, než většina lidí, vím, ale chtěla jsem vidět, jak na ni zareagují ostatní, dám-li jim nahlédnout do svého světa o trochu víc, než na co jsou zvyklí. Většina žen trpí potratem hlavně proto, že tu bolest nemohou s nikým sdílet. V pondělí nastoupí do práce a musí se usmívat, protože o svém těhotenství nikomu neřekly. Protože to se nedělá. Proč, když mají lidé chřipku, tak mají 14 dní volno, ale potrat a první tři měsíce těhotenství, jsou pořád takové tabu, že to musíme v tichosti přežít? Počítala jsem s komentáři, že je to citové porno a attention-whore-like příspěvek. Lidé na to jen nejsou zvyklí. A ženy jednou začnou blogovat o podstatnějších věcech, než je jejich oblečení, laky na nehty nebo čivavy.

Když už jsme u tvého blogu, kolik na něj chodí denně lidí?

Hm, to nevím. Měsíčně tak kolem 20 – 30 tisíc, podle toho, kolik tam toho vyvěsím. Tahle čísla platí v případě, že tam pověsím jeden článek (což se v poslední době děje naprosto pravidelně).

V čem je tvůj blog jiný než desítky ostatních ženských blogů? Proč vlastně nepíše o šminkách, řasenkách a podobných ženských záležitostech?

Já netvrdím, že je jiný. Možná není. Já nevím. Čtu asi pět šest blogů. A o šminkách a oblečení psát nechci. Neumím to. A obdivuji všechny blogerky, které to umí. Je to makačka, sledovat všechny ty trendy a zkoušet to zboží. Já si na Pandě jen archivuji myšlenky.

Považuješ se za introverta a nebo jsi spíše extrovert?

Jsem introvert s extrovertními sklony.

Co by o tobě řekli kamarádi? Jak by tě popsali?

Dám Ti čísla, zeptej se jich.

Prosím poslat mailem :-).

V čem tkví tvé silné stránky? A jaké jsou tvé hlavní slabiny?

Má silná stránka je, že mám ráda lidi a ráda se směji. Mé slabiny jsou, že jsem depresivní, a v kontrastu s tím, jak jsem otevřená na blogu a sociálních médiích, si málokoho pustím do blízkého okolí. A hodně z lidí po nějaké náhodné životní zkoušce z toho okolí zase hodně rychle vyšoupnu.

Máš nějaký zlozvyk, kterého by ses ráda zbavila?

Asi by bylo záhodno přestat kouřit a loupat si laky na nehty.

Vadí ti, když lidé na tvém webu či v médiích przní češtinu? A jak jsi na tom s češtinou ty? Máte se rády?

Nevadí, já to dělám 24/7. Pobývala jsem osm roků v anglické domácnosti, takže můj cit pro češtinu se také v některých sférách vytratil. Myslím, že mnoho bohemistů už má doma moji voodoo panenku.

Považuješ se za social media maniaka, který by bez Facebooku a Twitteru umřel? A nebo si dovedeš představit život bez těchto žroutů času? A jaký je tvůj názor na sociální sítě? Jsou podle tebe přínosem pro lidstvo a nebo povede rozmach sociálních sítí k zániku lidstva, kdy lidé budou zcela ignorovat jakýkoliv osobní kontakt a rozmnožovat se budeme taky digitálně jako počítačové viry?

Pro mě nejsou sociální sítě žrouty času. Záleží, jak je využíváš. Sociální sítě jsou na to, aby ulehčovaly kontakt s lidmi v reálném životě. K tomu se mají používat. Pokud je tak nevyužívám, mohu si za to sám. Potkala jsem přes sociální sítě jedny z mých nejbližších přátel.

Čteš červenou knihovnu?

Ne každá červená knihovna je špatná. Například kniha Něžnost je jedna z nejlepších knih současné literatury, které jsem četla. A přitom by byla zařazena do červené knihovny.

Můžeš zmínit pár jmen, profilů, které bychom měli všichni sledovat a případně také popsat proč?

Těch je mnoho a mnoho, ale asi brzy vydám na Pandě text o tom, koho je dobré sledovat a proč, protože mi tuhle otázku pokládají lidé každý týden. Koho mě baví sledovat na Twitteru je lehké – projeď si můj following list.

Máš nějaké oblíbené webovky, které dennodenně navštěvuješ? Pokud ano, které to jsou?

Každý den otevřu pár knižních blogů, couchsurfing, Facebook a Twitter.

Tvé oblíbené jídlo a pití?

Mám ráda bílé víno, Kofolu, Redbull a pomerančový fresh. Z jídla miluju sushi, těstoviny, lososa a všechno s bramborama.

Musím uznat, že máme docela podobný vkus, co se týče jídla a pití :-). Až teda na to sushi. Ale pojďme dále. Jaké je tvé oblíbené motto?

Když každý den uděláme jednu dobrou věc, bude se svět točit tím správným směrem. + Buď každý den lepší.

A na závěr – co bys ráda vzkázala našim čtenářům? A co bys vzkázala našim čtenářkám, kterých je tu poskrovnu :)?

Aby každého, kdo jim řekne něco á la Nehas, co Tě nepálí, Nevybočuj z řady a Nikomu nevěř poslali o 30 let zpátky, kam tyhle názory patří. A aby neustále testovali hranice své komfortní zóny.

Michelle, děkuji za rozhovor. Ať ti to v Martinusu šlape jako doposud a množství followerů jen roste. Měj se fanfárově.